Jak Hutka prošvihl odškodnění Známý písničkář vede spor o odškodnění za perzekuci. Rozhodnutí v jeho prospěch může být precedens pro ostatní případy Disident Jaroslav Hutka   Bylo pět hodin ráno, když do bytu písničkáře Jaroslava Hutky vtrhla tajná policie a odvlekla ho do cely. Po 36 letech se sice dočkal rehabilitace, jenže než mu ji soudy uznaly, uplynula lhůta na podání žádosti o odškodnění. Hutka se s tím nechce smířit a obrací se na Nejvyšší soud. Pokud uspěje, otevře cestu dalším lidem, kteří i 28 roků po Listopadu stále čekají na spravedlnost.   Psal se rok 1977 a tajní sledovali každého, kdo měl co do činění s čerstvě založenou Chartou 77. V rámci akce Zpěvák sledovali i Hutku. Z jeho koncertu v dubnu 1977 na fakultě jaderné fyziky pořídili nahrávku, na níž „napadá, zesměšňuje a ironizuje státní instituce v narážkách a dvojsmyslných invektivách“. Nejvíc jim ležela v žaludku píseň Havlíčku, Havle. Estébáci se dovtípili, že autor spojuje Karla Havlíčka Borovského s Václavem Havlem.   Když je Hutka převezl tvrzením, že zpívá o Havlíčkovi, neboť ten sám o sobě mluvil jako o Havlovi, po 48 hodinách ho propustili. Další zadržení a výslech následoval v říjnu a StB nakonec donutila Hutku při akci s názvem Asanace odejít ze země.   Vyšetřovatelé vždy oficiálně kvalifikovali jeho údajnou trestnou činnost jako výtržnictví, aby zakryli pravý důvod zadržení – politickou represi. Právě v tom byl ale největší problém, když Hutka později žádal o rehabilitaci. Soudci vycházeli z dobových dokumentů a zamítali žádost s tím, že nešlo o politiku, ale o běžnou kriminalitu. Až v roce 2013 rozhodl Ústavní soud, že mají odhrnout formální zástěrku a vycházet ze skutečných pohnutek vyšetřovatelů.   Hutka byl v září 2013 rehabilitován a dostal kompenzaci – čtyři koruny měsíčně k důchodu. Částka se vypočítala z paušálu 15 korun za každý měsíc v cele.   Mezitím Topolánkova vláda v roce 2009 schválila další odškodnění ke zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem – rehabilitovaným lidem nabídla jednorázový příspěvek 1 800 korun za každý započatý měsíc za mřížemi.   Problém je v tom, že žadatelé se museli přihlásit nejpozději do 31. prosince 2011. Hutka se ocitl v absurdní situaci. „Jak měl požádat o kompenzaci do konce roku 2011, když soudy až do roku 2013 tvrdily, že na rehabilitaci nemá nárok?“ říká Hutkův advokát Lubomír Müller.   Právě kvůli nedodržení časové podmínky ministerstvo vnitra žádost zamítlo. Nepomohla stížnost ani žaloba. Pražský městský soud uznal, že Hutka „neměl reálnou možnost podat žádost o výplatu příspěvku v zákonné lhůtě“, podmínky nařízení vlády však podle něj nelze změnit. Často už je pozdě   Písničkář se nevzdává a teď to zkouší u Nejvyššího správního soudu, který jeho případ posoudí 1. listopadu. Ministerstvo vnitra namítá, že Hutku v žádném případě nediskriminovalo.   Hutka tvrdí, že mu nejde o oněch osmnáct stovek, ale o princip. „Pokud se to povede, bude to precedens, který pomůže dalším lidem,“říká. A že jeho případ nemusí být ojedinělý, ukazují příběhy lidí, kteří se stále domáhají rehabilitace. Ve středu minulý týden řešil soud deset případů, ve všech rozhodl ve prospěch perzekvovaných. V polovině října bude řešit další čtyři.   Jenže často je pro žadatele o rehabilitaci pozdě. Třeba v případě muže, který dostal v roce 1957 půlroční trest za to, že odmítal nastoupit vojenskou službu s ohledem na své náboženské přesvědčení. V roce 1991 mu soud v Sokolově mylně rehabilitaci neuznal, napravil to až minulý týden na popud Nejvyššího soudu a po stížnosti ministra spravedlnosti. Avšak toho se muž již nedožil. mfdnes, Artur Janoušek, 9. 10. 2017