Dvanáct účastníků premiér Petr Nečas ocenil osvědčením za třetí odboj a pamětním odznakem účastníka. Za šest bojovníků proti komunismu dostali ocenění jejich pozůstalí.
„Chceme učinit vše proto, aby bývalí odbojáři a političtí vězňové žili nejen s pocitem zadostiučinění z toho, že staré křivdy jsou odčiněny, ale také cítili na sobě péči českého státu. Chceme tak činit nejen z přirozené úcty k jejich statečnosti, k jejich neocenitelnému přínosu k duchovnímu, ale i hmotnému rozvoji české společnosti,“ řekl premiér Petr Nečas.
Protikomunistický odboj se začal formovat v Československu po únorovém převratu v roce 1948. Druhá vlna odboje začala po sovětské okupaci republiky a násilném potlačení Pražského jara, které vyvolaly novou vlnu protikomunistického odporu. Jeho těžiště se posunulo směrem k obhajobě lidských a občanských práv soustavně pošlapávaných totalitní mocí navzdory jejímu vlastnímu podpisu pod helsinskými úmluvami.
„Kdybych měl redukovat motivy, jež vedly k odbojové činnosti, na ty nejzákladnější, byly by to asi obhajoba lidské důstojnosti za všech okolností, touha po svobodě, neokázalé vlastenectví, solidarita. Nesmíme však zapomínat na psychologické zvláštnosti, jimiž se třetí odboj vyznačoval právě vzhledem k době trvání totality,“ řekl premiér a pověřený ministr obrany.
Účastníci odboje nejednali podle premiéra v euforické představě, že se režim co nevidět zhroutí, stačí se do něj pořádně opřít. "V jejich odhodlání nebyla špetka pomstychtivosti, nebažili po moci, které by se svou činností mohli dobrat. Vlastní životní vyhlídky, ale také perspektivy svých blízkých riskovali, aniž by na konci tunelu bylo zřejmě vidět světlo. Jediné světýlko i v té nejčernější tmě bylo to, které v jejich duších zažehla touha po svobodě,“ dodal předseda vlády Petr Nečas.
Na základě § 6 odst. 3 zákona č. 262/2011 Sb. o účastnících odboje a odporu proti komunismu se osvědčení, pamětní dekret ministra a odznak uděluje:
Panu Rudolfovi Slaninovi za soustavnou odbojovou činnost. Pan Rudolf Slanina byl v roce 1952 odsouzen za podíl na šíření protikomunistických letáků pro trestný čin velezrady k odnětí svobody v délce šesti let. V létě roku 1968 se pan Rudolf Slanina stal významným představitelem sdružení bývalých politických vězňů K 231 v Opavě. V rámci tohoto sdružení mimo jiné organizoval setkání, která se zaměřovala na kritiku stávajícího režimu.
Ocenění převezme paní Anna Lokočová.
Panu doktorovi Pavlovi Žákovi za aktivní působení ve studentské odbojové skupině „SKŘEL“. Pan Pavel Žák v letech 1948 až 1949 získával a předával informace politického charakteru a zapojil do protikomunistické činnosti další osoby. Za svoji odbojovou činnost byl pan Pavel Žák odsouzen pro zločin velezrady k trestu odnětí svobody ve výši šestnácti let.
Ocenění převezme paní Anna Žáková.
Paní Danušce Němcové za dlouhodobou a soustavnou činnost podporující obnovení svobody a demokracie v Československu. Paní Dana Němcová byla zakládající členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, signatářkou a později mluvčí Charty 77. V rámci svých odbojových aktivit se autorsky podílela a rozšiřovala celou řadu protikomunistických dokumentů, petic či otevřených dopisů kritizujících totalitní moc v Československu. Paní Danuška Němcová dále organizovala různá veřejná vystoupení proti porušování lidských práv. Následkem těchto veřejně zastávaných postojů byla po šestiměsíční vyšetřovací vazbě odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výši dvou let.
Panu Janovi Strnadovi za působení v protikomunistické skupině „JOPO“. Pan Jan Strnad se v roce 1948 podílel zejména na rozmnožování letáků vystupujících proti totalitnímu režimu. Za tuto činnost byl pan Jan Strnad jako mladistvý odsouzen pro provinění přípravy úkladů o republiku k trestu odnětí svobody ve výši sedmi měsíců.
Paní Marii Boříkové za spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou a aktivní působení v odbojové skupině. Paní Marie Boříková se v letech 1949 až 1950 podílela zejména na organizování přechodů pronásledovaných osob za hranice. Dále poskytla úkryt pronásledovaným členům skupiny a zajišťovala jejich spojení s ostatními členy organizace. Za tuto činnost byla odsouzena pro spáchání trestného činu velezrady k trestu odnětí svobody ve výši dvanácti let.
Jmenované se současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává postavení válečného veterána.
Ocenění převezme paní Marie Kovaříková.
Panu doktorovi Ottovi Šeborovi za aktivní odbojovou činnost a poskytnutí pomoci politickým vězňům uprchlým z příbramského tábora Vojna. Pan Otto Šebor od února do dubna roku 1954 materiálně podporoval uprchlé politické vězně a zajišťoval jejich vzájemné spojení. Za tuto činnost byl jmenovaný odsouzen pro pomoc k trestnému činu velezrady k osmiletému trestu odnětí svobody.
Panu Josefovi Čechovi za aktivní protikomunistickou odbojovou činnost. Pan Josef Čech v letech 1950 až 1951 jako civilní zaměstnanec v Jáchymovských uranových dolech tajně doručoval korespondenci politickým vězňům a pomohl uprchnout Jiřímu Křivánkovi, odsouzenému agentovi americké zpravodajské služby CIC. Za své jednání byl pan Josef Čech odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let.
Panu Miroslavovi Jirounkovi za soustavnou protikomunistickou činnost podporující obnovení svobody a demokracie v Československu. Pan Miroslav Jirounek se v období od ledna 1977 do září 1979 podílel na koncipování otevřeného dopisu, petic a jiných protikomunistických materiálů vystupujících zejména proti porušování lidských práv totalitním režimem v tehdejším Československu.
Panu Václavovi Kytlovi za aktivní působení v odbojové organizaci „JOPO“. Pan Václav Kytl v období od června do listopadu roku 1948 vedl jednu z buněk uvedené odbojové skupiny a podílel se na rozšiřování protikomunisticky zaměřených letáků. Za tuto činnost byl pan Václav Kytl odsouzen za trestný čin přípravy úkladů o republiku k šestiletému trestu odnětí svobody.
Panu Jaroslavovi Hutkovi za dlouhodobou aktivní činnost proti komunistickému režimu v Československu. Pan Jaroslav Hutka od druhé poloviny 60. let veřejně vystupoval proti totalitní moci zejména organizováním nezávislých kulturních akcí, koncertní a publicistickou činností. Následkem jeho veřejně zastávaných postojů ostře kritizujících praktiky totalitní režim byl pan Jaroslav Hutka opakovaně vazebně stíhán a v rámci akce Asanace byl donucen k vystěhování z Československa. V exilu poté pokračoval ve svých protikomunistických aktivitách až do Sametové revoluce.
Ocenění převezme syn pan Vavřinec Hutka.
Panu Františkovi Korbelovi za aktivní působení v rámci odbojové skupiny. Pan František Korbel se na jaře a v létě roku 1950 podílel na ukrývání a zprostředkování útěku za hranice Československa Vladimíra Lutovského, který unikal zatčení pro svou závažnou protikomunistickou činnost. Pan František Korbel byl odsouzen pro trestný čin velezrady a vyzvědačství k odnětí svobody ve výši třinácti let.
Panu Václavovi Machovi ml. za aktivní spolupráci s odbojovou skupinou „Partyzánská Legie“ v letech 1953 až 1954. Pan Václav Mach rozšířil větší množství letáků kritizujících totalitní režim a v rámci skupiny vykonával funkci spojky. Dále se podílel na ukrývání vedoucího skupiny, který se prezentoval jako agent zahraniční zpravodajské služby. Za svoji činnost byl odsouzen pro trestný čin velezrady k odnětí svobody ve výši šesti let.
Jmenovanému se současně na základě § 5 zákona č. 262/2011 Sb. přiznává postavení válečného veterána.
Paní Věnceslavě Machové za spoluzaložení a vedení odbojové skupiny „Partyzánská legie“ a spolupráci s domnělým agentem zpravodajské služby demokratického státu. Paní Věnceslava Machová od září 1953 do dubna 1954 organizovala odbojovou činnost skupiny. Dále se podílela zejména na rozšiřování velkého množství letáků, získávání dalších osob pro odboj a ukrývání pronásledovaného vedoucího skupiny. Paní Věnceslava Machová byla odsouzena pro trestný čin velezrady k odnětí svobody ve výši dvaceti pěti let.
Ocenění převezme pozůstalý syn Václav Mach.
Panu Václavovi Machovi st. za aktivní činnosti v odbojové skupině „Partyzánská legie“ a spolupráci s domnělým agentem zpravodajské služby demokratického státu. V letech 1953 až 1954 se pan Václav Mach v rámci činnosti skupiny účastnil mimo jiné koncipování a výroby velkého množství protikomunistických letáků a poskytoval úkryt vedoucímu odbojové skupiny. Za tuto činnost byl pan Václav Mach odsouzen pro trestný čin velezrady k trestu odnětí svobody na doživotí.
Ocenění převezme pozůstalý syn Václav Mach.
Panu Antonínovi Chytílkovi za aktivní působení v rámci odbojové skupiny s názvem „II. úderná brigáda Jana Žižky z Trocnova“. Pan Antonín Chytílek se v roce 1949 zasloužil o rozšíření členské základny skupiny o nové členy a opatřil zbraně určené pro odbojovou činnost. Jmenovaný byl odsouzen pro trestný čin velezrady a trestný čin přípravy úkladů o republiku k odnětí svobody v délce dvanácti let.
Ocenění převezme pan Petr Mašek.
Panu Josefovi Šlegrovi za pomoc rodinám politických vězňů. Pan Josef Šlegr v roce 1948 zajistil velký finanční obnos, který měl být převeden do stranické pokladny komunisty ovládané ČSSS a předal ho k dispozici rodinám pronásledovaných nekomunistických politiků. Za tuto činnost byl pan Josef Šlegr odsouzen pro zločin sdružování proti státu k trestu odnětí svobody ve výši dvou let.
Ocenění převezme pozůstalý syn pan Milan Šlegr.
Panu Vlastislavovi Machačnému za aktivní působení v protikomunistické skupině na Jičínsku. Pan Vlastislav Machačný v období jara a léta roku 1951 zajistil úkryt pro osoby hledané Státní bezpečností z důvodu jejich protikomunistické činnosti a poskytl finanční pomoc na podporu hledaných či perzekuovaných osob. Pan Vlastislav Machačný byl odsouzen za vyzvědačství k trestu odnětí svobody ve výši tří a půl let.
Ocenění převezme pozůstalá manželka paní Ludmila Machačná.
Panu Bohumilovi Vobůrkovi za protikomunistickou činnost usilující o obnovu svobody a demokracie. Pan Bohumil Vobůrka v květnu roku 1949 opakovaně rozmnožil a rozšířil větší množství letáků s požadavkem konání svobodných voleb pod patronací OSN. Pan Bohumil Vobůrka byl pro svoji odbojovou činnost odsouzen pro trestný čin velezrady k odnětí svobody ve výši deseti let.
Ocenění převezme paní Marie Veverková.
Parlamentní listy, 18. 2. 2013