Jak sv. Václav do Evropy vykročil   Claudie Nikolajenková Vrátila jsem se z Václaváku, kde byl v úterý 8. června památného roku 2004 symbolicky odstraněn řetěz /okovy/, pozůstatek doby snad předeurounijní či jak ji příhodněji nazvat? Happening uspořádala Balbínova poetická strana, za účasti Svobodného rádia Balbínka, která kurážně kandiduje do Evropského parlamentu, ačkoli jako jediná ze stávajících stran nemá program. Citováno z projevu geniálního guvernéra BPS Jiřího Hrdiny jej nepotřebuje. Hlásá totiž pouze lásku a zábavu a ty jsou pro všechny, bez rozdílu věku, náboženského přesvědčení i pohlaví. Aktuálně sdělil, že jen jeden člověk do ní nesmí, a to je profesor brněnské fakulty , předlistopadový a listopadový předseda tamnější KSČ, který žaluje studenty - členy stávkového výboru z listopadu 1989 za urážku na cti,či za cosi podobně absurdního. Jakoby členové KSČ kdy jakou čest měli, dodávám. Jedině snad v profláklém heslu „Buď práci čest“. Zde třeba dodat, že žaloba na někdejší studenty, nyní úctyhodné občany středního věku probíhá relativně úspěšně, samozřejmě že pro profesora, který tehdy zuřivě bránil „výdobytky socialismu“. Soud se úspěšně vleče, jak je v kraji zvykem. Straní samozřejmě předlistopadovému škodiči, patrně někdejšímu statečnému normalizátorovi. Konce nevidět. Dnešní studenti si už ani neumí reálně představit tuto dobu, kdy kvůli těmto komunistickým aktivistům byli z vysokých škol vyhazováni. Kudla se člověku otevírá v kapse a zdravý rozum se tomu vzpírá věřit, že je něco takového v roce 2004 možné. Proč? Vinou zvráceného pohledu politické reprezentace „napříč politickým spektrem“, na minulost, současnost a tím i budoucnost, který se promítá do obsazení funkcí ve všech orgánech státu, „nezávislou“ justici nevyjímaje. Nyní tuto zvrácenost zavlečou do Evropy za vydatné podpory občanů-voličů, trpících patrně stejnou deformací. Naštěstí zbývá ještě Evropský soud ve Štrasburku. Už teď máme kvůli němu z ostudy kabát. Lépe řečeno, nastříhaly na něj samy zaměstnankyně české sekce, které nekonaly jak měly. Nekonaly v řadě podání občanů ČR vůbec, jak známo. Štoček dodalo ministerstvo zahraničních věcí či spravedlnosti. Nedostalo se nám totiž uspokojivé odpovědi, kdo a podle jakého klíče tyto pracovnice vybral, kromě krátkého, rázného dementi MZV. Toto je téma na jiný článek, podrobný a zasvěcený. Asi se nedočkáme. Bohužel se věci vyvíjejí podle hesla „Mha za mnou, mha přede mnou“. „Balbínka“, abych nepoužívala názvu oficiálního a nedopustila se zakázané propagace politické strany po ukončení volební kampaně, tvoří na naší politické scéně zdravou protiváhu politickým uskupením, kterým výše popsané a jiné excesy zjevně nevadí. Její činitelé se vyjadřují jasně. Strana je otevřena všem občanům, s jedinou výjimkou, cituji: „Prostě svini, jakmile se tam snad vloudí přimějeme, aby se sama odhlásila.“ Jednoduché a účinné. Nemají to hoši špatně vymyšleno. Za dobu existence Balbínky se systém osvědčil a je sranda. To je důležité.Nesmíme se brát v tom našem malém, tlukoucím srdci Evropy tak smrtelně vážně. Jinak by nás mohl postihnout infarkt. Nemám k němu, mimochodem daleko, když ráno otevřu noviny. Určitě nejsem sama. Akce BPS působí mezi lidmi jako účinný ventil proti nashromážděným frustracím. Aktéři, fotografové, televizní štáby, diváci, jakož i policie černá, modrá i v civilu se na Václavské náměstí „ke koni“ dostavili v poměrně hojném počtu. Síly byly téměř vyrovnány. Byl tam jen jeden provokatér, který zpochybňoval nahlas minulost protagonistů, toho jsem hlasitými výkřiky "pomóc, policiééé - je tu provokatééér!“ zapudila já. Rychle se vzdálil. Kromě štábu ČT na místě operoval ještě další, bez označení. Na můj dotaz, po jistém zdráhání mi prozradil člověk za kamerou, že jsou cizina a pracují pro europarlament. To se mám snad posadit, s prominutím na zadek? Taky jsem tam nezahálela. Koukejte na to, jak je kuriózní Balbínova poetická strana populární. Něco takového v Evropské unii asi ještě neviděli. I štáb vyslali, přece jen se dokážeme zviditelnit. Pepa Čečil zahrál na harmoniku a zapěl, až se hory zelenaly a pamětníkům srdce usedalo. Klasicky vypadla elektřina. Přítomní si, dnes již poněkud rozpačitě zazpívali spolu s Jardou Hutkou jeho „Jak se spolu dobře máme a jak dobře vypadáme“. Lidem není příliš do zpěvu. Přidali se houfně až při refrénu „Přesto že nic nemáme, jako neón svítíme - alelujááá, tramvajééé.“ Generální guvernér BPS zahájil odstraňování nedůstojného řetězu obkličujícího sochu sv. Václava, sedícího na koni a bránícího mu patrně v zamýšlené cestě do Evropy velikou dřevěnou maketou šroubováku. Jakmile se jednoho ze dvou opravdových šroubováků, zkřížených nad hlavou chopil i Jarda Hutka a symbolicky odstranil kovový řetěz z lipových listů,nastoupila naše bdělá policie, která do té doby jen přihlížela a srdečně se bavila, aby konala. Perlustrovala oba aktéry, ačkoli jsou známi dostatečně a akce byla řádně nahlášena. Několik šroubováků , donesených dobrovolníky zabavila. Dovolte mi na tomto místě malý vlastní postřeh. Tři bisonní holohlaví policisté v civilu se silnými zátylky a klepety v kapse mezitím z pilnosti zaútočili verbálně na dva romské spoluobčany, kteří se evidentně flákali u schodů do Metra. Mimochodem, policista neuspěl se svým požadavkem aby se tedy přesunuli na to nádraží, kam mají údajně namířeno. Róm jim vysvětlil slušně, že máme jakási lidská práva a že si může stát kde chce, jako kdokoli jiný. Měl pravdu. Nejdřív se mi zdálo, že se policisté jen tak vytahují před svými policejními šéfíky, kteří asi v počtu tří nebo čtyř opodál pilně řetězové akci přihlíželi. Ovšem ve chvíli, kdy míjel silně rozhádanou skupinku, která jen jen se do sebe pustit, další přičmoudlý spoluobčan, nesoucí si z podchodu kelímek kafe a přitom zbytečně hlasitě, úslužně až podlézavě pozdravil „Dobrý den“, uvědomila jsem si absurdnost situace. Přitiskla jsem si kabelku pevněji k boku. Jsem dávno poučena, že takovéto komedie slouží na odlákání pozornosti, aby kousek dál mohla nerušeně pracovat banda kapsářů. Můžu se mýlit, ale patrně měla policie na tu hrstečku lidí shromážděných kolem pomníku sv. Václava, kromě vozidla zaparkovaného u chodníku připravenu někde i zásahovou jednotku. Vyslechla jsem, jak velitel policie někomu do mobilu říká „Ještě tak deset minut a můžeš to zrušit a rozpustit“. Zbytečná starost. Pražáci se neperou. Bohužel ani netancují. Já bych si byla onoho slunného pohodového dne při harmonice a při těch staropražských valčíčcích s chutí skočila – dokolečka dokola – do Evropy bez řetězu. Pěkná akce, jen houšť, Balbínko! Svatému Václavovi se to taky líbilo. Psáno pro www.politikon.cz