Černé nebe se právě protrhalo, když tři muži uchopili velké šroubováky a dali se do díla. "Jde to ztuha," poznamenal jeden z nich. "Potřebovali bychom větší šroubováky," utrousil druhý. Přihlížela jim hrstka prokřehlých diváků. I tak může vypadat demontáž mýtů české historie.
Minulé úterý začala demontáž prvního článku řetězu obepínajícího svými vzhůru trčícími lipovými lístky sochu svatého Václava na pražském Václavském náměstí. Prvním šroubujícím mužem byl šéf pražského magistrátu Pavel Bém (ODS). Hladce oholen a v tmavém obleku tvořil poněkud nesourodou trojici s "generálním guvernérem" Balbínovy poetické strany Janem Hrdinou v černém fraku a buřince a vlasatým a vousatým Jaroslavem Hutkou. Na rozdíl od upřímné radosti Hrdiny a Hutky, že jim "symbol normalizace" mizí před očima, byl pražský primátor zdrženlivější. "Není to špatné umělecké dílo," prohlásil na adresu překážky, která od počátku 70. let brání lidem přiblížit se k oblíbené a magické "národní" soše. "A Zdeněk Kolářský je ceněný umělec. Je ale logický argument, který říká, že byl měl být řetěz odstraněn," dodal primátor.
Rozebrané články odvezlo auto do Galerie hlavního města Prahy. Hutka jeho odjezd sledoval se spokojeným úsměvem: skončilo snažení, které začal před osmi lety, kdy na svém koncertě požádal tehdejšího primátora Jana Koukala, ať dá řetěz odstranit. (Ačkoliv má všechny pražské sochy pod palcem Galerie hlavního města Prahy, o svatém Václavovi rozhoduje magistrát.) Pak se dlouho nic nedělo. Hutka tedy spolu s Balbínovci přikročil k akci - předloni zabalili v rámci "hedvábné vzpoury" řetěz do vlajek Sovětského svazu, loni se ho chystali pod heslem Do Evropy bez řetězu "prostě odříznout". Tehdy jim v tom zabránila policie. Zabavila rebelům šest šroubováků a Jiří Hrdina dostal pořádkovou pokutu tři sta korun. I letos to vypadalo, že "zdechlina po komunismu" zůstane na svém místě a bude vystavena dalšímu ataku Balbínovců - tentokrát se chystali navěšet na řetěz staré boty a hrnce.
Posledního květnového dne ovšem hudebník uveřejnil na svých webových stránkách naštvaný fejeton, v němž se opřel do Béma a obvinil ho, že slíbil řetěz několikrát odstranit a nikdy to neudělal, ani nereagoval na dopisy, které ho k tomu nabádaly. "Jelikož ten řetěz nikoho nezajímá, primátor také velmi dobře pochopil, že se tím zabývat vůbec nemusí," napsal Jaroslav Hutka. "Možná by ten řetěz měl být přece jen vyhlášen českou národní památkou. Připomínkou tuposti, otrockosti a skutečné národní nesamostatnosti." A fejeton zabral - Pavel Bém vzal do ruky šroubovák a lidé mají po třiceti letech přístup k symbolu českých dějin.
Silvie Blechová, Respekt, 13.6.2005
"Velikost a závažnost problémů je přímo úměrná času, který má člověk k dispozici pro jejich řešení," napsal kdysi profesor Parkinson ve svých zákonech, jejichž platnost denně v praxi dokazují tisíce lidí.
Je mi líto, že se k těm, kteří nemají na práci nic jiného než řešit drobnosti, jako je řetěz kolem sochy sv. Václava přiřadil mnou jinak vysoce ceněný písničkář Jaroslav Hutka.
Považuji téměř za tragické, že člověk, kterého si za vše, co v životě odkázal a udělal, hluboce vážím, žije v přesvědčení, že "středem světa" je řetěz kolem sochy sv. Václava. Nechci zde pátrat po tom, co je toho příčinou, ale považuji za nutné se proti jeho fejetonu z minulého týdne ohradit.
Především bych zdůraznil, že nejsem monarcha obdařený absolutní mocí. Jako primátor jsem, bohu dík za demokracii, vázán úplně stejnou administrativní a schvalovací mašinérií jako občan Hutka.
Mohu tedy vyjádřit svůj osobní názor, že řetěz kolem sochy patrona naší země nepovažuji za vhodný, a že se vynasnažím, aby zmizel, což jsem učinil, a je celkem jedno, zda regály supermarketu nebo kdekoli jinde.
Na druhé straně však existuje nemálo jiných lidí, včetně historiků a dalších odborníků, kteří můj a Hutkův názor nesdílí. Podle nich řetěz sochu chrání, je tvořen symboly českého státu a tak dále. A jelikož skutečně nejsem absolutistickým gubernátorem, musím svůj názor v souladu se zákonitostmi demokratického zřízení prosadit.
Takže ačkoli jsem skutečně učinil příslušné kroky k odstranění dotyčné relikvie ze sochy patrona českých zemí, řetěz zkrátka nezmizel ze dne na den. Ostatně to už tady v minulosti bylo. Vzpomeňme třeba, jak se za dob bolševické diktatury vypařilo nádraží Těšnov. Jsem rád, že tyto doby minuly.
Má-li Jarda názor jiný, je mi to líto dvojnásob, protože pokud jsme v roce 1989 i před tím o něco usilovali, tak právě o to, aby už žádná nádraží, lidé, sochy a třeba i řetězy nemizeli z rozhodnutí politické zvůle.
Každopádně řetěz byl před pár dny odstraněn, i když asi ne s takovou rychlostí, jak si Jarda představoval. Přesto mu však rád přenechám zásluhy. Jako primátor mám totiž na starosti spousty dalších problémů na rozdíl od dotyčného řetězu skutečně ovlivňujících každodenní život Pražanů. Ostruhy si hodlám vysloužit jejich řešením, Balbínovcům nechť patří sláva zmizelého řetězu!
Primátor hl. m. Prahy MUDr. Pavel Bém
Uspokojený laik Pavel Bém
Ovšemže nevíme, kdo ve skutečnosti píše texty, pod nimiž je podepsán Pavel Bém, t. č. pražský primátor, příležitostně vystupující v karnevalové masce, jíž rafinovaně dokáže oklamat pražské taxikáře. Na radnici pracují lidé, kteří musejí za představitele magistrátu vyřizovat korespondenci a psát mu přinejmenším podklady pro rozličná veřejná vystoupení. Víme, že pracovní povinnosti přivádějí primátora - stejně jako prezidenta, premiéra a další hodnostáře až po starosty malých obcí - na akce politické, společenské, kulturní, sportovní... Takový nadprůměrné schopnosti. A co když má jen průměrné?
MUDr. Bém je vzděláním a původním povoláním psychiatr. Ve své staré profesi se musel tak jako tak vyjadřovat slovem i písmem. Natož v profesi současné! Jenže co to? Jeho články (budeme je považovat za jeho, jednou je pod nimi podepsán, tak co) jsou plné banalit. Na každém kvalitnějším gymnáziu by byly pro smích. Například úvaha Až se nás léto zeptá (Listy hlavního města Prahy 6. 6. 2005) začíná takto nevynalézavě: "Staré české přísloví praví: Buď připraven, až se tě zima zeptá, cos dělal v létě. Když se nad tím zamyslím, v případě hlavního města Prahy ho lze též převrátit. Naštěstí jsme však připraveni i na tuto variantu. A co odpovíme, až se léto zeptá, co jsme dělali v zimě? Po celý rok jsme pracovali a připravili pro Pražany i návštěvníky hlavního města Prahy celou řadu novinek." Ach, kolikrát ještě budeme číst, kolikrát ještě z rádia či televize uslyšíme o "Pražanech a návštěvnících hlavního města Prahy", kolikrát se ještě budeme muset potkat s nějakou "celou řadou"... Nuda k uzívání. Ale to nic není. "Reakce primátora Béma na fejeton pana Hutky Zdobení řetězu" (www.neviditelnypes.cz) je ještě horší, tu si po sobě pracovně přetížený autor snad ani nepřečetl (nemá na to sekretářku, sekretáře?): "Mohu tedy vyjádřit svůj osobní názor, že řetěz kolem sochy patrona naší země nepovažuji za vhodný, a že se vynasnažím, aby zmizel, což jsem učinil, a je celkem jedno, zda regály supermarketu nebo kdekoli jinde."
Když primátorovi nejdou "slohy" (ať už je jejich adresátem široká veřejnost, nebo formálně pouze jím "vysoce ceněný písničkář Jaroslav Hutka"), jak by mu mohla jít "řečnická cvičení"! Před týdnem jsme nevěřícně kroutili hlavou nad interview, jež Pavel Bém poskytl pro tento list Renatě Kalenské. S ní se českým politikům rozpráví ne právě příjemně, nezávazný tlach neprochází, pokusy o odvedení řeči nemají šanci na úspěch. Redaktorka LN se ptala taky na starostu Prahy 4, jenž rezignoval na svou funkci poté, co vyšlo najevo, že přišel k velkým penězům (RK: "nevím, kde vzal 20 milionů"). Psycholog Bém odpovídal postupně takto: "Pro mne (... je rozhodující, že se starosta Prahy 4 Hovorka zbavil veřejné funkce." "Pro mne je rozhodující, že pan starosta složil funkci..." "Já jsem viděl příslušné dokumenty a byl jsem uspokojen, byť jsem laik. Tím pro mě ta kauza skončila." "Pro mě ta kauza končí." "Doufám, že ta kauza skončila." "Václav Klaus je největším ústavním činitelem této republiky. Je prezidentem, kterého si hluboce vážím..." Bravo!
"Rozumnost se také nejvýznamněji podílí na zachovávání si přízně lidí, pokud je to ovšem možné. Tím je například míněna situace, v níž se nemůžeme názorově odlišit od mnohých jiných bez újmy na oblibě a zároveň se s nimi nemůžeme shodnout bez újmy svědomí." Jan Amos Komenský. To všechno puncovaný psychiatr Bém jistě dobře ví. Obecnou poradu o nápravě věcí lidských k tomu ani studovat nemusel.
Jaromír Slomek, literární kritik, Lidové noviny, 9. 7. 2005
