Odesílatel: Josef Holomáč
Datum: 4. března 2007, 22:52:44
Naopak, Vaše pošta má vždycky jistou dávku humoru, což z ní činí poštu velmi žádanou.
S pozdravem Pepa Holomáč (majitel dnes již neexistujícího periodika Bigbít)
Odesílatel: ladyned
Datum: 4. b?ezna 2007, 23:31:02
nevim, jak jste ziskal muj "mail", ale musim se priznat, ze uz par let sleduji Vase oznameni... Mnoho let tomu nazad (jak by pravil p.Hornicek) jsme se, jestli se nemylim, schazeli v Maringotce Zuzany Kocove. Jestli jsem se zmylila, tak me, prosim, omluv(te) a jestli ne, tak budu rada, kdyz mi odpovite. Budu se tesit, s pozdravem a srdecne, Irina
Odesílatel: Kateřina Dejmalová
Datum: 4. března 2007, 22:46:00
Milý pane Hutko, děkuju za fejeton, mám pocit, že jste je dlouho nepsal... Není to moc veselé čtení, jenže jak ze smutné a škaredé minulosti vykouzlit veselou a hezkou přítomnost? Konec konců, Mojžíšovi to trvalo 40 let než změnil celý národ. Jen se obávám, že v naší televizní době ani ty dvě generace stačit nebudou: svět viděný cizím pohledem zjednodušených obrázků s bublinama na změnu nestačí. Po cyklickém čase mýtu a lineárním čase jediného Boha přišel čas jenom zdánlivě hektický, který je ve skutečnosti časem strnutí.
Přeju hezký večer Kateřina Dejmalová
Odesílatel: Milan Gelnar
Datum: 5. března 2007, 0:52:50
Ach, jo a diky.
P.S.: Vsechno je jinak a treba ne. Treba je to vse jen sen a my jenom snime. Libi se mi jak se na to diva Budhismus a divim se Haline, ze si jeste nepozvala Dalajlamu ... Docela by me zajimaly jeho sny! Mej se naramne a bud vesely. Zivot by takovy mel prece byt. Nebo se mylim? Milan Gelnar
Odesílatel: aTeo
Datum: 5. března 2007, 0:37:50
Tak jsem právě dočetl Tvůj fejeton a padl na mě smutek.
Napsané je to sice skvěle, ale netušil jsem, že musíš posuzovat i to, zda jsou některé příběhy pravdivé či jen vyfabulované... ach jo. Kdy budou vysílat ty Banánové rybičky? T.
Odesílatel: Štěk
Datum: 5. března 2007, 0:24:29
Dobrý večer, naopak, jsem ráda, když si přečtu něco zajímavého a trochu odjinud. Děkuji. Štěpa Kašparová
Odesílatel: Petr Kaňka
Datum: 5. března 2007, 0:13:46
Díky Jaroslave, ten fejeton je krásný a pravdivý, neskutečně dotýkavý. Ten Váš pořad je přinejmenším problematický. Ale to by bylo na dlouho... Zdar! Petr Kaňka
Odesílatel: Jiří Verner (Křižovatka)
Datum: 5. března 2007, 0:35:11
Milý pane Hutko,
ani se osobně neznáme, těžko si z tribuny zapamatovat těch skoro milion
tváří na Letné :-) ale léta dostávám Vaše maily a dnes poprvé mne příloha
Banánové rybičky vzala za srdce takovým stylem, že jsem se rozhodl Vám
odepsat a za tenhle fejeton poděkovat.
Podobný pocit jako při čtení Vašeho fejetonu jsem měl v minulém roce na
letenské pláni, když poprvé z ní byli na 1.máje vyhnáni komunisti a já stál
u lesa cedulí se jmény vězení a koncentráků z 50 let.
Navíc jste mne dostal tou kombinací s nesplněnými sny a zmínkou o svém věku,
mně bylo čerstvě 50 a nějak to ne a ne rozdýchat :-))
Takže Vám díky a určitě přijdu na koncert do Trafiky.
Hezký den, Jiří Verner
Odesílatel: Martin Velek
Datum: 5. března 2007, 0:22:30
Vážený Jaroslave,
ten smutný pan Jiří Z. si asi vymýšlel, asi aby
nějak přikořenil svůj docela nabouraný život.
Sleduji Váš seriál a převážně se mi líbí; nevím ale, jak se stavět k
lidem, kteří pracovali jako vyzvědači proti tehdejšímu režimu - obávám se,
že ve všech režimech se se špióny během zuřící studené války, navíc přihřáté
horkou válkou v Koreji, nikdo moc nemazal. Neumím si přestavit, že by neměli
být odsouzeni - mj. zákon na ochranu republiky, který se v těchto případech
hojně používal, byl z těsně předválečného období, kdy se republika chránila
proti fašistům a nacionalistům ze sousedních zemí.
Není ten seriál úplně vyvážený - asi chce/musí/má kompenzovat ten bolševicky
deformovaný pohled z dřívějška, ale vyvážený není.
Soudit dnešní optikou tehdejší dobu je myslím chybné a ahistorické *) -
každý režim je o statistice a průměrech, extrémy se škrtají jako v
krasobruslení a nelze jim přidávat větší váhu než mají, jakkoliv jde o
konkrétní lidské tragédie, justiční zločiny, anebo extrémní moc, bohatství,
korupci atd. (viz třeba Jiří Krupička, Obhajoba rozumu - velmi důležitá
knížka myslím, ing. Krupička byl mj. zavřen v 50. létech, a napsal toho víc,
jedno lepší než druhé): má-li se převládající procento lidí průměrně dobře
(a za bolševika tomu tak bylo - příměr se zoo je na mimořádně trefný - mříže
okolo, ale každý den žrádlo, chodí veterinář, dožití vysoké. Nemalujme si,
že občan je revolucionář, můj šok ze čtyř let práce v 70. létech na šachtě
byl, jak neuvěřitelně reakční je dělnická třída - chléb a hry jí opravdu
stačily:-), je režim "dobrý", jakkoliv upírá některá základní práva,
nivelizuje a dusí. Ony dusí i jiné režimy, včetně standardních demokracií.
Za bolševika jste nemohl na Seychelly ani do Rakouska (nedali mi doložku,
12x), ale Bulharsko, Rumunsko a NDR bylo dostupné pro každého a bezmála
každý na to měl, prosím. Navrhněte výlet na Malorku lidem na Bruntálsku a
dostanete přes hubu - můžou kam chtěj, ale vlastně můžou houby, pokud
nezačnou kočovat za prací, nebudou "flexibilní" atd. - je to myslím tuze
složité.
Takže nakonec jsem stejně nejradši, když hrajete muziku - Vaše fosilní
písničky si pouštím a je mi s nimi dobře.
S modrou oblohou
Martin Velek
*) Třeba odsun Němců byl ve své době jistě oprávněný a "válečně korektní" -
přidal jen další kapitolu ke knize zla, kterou Čechoslováci psát nezačali.
Ovšem divoký odsun bylo ničím neředěné svinstvo - a lůza, ona Masarykova
"patologická sedlina" se najde ve všech dobách, a vykvétá v období přechodů,
nejistoty, zjitřenosti a "nových začátků" - podívejte na garnituru vexláků a
estébáků, kteří nejvíc vykvetli v sametu po revoluci a dnes jsou
miliardáři... a to nejsem závistivý, mně se daří daleko líp než za komančů:
tlumočím, překládám, píšu, baráky spravuju, ale je tu spousta lidí, kteří ne
vl. vinou padli na hubu a nemají na to se sami zvednout...co s nimi -
selhali? vytřídit dle Darwina? O tom by se taky mohlo psát, zpívat a točit
seriály...
Odesílatel: Martin Vadas
Datum: 5. března 2007, 0:58:42
Vážený pane Hutko, děkuji za Váš e-mail i fejeton.
Vícekrát při pohledu na seriál o železné oponě jsem měl pocit, že je trochu neštěstí, že
autoři občas historizující pořad šijí horkou jehlou a vytahují zasuté příběhy a
souvislosti jak králíky z klobouku a vtěsnávají je do šarže programového okna
milicionářské České televize. Jednou jsem se o svých pochybnostech přátelsky zmínil panu
Navarovi, ale řekl mi, že na konečnou podobu pořadu nemá vliv, že mnohé pořady, kde je
podepsán jako autor scénáře, nemá možnost vidět před vysíláním, že tedy zodpovědnosti
autora nemá ani možnost dostát. Řekl jsem mu, že za těchto okolností i Vaše účinkování
coby presentátora a vypravěče příběhů se mi jeví spíše jako zneužití známé osobnosti pro
"rychlý kšeft několika televizníčků"... Jsem rád, že si uvědomujete některé souvislosti
této rychlovýroby a prožíváte oprávněný stress z nebezpečí zkreslení historie, která
taková práce přináší. To je dobrý signál pro budoucí zlepšení.
Držím palce, aby se Vám dařilo vychytávat lapsy, které do seriózní veřejné služby nepatří.
Srdečně zdravím a přeji vše dobré Martin Vadas
Odesílatel: Honza
Datum: 5. března 2007, 7:35:12
Ahoj, Jardo. Tak ti řeknu, nějak mi při tom příběhu běhal mráz po zádech. On to není příběh přepsané historie, je to příběh přepsaného snu. Dvakrát přepsaného. Třeba i o tom by mohl být pořad s podtitulem "sám za železnou oponou"...
... a stejně tak, jako po válce existovali "bojoví hrdinové", a někdy to bylo jen chvástání odměněné medajlí, stejně existovali i ti hrdinové druzí, žijící jen ve svých smutných snech. Honza
Odesílatel: Ivan Štěpka
Datum: 5. března 2007, 12:06:56
Ahoj Jardo, díky za fejetony i koncerty. Napadlo mi, že nekoncertuješ pro vytíženost
s přípravou televizního pořadu. Děláš velmi záslužnou činnost.
Je třeba připomínat negace minulých časů. Možná mi opět naučíš
sledovat televizi. Měj se hezky a nezapomeň hrát. Ivan Štěpka
Odesílatel: Jaroslav Svatoň
Datum: 5. března 2007, 11:25:54
Také Vás srděčně zdravím pane Hutka a děkuji Vám za zajímavý fejeton.Pořad Železná opona pravidelně sleduji ale hlavně by ho měli sledovat ti,kteří pořád smutní po po minulých časech aby viděli co se v dobách toho tzv.blahobytu(komunistického) dělo a čeho byli taky něktěří lidé,dají-li se tak nazvat schopni.Taky mně moc potěšilo,že píšete zas nové písničky.Tak že se můžeme těšit zas někdy na nové CD,je to tak?Tak ať se Vám to všechno daří a mějte se moc pěkně.Přeji krásný den.Zdraví Vás Jarda ze Žďáru nad Sázavou.
Odesílatel: Tomáš Novotný
Datum: 5. března 2007, 10:34:16
Ahoj Jardo, smutný. Jak příběh toho chudáka, tak současnej svět banánovejch rybiček. Ale
potěšila mě Tvá zmínka o novejch písničkách. Doufám, že je snad někdy časem
uslyším i v Pardubicích. Užij si těch šedesátin, jde-li to. Tomáš
Odesílatel: Vladimir Cevenka
Datum: 5. března 2007, 10:30:48
Pěkný den.
Velmi děkuji za fejeton u dvou koncertů. Způsob jeho napsání i časového
členění by sám o sobě mohl být velmi napínavým i když smutným příběhem a pro
mě i dokonce s neuvěřitelně nevysvětlitelným koncem.
Ještě jednou děkuji, zvláště proto, že ti, kteří byli strůjci či
podporovateli všech těch zel, žíjí mezi námi a tváří jako neviňátka. Jinak
by nemohl být při předcházející volbě rektora Královéhradecké univerzity
navržen člověk, který byl od roku 1985 veden jako kandidát tajné spolupráce
/ KTS / St.B a roku 1988 se stal dokonce agentem / A / St.B jak je uvedeno
ve spisech St.B na Slovensku.
Znovu dík za informace, které od Vás dostávám, které mně dodávají sílu
překonávat bezmocnost z toho dnešního všeho politického a společenského zla,
které mě deprimuje.
S pozdravem PaedDr.Vladimír Červenka, Hradec Králové
Odesílatel: Jiří Seborský
Datum: 5. března 2007, 10:28:59
Moc děkuji! jeden z nejlepších fejetonů,který jsem kdy četl! Zdravím ! J.S.
Odesílatel: Martin Patricny
Předmět: děti
Datum: 5. března 2007, 9:33:51
zdravím- posílám v rychlosti jen několik poznámek- i když jsem o trochu mladší, mám už vnuka- sedm let mu bude a musím říct, že teprve toho jsem si užil, někde jsem četl teorii, že lidi žijou tak dlouho, aby ve stáří těm mladým pomohli s výchovou a dodali jim nadhled----na vlastní děti- proč jsem si na ně neudělal víc času? Jedna z velikých byť méně nápadných sviňáren komoušů, bylo zrušení hospodyní, služek a hlavně chův....chůvičky...dovedete hravě domyslet, jakému tlaku jsou potom rodiče vystaveni, žena sama 24 hodin s dítětem, bez oddechu nebo tchyně a pod....jen málokde se to povedlo dobře....na příběhu pana Z.přemýšlím kolik takových snů žiju a kolik jsem si jich vytvořil, abych mohl žít dál....a jestli bych je dokázal opustit bez "porušení podstaty látky"....například věřím, že bych dokázal několik těch bachařů zabít, alespoň jednoho,ale- kdo ví neradostné myšlenky....mp
Odesílatel: Jana Pellarova
Datum: 5. března 2007, 9:30:21
Dobrý den pane Hutko, chtěla jsem poděkovat za fejeton. Jste vždycky dobrý, ale tentokrát mě to opravdu "vzalo". Mám přítelkyni, která působí v organizaci "Dcery politických vězňů" - také spousta silných, i když neveselých osudů, i v té druhé generaci. Je dobře, že to připomínáte, a je to třeba.
Snad se nebudete zlobit, když jí Vaše vyprávění pošlu. Moc Vás zdravím a fandím Jana Pellarová
Odesílatel: Václav Hradecký
Datum: 5. března 2007, 9:11:31
Milý pane Hutko, děkuji za fejeton. Rád jsem ho přečetl. Je to smutný doplněk Vašeho
seriálu, který je strašně smutný, ale důležitý jako máloco v ČT. Přeju hodně
síly a nějaké splněné sny pro Vás i lidi, které máte rád. Václav Hradecký
Odesílatel: Divadlo Prachatice
Datum: 5. března 2007, 9:11:11
Milý Jaroslave, nejen, že pro mne Tvá pošta není nevyžádaná, já se na ni těším. Moc toho v
poslední době nebylo. Kde jsou ty časy, kdy byl fejeton každý měsíc, že.
Tenhle je sice trochu zádumčivý a já jsem teď spíš naladěná na něco, co
pohladí na duši, jako třeba Andělé nebo tak, ale i tak jsi potěšil. Jen víc.
Zdraví Jarka Vlčková, divadlo Prachatice
P.S. Pokud jde o ty koncerty, můžeme s tím na podzim něco udělat, nemyslíš?
Odesílatel: Poul Zdeněk
Datum: 5. března 2007, 8:53:09
Vážený pane Jaroslave, vůbec se mi neuzdá Vaše pošta nevyžádaná, ba naopak, očekával jsme jí. I
seriál železné opony mám rád, přestože je velmi smutný...Ale co se dá
dělat....
Mějte se krásně, pevné zdraví, hodně krásných písniček a prostě jen a jen pohodu. Zdraví Zdeněk Poul
Odesílatel: ondys
Předmět: víra
Datum: 5. března 2007, 7:33:12
Milý Jaroslave, žili jsme v podivném světě a s pravdou je to těžké, lež je zábavnější společník. Železná opona je zajímavý pořad, jsem velmi střídmý televizní divák, ale dík za snahu o pohled do minulosti, kterou by většina lidí nejraději zametla pod koberec. Srdečně V.O.
Odesílatel: Apostol.Robert
Datum: 5. března 2007, 7:28:55
Dobrý den. Děkuji za pozvání a bude-li to možné rád příjdu a trochu si odpočinu při
Vašich písničkách.Ikdyž někdy slova jsou dost tvrdá a k zamyšlení. Děkuji s pozdravem Robert A. ročník "54"
Odesílatel: "Magdalena Hodkovicová"
Datum: 5. března 2007, 3:02:18
. . .konečně jsem si dychtivě otevřela to od rána očekávané čtení.
Musela jsem se pousmát, když jsem si přečetla, že paní Halina měla už v sedmdesátých stejný postřeh jako já ve čtvrtek.
Ale teď vážně, z téhle doby opravdu běhá člověku mráz po zádech. Musela jsem si to přečíst ještě jednou, protože napoprvé jsem se trošku ztrácela ve vlastních myšlenkách a unikaly mi souvislosti. Každá druhá věta ve mě vyplavovala vzpomínku na babičku, která si tenkrát "užila" své, ostatně asi stejně jako většina slušných a podstivých lidí. Nebylo to často, ale párkrát jsme si o té kruté válečné i poválečné době povídaly. A mi z toho bude těžko a smutno už napořád. Přesto jsem ale za ty bolestné chvilky vděčná. I když jsem tenkrát, jako malá holka, ještě asi vše nechápla jak by bylo třeba, což vlastně možná platí dodnes...
Zkusím si to všechno ještě chvilku sama pro sebe ujasňovat.
A budu se snažit dorazit na jeden z těch koncertů. Teď Vám za to vše hlavně moc děkuji a přeji spoustu vyplňujících se snů
Odesílatel: Dana Zámečníková - Marián Karel
Datum: 5. března 2007, 11:52:26
Chtěla jsem Vám poděkovat, protože Váš pořad je určitě nejdůležitějším pořadem, který teď Televize vysílá. Zámečníková
Odesílatel: Milan Řepka
Datum: 5. března 2007, 9:32:43
Ahoj Jardo díky, nebudu slibovat, ale doufám, že se mi konečně podaří se
na tvůj koncert podívat... Jinak sem moc rád, že děláš Příběhy, protože
si myslím, že to děláš moc dobře a s nadhledem. Držím ti palce a ať se
ti vše daří. Ahoj Milan Řepka
Odesílatel: Jiří Zahrádka
Datum: 5. března 2007, 2:00:52
Jardo, To byl moc smutnej příběh... Nevím, jak bych se zachoval. Já bych
panu Jiřímu Z. jeho sny asi nebral. Pro něj byly až tak živé, že mu
pomohly přežít kriminál a i teď jim asi věří... On nechtěl být hrdina -
a taky jím vlastně nikdy nebyl. Ale ten jeho sen nebyl lží. Lže ten, kdo
z toho chce mít prospěch. Myslím, že on ho nikdy neměl...
(Čistě shodou okolností mám stejný monogram - Jiří Z.)
Ty kluku jeden vlasatej, tak Tobě bude brzy šedesát. To znamená, že
Tě doháním. No nejsme my vlastně mladíci? Ale proč se na nás ty
dvacetiletý krásný holky dívají tak nějak se soucitem? Dyť nám ještě
před nedávnem samy lezly do postele... Nebo to byly jejich mámy? Nebo
babičky? A sakra! Hlavně bych nechtěl - zdědkovatět. Snad nás ještě pár
let nechají mezi sebou, ti mladí... Jinak by to mohlo být zase podle
Haliny Pawlowské - Vrať se do hrobu...
Tak vidíš, jak jsi mne rozesmutnil. Doufám, že Tvé nové písničky
budou veselejší - a už se na ně těším.
Jirka Zahrádka
Odesílatel: Šach Jiří Ing.
Datum: 5. března 2007, 8:35:34
Skvělé, jsem rád, že jste se zase ozval. A je dobře, že jste v TV se Železnou oponou. S pozdravem Jiří Šach
Odesílatel: Jiří Seborský
Datum: 5. března 2007, 12:56:12
Jenom kratičce se k tomuto vrátím,protože mi to od rána,kdy jsem ten fejeton přečetl, koluje v hlavě.Myslím si,že jste to absolutně přesně vystihl,a mně jste otevřel úpně jiný úhel pohledu.
Sám jsem tuto zlou dobu neprožil,narodil jsem se v roce 1961,ale žiji v Jihlavě(nedaleko Babic) a před tím jsem žil ve Světlé nad Sázavou(nedaleko Číhoště).Samozřejmě jsem se zajímal o tyto oba případy komunistické zvůle,které se zde staly,ještě před rokem 1989,ale po revoluci jsem byl zklamán tím,jaká svědectví o těchto případech lidé vydávali.
Sám jsem se domníval,že se řídí tím bolševickým pravidlem,že kdo je pánem přítomnosti,ten je pánem minulosti.
Hodně věcí se tímto pokazilo,hodně případů bylo znevěrohodněno tím,že se tito lidé snažili udělat komunisty a jejich poskoky v STB ještě horšími,pokud to je vůbec ještě možné.
Vaše myšlenka mi v tomto opravdu otevřela oči a z tohoto úhlu pohledu tyto snad opravdové mučedníky,kteří se skutečně minuli s opravdovým svobodným životem ,úplně očistila.
Ještě jednou díky! J.S.
Odesílatel: "David Eumpelík"
Datum: 5. března 2007, 12:40:50
Milý Jaroslave, díky. Za pořad i za (konečně!) nový fejeton. Dneska mám narozeniny, takže jsem si to dovolil vzít jako jeden z dárků. Bohužel (nebo bohudík?) je mi z toho čím jsem starší tím víc smutno. No ale na druhou stranu, to by asi byla pitomost chtít, aby mi z toho bylo veselo, že? Mamince bude za týden 86 a když ji chtěli do nějakého podobného pořadu, aby jim něco řekla o kriminále, poslala je do háje. Ani nevím, jestli se jí divím nebo nedivím.
Tak hezký den a s úsměvem. DAVID
Odesílatel: "Petr Jánský"
Datum: 5. března 2007, 12:28:11
ahoj Jardo
já už se na železnou oponu nedívám
měl jsem z toho špatný pocit, že zlo zůstalo nepotrestáno
komunista Filip už zase mluví o revoluci
kde to jsme? to mu nikdo nedokáže dát přes hubu?
jako národ jsme prostě zklamali
zdraví Petr
Odesílatel: Tomáš
Datum: 8. března 2007, 10:08:27
Dobrý den,
děkuji za fejeton, je vynikající a zcela vystihuje onu podivnou schizofrenii, kterou prožíváme. Rád bych Vám poděkoval za Vaši práci spojenou se seriálem "Příběhy železné opony" a poděkování prosím vyřiďte i celému štábu, který se na realizaci podílí. Ačkoli nejsem zdaleka pamětník, naše nedávné dějiny na mne působí jako palčivý vřed. Jak si lze v tváří tvář těmto skutečnostem vážit jistého Pana Profesora, který zpochybňuje osobní statečnost a oběti lidí, kteří ještě stále žijí mezi námi a staví je na úroveň různých chatařů a melouchářů? Jak si potom vážit tvůrců, jejichž posláním by (kromě jiného, samozřejmě) mělo být tyto události připomínat a nikoli vše relativizovat a uhlazovat, ne-li dokonce zamlčovat? "Veselé příhody z padesátých let..." Jak se potom smířit se skutečnosti, že je tu stále početná strana, která má na svědomí všechny tyto zvěrstva, hlubokou kulturní devastaci a na rukou ji sotva stačila zaschnout krev?
Před několika lety jsem měl sen, ve kterém jsem se svým přítelem procházel po náměsti jakéhosi malého města. Prohlíželi jsme si architekturu a o něčem diskutovali. Náměstí bylo téměř prázdné, jenom za námi se motal jakýsi chlapík s plně naloženou kárkou. „Co byste rád?“ zeptám se ho po chvilce, kdy jeho neodbytnou přítomnost cítím již dlouhou dobu za zády. „Nevíte, kde jsou tady .... ?" (Co konkrétně hledal jsem v tom snu zapomněl.) „Ne, bohužel, jsme v tomto městě poprvé," pokrčil jsem rameny. "A co to vlastně vezete?“ Chlapík smutně mávl rukou. „Ale, to je moje komunistická minulost, diplomy, řády... A nemohu se toho zbavit!“
S přátelským pozdravem Tomáš
jméno: Marie Bouchalová
Vážený pane Hutko,
přečetli jsme Váš fejeton o nesplněných snech. Po pravdě Váš smutek byl přenosný. Je dobré, že vyprávíte zasuté příběhy, i když je to dávno. Nezažila jsem tu dobu, bohužel však její důsledky. Přišla jsem až do 60.let. Bezpráví na druhých, byť se událo v historii, se týká každé bytosti žíjící i dnes, a to kvůli rozlišování dobra a zla. Nakonec, je to tak, jak zpíváte v písničce Havlíčku, Havle - ... pořád jsou to oni a pořád jsme to my...
O tom jsem psát dočista nechtěla. Přála jsem si
Vás trochu povzbudit, abyste si vzpomněl také na rozlišování, když sestupujete k útrapám druhých, jak blahé paměti připomínal E.T. na přednáškách v Lucerně.
Zdravíme Vás
František Kostlán
Ahoj Jardo, děkuji moc za fejeton Banánové rybičky.
Ta směs bezmoci a pocitu odpovědnosti je tísnivá. A počítám, že dramaturgie ČT ti to nijak neulehčuje. Znám tu tíseň z trochu jiného koutku společnosti (pomoc uprchlíkům, migrantům), ale pocity mám obdobné. Těžce se o tom hovoří, snad by se to dalo zjednodušit přímou úměrou: čím víc si člověk naloží, tím více nese. Sny se však dají měřit či vážit jen velmi špatně, že... a v tom je ten problém.
Myslím, že rozdávat se takhle naplno člověk může jen po nějakou dobu, potom mu hrozí vyhoření nebo vysílení. Nebo, ještě hůře, ztráta vlastních snů, které může předávat dětem, vnukům, vděčným posluchačům atd., jako v tvém případě.
Nějak jsem se zasnil... František Kostlán
Odesílatel: Radka Freislebenová
Datum: 6. března 2007, 20:33:15
Srdečně Vás zdravím, moc děkuji za fejeton, tak já tomu říkám, ráda je čtu, ale
tento poslední na mě předal taky trochu toho smutku a zmaru.
Tak už se zase těším, jak Vás budu potkávat u nás pod Karláčkem,
s úsměvem na tváři a budu se těšit na nějaký Váš jarní fejeton. Radka Freislebenová
Odesílatel: Joe Kucera
Datum: 6. března 2007, 17:34:03
Dobry den Jaroslave, chci jen kratce podekovat.
Precetl jsem si "Bananove Rybicky" a koukam take obcas
(kdyz jsem v Cesku) na serial zelezne opony.
Nejak mi ten Vas pribeh prisel povedomy.
Precetl jsem si totiz nedavno Protokoly o vypovedi meho otce/spiona z
padesatych let. Bylo tam take, hlavne pro mne osobne, jakesi dillema
mezi trpicim hrdinou (za jehoz utrpeni jsem dokonce byl oficielne
jako jeho syn financne odskodnen) a mezi clovekem ktery se dostal proste skoro svym
vlastnim pricinenim ale take kvuli tem podivnym povalecnym casum do
neprirozene blbe situace.
Takze jste na me svym, opravdu velmi poutavym vypravenim zapusobil
vlastne dvojmo.
Diky a preji Vam dalsi uspechy. Joe Kucera
Odesílatel: Vladimir Rott
Datum: 6. března 2007, 13:36:03
Díky za fejeton, milý pane Hutko. A pište dál, škoda těch odmlčení.
Tím příběhem jste mi připoměl jeden, ke kterému jsem se dostal jak
slepý k houslím. Na Brienzském jezeře (leží na druhé straně Interlakenu
než jezero Thunské) jsem před pár lety naslouchal neuvěřitelnému
příběhu o čs. vojenském letci, který byl zavlečen v 68tém do lágru na
Sibiř ale probojoval se odtam až do St. Gallen. Pak se tady věnoval -
mimo mnohého utrpení, dovoluji si poznamenat že způsobenému vysoce
nevhodným výběrem partnerek - navracení dětí, unešených do všech
možných koutů světa jedním z rozvedených rodičů.
Dáma, která onen příběh vykládala, byla toho názoru že jeho tehdy
poměrně čerstvá smrt v Praze, kam jezdil za dcerou, údajně také
unešenou - což se mi zdálo být tvrzení velmi chatrné - byla způsobena
jakýmsi temnými silami, či tajnými službami. Odkázala mě na jednoho
zdejšího novináře - mimochodem, ten umí nádherně psát - že ten právě
dělal v té věci rešerše. Ale ten neodpovídal.
O pár měsiců později jsem si v Das Magazin přečetl jeho reportáž
(bohužel nemohu najít na webu). Onen "Willy" byl prostým pomocným
dělníkem na stavbách v předsrpnovém Československu, pak odešel do onoho
St. Gallenu, kde žil ze sociální podpory a měl i začít létat. Díky své
story našel mnohé příznivkyně a obdivovatelky, včetně velmi podivných
partnerek, a zejména také podporu pro jeho dobrodružství, vydávat se
pod falešnými identitami po světě za unesenými dětmi. Jeho
polistopadové návraty do Čech byly sice časté, ale jeho rozervané duši
neprospívaly. Tak se jednoho dne zastřelil u jedné pražské hřbitovní
zdi, poté co neuměle a lehce přehnaně inscenoval záhadnou vraždu.
Tak se mějte, Vladimír Rott
Jo, a možná byste měl s rodinou občas někam vyrazit:-)
Odesílatel: Jaroslav Stuchlý
Datum: 6. března 2007, 7:44:19
Zdravím! A díky za tenhle fejeton...těším se na každý.
Proč jsou tyhle záslužné dokumenty nasazovány v čase, kdy většina lidí TV už vypíná? Občas některý nahraju a pouštím deváťákům v dějepise-špendlík by bylo v té třídě slyšet spadnout. A proč v nejužším vedení ČT může sedět milicionář a dva bývalí soudruzi?
No nic, to mě jen tak napadlo. Hlavně jsem chtěl poděkovat a popřát, ať se vám daří. Jaroslav Stuchlý
Odesílatel: Leona Krejčiříková
Datum: 5. března 2007, 14:23:12
Už dlouho mi neudělalo něco takovou radost jako dnes. Po dlouhé době se v poště objevila známá adresa, přestože jsem si říkala, že už ta moje byla asi vyškrtnuta. Díky moc. Fandím a držím palce v další práci. Leona
Odesílatel: Katarina Vaculíková
Datum: 5. března 2007, 14:56:21
...ech, dobrý příběh, kdyby nemusel být žit!
mám taky jeden, proti tomu co nám ty v pořadech připomínáš - banalita...
Banalita? Kamarád udavač, který to ví a nechce s tím sedět v koutě, páč je člen Penklubu, Obce spisovatelů a ještě čehosi. Taky pořád celá ta léta psal, hrali ho a vydávali. Vyhrál nad MV dva soudy a komerční Na vlastní oči o tom chtěli povědět. Veronika Sedláčková, dříve ČT, pedantně obešla dostupné zdroje, moje materiály o kamošovi taky a když točila s dvojnásobným výhercem nad Ministerstvem vnitra, dověděla se od něj - že to já jsem udala jeho!, kvůli mně musel z Barrandova na volnou nohu a mám to prý ve svém spise! (jak se do něj mohl podívat, když mě o totéž musela TV NOVA požádat?) - chuděra redaktorská, dva dni před vysíláním mě sháněla a když nesehnala, sháněla i exmanžela, nakonec jsem jí navedla na jeho osobní výpověď v Bulletinu Národní knihovny, kde sám dramatik říká, že se na FSB zdržel necelý rok 1973/74... Nesplněný sen? Chucpe velký jako pekáč šouletu? Hlavně proč? Umenší ta lež vlastní stud? Zřejmě umanutost, už se mi to opakovaně dostalo k uchu...
A propos, můj spis na Pozorovanou osobu založili v letech 1982/83. Celou tu dobu, do r. 1995!, byl blízko - na mé promoci, na křtu našeho dítěte, na naší svatbě, narozeninových oslavách, v hospodách, našich domovech, vánočních party... Co za tím je?
přeposílej, Jardo milý, piš, dlouho jsem nic od tebe nedostala, chyběls mi, i když, co chvíli si tě z čehosi pouští vedle v pokoji 20ka Erži...
na BRybky nekoukám, dlouho, předlouho, neviděla jsem a asiže Tě ani neuvidím...
středy jsou pro mě dost pracovní, úřednicky únavný, pokud to půjde, nerezervuji si a zkusím se mezi dveřma zeptat, jestli se vejdu, když zaplatím ;-)
S láskou Katarina