Nedlouho poté, co jiní čeští písničkáři natáčeli v exilu s doprovodnými kapelami – Třešňák ve Švédsku, Kryl v Austrálii – se i JAROSLAV HUTKA v Holandsku pustil podobnou cestou. Měl za sebou už tři exilové LP desky jen s kytarou, zpívané česky i holandsky. Roku 1986 se rozhodl vydávat kazety na vlastní značce Fosil. Kromě archivních nahrávek v této edici vyprodukoval i tři nová alba s klávesami, baskytarou, někdy i s bicími, saxofonem a další kytarou. Poslední z nich, Nizozemí, nejméně vyrovnané, ale zároveň nejpestřejší, publikoval dokonce ve dvou verzích. Jedna je zpívaná česky, druhá holandsky. Hutkovi věrní příznivci ty nahrávky znají z jeho domácích „samopalů“, teď z nich Galén vydal pečlivě připravený výběr. Většinou se na něj dostaly písně vzniklé ještě před emigrací a taky tři lidovky. Z novějších písní je tu rozsáhlé Nizozemí, poměrně kritická reflexe nového domova. Fádní klávesy Bena Jurgense nahrávkám příliš neprospívají, ale mnohá aranžmá nejsou špatná, především dramaticky pojatá titulní píseň, která vzbudila kontroverzi i v Holandsku: katolík Jurgens totiž v písni oslavující kacíře nechtěl hrát.

Jaroslav Riedel, Rock & All 2015; 2. 12. 2015