Jaroslav Hutka hraje v Olomouci Olomouc - Jaroslav Hutka je mužem, který zvládá ledacos. Působí jako politický komentátor, připravuje rozhlasové pořady, píše fejetony, básně, povídky nebo eseje. Lidé ho znají také jako vlídného i ironického písničkáře, který dokáže svým songem pohladit i píchnout do vosího hnízda. Právě v této roli se představí ve čtvrtek v 19.30 hodin na nádvoří olomoucké radnice. Hutka působí na domácí scéně již několik desetiletí. Za tu dobu si dokázal získat řadu folkových fanoušků různého věku. Zdá se, že všechny oslovuje to samé: trefné postřehy ze života, kterými krmí své písničky, stejně jako kritické narážky na komunistický režim. Písničkář přijede do Olomouce s kytaristou Radimem Hladíkem, se kterým spolupracuje již od počátku své kariéry. Hladík se totiž v polovině sedmdesátých let podílel na Hutkových deskách lidových balad ze sbírky moravského obrozence Františka Sušila Stůj břízo zelená a Vandrovali hudci. "Ta kniha se jmenovala odporně: Moravské národní písně a na obálce byla nějaká opentličkovaná camprlína od Svolinského. Nahlédl jsem do ní spíš z důkladnosti než ze zájmu. Sbírka začíná baladou o svatém Vavřínovi a s Hladíkem jsem ji pak párkrát zahrál na jevišti," vzpomíná Hutka na fenomén moravských lidovek. Na společných koncertech hrají oba muzikanti výhradně Hutkův repertoár. Písničkář ale říká, že s Hladíkovým doprovodem jsou jeho songy pěknější. Kytarista se totiž někdy položí do Hutkových balad tak, že z nich vycházejí dlouhé minuty improvizací, které však posluchače nikterak nenudí. "Píseň se tak vydává na svou vlastní samostatnou cestu," uvádí Hutka, který se Hladíkem poprvé potkal na pódiu v dřevních dobách Hladíkova rockového Blue Effectu, jemuž Hutka dělal předskokana. Později se jejich osudy rozešly. Hutku po podpisu Charty 77 komunistická Státní bezpečnost donutila k emigraci, Hladík normalizaci přežíval jako studiový hráč či autor filmové a scénické hudby. Opět se spojili před patnácti lety, v listopadu 1989. "Šlo to snadno, Radim si akorát musel poslechnout pár nových písniček, ale až na jevišti! Nikdy jsme nezkoušeli, Hladík se zorientuje okamžitě," říká Hutka, který není pouze hudebník, ale je mu vlastní také politická angažovanost. Působí v recesistické Balbínově poetické straně, za niž neúspěšně kandidoval do Evropského parlamentu. Proslul také protestní akcí za odstranění řetězu okolo Myslbekova Svatého Václava jakožto reliktu přežívajícího z komunistických dob.       Mladá fronta Dnes, 5.9.2005 Hutkovi a Hladíkovi dnes bude patřit nádvoří radnice Olomouc - Olomoucký rodák Jaroslav Hutka po letech zahraje v Olomouci, a to společně s Radimem Hladíkem. Jejich koncert, který začne na nádvoří místní radnice v 19 hodin, spadá do programu Olomouckého kulturního léta (OKL). "Hladík a Hutka jsou letití kamarádi. Hladík je pro mne legendou a kdykoli můžu, tak jej do Olomouce zvu. Původně jsem chtěl, aby tu zahrál s Blue Effectem. To bohužel nevyšlo,"prozradil organizátor OKL Libor Grónský s tím, že druhou variantou pro vystoupení Hladíka byl Hutka. "Ten tu již dlouho nehrál. Jsem zvědav, zda si ho Olomoučané přijdou poslechnout,"uvedl Grónský. Dnešní koncert je předposlední akcí OKL, které oživuje dění v Olomouci již od začátku června. Zároveň je také posledním vystoupením na nádvoří radnice. "Poslední koncert jsme vzhledem k proměnlivosti počasí již naplánovali do prostor U- klubu,"konstatoval Grónský. Příští čtvrtek tam zahraje formace Moimir Papalescu and the Nihilists, kapela oceněná roku 2004 Andělem v kategorii Dance a hip- hop. (am)       Olomoucký den, 8.9.2005 Odesílatel: Prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc. Předmět: Klasik Datum: 9. září 2005, 13:00:38 Milý Jardo, k upřímným díkům za včerejší olomoucký koncert připojuju důkaz, že jsi nejen vstoupil do čítanek, ale jsi žijícím a citovaným klasikem - viz přiložený komentář v Právu 9. 9. 2005. Srdečně JF Odcházení z politiky Obrovské, vášnivé až zajíkavé nasazení, s jakým ministr spravedlnosti Pavel Němec od jara veřejně "jede" po nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové (nejnověji středečním podáním kárné žaloby) - to by asi byl první detail, jenž by v tomto konfliktu padl do oka i mimozemšťanům. Zrychlený tep a zvýšený krevní tlak pod bledou tváří státního byrokrata a vládního politika donutil by snad i zelené mužíčky k otázce: "Co se to doopravdy děje?" Vskutku lze při vysvětlování vsadit jenom na nějakou osobní mstu za mediálně ničivé věty i činy "prostořeké" šéfky zastupitelství? Benešová se zvláště pozastavila (a i policii k bdělosti nabádala) nad rolí ministra v chlípné kauze katarského prince. Prožluklá to, veřejností nevlídně přijatá záležitost, jestliže Němec "podle práva" (s nutně účinnou pomocí Nejvyššího soudu) princátko odlifroval z moderní české věznice do orientální vlasti s feudálními rysy. Prý - nikdo, ale opravdu nikdo o tom nepochybuje, že? - k řádnému projednání konkrétních projevů princova sexuálního apetitu, ne-li k potrestání... Ministr Němec se při honu na Benešovou snažil být ztělesněním byrokratické korektnosti. Zhruba takto: zde jsou zákonné pravomoci mého úřadu při vydávání obviněných do ciziny (soudně potvrzené). Také při iniciaci kárných postihů státních zástupců nebo soudců, jakož i při kontrole personálií či hospodaření zastupitelství (či soudů). A rovněž v posuzování výkonu jejich práce (nikoliv, nedejbože, právních názorů a sféry působnosti). Z čehož vyplynulo: katarský princ odletěl do Kataru, kam patří (a kde dnes už díky kauci běhá po svobodě). Na špici státního zastupitelství byl ministerstvem nařízen personálně-ekonomický audit (což je výkon státní správy, jak náleží -a nikoli pomstychtivé hledání záminek). A Marie Benešová s kárnou žalobou na krku zase má, co "chtěla" za ty své řeči. Avšak opakované výzvy k jejímu odstoupení či návrhy k jejímu odvolání jsou jen logickým vyústěním nesplněného úkolu: vytvořit z instituce, v jejímž čele stojí, "výkonnou složku v trestním řízení" (Němec). "Pohádka pro děti, loutkové divadlo," mínil by opět klasik? Faktem je, že Benešová veřejně nastolila thriller pro dospělé. A mnohem zajímavější. Četné výtky vůči ní čtou se jedním dechem a bez dechu jim člověk, chtě nechtě, i naslouchá: Benešová uložila policii, aby byl v případě katarského prince ministrův krok prověřen (všichni se občas ptáme, co je za jevištěm byrokratických postupů). Řekla, že ministerstvo spravedlnosti se snaží nezákonně ovlivňovat projednávání případů, v nichž figurují unionisté nebo Němcův úřad. Obvinila ministra - tak vyvozoval mluvčí resortu Petr Dimun -, že je postihována za dobrou práci státních zastupitelství v boji se "závažnou hospodářskou kriminalitou". I za to, že si došlápla na korupci ve fotbale... I když Marie Benešová poukazovala na vytrhávání svých vět z kontextu (a za jednu se i omluvila), je jistě možné se rozčilovat, skákat do stropu, šturmovat nebe. Ale nutno uznat, že pohled Benešové - jen jaksi obecně - je bližší občanským zkušenostem i náladám, bližší epidemické nedůvěře ke křišťálově čistým motivům politických živnostníků. Bližší k ironickým úsměvům nad hřímáním pánů Neúplatných. Tohle ovzduší je politikum. A Pavel Němec je také politik, byť stojí v čele US-DEU, zkrachovalého politického projektu. Úporné, účelové a politicky "ujeté" vsedání na úředního šimla vždycky poškodí pověst i tomu, kdo je bez poskvrny. A komu opravdu nikdo a nikdy nic - a vůbec za nic - neslíbil. Martin Hekrdla