Hutka o Alexandrovcích… Probůh, kdo je to Hutka…? Byl vlahý májový podvečer, Český rozhlas 1 – Radiožurnál vysílal Ozvěny dne. Dojemná pohoda, zvláště když rusista Jiří Klapka vzpomínal, jak před devíti roky u nás uváděl koncert Alexandrovců a bál se, že to nezvládne, protože po Verdiho Sboru Židů z Nabucca se rozbrečel… Sotva to dořekl, něco se jekotavě zachechtalo. Komentátor představil bývalého nizozemského bezdomovce Jaroslava Hutku a zeptal se ho na názor na Alexandrovce. Exhomelesák se nepřestal chechtat, přičemž ze sebe vypravil o jedinečném ruské souboru: Směšné divadlo, uniformy, v životě by prý na ně nešel. Ostatně se diví, že ještě existují. Měl prý dojem, že už se dávno rozpadli… Alexandrovci... Cha cha... Jaroslav Hutka se narodil v dubnu 1947, kdy už bylo po válce. Jak uvedl web Axiss.cz, „byl to neúspěšný politik Balbínovy poetické strany, který zbaběle utekl z republiky, aby po návratu parazitoval na jménu Karla Kryla (který, na rozdíl od Hutky, něco pro tuhle zemi dělal i v exilu). Jaroslav Hutka, co nyní pomlouvá Jaromíra Nohavicu, samozřejmě pro své vlastní zviditelnění. Nohavicu, co chodil v době minulé na výslechy, podával, jak už tomu u většiny podobných bývalo, nedůležité informace, jen aby mohl zpívat, aby mohl aspoň takhle doma národu pomáhat. Hutka? Utekl, žil na podpoře a pořádně nikdy nic nedělal, vrátil se a teď už jen závidí a pomlouvá….“ Soubor Alexandrovců oficiálně zahájil svoji činnost vystoupením v Moskvě 12. října 1928 pod názvem Soubor rudoarmějské písně. Na počátku měl jen dvanáct členů - osm zpěváků, dva tanečníky, jednoho harmonikáře a jednoho recitátora - a vedl jej pozdější národní umělec SSSR, tehdy mladý profesor hudby Alexandrov z Moskevské konzervatoře. Těleso se později rozrostlo až ke zhruba dvěma stovkám členů. V průběhu 2. světové války se rozdělilo na čtyři skupiny, které uskutečnily při odjezdech vojáků na frontu i přímo na frontách a v nemocnicích přes 1 500 koncertů... Proslulí ruští Alexandrovci, největší ruský vojenský umělecký Akademický soubor písní a tanců Rudé armády A. V. Alexandrova, projeli Českem letos na jaře v rámci svého dosud největšího turné. Kompletní soubor se všemi sólisty předvedl sedmnáct show ve třinácti městech. Repertoár Alexandrovců netvoří jen ruské národní písně (Kaťuša, Kalinka), ale zasahuje do všech hudebních žánrů od klasiky přes jazz, rock po moderní hudbu. Hostem byla zpěvačka Bára Basiková… V roce 1977, kdy byli Alexandrovci hvězdami první světové velikosti, se Hutka s marnou hřívou zúčastnil III. festivalu druhé kultury na Hrádečku Václava Havla u Trutnova a stal se signatářem Charty 77, jako komunistka Šiklová. V řadách KSČ tato Hutkova příznivkyně působila od roku 1956. Na podzim roku 1967 přemlouvala své spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu stranickou část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny KSČ na FF UK. O rok později byla „vyloučena“ z KSČ, jelikož podepsala “2000 slov”, jejichž autorem byl její stranický kolega Vaculík. Chtěla si udělat “oko” u budoucích mocipánů a negovat tímto svým rozhřešením třinácti let své kolaborace s režimem… Kvůli policejní šikaně, nebo spíš pro svoji lenost, opustil Hutka v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po „pádu komunismu“ se vrátil, ne však k policejnímu výprasku sedmnáctého na Národní třídu, ale až 26. listopadu 1989 na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Očekával Funkci. Nedočkal se. Zase po něm chtěli, aby pracoval. S ručkama dozadu se z něho postupem času stal chechtavý kritik české postkomunistické demokracie… Je známo, že Karel Kryl neměl Hutku nikdy příliš v oblibě. Hutka nikdy pořádně nepracoval a doma i v cizině parazitoval, pobíral sociální dávky a jako homelessák se jen tak bezcílně poflakoval. Od jointu k jointu. Moc toho o pořádné muzice nevěděl, proto po návratu zjistil, že jsou u nás mnohem lepší muzikanti, co ještě navíc celé roky předtím pomáhali Čechům. Tohle ho štvalo a jak to vypadá i po celý život štvát bude. Svědomí má i Hutka, i když je to chorobně závistivý člověk, jenž v životě nic nedokázal, protože bez práce nejsou koláče ani Nizozemsku. Už tam záviděl sousedovi, co pracoval a měl se líp než on… Nohavica je slušný člověk, který nikdy nikomu neublížil. Přes to nejede vlak. To, co na StB řekl, nemohlo nikomu uškodit, jelikož to byly fádní informace, které každý věděl. Nechcete mi povídat, že je snad lepší utéct za kopečky, nestydět se tam brát sociální dávky a nic nedělat, tak, jak to činil za větrem povaleč Hutka, zatímco ti, co zůstali, nejenže snášeli zdejší režim, ale také pomáhali; třeba zpěvem… Teď z mé nejnovější knížky "Lžete, pane ministře. Ne, to vy lžete, pane poslanče". Výběru z mých blogů na iDnes: „Mediální nářez: Nohavica získá cenu festivalu San Remo!“ Před dvaceti roky jsme byli oba nesmrtelní a obraceli do sebe v baru u Waldy v Ostravě jednu ruskou vodku za druhou, jako kdysi Vysocký. Za pár měsíců poté přestal Jarek definitivně chlastat a je dnes hvězda první velikosti. Já pokračoval ještě deset roků a dnes nejsem nic, jen se učím znovu chodit… V sobotu 12. listopadu 2011 se Jaromír Nohavica jako první z českých písničkářů stal nositelem ceny Premio Tenco, která je každoročně udělována v rámci Festivalu autorských písní v italském San Remu na scéně divadla Ariston. Ohrnovat nos nad Premio Tenco se nevyplatí, pokud si nechcete udělat osudu. Tedy pokud pro vás něco znamenají písničkáři Jacques Brel, Donovan, Nick Cave, Vladimír Vysocký, Bulat Okudžava nebo Leonard Cohen. „Písničkář je doma tam, kde mu chtěli naslouchat…“ řekl mi jednou lapidárně, tedy spíš trochu zasněně… Má písniček už několik stovek, zpaměti jich umí plus mínus na sto dvacet tři… Vytvořil i libreta k operám. Mozart a jeho Cosi fan tutte, Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni a Figarova svatba. Na svém seznamu má také přebásnění polského muzikálu Malované na skle Ernesta Brylla a Katarzyny Gätnerové, jemuž předcházelo přeložené libreto k romantické opeře Heinricha Marschnera Vampýr… Inu, kdysi chtěl být Hutka malířem, dnes si říká grafik a spisovatel, co zpívá své pomlouvačské songy… Ale nemůže za to, že v San Remu ho nikdo nezná, zato Nohavicu ano, stejně jako Alexandrovce, co jsou tam a všude po světě pojmem… Probůh, připomeňte mi, kdo že je to ten Hutka…? Břetislav Olšer, 10. 6. 2012 probuh, kdo je to Olser? Psi hlas do nebe nejde a Hutka se o pripitomelych urazkach bezvyznamneho blogera ani nedovi. Ja mam rad Hutku i Nohavicu, u Hutky si navic vazim jeho statecnosti. Nabubrely patos umelcu v uniformach okupacni armady je me cizi, ale proti vkusu zadny disputat. Jen bych rekl, ze mezi byvalymi kolaboranty, komousi a korytari budou mit tihle hosi obdivovatelu nejvic. Ale odkdy je "houmlesak" nebo bezdomovec pro tyhle komouse nadavka ? Ja myslel, ze rudosi bezdomovce lituji a slibuji jim stastnou budoucnost v panelakovem byte. Nebo alespon na prycne v nejake robotarne, jak je to bezne v Cinske lidove republice. Zrovna teď jsem si četl protikomunistický blog pana Olšera, který dal do oběhu v osmdesátém druhém.... Zrovna teď jsem si zabroukal píseň, kterou v tom samém roce složil... Koukal jsem na protisocialistický film (zrovna teď) pana Olšera, který v tu dobu natočil... Že jsem se zbláznil a nic takového není? A já myslel, že protikomunistického odboje je Olšera plná minulost Víte, pane Olšere, až nebude od kotníků pana Hutky koukat vzhůru do jeho trenek, začnu vás brát vážně! A kdo je vlastně ten Hutka? Nějaký hlasatel v rozhlasu? Počasí? Sport? Pane Olšere, piště, že se Vám Hutka a jeho písničky nelíbí a že se Vám libí Nohavica a jeho písničky. Nebo onráceně. To je jedno. Hlavně nesuďte, neposuzujte. Nejste k tomu ten pravý. Koneckonců, kdo je. Hutka, ač mě jeho písničky neberou, byl mnohem statečnější než Nohavica, ač se mi jeho písničky líbí. Vím, toho o Hutkovi a jeho chování dost, a o Nohavicovi to, co všichni. Jeden dokázal na výsleších vytrvat, druhý selhal. Nechme to. Není to prostor pro diskuzi o věcech, které Vy sám jste nezažil než abyste mohl posuzovat více, než jejich tvorbu. Víte, jak se chovala část těch, když už něco StB přislíbila? Řekli na rovinu: chtějí to a to. Jak se dostali z tlaku, dokázali se napřímit. A výsledek? Že v drtivé většině případu o ně ztratila StB zájem. Tak hloupí zase už nebyli. nerad se vám pletu do diskuse,ale pokud pominete pana hutku,slyšel ,případně viděl ,někdo z vás alexandrovce? pokud budete nezaujatí,musíte uznat,že to je něco impozantního.já je slyšel jako kluk ,a když tam dali" vstaváj strana agromnajačtenář promine,představoval jsem si žižku s husity ,když zanotovali "ktož sů boží bojovníci a nepřítel prchal...možná budu směšný,ale chtěl jsem ,tenkrát coby "zpěváček",být taky alexandrovcem. možná se mi zasmějete,nicmémě v padesátých letech... a přibližně stejně stár jako pan hutka,budu si do smrti pamatovat ,kdo jsou to alexandrovci. tak mohu-li vás požádat nezatahujte je do vašich animozit.. kuba1234 je pan Olšer osobně? Pardon, kdo jsou to alexandrovci? To je zřejmě jenom oprášený a lehce aktualizovaný článek do Rudého Práva, ne? Koukám, pane Olšere, že jste se snažil hodit kamenem (cítiv se sám bez viny) a on se vám v diskuzi vrací pořádný kus skály, že? Víte, ono Hutkovo "homelessáctví" v azylu není horší, než váš spokojený socialistický život Nebudu soudit Hutkovu emigraci, Nohavicovu spolupráci s StB a sovětskou pompéznost (komičnost?) alexandrovců, ale VY nejste v mých očích ten, kdo by měl někoho z nich obhajovat a na jiné kydat hnůj Nemám rád songy Hutky, neposlouchám Nohavicu a nikdy by mě nenapadlo poslouchat Alexandrovce. Ale Olšera budu číst ještě méně No pane Olsere Tentokrat jste hodne ujel. Mate pravdu ze Nohavica neni zadny udavac, jak o nem nekteri primitivove rozhlasuji ale to co jste napsal o Hutkovi, to je jako z ucebnice Stb. A pritom jen malo z toho je pravda Hlavně že víme, kdo je Olšer. Člověk, který se prezentuje jako cestovatel, fotograf a novinář, ale v ničem z toho nedosáhl ničeho, co by stálo za řeč. Proslavil se až články, které začal psát po svém onemocnění, a které spadají do dvou skupin: bezbřehá adorace všeho čínského (a zvláště tamního autoritativního režimu) a stejně bezbřehá dehonestace čehokoli jiného. Dnes jsme se dočkali ukázky druhého typu, stejně bezcenně blábolivé jako všechny před ní. Blábol jako většina Vašich příspěvků. Vychvalovat udavače Nohavicu a špinit pana Hutku za jeho názor na Alexandrovce je špinavost. No, co se dá od bývalého komunisty čekat, kydat špínu na lidi, kteří mají jiný názor je u Vás normální. Já znám Jaroslava Hutku od roku 1967, nemusím s ním vždy souhlasit, ale vážím si ho, protože je to slušný člověk. Vy určitě ne. Jaká je Hutka hudební autorita? A je zajímavé, že Radiožurnál jej přesto pozve, prostě současná tupá propaganda. Ne že bych se ztotožnil úplně se vším ale karmu zasloužíte. Můj pohled na Hutku je velice podobný a jeho opěvování a zviditelňování po roce 1989 jsem bral jen jako chlácholení špatného národního svědomí. Hutka se zcela odkopal právě na Nohavicovi. Neunesl to, že Nohavicova sláva s přibývajícím časem od listopadu rostla, zatímco Hutkova se vytratila velice záhy po listopadu. Karel Kryl(svatý to muž!) neměl rád na př. ani Václava Havla,že...(a tento levák jeho).Ale k panu Hutkovi-prizmatem jakéhosi grafomana Olšera:Takový smrad-on si dovoloil,lempl líná,podepsat Chartu 77,aby se mohl jít válet do Holandska,a nechat tu všechno na Břéťovi s Nohavicou!A k tomu mu svítili další rozvraceči! Ani ty zakuklené propagátory bolševizmu a drilu alá Rudá Armáda nemá rád.Kdybych mohl,šel by do díry,zme tek antibolševickej! Čest práci(a rukám klid)! Váš Olšer. Tohle mě dostalo: "chodil v době minulé na výslechy, podával, jak už tomu u většiny podobných bývalo, nedůležité informace, jen aby mohl zpívat, aby mohl aspoň takhle doma národu pomáhat." Tak oni byli ti spolupracovníci STB vlastně hrdinové a vlastenci, že lenošně neutekli ale sloužili vlasti aspoň takto.. byla jsem na představení alexandrovců a smékám a jsem nadšena. I když se mi teda občas zdálo, že občas maličko ztrácí vojenského ducha a stává se z toho těžká komerce. vysoká karma naznačuje, že na názorech pana Olšera si něco bude. "Niemandi všech zemí spojme se" - za Hutkou Pane Olšere, ne že by váš článek byl nějaký skvost žurnalistiky, ale na to, aby se jeho pomocí vyseparovali všichni zdejší Niemandi - Hutkové, docela stačil. psina, jak tu všichni píší, že Hutka byl muzikant (špatný, dobrý) , to pardon, každému, kdo má alespoň zbytky sluchu se musí při představě Hutkovy "hudební" produkce zježit všechny chlupy hrůzou. Ten xicht fakt neumí hrát, zpívat a ani skládat. Je to opravdu jen kvazidisidentský žebrající otrapa. Tleskali bychom 20 let po válce souboru wehrmachtu? Jaroslav Hutka byl v 68. roce známější, než Kryl, fotografie Hutka a Kalandra na Karlově mostě obletěla celý svět a stala se symbolem roku 1968. Jeho písničky budou navždy spjaté i s listopadem ´89. Tehdy Hutka plnil obrovské stadiony stejně, jako dnes Alexandrovci, jiné je jen publikum. Ruský novnář Lev Roitman nedávno v LN řekl, že plukovnické uniformy Alexandrovců, které mají účinkující na sobě, jsou ty samé, ve kterých nás po roce 1968 okupovala sovětská armáda, v kterých vpadla v r. 1956 do Maďarska, v 1979. do Afganistánu, a v r. 2008 do Gruzie. Roitman říká, že když vidí po Praze plakáty na Alexandrovce, že se za Čechy jako Rus stydí: "To není "nějaký" armádní soubor, je to vyjádření nostalgické touhy po imperiální velikosti, která neví kde jsou její hranice. Je tam jasná kontinuita od Stalina, za něhož soubor vznikl, až k Putinovi, který ho znovu využívá. "Umí si někdo představit, že 20 let po německé okupaci by Češi tleskali pěveckému souboru německého wehrmachtu?" Hudka je především příšerný hudlař, který se v životě nenaučí si naladit aspoň kytaru. Pamatuji si ho dávno před jeho emigrací. Neschopný konferenciér, s příšernými vložkami s rozladěnou kytarou. Do toho nucený falešný smích. Blog o nenávisti a závisti... Kdo koho nenáviděl,kdo komu záviděl,kdo chlastal a kdo je příživník. No dobrá. Kryla mám rád,Nohavicu ještě radši. Hutku mám taky rád.Každý z nich má nebo měl něco excelentní.Každý z nich má svoje kostlivce ve skříni. Ale proto je mít rád nepřestanu. Chlastali všichni. No a? Má to 100 ocasů a řve to jako kráva...Co je to? Ano,je to ten slavný,vojenský sbor.Hluboké hlasy,uniformy,atrakce nad atrakce. Jejich elpíčko si nekoupím. Sborů je na světě mraky,lepších a se zajímavějším repertoárem.Jen nenesou poselství Rudé země na východu a její bojové složky. Nechci a neumím hodnotit,kdo byl větší ochlasta,větší mizera nebo větší umělec a kdo je nýmand. Myslím si ale,pane Olšere,že vy nejste ten pravý,kdo by měl házet kamenem. ...dovoluji si Vás zdvořile pozdravit...Jaroslav Hutka patří mezi mé dobré přátele, navštívil jsem ho v Rotterdamu i Kölnu a tedy jako "homeless" opravdu nepůsobil. Fízla Nohavicu jsem zažil mnohokrát na "posledním" koncertu Jonáš klubu, kdy se vždy měsíc co měsíc plačtivě loučil s tím, že ho právě zakázali a pateticky Fńukal, že už hraje naposledy. Aby o týden později opět rozbalil své trapné čutálistické odrhovačky...v tuto chvíli nepíši jako nepřítel, ale jako pamětník s jiným názorem a zkušeností... PS. Omlouvám se, ale už jen při slovu "baníček" mám dávivé pocity a dodnes netuším, zda se fotbal hraje na třetiny, či poloviny...