Hutka pranýřuje Nohavicu: Minulosti neujedete Udavač z Těšína, koncert mu začíná, vtíravým hlasem svým bude nám zpívat - textuje Jaroslav Hutka ve své písni. Tím udavačem myslí Jaromíra Nohavicu, který spolupracoval s StB, a odkazuje hlavně na koncert ve Vídni, kam mohl těšínský v létě 1989 vyjet výměnou za informace o emigrantech včetně Karla Kryla. Skladba už koluje e-maily, písničkářská kauza plní noviny včetně bulváru stejně jako nedávné odhalení Josefa Dvořáka nebo Jana Kanyzy. Nohavica o své spolupráci mluvil loni v Respektu a záležitost uzavřel s tím, že může jít i o "pomstu" za popularitu. Takové jsou ostatně většinou i reakce na Hutku: emigrant žárlí na komerčně úspěšného Nohavicu, který prodává desky i DVD po desetitisících přes svůj web. "Neměl jsem v plánu psát o něm písničku, přišlo to samo," říká písničkář a opakuje, že písničkářství stojí na určité morálce. Na ČT jste provázel Příběhy železné opony. Je i Nohavicův osud svým způsobem takovým příběhem? Určitě. To by se samozřejmě vešlo pod titul V zajetí železné opony. Jen on by se k tomu asi nechtěl vyjádřit - a to je škoda. Proč jste nereagoval už loni, když se probíralo Nohavicovo estébáctví v médiích? Co měl udělat, abyste tu písničku nenapsal? Písnička mě napadla až v létě, neměl jsem ji v plánu psát, přišlo to samo. Byl jsem ve Francii - tam jsem odjel do klidu a míru tamní přírody psát texty. Napsal jsem jich třicet pět a tohle je jeden z nich. Už mám z toho hotové CD Zvířátka, to jsou dětské písničky, a teď dokončím další CD Zuzana ve skalách, to jsou obrazové písně jaksi krajinomalebné. Paradoxně zatím na nohavicovský song převažují reakce spíš typu: Hutka nevydržel komerční neúspěch. Čekal jste to? A nesvědčí to podle vás o zdejší snaze zapomenout? Vždycky, když něčím rozčeřím hladinu, tak se napřed sejdou nadavači. To můžete najít na mé stránce, to mě nepřekvapuje. Ale je i značné množství lidí, kteří to chápou, a nebo jsou rádi, že se tahkle otázka nějak vyhrotila z té všeobecné české rozmáznutosti všeho. Nicméně překvapila mě masivnost té reakce, že se to dokonce dostalo i do všech hlavních zpráv. A kdyby to bylo jen tak, že jeden ubožák nadává na úspěšného genia, tak to vlastně nikoho nezajímá. Ta píseň se dotýká daleko obecnějšího problému: toho, že tu minulost nechali ležet a nic s ní neudělali. Asi tedy nemáte pocit, že jsme ji vyřešili. Kde se stala chyba? Byli jsme moc sametoví? A budou nás podobná odhalení strašit dál? Nejen sametoví. To byl Havel, který to chtěl zamést pod koberec. Klaus sametový nebyl a také to zametal pod koberec. Politikům se nehodilo se "dívat do zpětného zrcátka". Mysleli, že minulosti ujedou, ale to nejde, ta nás neopustí, nikdy. Musíme ji otevřít a žít s ní, pak je naděje, že nás nebude ani trápit, ani nečekaně přepadat. Máme oprávněný pocit, že jste zahořklý a polistopadový vývoj jste si představoval jinak? Zahořklý nejsem, ten vývoj holt šel tak, jak šel; to jsem ovlivnit nemohl a nemůžu. Já se k tomu mohu jen vyjadřovat a nebo o tom zpívat. Když je skutečnost zabetonovaná a zahnívající, pak ta slova a tóny mohou vypadat jako činy, to bylo už za bolševika - ale pořád jsou to jen slova. Vydáváte edici Samopal. Co chystáte jinak? Od ledna v nakladatelství Galen začnou vycházet mé sebrané spisy. První bude obsáhlá kniha poezie. CD Zvířátka vyjde v Levných knihách - ti si to nakonec objednali. Kdo by měl podle Vás být prezidentem? Někdo jiný než Klaus. Jitka Gráfová, Pavel Kroulík, foto Ondřej Besperát, Aktuálně.cz, 13. 11. 2007