11. Letadlo pro Pavlínu
Dlouhá léta zpívala budoucí slavná modelka Pavlína Pořízková svým rodičům do telefonu. Komunisté ji totiž nedovolili za nimi odjet do Švédska. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie M. Petrov
Miliony lidí na celém světě znají tvář modelky Pavlíny Pořízkové. Minulost její rodiny, především boj jejích rodičů o to, aby ji dostali z Československa k sobě za železnou oponu, už tak známá není. Přesto se jedná o příběh, který je téměř neuvěřitelný. Její rodiče se ji jako šestiletou holčičku pokusili unést malým letadlem do Švédska.
12. Závoj z černé krajky
Byli bohatí, oblíbení a noblesní - museli být zničeni. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: J. Novák
Ve všech příbězích železné opony jde o nesmyslné zmaření lidského života. V příběhu Zdeny Havlíčkové jde o nevratné zmaření mnoha životů. Za štěstí je zde považováno to, že někdo zemřel včas a potupného zmaru se nedožil. Za dobré rozhodnutí je považováno nemilovat proto, aby žena neohrozila muže svým osudem a za dobrý důvod k přežití je úcta ke všemu, co připomíná mrtvé. První zemřela maminka Havlíčková, utrápila se. Potom otec, ing. Havlíček, měl štěstí, že se nedočkal pokračování osudu rodiny. Po něm zemřela jeho druhá žena Marie - na následky absurdního uvěznění a nakonec vězněná Jiřina Havlíčková. Její sestra Zdenka tady zůstala sama a dodnes nerozumí té obrovské zrůdnosti, kterou jí život nachystal.
13. Bunkr
V korekci trestaneckého lágru šlo o život. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: J. Novák
Už podruhé v našem cyklu nežalujeme historii, ale historie žaluje současnost. Kvůli tomu, že se s minulostí neumí důstojně vyrovnat. Dalším z nedokončených a navždy odložených soudních procesů je soud nad Jaroslavem Dubou, velitelem TNP Vojna. Jaroslavu Dubovi, veliteli pracovního lágru Vojna, nestačily totiž už tak nelidské podmínky tábora. Přišel s nápadem, kterak je ještě zhoršit. On byl autorem myšlenky pověstného Bunkru. Díry v zemi o necelých 12 metrech čtverečních, kam bylo možno v extrémních podmínkách nacpat i desítky lidí. Je logické, že ti, kteří přežili, chtěli podat svědectví.
14. Fotografie z pekla
Vynalézavost muklů v žalářích neznala mezí. Dokázali vyrobit i fotoaparát a ještě navíc unikátní fotografie propašovat na svobodu. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: M. Petrov
Jan Janků z Hanušovic byl vedoucím ve skautu a bavila ho práce s mládeží. Jenže komunistický převrat obrátil všechny jeho plány vzhůru nohama. Bude bojovat o to, aby přežil v těch nejhorších kriminálech. A nakonec se zaslouží, že díky němu zůstane unikátní památka na komunistické vězení. Budou to tajně pořízené fotografie z fotoaparátu, který si mírovští vězni sami vyrobili.
15. Podveden v plném rozsahu
Sen o svobodě se rozplynul v německém pohraničním pásmu. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: J. Novák
Mluvili jsme už o mnoha útěcích za železnou oponu. Všechny ty nepovedené jsou smutné. Tenhle je ale smutný čtyřnásobně. Štefan Beták se o útěk pokusil čtyřikrát. Úplně nejsmutnější je fakt, že se mu hned první útěk podařil. Dnes stojí sám se žalobou na porušení listiny práv a svobod proti EU.
16. Útěk před Jaruzelskim
Když komunisté v Polsku vyhlásili stanné právo, Poláci hledali cestu ke svobodě. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: P. Všelichová
Polák Marcin Bieniada v roce 1982 přeplaval Dunaj, aby se dostal do svobodného světa. Bylo mu třiadvacet let a na Západě už dvakrát byl. Jenže předtím, než generál Wojciech Jaruzelski poslal do ulic vojáky, vyhlásil stanné právo a nechal uzavřít hranice. Pak už zbývala jediná cesta: tajně přes železnou oponu! Pro Poláky byla cesta na Západ ještě o něco delší a složitější. Polsko vlastně nemělo přímou hranici se Západem a tak Poláci museli utíkat přes jiné země. Mimo jiné i přes Československo. Tuto cestu zvolí i Bieniada. Závodí na motorkách a ví, že kdo chce dosáhnout cíle, musí bojovat.
17. Hodit zatáčku
Navždy opustit domov, rodinu a kamarády. Tolik platili za svobodu ti, kteří prchali na Západ. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: P. Všelichová
Ladislavu Plchovi bylo v roce 1963 krásných osmnáct let. Šedesátá léta přinášela závan svobody i do zadrátovaného Československa. Bylo cítit, že se něco mění a Ladislav Plch si tehdy začal představovat, jaké to asi musí být na druhé straně železné opony. Tedy na Západě! Na jeho příběhu je pozoruhodné, že se na Západ dostával nadvakrát. Když utekl poprvé, rozmyslel si to a vrátil se. Takže potom přemýšlel, jak se tam dostat znovu.
18. De Profundis
Raději vězení než dva roky v zeleném! Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: P. Lokaj
Aby mohli muži bránit třeba svůj kmen, cvičili se pro boj průběžně vlastně odmalička. Byla to nutnost. V tak zvané moderní historii se výcvik pro válku přesunul do jiného věku. Stal se zákonnou povinností. V Československé socialistické republice pak zákon povolával do přípravy na boj kluky, vlastně brance, od jejich osmnácti let. Propaganda vytvářela dojem, že strávením čtyřiadvaceti měsíců na vojně člověk, vlastně občan, splní čestnou vlasteneckou povinnost. Většinu kluků ani nenapadlo přemýšlet o tom, zda je či není morální, anebo normální, přísahat věrnost těm, kdo spustili železnou oponu. Občas prosákly informace třeba o jehovistech, kterým víra nedovoluje vzít zbraň do ruky, a tak se ocitli ve vězení. Režim se ale hlavně staral o to, aby se lid nedověděl o těch, kteří odpírali vojenskou službu režimu z důvodu svého svědomí.
19. Zatracen, popraven, nenalezen
Měl dvě malé děti a byl nevinný. Ale katům to nevadilo. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie: J. Novák
V příbězích Železné opony představujeme lidské osudy, které jsou jen těžko k uvěření. Osudu Františka Kučery a jeho rodiny se brání nejen zdravý rozum, ale každá buňka těla. Popravit šestatřicetiletého otce dvou malých dětí doslova za nic snad není možné. Bohužel se to stalo. V listopadu 1952. František Kučera byl voják z povolání povolaný do Plzně. Nebyl členem žádné strany, žádného uskupení, nevykonával žádnou špionáž ani protistátní činnost. Byl jen jménem, které zaznělo kdesi kdysi při nějakém výslechu někoho jiného. Od toho byl už jen krůček k tomu, aby ho mašinérie obvinila, odsoudila nejdřív na doživotí, ale stále to nestačilo. Proč? To se dnes už nedozvíme.
20. Černý lev
Postavit se v padesátých letech proti komunistům znamenalo bojovat na život a na smrt. Dokumentární cyklus o krutosti i absurditě komunistického režimu v bývalém Československu. Režie P. Všelichová
Budeme vám tentokrát vyprávět trochu jiný příběh. Nejen proto, že nepůjde o osud jednoho člověka, ale celé skupiny. Nejen proto, že jeho hlavní hrdinové se rozhodli s komunismem bojovat nekompromisně, se zbraní v ruce. Pomocí bomb, atentátů a dalších ozbrojených útoků. Příběh je odlišný i tím, že jeho hlavní aktéři už nežijí - byli popraveni, nebo zemřeli. Přesto by se na ně nemělo zapomenout. Na počátku byla skupina mladých lidí z jihu Čech nespokojená s vývojem v Československu. Chtěli dělat něco víc, než jen odevzdávat bílé lístky při volbách. Navíc - jako mnozí lidé na českém venkově - měli doma zbraně ještě z druhé světové války. Rozhodli se je využít. Založili odbojovou skupinu, které dali jméno Černý lev 777.