Příběhy našich sousedů Jaroslav Hutka se narodil v roce 1947 v Olomouci do rodiny obchodníka s nábytkem jako nejmladší ze tří dětí. Po únoru 1948 se však stal synem nepřítele státu. Celá rodina to pocítila těsně před Vánoci 1952. A v pěti letech, to bylo o Vánocích 22. prosince, přijelo vojenský auto s vojákama a naložili nás jako celou rodinu, protože jsme vlastně byli považovaní za nepřátele lidu, protože tatínek měl ten obchod s nábytkem. A vystěhovali nás na Bouzov, to je taková vesnička, a tam nás nastěhovali na policejní stanici. S velkým štěstím se dostal na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Umělecké prostředí formovalo jeho osobnost. Nechal si narůst dlouhé vlasy, a tak se zařadil do kategorie "chuligán". A já jsem jednou v Olomouci šel rodičům naproti na nádraží pomoct s kuframa oni od někudy přijeli a otec platil 50Kč za znečištění nádraží, protože tam přišel vlasatej kluk... Částečné uvolnění politických poměrů v 60. letech bylo ukončeno příjezdem vojsk v srpnu 1968. Pan Hutka bydlel v blízkosti Československého rozhlasu a stal se svědkem některých dramatických událostí těchto dnů. A vchod do Rozhlasu, hlídala policie, česká. Do tý doby jsem ji neměl rád, protože byla komunistická, ale v týhle situaci se ta policie chovala česky prostě nebo československy. Teď tam přijel k tomu hlavnímu vchodu přijel tank, to byly ty veliký tanky a otočil tu hlaveň na ty policajty. A to byl strašně dramatickej moment. Jsem v tu dobu hrál s Petrem Kalandrou, a tak jsme tam stáli zděšení. V 70. letech se věnoval písničkářství. Spolu s dalšími hudebníky pořádali koncerty a snažili se šířit demokratické myšlenky. V roce 1975 se seznámil s Václavem Havlem. O Vánocích roku 1976 ho navštívil v jeho bytě na Rašínově nábřeží. Tak, říkal, Jardo, já ti dám něco přečíst. A podal mi papír, kterej měl nahoře titulek Charta 77. V roce 1978 odešel do emigrace. Vrátil se v době Sametové revoluce. Z letiště ho vezli rovnou na Letnou. Vašek, kterej stál vedle mě, Havel, tak říkal: „A Jardo, tak zahraj.“ Tak jsem začal zpívat tuhletu píseň Náměšť. S překvapením jsem zjistil, že ten dav tu píseň zná. V současné době žije pan Hutka spokojeným rodinným životem a všem mladým vzkazuje: Jako nenechte si od těch starejch mluvit do svých plánů a cílů, buďte odvážní a nebojte se. Jeho životním krédem je vypůjčený citát, který zní: Já věřím na chvíli teď... Vypracovali: Asimová Sára, Matejka Jakub,Nguyenová Magda Vyučující: Lucie Tancibudková Škola: ZŠ a MŠ Resslova, Resslova 308/10, Praha 2, 12000