Nohavica další článek na Spectru diskuse na iDNES články v Lidovkách: 1. 2. 3. 4. 5. blog Novinky O koncertu ve Vídni píše J. Brabenec J. Brabenec doplňuje MFDnes: Nohavica promluvil Nohavicovo vyjádření na jeho vlastních stránkách od 1. 1. 2008 Je záslužné, že jste opět po delší době našel téma, které sedí. J. Nohavica je bezesporu jeden z největších zrádců národa. Je to hrač na obě strany bez jakých koli zábran. To jednoznačně dokazuje svým radoby povzneseným přístupem k osvětlení tohoto jeho hanebného jednání. Vaše píseň o udavači z Těšína sedí a to i přesto, že je jednoduchá. Ale co s národem, který vynáší a dokonce finnacuje své vlastní zrádce a udavače? To opravdu nevím... Hodně štěstí Martin Svoboda Milý pane Hutko S odstupem času si pročítám články o Jaromíru Nohavicovi na vašich i na jeho stránkách. Poslouchal jsem a poslouchám písně vás obou. Netroufám si posoudit, na čí straně je víc pravdy a taky práva soudit toho druhého. Jen jedna věc mě zaráží. A tou je agresivita, kterou jste jste bojoval a bojujete proti Jaroslavu Nohavicovi. A hlavně způsob jakým to děláte - píseň Udavač z Těšína, kreslené vtipy, články....? Nerozumím proč tomu proč kritizujete a zesměšňujete jeho zpívání? Co to má společného s jeho minulostí? Urážíte tím i lidi kteří ho poslouchají. A je to spousta lidí, a na nich není nic špatného. Chci vám jen říct, že zpusob jakým bojujete za pravdu mi připadá nedůstojný a bulvární, a to i přesto že možná máte pravdu. Bohužel se neubráním tomu, že to ode dneška na vaše písničky vrhne stín. A temnotu toho stínu ucítím vždy když je budu poslouchat. Poslouchám je dlouho a už si na nich nikdy tak nepochutnám. Je mi to líto, ale z vašich písní jsem si o vás udělal úplně jiný obraz. Asi jsem neměl ty články číst. Odkládal jsem to dlouho a měj jsem to nechat být. S pozdravem Petr Kliment To víte, když si každý z nás vybojoval s policií tvrdý a čestný boj i za cenu, že jsme nemohli zpívat a on jim to podepsal, aby mohl zpívat, tak má halt výhodu, vidím, že i u Vás.. Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka Dobrý den pane Hutko, Přesto, že v podstatě nikdy nereaguji na internetové diskuse, rozhodla jsem se Vám napsat svůj pocit z aféry \"Nohavica\". Nechápu, jak Vás někdo může napadat a hrubě urážet za to, že poukážete na někoho, kdo spolupracoval s STB. Já osobně si připadám tak trochu jako podvedený blb. V době totality jsem měla problémy s STB a byla vedena jako PO a později Signál(klobouk, xerox). S manželem jsme se stýkali s některými osobnostmi tzv. undergroundu. Nejvíce asi s Jimem Čertem. Přesto, že mi bylo řečeno, že bych měla spolupracovat, když mám dvě chytré děti, nikdy jsem žádnou spolupráci nepodepsala a raději se klepala strachy co bude, než se spojit s tou rudou chátrou. Po \"sametu\" však přišly šoky a já se nestačila divit. Myslím, že tihle agenti, důvěrníci atd. jsou mnohem horší. Nás neznámé tahali do průserů a bez skrupulí z režimu těžili. Dnes jsem ze všeho znechucená, co to za kreatury mě byli tak trochu v dané době vzorem a říkám si proč jsem vlastně riskovala a tahala do průšvihu celou svou rodinu( rozmnožovala jsem pro ně různé materiály). Těší mě, že jsou pořád lidi jako vy, kteří na to nepřestávají poukazovat. Já to vnímám pocitem lidí, kteří je nějak obdivovali a nikdy by je neshodili a to přesto, že si troufám tvrdit riskolvali trochu víc, protože nebyli nijak známí a nic neznamenali v podstatě nejen pro režim, ale ani pro ně. Proto Vám fandím a za nás všechny neznámé odpůrce totalitního režimu děkuji. Nenechte se odradit názory debilů, kteří asi vůbec nechápou o jde. Zdraví Dana Klobušická od 1. 1. 2008 Ahoj pane Hutko, vzhledem k mému věku 16ti let si nedovolím posuzuvat situaci mezi vámi a Nohavicou. Já jen vím, že moc hezky hrajete. Chtěl bych vám jen říci, že pokud jste přesvědčen že máte ohledně Nohavici pravdu, nepřestávejte s kritikou. Co se muzikálnosti týká, jste pro mne jednoznačnš lepší hudebník. Na vašem koncertě s panem Hladíkem 7. května v Balbínově poetické hospůdce nebudu chybět. Vaše hudba mne vždy naplní jakýmsi blahem, nebo pojem, a to se mi na ní líbí. S pozdravem Váš posluchač Lukáš NOHAVICA A VYSOCKIJ V diskusích, které probíhají v současné době kolem spolupráce písničkáře Jaromíra Nohavici s bývalou StB, zejména pak kolem jeho udání Karla Kryla a dalších exulantů, s nimiž se setkal během svého koncertního zájezdu do Vídně v létě 1989, se objevují mimo jiné i různá srovnání a analogie. Nohavicovo jednání je srovnáváno jak s jednáním některých jiných umělců té doby (např. K. Škrabal, MFD 21.11. 2007), tak i s chováním tehdejších prostých občanů. Jedno srovnání zde však ještě nezaznělo. Je to srovnání s básníkem a písničkářem, o jehož obecnější známost u nás se Nohavica nesporně zasloužil a s nímž bývá nezřídka srovnáván. Totiž s Vladimírem Vysockým (1938-1980). Takové srovnání samozřejmě nemůže být úplné. V. Vysockij byl široce rozkročenou osobností, byl nejen básníkem a písničkářem, ale také jedinečným divadelním a solidním filmovým hercem. V rodné zemi jeho popularita neklesá, takže se ani nechce věřit, že zemřel již ve dnech moskevské olympiády, tedy před více než 27 lety. Dnes již lze bez jakékoli nadsázky říci, že Vysockij byl jednou z největších postav ruské kultury 20. století… To je postavení, jehož Nohavica v české kultuře patrně nikdy nedosáhne. Přesto je co srovnávat. Vysockij byl stejně jako Nohavica především písničkářem. Byl jen o půldruhého desetiletí starší než Nohavica. Tvořil v podobných politických okolnostech. Ani Vysockij se – řečeno slovy Davida Smoljaka – „…nedovedl vzepřít démonu alkoholu, nikotinu a možná i dalších neřestí“ (MfD 20.11. 2007). Také Vysockij se stal poměrně záhy objektem zájmu komunistické tajné policie a musel na to reagovat. Od doby, kdy mu sovětská oficiální moc konečně před polovinou 70. let umožnila vycestovat na Západ, byl nucen vymezit svůj vztah k příslušníkům exilu. Pomineme-li závažnou okolnost, že archivy KGB nebyly dosud zpřístupněny a není možné zcela vyloučit, že skrývají některá nepříjemná překvapení i v pojednávané otázce, dá se říci, že vztah Vysockého ke KGB a k ruskému exilu je v rámci daných možností poměrně dobře zmapován. Poprvé se V. Vysockij dostal do zorného pole KGB již v roce 1965, kdy byl zatčen Vysockého učitel z herecké školy MCHAT, literární vědec a spisovatel Andrej Donatovič Siňavskij (1925-1997), jehož VV často navštěvoval už od konce 50. let. V následujícím roce byl Siňavskij (společně s překladatelem Julijem Daniilem) odsouzen v prvním velkém politickém procesu brežněvovské éry za to, že publikoval pod pseudonymem na Západě, zejména v ruském exilovém tisku. Vysockij prožíval Siňavského zatčení a vyšetřování velmi intenzivně a s obavami. Byl si totiž vědom toho, že KGB při domovních prohlídkách u Siňavského a jeho manželky Mariny Rozanovové musela objevit mimo jiné též velké množství nahrávek jeho písní pořízených manželi Siňavskými v jejich moskevském bytě, např. včetně několika satir na různé fízly a donašeče. Navzdory tomu Vysockij neváhal navštívit Siňavského záhy po jeho propuštění na počátku 70. let, ještě před jeho odchodem exilu. V únoru 1975 šokoval Vysockij své sovětské kolegy, když se v Paříži zúčastnil ve společnosti mnoha ruských exulantů slavnostního udělení francouzské ceny za nejlepší zahraniční knihu roku právě Siňavskému. Tuto účast nelze interpretovat jinak, než že si Vysockij svého učitele natolik vážil, že byl ochoten postoupit i nemalé riziko… KGB začala ztrpčovat Vysockému život od sklonku 60. let, kdy navázal známost s francouzskou herečkou Marinou Vlady, s níž se roku 1970 oženil. Při svých cestách na Západ se Vysockij otevřeně stýkal s lidmi, s nimiž se jakékoli kontakty, mírně řečeno, „nedoporučovaly“. Mezi těmito lidmi totiž nefigurovali jen přední exiloví umělci z východní Evropy (básníci J. Brodskij a N. Koržavin, malíř M. Šemjakin nebo i režisér M. Forman), ale příslušníci ruského exilu, kteří ve svých veřejných projevech vyjadřovali ostře kritické postoje k poměrům v tehdejším Sovětském svazu (vedle A. Siňavského zejm. spisovatel V. Někrasov, ale také M. Baryšnikov). Veškeré výtky ohledně svých styků s uvedenými lidmi, vznášené zejména příslušníky KGB, Vysockij odmítal, nanejvýš je v jednotlivých případech odůvodňoval tím, že dotyčné lidi znal už v době, kdy ještě žili v Sovětském svazu. Vysockého styky na Západě byly přinejmenším od jeho cesty do USA a Kanady v roce 1976, kdy vystoupil také v publicistickém pořadu televizní společnosti CBS, objektem intenzivní pozornosti a sledování. Přestože Vysockému přinášely kontakty s příslušníky ruského exilu po návratu do Sovětského svazu mnohé potíže i skrytější či otevřenější represe a ústrky, jež mu komplikovaly jeho beztak rozháraný a fyzickým utrpením přeplněný život, svých zahraničních přátel se nikdy nezřekl. Navzdory všem běsům ve své duši, své fyzické bídě i celkově obrovskému tlaku, jemuž byl vystaven, se Vladimir Vysockij spoluprací s KGB a udáváním na emigranty neušpinil. Zůstal tak až do smrti osobností, jejíž morální integrita je nesporná a neoddiskutovatelná. Tím zároveň dokázal, že fyzická bída nemusí být nevyhnutelně spojena s lidskou malostí a morální ubohostí… Domnívám se, že právě morální integrita je nezbytným konstitutivním prvkem každého zpívajícího básníka, ať už jeho žánr nazýváme folkem, šansonem či (jako Vysockij) autorskou písní. Operní zpěvačka či popový zpěvák, kteří donášeli komunistické tajné policii, se nestanou jen kvůli této mimoumělecké okolnosti horšími interprety. Stejně tak nebude dělat sklář, jenž byl usvědčen např. z loupeže či z jiného závažného zločinu, horší vázy než sklář bezúhonný. Jsou však profese a činnosti, u nichž je jistá, mnohdy nemalá, míra morální integrity nezbytná. Do této kategorie patří právě i zpívající básník, jenž je zároveň nositelem morálního či jiného závažného poselství… Osoba, která tuto morální integritu postrádá, přestává být přes veškeré své umělecké kvality ipso facto zpívajícím básníkem, a stává se právě jen oním popovým zpěvákem…         Petr Kreuz Od Vládi Veita jsem dostal i Váš článek. Docela mne mrzí, že nepřišel dřív, nejlépe už někdy na začátku aféry. V každém případě je už umístěn na stránkách obou protagonistů. Ale situace je ještě horší, než z celé aféry vyplynulo. Spousta diskutujících se vyjadřovala k právu Jardy Hutky píseň napsat a publikovat, mnohé dopisy byly nejenom jízlivé a sprosté, ale i evidentně neznalé a hloupé. Můj osobní zážitek mne už kdysi dávno jenom utvrdil v mém zavržení Nohavici jako člověka nepevného charakteru. On totiž na koncertech vydával nějaké písničky jiných autorů za vlastní. Jelikož jsem se tehdy zabýval ruskými písničkáři, poznal jsem to. Jednalo se právě o Vysockého. Po koncertě se odmítl na toto téma vůbec vyjádřit. A teprve až asi za dva roky jsem slyšel z rozhlasu jeho vyprávění, že se zabývá překlady Vysockého... Ještě o trochu později (asi 1984) jsem pozoroval jeho vystupování na veřejnosti. Hrál svoje písně, mluvil o nich, potlesk, pak bez jakéhokoli komentáře několik písní Jardy Hutky, Vysockého, vřava a ovace. Ano - kdo věděl o co jde, měl ho za hrdinu, kdo nevěděl, měl ho za miláčka publika. Tak byla vystavěna celá jeho kariéra. Na mlčení a oblouznění. Snad za to tehdy mohl Démon alkohol, ale to charakter člověka neomlouvá. Já měl prostě z Nohavici vždy nepříjemný pocit, ve srovnání například s Pepou Nosem, kolem něhož, ač o sobě přímo prohlašoval, že "spolupracuje", vládla příjemná atmosféra; i ve srovnání s Jardou Hutkou. Jeho policejní spisy jsem měl možnost prostudovat, jeho osobně znám už velmi dlouho a tak se mohu jen usmívat nad tím, jaké nepravdy a osočení někteří rádobydopisovatelé do svých dopisů vložili. Tolik tedy ke vzpomínce, kterou ve mně Váš článek vyvolal: Jestliže Nohavica vydává Hutku, Kryla a Vysockého za své učitele a vzory, tak jim charakterem nedosáhl ne po kotníky, ale ani po podrážku. Že se přesunul na popové středněproudé pole, udělal jen dobře. J. D. Reakce Pepy Nose: Lidska blbost nezna mezi, zda se, ze je stale brezi. Pravomocne odsouzeni pomluv, otisteni omluv pomlouvaci v mediich, vyplaceni soudem prikazaneho odskodneni je u nas malo. Lepsi je hlasity smich viteze. Pepa Nos. Zlostné pomluvy. Houpavá hudba českého trubadůra, drnkání na kytaru, zatvrzele afektovaně nakřáplý hlas chroptí rýmovánku o pražských věžích, jak prý jsou mezi hvězdami, zatímco my jsme dole. Tenhle styl folkmusic přišel snad do Čech s Pete Seegerem. Připomíná to izolovanou plošinu kdesi v africké džungli, kde badatelé nalezli živoucí pravěká zvířata. Všude jinde mrtvé, tady fičí kam se člověk podívá, řvou, rvou se a vzájemně se požírají. Jarek Hutka, emigrant proti své vůli, drnkal na mírně ošuntělou kytaru v bělostným hedvábím potaženém salónku v hotelu Black Walnut. Barokně zkroucené nožičky židlí, samozřejmě bílé, nesou bílohodvábné podušky, na kterých se rozplacují sádelnaté prdele, asi taky bílé, ale není to vidět, jsou ukryté ve více, ale spíš méně povedeně ušitých kalhotách zakoupených v Eatonu, kde byly na sejlu spolu s vestami a saky se širokými klopami. Bělostné nedederonky rozpůlené hedvábnými kravatami, ale ne všichni, támhle sedí divoce vyhlížející mládenec v leisure suitu, jsou sedmdesátá léta a to teď frčí. Na nohou kovbojské boty se silně nadhledovými podpatky, nohu přes nohu, takže vykukují bílé ponožky a chlupatá lýtka. Huňatý Jarek ve vojenské bundě a džínách sedí na bílé židli a pěje o Litvínovu, jaké je to smutné místo plné smutných lidí žijících ve smutných baracích a vůbec jak je tam smutno. Pak vykládá tichým hlasem o tom, jak ve Švédsku tomuhle rozuměli, neboť rovněž žijí smutné životy ve smutných barácích. Není to tedy písnička o smutku normalizovaného Československa. Svět je plný smutku. V mysli se mi ozval hlas Johna Lennona zpívající o „little piggies leading piggy lives“, což přesvědčilo Charlesa Mansona, že je třeba zabít Sharon Tate. Stejně to byla jenom svině žijící život svině, takže to není žádná škoda. No a teď vidím Jarka, jak mluví o jiném Jarkovi, kterého Češi hrozně milují, neboť nebyl nikdy zas tak moc normalizovaný, citlivě a poeticky nadával na poměry. Teda v mezích zákonů, jak už je to v Čechách zvykem. Což je asi důvodem, proč jednotlivci typu Hučína a bratří Mašínových nesou cejch zločinců. Zločinec je člověk, který svými činy porušuje Zákon. Zákon se porušovat nemá, neboť to by na každém stromu seděl voják bez discipliny. Ex-emigrantu Jarkovi vadí, že se ten neodešlý Jarek podělal před mocí a teď o tom nechce mluvit. Vlastně není takové věci, jakou je ex-emigrant. To je jako ex-komunista, což je, podle mého reakčního kamaráda, stejné jako ex-černoch. Jarek zpívá o udavači z Těšína, což je je vlastně pravda, ale jak se dozvídám na www.axiss.cz „Jaroslav Hutka, tento neúspěšný politik Balbínovy poetické strany. Jaroslav Hutka, který kdysi zbaběle utekl z republiky, aby po návratu parazitoval na jménu Karla Kryla (který, na rozdíl od Hutky, něco pro tuhle zemi dělal i v exilu), Jaroslav Hutka, který nyní pomlouvá své kolegy, samozřejmě pro vlastní zviditelnění. Jaromír Nohavica chodil v době minulé na výslechy, podával, jak už tomu u většiny podobných bývalo, nedůležité informace, jen aby mohl zpívat, aby mohl aspoň takhle doma národu pomáhat. Hutka? Utekl, žil na podpoře a pořádně nic nedělal, vrátil se, teď už jen pomlouvá. Karel Kryl neměl Hutku příliš v oblibě. Hutka měl vždy ručičky dozadu, nikdy pořádně nepracoval a doma i v cizině parazitoval, pobíral sociální dávky, válel se. Po návratu do země zjistil, že jsou zde mnohem úspěšnější muzikanti, kteří ještě k tomu celé ty roky předtím pomáhali zdejším lidem. Tohle ho celý život štve, že Karel Kryl odejde a je schopný vykazovat i nějakou aktivitu v zahraničí, že jiní chtěli zůstat, pomáhali doma, i když se potom nemohli nevyhnout výslechům. Hutka je jen závistivý člověk, který v životě nic nedokázal, protože nikdy nechtěl pracovat. Typický volič ČSSD, který závidí svému sousedovi, protože soused pracuje a má se lépe.“ Takže Kryl by asi ČSSD nevolil. Já vlastně taky ne, asi proto, že jsem nikdy nebral sociální podporu. Generální tajemník Paroubek mě příliš nenaplňuje nadšením. Lidovci? Ježišmarjá jen to ne! ODS? To radši to Balbínovu stranu. Koho asi volí Nohavica? Nevolil bych ani KKK, tedy Kohokoliv Kromě Klause, pan Bursík je sice pohlednější, než pan Čuněk, ale tak nějak mi připadají podobní. No jo, no, mnohem úspěšnější muzikanti, kteří ještě k tomu celé ty roky předtím pomáhali zdejším lidem. Taky parazitoval na jménu Karla Kryla. Který něco dokázal, na rozdíl od něj. Tedy od Hutky. Autor zřejmě znal Karla Kryla velice dobře, neboť ten mu důvěrně sdělil, že Hutku nemusí. Zřejmě mi Karel lhal. Když seděl u mě v obýváku, tak mluvil o Hutkovi jako o kamarádovi. Emigrantům se holt nedá věřit. Mnohem úspěšnější muzikanti typu Karla Gotta a Heleny Vondráčkové. Také toho hodně udělali pro lidi, tedy ty zdejší. Ty, kteří zbaběle neutekli. Jak roztomilé. Nohavica byl tedy vlastně hrdinou, na rozdíl od zbabělého emigranta Hutky. Sice udal Kryla, ovšem Hutka na Krylovi parazitoval. Představuji si, jak Jarek sedí na Karlovi a ssaje mu krev. Karlu Krylovi vlastně po návratu hodně věcí pilo krev. Stačí se zaposlouchat do jeho polistopadové tvorby. Nezní příliš jako člověk, který by měl pochopení pro „zdejší lidi.“ Co všechno se člověk dozví v televizi. Co se ukládá do internetem dosažitelného formátu je obvykle o politicích, české povaze, uvolňování se a taky o minulosti, o které viditelně česká mládež nemá páru. Otázky typu „kdo byl Gottwald“ jsou odpovídány zmínkou o komusi mě neznámém jménem Hložek, což mě překvapuje. Docela si zakládám na své znalosti historie, ale že Kléma kamarádil s nějakým Hložkem, mi není známo. Jo ták, „Holky z naší školky.“ Nesmrtelný hit, který se, spolu s další normalizační diskotékou ozývá pravidelně z českých rozhlasových stanic. Asi jako tady mají „Classic Rock“ stanice, tak tam jsou „Totalitní hity.“ Mírně obnošený a zpustlý Jarek Hutka uvádí přiběhy železné opony. Tak mě napadá, jestli by jim taky ve Švédsku rozumněli. Asi ne, stejně jako čeští náctiletí nacházejí tato témata nudnými. Ani se jim nedivím, je to pořád dokola, dokolečka, zlí Komančové, cosi z dávných dob, jako křižáci z husitských válek, komu na nich dneska záleží? Jarek vždycky končí prohlášením, se slabým úsměvem na tváři, že nikdo nebyl za popisované zločiny potrestán. Což mi objasnil film o Hučínovi, rovněž přístupný na serveru české televize. Silně to přípomíná norimberský proces v režii nacistických soudců. Tak nějak se jim moc nechce trestat grebeníčky. Jsou už staří a vůbec, byla to taková doba, vždyť i v té oslavované Americe panoval teror mcarthyismu. Je sice poněkud rozdíl mezi omezováním přístupu k psaní scénářů pro televizi a dvaceti lety v Leopoldově, případně šibenicí, ale to jsou nepodstatné detaily. Dělali to všichni, kolektivní vina je neférová a vůbec, my se s nimi známe ze stranických konferencí. Přece nebudu persekuovat kamarady, ne? A tak obstarožní, chatrně oblečení bývalí političtí vězní sedi na zemi chodby před soudní síní a domáhají se vstupu dovnitř. Chtějí podpořili člověka, ve kterém vidí hrdinu a policajti v černých uniformách (kdo ty uniformy proboha vybral?) je ne příliš jemným způsobem vynášejí ven. „Kde domov můj?“ policii nijak nedojímá, proč taky? Oni mají v téhle věci jasno. Je třeba udržet pořádek a tahle ošuntělá skupinka dědků a babek nevypadá příliš nebezpečně. Na rozdíl od ruských mafiánů. Není čeho se bát. Pohled na stařenku kymácející se na švédských holích strkanou ven je, no, jak bych to řekl? Šokující? Nepochopitelný? Chartista se pohoršuje nad tím, že Hučínova skupina neměla žádné programové prohlášení. Což by se dalo vytýkat dejme tomu Balabánovi, Morávkovi a Mašínovi seniorovi. Pokud vím, tak se nijak neodvolávali na zákony protektorátní vlády, nežadonili, aby se k nim režim choval podle oficiálně vyhlašovaných pravidel a nestěžovali si BBC. Zabíjeli lidi a to střelnými zbraněmi, výbušninami a někdy i holýma rukama. Vyložení necivilizovaní barbaři. Asi se to tenkrát bralo jinak. Lid jim říkal „Tři králové“ a schvaloval jejich akty, které by byly „porušováním zákonů v kterémkoliv režimu“, jak jsem se dozvěděl o akcích potomků jednoho ze Tří králů. Není dobrým nápadem být hrdinou. Tedy v Čechách. Sice pak budou po létech natáčet o vás filmy stejní lidé, kteří se za minulého režimu skvěle živili citlivými, univerzálně přijatelnými díly, které by neurazily ani říšského protektora, ale tak nějak budou až do smrti vnímáni, pokud budou vůbec vnímáni, jako živoucí důkaz nepříjemné skutečnosti, že šlo si vybrat jinou cestu, než skandovaně tleskat. Nostalgie je někdy hrůzná. Narodil jsem se příliš pozdě na to, abych slyšel pamětníky vzpomínat se slzami v očích na cesty k baltickému moři, placené hodným režimem, ovšem viděl jsem filmový záznam statisícového davu na Václaváku protestovat proti vraždě Reinharda Heydricha. Dav, přítomný slovům „zrovna jsem se vrátil z Hradu“ se musel skládat ze stejných lidí. Uplynulo pouze šest let a pochybuji, že by se nějak drasticky změnilo složení populace Prahy. Tak trochu mi to připomíná horrorovou povídku o skupině lidí, přihlížejících nehodám. Vždycky se jednalo o stejné lidi, v čemž spočívala ta hrůza. „Psům psí smrt“ volal český básník a lidé podepisovali rezoluce. „Mašínové, hrdinové, nebo zločinci?“ vidím diskuze na internetu, hned vedle „zase o nás bez nás“, tedy o protiraketovém radaru v Brdech. V televizi „diskutuje“ Věra Chytilová s oponentem tím způsobem, že kdykoliv dotyčný otevře ústa, začne ječet a rachtat. „Čím vice se mění věci, tím více zůstavají stejné.“ A zase statisícový dav, cinká klíči a volá po Havlovi na Hrad. Což je člověk, který kdysi prohlásil, že „extrémismus v boji s okupačními silami je legitimní formou odporu.“ Ale to už je dávno. Určitě s tím nemyslel ani bratry Mašínovi, které viditelně pokládá ze nelegitimní extrémisty, ani Hučína, který se přece provinil nedovoleným ozbrojováním se, což je zločinem za všech režímů. Princip právní kontinuity je vůbec zajímavý. Konec konců, i norimberské zákony byly právně legální. Což se například o Benešových dekretech říci nedá. Přes dodatečnou legalizaci vládou stvořenou podle principů košického vládního programu, respektive programu o předání moci komunistické straně. Rozhodně se nedá hovořit o legální kontinuitě. Člověk, který resignoval na funkci presidenta, poblahopřál novému presidentovi Emilu Háchovi a emigroval. Čímž vlastně prokázal svou zbabělost. Nechal „místní“ lidi vlastnímu osudu a vůbec nijak jim nepomáhal. Naopak, poslal skupinu emigrantů-teroristů zavraždit legálního říšského protektora. Tímto teroristickým aktem přímo zavinil smrt tisíců neviných lidí. Beneš měl raději zůstat, naučit se zpívat „Lily Marlen“, čímž by pomohl národu přežít. Občasné výslechy, kde by prozradil finanční problémy Jana Masaryka, by byly přijatelnou cenou za ... no jen aby mohl zpívat, aby mohl alespoň takto lidu pomáhat. K tomu Jan Masaryk žil v emigraci z peněz, které si nevydělal poctivou prací, ručicky měl vždycky dozadu, doma i v cizině vždycky parazitoval, válel se. And so it goes...       Ivan Spacek, čtvrtek 7. únor 2008 08:23 Pane Hutka. Jen Vám přeposílám komentář, co jsem kdesi o Vás napsal, ať nemusím zbytečně něco psát. A je mi upřímně líto, že jste tak podlý člověk.Jste vážně ostuda.Ne národa ale sebe sama. Koukal jsem na Vaše texty a písně,Je to sice něco tak příšerného ale když se to někomu líbí, proč ne.Každý má právo volby. Ale poradím Vám, nesnažte se parazitovat na druhých.To je opravdu podlé.Pokud se neuživíte hudbou, zkuste jinou oblast, určitě máte nějakou profesi ale nedělejte to takhle.Je to ubohé. Jinak přeji hezký den. R.Pospíchal Můj komentář: Hutka?? Kde je vlastně problém??Každý jen velmi kritizuje,aniž by měl přesné informace.To je velmi jednoduché.U Hutky jde zřejmě o velkou závist, že nedosáhl úspěchu.Možná je to jen můj subj. pocit, také mohu o něm napsat cokoliv.Ale vždy to bude subjektivní názor. O co vlastně jde??Že řekl Nohavica, že Kryl má mindrák, že je malý a že není spokojený s prací?? No i kdyby, to je donášení a podpora komunismu??No potom každý kdo odpověděl na otázku nějakého policisty, byl donašeč a udavač.Velká část národa uznává Jiřího Menzla a ten jednou řekl, že u něj je zbabělec ten, kdo zde nezůstal a utekl do zahraničí, aby měl lepší práci, lepší auto a prostě se měl lepší.Což se asi Hutka měl, když byl v exilu.Zbaběle opustil válku a vrátil se až když bylo po bitvě a chtěl sklízet medaile??Nuže, kdo je tedy větší zrádce a zbabělec??Ono to tady nebylo jednoduché a mladší generace co to nezažila může jen psát domnělé příspěvky a kritiku.A pan Hutka a jiní, kterým se nedostalo slávy bohužel kopou kolem sebe.Ale pane Hutka, to je právě ten kapitalismus a tržní mechanismus, co ukáže, kdo je úspěšný a kdo ne.On úspěch se nedělá zásluhou z minulosti.A myslím, že nikdo nemá dnes komerční úspěch tím, že by v minulosti udával.To je prostě trh a ten ukáže, koho poslouchají a o koho zájem není.Místo takových výstřelů do tmy kdyby hutka skládal písně co se budou líbit, možná by se také úspěchu dočkal.Ale jak říkám...je to jen můj subj. názor a nemusí se jiným líbit.... Možná kdyby jste se lépe informoval, tak byste nepsal takové blbosti, zdravím - Jaroslav Hutka Dobrý večer, děkuji za odpověď. No, musím říct, že vycházím z toho, co jsem viděl v TV, tedy reportáž s Vámi a následně, co psal tisk. A Tam bylo zveřejněno, co jsem popsal. Nerad bych měl na někoho špatný názor, což by se mohlo lehce stát. A to platí i ve vašem případě, i když by se dalo říct, že Vám může být jedno, co si kdo myslí. Pokud provedl něco víc, než jen že Kryl měl špatný pocit z toho, že je malý a to další zmíněné, rád se toto dozvím a udělám si na celou věc a hlavně na J.Nohavicu jiný názor. Pokud můžete, budu vděčný za vysvětlující informaci a pokud jsem Vás neprávem nařknul, určitě se umím i omluvit, neboť myslím, že mám smysl pro férovost. Hezký večer R.Pospíchal Vážený pane Pospíchal, v tomto případě kvůli objektivitě bych to asi neměl být já, kdo Vám něco vysvětluje. Jestli měl nebo neměl Kryl naprášil a nikdy mu to neřekl, i když ho považoval za svého přítele, kterému dal klíče od bytu a který byl jeho vzore. Mně Nohavica říkal také, že jsem byl jeho vzorem a učitelem... ale udával a to není jen tak. Zpívat o svobodě a tajně spolupracovat s diktaturou a nevysvětlit to a neomluvit se je mizerná věc. Brání se, že ty papíry jsou vylhané, to je směšné. Měl jsem mnoho výslechů a čtyřikrát jsem přespal v cele a měl jsem dohromady mezi rokem 1975 - 1978 čtyři trestní stíhání a dost výslechů, kde mi samozřejmě pokaždé nabízeli spolupráci. Mám docela představu, jak to chodí a teď se tím i zabývám, chodím do archivu kvůli dokumentu o železné oponě. Ty papíry bohužel vylhané nejsou, celý systém fungoval velmi dobře. Samozřejmě, že tam estébák napsal co chtěl, totiž z toho všeho co "pramen" napovídal si vybral vždy jen to, co se mu zdálo s estébáckého hlediska důležité. U NOhavici je samozřejmě ještě problém, že jim to podepsal už v srpnu 1986 a zatím se našly jen dvě udání až z roku 1989, ale v archivu mi říkali, že najdou vše, on je totiž problém, že osmdesátá léta se začala zkoumat až teď a říkali, že jich chybí asi tak ještě 97% dokumentů k prozkoumání... takže zvažujte, podívejte se třeba na můj estébácký spis, jak to vypadá, když je člověk "nepřátelskou osobou" : http://www.hutka.cz/new/html/stb.html a v roce 1977 jsem o svém zatýkání a situci v hudbě napsal knihu Utkání se skálou: http://www.hutka.cz/new/html/skala.html Třeba Vás to zaujme srdečně Jaroslav Hutka Odesílatel: DTC Duchač Zdravím Jardu Hutku. Je mi 47, tak si asi můžeme tykat. Řeknu Ti dvě krátký historky ze života.1/ Za komančů jsem zjistil, že Wabi Daněk zpívá o čundrákách, jako by byl jedním z nich a jezdil mercedesem?? Zdálo se mi to tak nějak nefér, se přiživovat na vlně country, nebo co to hrál a tak. 2/ Mám kámoše, jehož spolužák je zřejmě vrah (loupežná vražda) - řikám mu, a Ty se s nim normálně stýkáš?? - odpověď - mě nic neudělal. No vrah většinou nezabije víc jak jednoho člověka, ale to snad na to, abych se na něj vykašlal, stačí. Tak že nějak podobně je to s Nohavicou - po tom, co jsem se dozvěděl, že bonzoval, ho prostě vypouštím ze svého zřetele. Hold jsem si myslel, že je věrohodnej a zatím je to hajzl. To se v životě stává, že se člověk v někom zplete - seru na něj, i když mě nic neudělal. čau radek Děkuji,  balíček došel v pořádku. Děkuji i za fejetony. V době, kdy jsem neměla možnost cestovat a mít možnost vlastního poznání věcí a situací, byly vaše fejetony jiskřičkou poznání a vidění věcí jinak. To neznamená, že souhlasím se vším. Na to abych kohokoliv soudila toho vím velice málo. Jen mě napadlo přirovnání Kdy V+W viděli Vlastu Buriana zpoza oceánu trochu jinými brýlemi. Mějte se moc pěkně. J. Lindová Vím co myslíte, ale to byla válka a šlo o život a denně umíraly tisíce lidí. Koncem osmdesátých let už nešlo téměř o nic a necelých deset let před tím jsem to sám okusil, bylo to sice kapsku tvrdší než za Gorbačova, ale s padesátými lety ani to nešlo srovnat. Spolupráce šla odmítnout velmi snadno a u svobodomyslného písničkáře snad je to naprosto samozřejmá povinnost... Odesílatel: Josef Mara Mily Jaroslave, preju Ti vsecko nejlepsi v tomto roce a le i v nadchazejicich: zdravi, stesti, pohody v soukromi i v umelecke cinnosti a stejne tak uspechu. Konecne mam moznost Ti sdelit muj nazor na Tvou pisnicku o Nohavicovi. Mesl jsem driv Tvou adresu ale pak vzhledem k vizum se mi vymazalo vsecko a tak mohu povidat az ted, a nemyslim si, ze je to passe. Podivej, nevim cim to je ale me nikdy Nohavica neuchvatil svymi versicky, protoze jsem mu neveril. Ono to zpivani o lasce, kvetinkach o vernem milovani a pratelstvi a ja eni nevim o cem vsem je tak trochu pokrytecke, licomerne. Kdyz jsem mel moznost podivat se mu do oci, tak jsem zjistil, ze jsou naprosto neuprimne, zvlastni. Pamatuju si, ze druhy den po Czechmatu se najednou z eteru vunorila pisnicka "Zase bijou nase deti". Neco tak demagogickeho jsme dlouho neslyseli, to srovnani mlaceni studentu STB s tak zvanymi "tanecniky" v Czechmatu. kteri prijeli naprosto pripraveni na bitku s policajtyy, nadrogovani a napiti byla naprosta nehoraznost - tehdy mi to pripadalo, ze to bylo na objednvku nekoho, kdo vedel neco vic o Nohavicovi, a ten podlehl stejne jako driv. At mi nikdo nerika, ze mohl v dobe komunismu jet do Vidne zpivat krajanum. Pochopitelne, ze tam byl poslan a on sberatel korunek jel, jednak si privezl neco minci a hlavne pak mel branu do sveta reflektoru otevrenou. Nejake odezvy na Tvou pisnicku jsem cetl a zjistil jsem, ze v mnoha lidech, kteri meli maslo na hlave driv ho maji i dnes a prameni to z komplexu, a tak radeji se snazi plivat na Tebe nez na "milovanyho" Nohavicu. Jen par z branze melo stejny nazor jako Ty. Tak jsem se trochu vymluvil a promin, mozna, ze uz o tom nechces moc slyset, ale uz to nebudu priste rozmazavat. P.S.Jen je z podivem, ze ta pisnicka se ztratila a nikdo ji ani nepripomnel, a pri tom to ukazuje naprosto jasne na jeho pokriveny charakter. Zdravi Josef Mara Odesílatel: brene Dobry den, precetl jsem si rozhovor s Vami v Reflexu. I diky tomu jsem si vyhledal pisen Udavac z Tesina na Vasem webu, pred tim jsem o ni jen slysel. Myslim, ze je cool, at si reaguje kdo chce, jak chce. Rad bych Vam napsal, ze si cenim a vazim, ze jste jednim z TECH lidi s TIM postojem. Je mi blbe, kdyz jsem konfrontovan s vetsinou, ktera ma argumenty typu "jinak se nedalo", "vsichni nemohli byt disidenti" atd. a ted se to snazi vsechno nekam zamest, jen aby si nemuseli priznat, ze ty jejich argumenty stoji za nic, nebo obhajuji udavace (nejspis proto, ze by sami byli v pokuseni, kdyby je estebaci ke spolupraci tenkrat oslovili ...). Ja byl v 80. letech jeste v puberte, ale i tak mi bylo vicemene jasne, jaka to cele byla saskarna. A vubec ne vesela. Pak jsem v srpnu 1989 emigroval sam, bez rodicu, ilegalne pres lesy pres Madarsko. Nemusel jsem z nejakeho donuceni, ve skole jsem mel dobre znamky a STB me nepronasledovala. Proste mi to bylo jasny. To mi bylo 17. Po revoluci jsem se vratil. Drzim palce, at neztracite odvahu, ackoli ted to muze byt nekdy i tezsi nez tenkrat, neni to tak cernobily. Muziku si nekupuju, ale Vase CD s tim Udavacem si koupim rad. Mejte se, Rene Benda Odesílatel: Geronimo Ahoj Jardo, posilam ti, na co jsem pri prochazeni a uklizeni e-mailoveho supliku narazil... Zdravi martin vechet Geronimo Vyklubala se z toho pěkná kauza na pokračování. Jeden zasloužilý písničkář, kterého komunisti s StBáky vyštvali do holandského exilu, se navezl do druhého, v současnosti davy oblíbenějšího. Ten v relativním klidu setrvával v Československu a podepsal spolupráci s těmi, kteří tehdy neméně populárního prvního v sedmdesátých letech vypoklonkovali ven za hranice, v době, kdy měl za sebou dokonce několik vydaných desek s tehdy originálními nahrávkami. Věc v době normalizace nevídaná. Jaromír Nohavica patřil vedle Jaroslava Hutky a mnohých dalších písničkářů a kapel k těm, kteří v době komunismu zaplňovali černou díru občanského svědomí, když se alespoň účastí a zatleskáním na jejich koncertě vyjadřovalo to, co jsme se neodvážili říct nahlas. „Božský Jarek“ předzpívával zaplňujícím se sálům tak, jak to dělal už několik let před ním Jaroslav Hutka či Petr Lutka. Nikoho to však moc netrápilo. Být součástí takovýchto šamanských setkání bylo silnější a nadlouho nezapomenutelným zážitkem. Posilňovalo do dalších spikleneckých aktivity. Zlehčovat však Nohavicovo provinění srovnáváním s Olympicem, Helenkou Vondráčkovou či Karlem Gottem, jak to také v nedávných dnech například zaznělo od brněnského redaktora MFD Karla Škrabala, je ale přinejmenším zavádějící. Ano, ti posvěcení kolaborovali mnohem více, neb byli součástí bolševikem podporované kultury a všech komunistických oficialit. Stáli v čele populárních estrád (což platí dodnes), občas posloužili propagandistickým účelům proti socialistickým nepřátelům a špiónům nebo na utužení československo-sovětského přátelství. Olympic navíc s několika dalšími východoevropskými kapelami jako např. Puhdys z NDR, Červené kytary z Polska či Vjesolije rebjata z Ruska měli ilustrovat to, jak se v komunistických zemích podporuje rocková hudba. Od této oficiální sféry snad nikdo žádný morální apel či gesto neočekával. Nezosobňovali žádné morální autority, k nimž by se národ upínal v dobách útlaku a nesvobody či diktatury komunismu. Nebyli žádnými novodobými vizionáři a obrozenci jako např. Karel Kryl. Měli svoji partu, s kterou tančili okolo rudého ohně. Morální kredit se očekával u jiných umělců - písničkářů či poloilegálních kapel, a to nejen v jejich tvorbě, ale i občanském životě. Narozdíl od Nohavici ti z oficiální kultury nezpívali horoucně o přátelství, vznešených ideálech, lidských a náboženských hodnotách, statečnosti, pravdomluvnosti, čestnosti či nekýčovitých podobách lásky. Jejich písně nebyli morálními apely. Nemusely se poslouchat, stačilo na ně poskakovat nebo při jejich tónech dobře pracovat. Písničkáři vzali na sebe úlohu svědomí národa a jejich občanské postoje lze těžko oddělit od jejich tvorby. Jedním z mýtů, živeným i samotným Nohavicou je, že si StBáci stejně do svých análů zapisovali, co chtěli, a bylo těžké jim odolat. V osmdesátých letech se už v Čechách nestřílelo a nevěšelo (kromě smrti Pavla Wonky) a nevládla zde díky Chartě 77 a mnohým občanským iniciativám taková izolace. Posledním mučeným umělcem byl tak možná písničkář Vlasta Třešnák, kterému StBáci při výslechu pálili prsty. A když jste těm umaštěným pánům jasně a tvrdě dokázali říct, že na jejich hru nepřistupujete, nechali vás většinou být a už „jen“ šikanovali, znemožňovali práci a studia, tahali po výsleších, případně zavřeli. A od toho zde už byla Charta 77 a především VONS, s vytrvalými Petrem Uhlem či v době jeho zavření Annou Šabatovou, kteří jakékoliv bezpráví okamžitě rozhlásili do světa. Sounáležitost byla osvobozující. Mluvit, mluvit a zveřejnit Nohavica neudělal to, co například Mejla Hlavsa z Plastic People, který poté, když se dozvěděl, že jeho jméno rovněž figuruje v seznamech spolupracovníků StB, vyhledal onoho fízla a navštívil jej společně s kamarádem Tomášem Schillou, aby jim řekl, jak k tomu došlo. Nohavicovi nikdo ani nevyhrožoval s revolverem u spánku, jako chrudimský StBák Jimu Čertovi, který také dlouho zatloukal. Nikdo jej nebil... kdyby ano, určitě bychom se to už dozvěděli. Nezachoval se ani jako herec z Divadla Járy Cimrmana Marek Šimon, když po něm StBáci chtěli další informace a doznání. Vyřešil to po svém. Přestal chodit mezi své známé, včetně Václava Havla, s nímž se poznal ve vězení, aby o nich nemohl nic říkat. Když pak StBákům oznámil, že jim již nic neřekne, protože nic neví, přepadli ho a zmlátili před jeho bytem. Navštívil tedy mluvčí Charty 77 Petrušku Šustrovou a celou věc zveřejnil. Veřejně přiznal, jakými způsoby a za jakých okolností byl donucen ke spolupráci s StB. Podal i oficiální stížnost. Možná jediný případ zveřejnění okolností vlastní spolupráce v osmdesátých letech. Čin v té době nevídaný a hodný následování. Možností, jak celou věc jasně pojmenovat a osvětlit, byla a je celá řada. Nechuť k tomu však o lecčems vypovídá. Možná, že se nám, veřejnosti odkryl jen zlomek z původních svazků. Ale i kdyby... kde není pokání, ale jen mlžení a zatloukání, není ani odpuštění. O co tedy vlastně jde? To ví jistě Jaromír Nohavica sám. Nemohu se však ubránit dojmu, že silnější než oné v písních vyzdvihované hodnoty byla a je na prvním místě touha, hrát pro davy a být jimi milován. Být populární. A to i v době, když se to příliš v prostředí okrajové kultury a protestsongů nenosilo. Tím se všem těm Olympiků, Gottům i Vondráčkovým bohužel slavný písničkář z Těšína podobá. Martin Věchet, zakladatel a pořadatel festivalu „Trutnov“ a stud.teol.fakulty Odesílatel: "Vlasta Kordová" vcera se zrovna z Radiozurnalu linul nezny hlas Nohavici,....dobre zes na neho poukazal !!! Jsi odvaha !!! Lidi to tu nechtej slyset, protoze, kdo tu za dratama zil, mimo par lidi,co se nechali zavirat a sikanovat, tak se kazdy hrbil, a vicemene namocil... Ty se muzes jasne mluvit, protoze jsi odesel ... Ale znovu, jsi odvaha!!! Zdravi, Vlasta Kordova jméno: bohuš alias ostravak Škoda ,že si se nědostal do parlamentu za zelené.Natočil bysem tě na video a dival bych se na tebe od rána do večera,až by mi z teho bylo zle.Howgh. ip: 194.212.67.68 jméno: zdena kup Ahoj Jarku, zdraví Tě knihkupec Kup z Uh. Perla mi přeposlal poslední korespondenci ohledně Grebeníčka, kde jsem při pokládání jehlanu před jeho barákem četl jména umučených vězňů / mojí bývalé skopal v UH věznici dědu tak, že za půl roku umřel v Brně v nemocnici - nějaký Kopečný /. Ale HLAVNĚ - chci Tě pozdravit do osudového roku 008 a vyjádřit podporu při boji s nesmrtelným molochem fízláctví, udavačství a zrady, jako je např. poslední kauza s Nohavicou. Ńemůžu mu prostě prominout, že mi ukradl mého oblíbeného folkáče, nositele lidské etiky a mírně protirežimního rebela z dob minulých Jarka Nohavicu, jak jsme ho vnímali dřív. Nohavica zradil Nohavicu. Pojmenoval jsi to nahlas, přesně a za to dík. Sorry, že jsem se neozval dřív, ale koncem roku nebyl čas a teď likviduju krám, asi končím, protože s hypermarketama se nedá bojovat, město je čím dál víc vylidněné a asi si postavím stan vedle Intersparu a budu čistit boty a gumy na autech. Jinak jsme tady my normalpeople GiroDePivko pořád ve střehu na správné straně barikády a úplně všechno JIM i tady neprojde ani v budoucnu. Určitě tě pozdravuje Jožka Konvalinka a ať se daří ! Zdena Kup jméno: dr. Š. Vážený pane Hutko, jsem Vám velice vděčný za vše, co děláte. Je třeba do těch konfidentů bušit, jinak nás tady převálcují. Udavače z těšína teď málem vychvalují jako pokorného, hodného muže, který provedl sebekritiku. Byl to ale jenom obyčejný bonzák. Je možné dělat víc? Býůvalí komunisté jsou povyšováni především us soudů. Soudcové Krajského soudu v Brně byli v minulosti těžcí komunisté a teď byli povýšeni do funkcí místopředsedů. Proč? Samet s námi zamet. komunisti převlékli kabát a jsou ovyšovaní. Zavolejte do Brna místopředsedům Krajského soudu Drápalovi a Flídrovi a zeptejte se jich jaké bylo jejich členství v KSČ. jméno: pitaš stanislav Buď zdráv kamaráde. Chci Ti jen říct, že v tom nejsi sám a že,jsi dobře udělal. Také vím, jak je důležité, abys to věděl, . Samozřejmě těm dobytkům , bez morálky,který si za hrůzovlády bolševiků raději nechali trhat mandle prdelí, protože se báli otevřít hubu, těm lidé, kteří proti režimu bojovali leží hluboko v žaludku.Z komunistů žrali strachy vlastní hovna a dneska z toho obviňujou chartisty ap. Několikrát jsem byl u výslechu StB. Takže vím o čem mluvím. Nikdo nemusel podepsat spolupráci s StB. To si jen ulehčujou život. To byla chabá výmluva si myslet, že jim budou lhát, nebo, že jim řeknou jenoum zlomek něčeho. Vyzývám pořadatele kulturních akcí \"BOJKOTUJTE UDAVAČE\" Já jsem to již učinil. Ruším koncert P. Streichla. Tvůj koncert udělám rád. jméno: Jedlanova Pane Hutko, Vasi tvorbu znam jen z mensi casti, ale po precteni ruznych sprostych reakci na Vasi pisen o Nohavicovi a jejim poslechnuti, bych Vam chtela napsat (asi nic, co uz byste nevedel), ze ukazuji jen sami sebe. Jeden pan myslim pise, ze 90% asi Moravaku ma stejny nazor - tak to se mame jeste v budoucnosti na co tesit. Jak Vas vsichni napadaji, ze se chcete stat ze zavisti medialne znamym.... ha, ha, zato jejich pisemny projev je primo ukazkou dobre vule, zadna zavist a nenavist. Preju Vam vse nejlepsi. Jedlanova jméno: Libor Svoboda Vážený pane Hutko, před chvílí jsem přečetl tu směsici názorů na píseň \"Udavač z Těšína\", a z některých zlých reakcí na ni se mi udělalo zle. Je jen s podivem kolik idiotů, (kteří patrně onu zlou dobu nezažily) se k tomu vyjadřuje. Já sám jsem ročník 86, takže jsem ji naštěsí vnímal jen z kočárku. Hluboce si vážím všech, které komunistický režim nezlomil, bojovali proti němu a zůstal jim zdravý rozum. Moc Vám fandím a teším se na Váš koncert ve Znojmě \"Na Věčnosti\". Libor S. Odesílatel: Hulovi Cenu Boženy Němcové udělovanou dílu přispívajícímu k rozvoji české literatury v posledních třech letech převzal v pátek v Zrcadlové síni Klementina Jarek Nohavica. Akademie literatury české mu ji udělila "za vysokou básnickou úroveň alb Pražská pálená a Ikarus". Tak co zase uslyšíme a co vzejde z Vaši závistivé hlavy????????? Určitě tam bude něco o akademii prolezlé estebáky a podobné ptákoviny. P.S. kvalitně Vám poradí Žáček,ten dokáže vymyslet i větší bludy,viz dnešní" mašínové a Gottwald." prostě vrána k vráně sedá rovný rovného si hledá Hezký den přikládá Lešan Hula jméno: Já Hele co vy ste za cloveka? Nohavica je nejlepší český písničkář a vy mu jen závidíte jeho talent a smysl pro češtinu. Vaše texty sou pro čechy ostuda... ip: 85.71.113.158 Díky za vyjádření samostatného názoru, akorát nechápu to s tou ostudou. Jsem pro Čechy ostuda před kým? Jaroslav Hutka Další lži o Nohavicově bezúhonnosti V pořadu ČT24 Před půlnocí 10.9.2012 se 'marketingový specialista' Milan Kaplan nepravdivě vyjadřoval ke spolupráci Jaromíra Nohavicy s komunistickou StB. Milan Kaplan tam tvrdil, že ihned po zveřejnění svého jména v seznamech 'které byly zveřejněny', se Nohavica před obecenstvem (dle jeho slov zřejmě na Slovensku) přiznal a své selhání vysvětlil. Neexistuje záznam, ani o takovém šokujícím přiznání neproběhla zmínka v masmédiích. Protože by šlo o senzaci, je prakticky nemožné, aby o tom nikdo neinformoval. Ani Nohavica nikdy o takovém přiznání nemluvil, tudíž je Kaplanovo sdělení zřejmě lživé. Nohavica navíc nebyl v tzv. Cibulkových seznamech zahrnut, protože jeho spis byl skartován. Neztratily se spisy vedené na občany, kteří byli StB sledováni, ani na ty, které by StB ráda získala, ale nespolupracovali a dokonce ani na řadu informátorů, kteří byli ke spolupráci donuceni. StB ale stačila skartovat část spisů a ničila je v pořadí dle důležitosti. Na otázku ohledně jeho spolupráce v polovině 90. let, kdy se v jednom z dodatků Cibulkových seznamů objevilo Nohavicovo jméno, mně Nohavica osobně odpověděl: "Všechno je to špína." Nepřiznal se a až po letech jsem v LN zjistil, že špinavě se choval i Nohavica. Spolupracoval pod krycím jménem Mirek, dříve to však bylo neprokazatelné, protože původ dodatků Cibulkových seznamů byl ještě nejasnější než samotný seznam, v němž chyběly desítky tisíc jmen. Nohavicova spolupráce vyšla najevo až porovnáváním spisů a byla prokázána dokumentem ze spisu vedeného na Karla Kryla. Až v roce 2006 Lidové noviny zveřejnily faximile, z něhož vychází najevo, že Nohavicova schůzka s Krylem byla iniciována i částečně financována StB. Moderátorka pořadu Před půlnocí Šárka Bednářová nepravdivě uvedla, že bylo prokázáno, že Nohavica spoluprací nikomu neuškodil. Naopak už z prvních archivních fragmentů vyšlo najevo, že velmi přesně informoval o Karlu Krylovi, přičemž každá podrobná informace předaná Státní bezpečnosti byla škodlivá. Navíc v roce 2007 vyšly najevo informace o Nohavicově udáních směřujících i k osobám žijícím v tehdejším Československu. Kaplan v pořadu dále prohlásil, že lidé, kteří mají Nohavicovi zazlé, že nepromluvil, jsou podle něj 'vyzývači' a sledují tím marketingové cíle. To je opět lež. "Nohavica je formát, osobnost, jediné, co mi vadí - že nepromluvil o své minulosti," napsal o Nohavicovi jím postižený Karel Kryl v době, kdy neznal ještě další fakta, která dokazují, že Nohavica udával. "Ale o čem jsem měl mluvit? Měl jsem tvrdit, že jsem nikoho neudal? Spis byl skartovaný a já se neměl čím hájit, neměl jsem s čím polemizovat," řekl Nohavica v roce 2006 Respektu na Krylovu výtku. Až teprve roku 2006 pod tíhou odhalení přiznal Nohavica, že spolupracoval, ale promluvil jen k informování o Krylovi. Roku 2007 vyšlo ale najevo, že udal lidi, kteří mu v lednu roku 1989 přinesli podepsat petici za propuštění Václava Havla. Je tedy zřejmé, že jeho spolupráce byla hlubší a škodlivější. Protože přiznal vždy jen to, co bylo odhaleno v dochovaných spisech, mohla být jeho spolupráce mnohem nebezpečnější. V archivu ministerstva vnitra v Kanicích u Brna byly podle LN objeveny i záznamy takzvaných Zvláštních finančních prostředků, kam StB zapisovala náklady na pohoštění agentů. Z nich vyplývá, kolik schůzek zpěvák se svým řídícím důstojníkem, který platil útratu, absolvoval. V letech 1987 a 1988 jich bylo minimálně patnáct, píše list. Nohavica nabídku Lidových novin na rozhovor odmítl a k věcem se nevyjádřil. Nohavica přes ujišťování o opaku dodnes tato udání nevysvětlil. Vladimír Měrák, 11.9.2012 Vážený pane Měrák, my ten Váš dopis zveřejníme, to není problém. Jinak těch schůzek měl Nohavica 24, začalo to 13. února 1987, pak to šlo pravidelně každý měsíc a poslední byla 20. listopadu 1989. Na to se našly doklady v účtárně, na Nohavicovi neměli velké útraty, bylo to vždy kolem dvaceti korun. Předpokládám, že oba jeho spisy (Sólista a Mirek) měl k dispozici ten jeho estébák a po převratě je stopil, pravděpodobně zničil. A že se o Nohavicovi mluví jako o neviňátku mě nepřekvapuje, české národní srdce má větší pochopení pro zbabělce než pro hrdiny. Jelikož nemám televizi, tak mě tyhle věci už moc nevzrušují ... mějte se hezky - Jaroslav Hutka Nohavica