Co jsem napsal dříve, funguje i dnes Plzeň - Až symbolické je jméno plzeňské kulturní kavárny, v níž bude dnes hrát známý písničkář Jaroslav Hutka. Hudebníkovi, který zkoumá původní lidovou tvorbu, by se v Jabloni líbit mohlo. Koncert začíná ve 20 hodin a tentokrát vystoupí Hutka sám, bez svého častého spoluhráče, vynikajícího tuzemského muzikanta, kytaristy Radima Hladíka. Znamená to, že nezazní moravské balady z Fosilu 12, tedy z alba Adam a Eva, které Jaroslav Hutka a Radim Hladík vydali v prosinci loňského roku? "Moravské balady zazní, zpívám je vždy v první půlce ať s Hladíkem nebo bez něj, ale s Hladíkem to bývá hezčí. Jinak program bude "standardní", jak už to mám několik posledních let. Musím se přiznat, že si stále teď v této takzvaně "hektické" době s potěšením ověřuji, že to, co jsem napsal dříve, pořád funguje i dnes," říká písničkář. Odmítl jste zahrát svoji slavnou píseň Havlíčku, Havle na chystaném takzvaném havlovském večeru organizovaném Dagmar Havlovou v pražském Národním divadle. Zahrajete ji v Plzni? To je samozřejmé. Budu přece mezi svými, a ne v nějaké namydlené kýčové estrádě pod podezřelým nápisem: Národ sobě. Folklor a lidová poezie jsou v poslední době předmětem zájmu tuzemských písničkářů a kapel a těší se i divácké oblibě. Vnímáte obrácení se k lidové notě a poetice s uspokojením, nebo máte pocit, že se jedná o módní trend, který je povrchní a pomine? Upřímně řečeno, je to už skoro dvě staletí poněkud nešťastná móda. Ať se jedná o dechovku, cimbál a nebo Čechomor, lidová píseň se rovná zábavná píseň s nesmyslným podtitulem národní. Tahle "lidovost" je povrchní a hloupá. Mě chytila Sušilova sbírka, ony původní balady, které se ale posledních dvě stě let vlastně "lidovou", to znamená populární písní nestaly. V celé té historii jsem vlastně první, kdo je zpívá. Ty nejsou zábavné ani rozptylující, je to velká literatura o životě. Existencionální, teskné i tvrdé nebo hluboce filosofické. Na prvním místě je slovo, muzika s tím jde jen jako podpora toho, co se říká. A to je pak trochu jiná lidová píseň. Ovšem ta nejstarší a původní, ale bez vlasteneckých pentliček. Někteří porotci místní soutěže pro amatérské folkové kapely Plzeňská lokálka vyčítali hudebníkům, čerpajícím z lidové písně, že jsou z Plzně a přitom nevyužívají místní folklor a jeho specifika, obracejí se k moravskému. Je český folklor málo objevený? Nebo není tak pěkný? Ono je to trochu jinak. Erbenova sbírka a vlastně tím pádem celý český folklor je jen reakce na oficiální kulturu. Čechy byly už v 19. století moderní zemí a dá se říct, že z původního vesnického umění se nezachovalo nic. Celá inspirace přicházela na vesnice z měst a pouze zlidověla. Morava byla zaostalejší, takže ti první sběratelé devatenáctého století tam ještě zachytili poslední zbytky toho, co skutečně vznikalo a žilo jen na vesnicích a navazovalo na cosi dávnějšího, kmenového, primitivního. A jelikož se ty písně zpívaly bez nástrojů, jsou melodicky i citově daleko bohatší, ještě "nezdurovatělé" nástrojovou muzikou. Sběratelé přišli sice všude pozdě, ale na Moravě ne tak úplně. Ovšem folklor byl tehdy chápán úzce nacionalisticky a tato blbost dodnes přežívá ještě u porotců pro amatérské kapely. Jediná možnost je nebrat je vážně. Takové kecy jsem slyšel už při bolševických přehrávkách. Měla Balbínova poetická strana, za niž jste kandidoval vloni v parlamentních volbách, také svého poetického kandidáta na stále ještě neobsazený post prezidenta České republiky? Existuje stranický tip? Samozřejmě, a mohu skromně říct, že jsem to zase já. Ovšem čekáme na přímou volbu. S těmi panáky z parlamentu nekšeftujeme.   Mladá fronta DNES, 2003-01-29, PETRA KOSOVÁ