SAMOPAL REVUE

Před prázdninami, už málem tradičně, přicházím zase s balíčkem. Vlastně se dvěma. První balíček jsou tři desky z Holandska z let 1987 až 1988. NOVINOVÉ SLOUPY, VYJDI SLUNKO a NIZOZEMÍ.
Druhý balíček je trojcédéčko, které se zatím ukázalo jako nejúspěšnější v prodeji na koncertech. Jmenuje se KONCERT ZA ZAJÍCE. Je to tříhodinový nesestříhaný záznam koncertu v HORNÍ KALNÉ před Vánocemi 1976. Dokument z archivu.

HOLANDSKÁ KUCHYNĚ

Z hloubi holandské kalvínské tradice se ozývá pro nás trochu nepochopitelný příkaz: jídlo nesmí odvádět pozornost od toho, co je v životě nejdůležitější, a to je práce. Tedy nesmí chutnat. Takže mluvit o holandské kuchyni jako o jídle je problém. Ale kuchyň jako místnost je pro Holanďany zajímavá, i když jsem nikdy pořádně nepochopil, v čem.
Takže když se Direk, náš domácí v Rotterdamu, v roce 1986 rozhodl, že dům, ve kterém jsme bydleli, prodá, začal se zhodnocováním naší kuchyně, aby dostal lepší cenu. Byt jsme měli „nadstandardní”. 4 + 1 se schodištěm, chodbou a sprchou. Celé to bylo ovšem na ploše padesáti čtverečních metrů, takže to byl život téměř jako na lodi. Kuchyňka byla uprostřed toho všeho, se stropním okýnkem na rovnou střechu.
Začal docházet jemný a tichý Dirkův kamarád Bernard-Jan a pomalu tu mrňavou kuchyňku začal vybavovat čímsi jako kuchyňskou linkou a nějakými skříňkami. Ale daleko raději si sedl a povídal. Já si zrovna v té době půjčoval magneťák Revox, na kterém jsem nahrával a stříhal „mástry” ke svým fosilním kazetám. Jeho zajímalo kým jsem byl, jak to všechno bylo s mým koncertování doma a vyhozením do emigrace, co to vlastně je za nablblý režim, který se bojí písničkářů, a jaký mám pak s těmi kazetami, které jsem dělal, záměr.
„Chci to prodat,” odpověděl jsem poctivě.
„A kde?”
„Tady na Západě.”
„Ale staré písničky v češtině prodávat tady na Západě asi jen tak nepůjde. Já bych do toho tu práci a peníze neinvestoval. To nikdo nekoupí,” odrazoval mě přátelsky. Byly to hovory až do rána, Bernard-Jan byl nezaměstnaný architekt, takže čas nehrál roli. A renovace domu se vlekla, vlastně neměla ani moc smysl.
Na podzim 1986 se ale začínaly objevovat první objednávky na kazety. Ne mnoho, ale pro Bernarda-Jana z naprosto nečekaných míst v Evropě, Americe a Austrálii. To na něj udělalo velký dojem. Přece jen to byl Holanďan. Nálada nočních rozhovorů se změnila. Začal jsem být pro něj jaksi významnější. A jedné noci z Bernarda-Jana vypadlo, že je starý bigbíťák a že by dal dohromady kapelu a že bychom mohli něco nahrát společně. Já už měl za sebou holandskou desku Hier is mijn thuis a díky naprosto skvělému překladateli Gertu Helmerovi jsem měl materiál na další možnou holandskou desku. Ovšem nebylo vůbec jasné, jak ji vydat, a ani se mi do toho nechtělo, protože Gert umřel.
Bernard-Jan ale přišel s nápadem, že dá dohromady kapelu, kterou měli v šedesátých letech, a s tou to spolu nahrajeme. Akorát musel najít svého bratra bubeníka, který bydlí někde v Holandsku, a asi deset let se spolu neviděli. Ten by celé to nahrávání mohl vést.
Takže jsme konec roku 1986 prožili nadějnými řečmi o hudbě. Ale po bratru Bernarda-Jana se slehla zem a bez něj by to prý nešlo. A jak jsme takhle mluvili, tak jsem mu ukázal čtyřstopý kazetový magnetofon Tascam, na který šly nahrávat všelijaké složité věci, takové malé studio. A zároveň jsem měl v rukávě řadu svých nejlepších písní, které jsem napsal v letech 1976 a 1977, ale nějak v té mé tehdejší nadprodukci na ně nikdy pořádně na koncertech nedošlo. Takže jsem Bernarda-Jana navnadil, že než najde svého bratra, tak bychom něco mohli udělat na tom mém Tascamu.

NOVINOVÉ SLOUPY

To je pro mne asi moje zatím nejdůležitější deska. Obsahem. To, jak to zní hudebně, je sice také pravdivé, ale pravdivé o zpěváku ztraceném v divných souvislostech emigrace. Ovšem jinak, než jak to neustále vytrubuje do světa hudební dojmolog Jiří Černý. Ten má dodnes o mně kýčově obrozeneckou představu člověka, který se emigrací vlekl plačtivě a s oprátkou na krku.
Bernard-Jan mě zavedl v Delftu ke svému kolegovi a příteli Benu Jurgensovi. Byl to velký vzrostlý a silný kluk, který se jako dvojče podobal Leninovi, pouze s rozdílem, že Lenin byl malý prcek. Ben měl klávesy Yamaha, ale byl to komplikovaný člověk. Dětství prožil v katolickém klášteře, v šestnácti z něj utekl a dal se ke komunistům. Po dvou letech byl zklamán i jimi, a tak se stal jakousi neřízenou individuální levicovou střelou, inteligentní a myslivou, která ale v tomto světě a životě nikdy nenajde klidu a uspokojení. Četl Dostojevského a trápil se vším, co tento náš svět k utrpení nabízí. Byl nezaměstnaný architekt, stejně jako Bernard-Jan, a přivydělával si tím, že dvakrát týdně sestavoval a rozebíral delftské tržiště. Bystrý, inteligentní a zoufalý člověk. Když jsem mu písně z této desky překládal do holandštiny, byly z toho vždy nekonečné hovory o smyslu bytí a světa. Domů do Rotterdamu jsem se vracíval k ránu, vyčerpaný a opilý, jezdíval jsem zadem po hrázích, kde policie nečíhala.
Ben byl brilantní grafik. Dělal velké čtyřbarevné soutisky v mědirytině, práce složitá a přesná, ryl fantastická města, a hlavně věže. Jeho práce připomínala Hieronyma Bosche. Psal si k tomu zvláštním rukopisem a ocelovým perem na ruční papír divné knihy, které nikomu nedával číst.
Ode mne vždycky věděl velmi přesně obsah písně, ke které hrál na své klávesy doprovod. Snažil se tedy přizpůsobit obsahu a často jsme se ale chytili, protože mně jeho hra pořád připomínala kýčové doprovody barové hudby. Ovšem něco takového jako barová muzika v Holandsku neexistuje, takže on nikdy pořádně nepochopil, na co si stěžuji. Nakonec dnes už u nás barová hudba také neexistuje…
Scházeli jsme se každé pondělí a hotovou „desku” jsem si nadělil v dubnu 1987 ke svým čtyřicátým narozeninám. Bernard-Jan hrál svou basu zasněně, a i když si strašně rád povídal, ty naše „chytré” řeči s Benem ho vůbec nezajímaly.

ASFALT 3 - Jaroslav Hutka - NOVINOVÉ SLOUPY
Delft, jaro 1987

01. NOVINOVÉ SLOUPY
02. ČESKÁ POŤOUCHLOST
03. PRACUJÍCÍ DĚVČATA
04. STUDENTSKÉ KOLEJE
05. INSTITUCE
06. PŮLNOC
07. PRO KOHO ŽIVOT JE
08. ULICE
09. KRAJINA
10. HLUBOKO TAM VE VĚDOMÍ
total: 42:45

VYJDI SLUNKO

Když jsme dokončili NOVINOVÉ SLOUPY a minuly prázdniny, tak se jedna věc hnula dopředu. Bernard-Jan našel svého bratra. Teď nastal jiný problém - najít studio, které by bylo zaplatitelné. Takže se začala vléci další věc, a jak jsem byl už natěšený, nějak jsem to čekání špatně snášel. Tak jsem Bernarda-Jana a Bena přesvědčil, že bychom mezitím mohli ještě na tom Tascamu nahrát desku moravských balad ze Sušilovy sbírky.
U nás v Česku je dodnes problém pochopit a vysvětlit, co to vlastně ten Sušil nasbíral, jak byla ta vlastenecká doba obrození dobrá i katastrofální pro lidovou kulturu, jak zvláštní hudebnost se v Sušilově sbírce objevuje. A vysvětlit to Holanďanům byl problém téměř neřešitelný. Ale zase tím, že vůči tomu neměli žádné předsudky a představy, tak se práce jakž takž dařila, i když deska zůstala tak trochu nedokončená. Píseň VDOVA uvízla v polotovaru, protože jsme začali natáčet onu „velkou” desku a já byl s Benem ve stále větším konfliktu o celkové koncepci. Ale jinak se mi zdá ta deska dobrá, píseň JANÍČEK mě dojímá dodnes.

ASFALT 4 - Jaroslav Hutka - VYJDI SLUNKO
Delft, jaro 1987

01. VYJDI SLUNKO
02. CO SE STALO V RATAJI
03. ZBOJNÍKOVA ŽENA
04. ZA TURKA PROVDANÁ
05. PAMÁTKA
06. JANÍČEK
07. ŠIBENIČKY
08. BUDE VOJNA, BUDE
09. BOJOVNICE
10. VDOVA
total: 44:06

Kluky samozřejmě tyhlety dvě desky zase tolik nezajímaly. Bylo to česky a bylo to určeno pro svět, který jim byl příliš vzdálený a nesrozumitelný. Takže když se konečně našlo ono levné studio v Delftu, které si zařídila jakási kapela pro sebe, pustili jsme se do práce.

NIZOZEMÍ

Když se snažím si vzpomenout, jestli ta práce šla dobře od ruky nebo ne, tak dnes už nevím. V POŽÁRU V BAZARU jsem si na to tehdy velmi stěžoval, ale je možné, že jsem tím pouze zastíral rozpaky z toho, že mi nebylo úplně jasné, co to vzniklo. Na studio jsem nebyl zvyklý a s muzikanty jsem spolupracoval poprvé, takže jsem byl z toho často spíše zmaten.
Dramatický moment vznikl při nahrávání písně NIZOZEMÍ. Všechny stopy byly už natočené, jen kytarista Jan Ramp nějak nebyl schopen do toho nahrát nějakou smysluplnou sólovou kytaru. Zkoušelo se to tak dlouho, až zvukař ztratil nervy a oznámil, že to nahraje sám. Tak pustil mašiny, vlezl si do studia a nahrál to z jedné vody. To vypadalo jako zázrak. Byl to ovšem kytarista té skupiny, která si zařídila ono studio, ve kterém jsme to nahrávali.
Ale daleko větší drama proběhlo kolem písně MISTŘE JENE. Všechny nahrávky byly už hotové, jen s tímhle jsme nemohli pohnout. Začal jsem mít podezření, že to Ben sabotuje, tak jsem na něj udeřil, co má proti písni MISTŘE JENE. Chvíli se kroutil, ale pak to z něj vypadlo a já myslel, že jsem se ocitl na Marsu.
„Jan Hus byl kacíř a k takové písni já hrát nebudu.”
„Ale vždyť to bylo před pěti sty lety a ta píseň je jen podobenství. Není o Husovi,” snažil jsem se vysvětlit.
„Je o Husovi a já ho neuznávám. Nadělal příliš mnoho škody a nemá cenu ho zase připomínat!” uzavřel Ben paličatě.
Takže co teď? Na desku k vydání bylo potřeba alespoň 40 minut muziky a to jsme neměli. Lámal jsem si bezmocně hlavu a v tu dobu se objevil v Holandsku nový uprchlík, klasický kytarista Pavel Steidl. Pomáhal jsem mu s papíry, a slovo dalo slovo, a dohodli jsme se tedy, že tu píseň doprovodí on. A když pak ostatní viděli, jak pěkně mu to kytaruje, tak se nakonec připojili, a deska byla hotová. Jenže holandsky nikdy nevyšla, protože jsem na to už neměl ani peníze, ani chuť. Pár měsíců na to se mi v Holandsku rozpadlo manželství, život dostal jiné obrátky, odstěhoval jsem se do Německa a tam už jsem zažil převrat a vrátil jsem se do Prahy.

ASFALT 5 - Jaroslav Hutka - NIZOZEMÍ
Delft, 1987-88

01. REFUGEE
02. BICYCLE
03. POSÍLÁM TI
04. HALELUJA TRAMVAJE
05. SOKRATES
06. GALILEO
07. NIZOZEMÍ
08. THE POUND
09. POSLEDNÍ DÁREČEK
10. TAK MÁ MILÁ
11. MISTŘE JENE
total: 42:03

HORNÍ KALNÁ

A teď udělám otočku a poplavu proti času. V roce 1976 jsem byl na vrcholu svých hráčských, tvůrčích a já nevím jakých ještě schopností. Už jsem byl sice v konfliktu se Státní bezpečností a měl trestní stíhání, ale moc jsem si to neuvědomoval, byl to jakýsi sen na okraji velmi jasné a živé skutečnosti, kterou bylo neuvěřitelné množství koncertů, které si lidé organizovali tak, že Státní bezpečnost neměla šanci na to přijít. A jeden z těch koncertů typických pro tu dobu byl ten v HORNÍ KALNÉ. Dá se říct, že od ostatních koncertů té doby se liší je tím, že ho kdosi kvalitně nahrál a nahrávka se zachovala a dostala se po desetiletích ke mně.
Dodnes mi není a ani asi nebude úplně jasné, jak ten svůj FOSIL-SAMOPAL mám dělat. Všechny ty věci měly vyjít v době, kdy jsem je složil a kdy žily svěže a pravdivě. Jenže to nešlo a jediným mým tehdejším vydáním byly ty kotoučové nahrávky koncertů, které cestovaly, množily se a čím dál více šuměly. Tehdy jsem význam těchto kotoučových nahrávek nedocenil. To až po návratu z emigrace, když jsem zjistil, jak velké množství lidí zná skoro všechny mé písně.
Na tenhle koncert jsem už nesměle upozornil v SAMOPAL-REVUE 6, z dubna 2002, a jak se mi pozvolna mění názor, tak bych teď toto trojcédéčko uvedl zřetelněji.

HORNÍ KALNÁ - 1
KONCERT ZA ZAJÍCE - konec roku 1976

01. řeč úvodní - Májové 8:00
02. STŮJ BŘÍZO ZELENÁ (lidová) 4:24
03. DUŠE A TĚLO (lidová) 2:40
04. řeč k Supraphonu 5:12
05. VANDROVALI HUDCI (lidová) 6:05
06. řeč krátká 0:30
07. MINULOST MÁVÁ NÁM (J.Hutka/J.Hutka) 5:28
08. ladění 0:10
09. LITVÍNOV (Š.Rak/J.Hutka) 6:55
10. řeč o otroku a rozlaďování kytary 5:29
11. SLUNEČNICE (B.Dylan/J.Hutka) 4:07
12. řeč, jak správně položit otázku 3:20
13. MYŠ (J.Hutka/J.Hutka) 4:31
14. VELRYBA A NULA (J.Hutka/J.Hutka) 2:24
15. řeč o Sokratovi 1:42
16. HALELUJA TRAMVAJE (V.Veit/J.Hutka) 5:02
17. přestávka, šum začátku 0:42
18. ČESKÁ POŤOUCHLOST (V.Veit/J.Hutka) 5:09
total: 72:01

HORNÍ KALNÁ - 2
KONCERT ZA ZAJÍCE - konec roku 1976

01. INSTITUCE (V.Veit/J.Hutka) 5:25
02. ladění 0:12
03. PRAVDĚPODOBNÉ VZDÁLENOSTI (V.Veit/J.Hutka) 5:47
04. řeč ke Vzdálenostem - hradní kultura 8:37
05. JEŽÍŠEK (P.Donovan/J.Hutka) 3:34
06. řeč o obrozenectví 2:50
07. PÁNBU NA POLI (lidová) 5:10
08. KŘÍŽ (lidová) 2:23
09. řeč o lidových písních 6:52
10. VAJDA (lidová) 4:13
11. ES KONDOR PASA (H.Cigner/J.Hutka) 4:37
12. řeč už mám končit 0:10
13. SOCIÁLNÍ BALADA (J.Hutka/J.Hutka) 2:38
14. ŠETŘI A BUDUJ (J.Hutka/J.Hutka) 1:45
15. ZASTÁNCE PRÁVA JÁCHYM (J.Hutka) 4:53
16. řeč k westernu 0:38
17. KAMNA (J.Hutka/J.Hutka) 3:43
18. řeč končit 0:26
19. POLICAJT (V.Veit/J.Hutka) 3:08
20. řeč závěrečná 0:40
21. NÁMĚŠŤ (J.Hutka/J.Hutka) 3:13
total: 71:06

HORNÍ KALNÁ - 3 - přídavky
KONCERT ZA ZAJÍCE - konec roku 1976

01. řeč vole - přídavky 4:06
02. PROČ, PROČ (W.Guthrie/J.Hutka) 13:11
03. řeč revanšování se za zajíce 1:33
04. TANGO O PRAZE (H.Cigner/Z.Růžová) 6:22
05. řeč čas se nachýlil 0:23
06. TAK MÁ MILÁ (J.Hutka/J.Hutka) 3:04
07. řeč Kozáci 4:42
08. MORAVA (J.Hutka/J.Hutka) 7:19
09. řeč závěrečná od pořadatele 0:52
Lucerna 25.11.1975 + Radim Hladík
10. POSÍLÁM TI (J.Hutka/J.Hutka) 2:52
11. KOVÁ SYNEK (lidová) 5:11
12. řeč nic neříkat 0:52
13. STOJÍ ZAHRÁDKA (lidová) 4:35
Hutka-Kalandra 1968
14. HOSPODSKEJ (V.Veit/J.Hutka) 6:10
15. ŽIVOT TĚ NAUČÍ (V.Veit/J.Hutka) 3:18
16. KVA,KVA (P.Donovan/Z.Růžová) 2:05
17. VOJÁK (P.Kalandra/J.Hutka) 3:56
total: 70:42

Tak jak mám zatím vedený archív, tak tahle CD jsou čísla 34, 35, 36. Samotný koncert zabral téměř dvě a půl hodiny čistého času a přídavky ještě asi čtyřicet minut.
Jako archivní nahodilý bonus jsou tam ještě nahrávky tří písní z 25. listopadu 1975 s Radimem Hladíkem z nějakého festivalu v Lucerně. Taková scéna vždycky smrděla nějakým problémem, takže jsem vystupoval nerad, ale zase bylo vhodné se takto „oficielně” objevit, protože to bylo sdělení, že člověk „může”, že není ještě zakázaný a to pak bylo důležité pro ty menší koncerty, kterých většina byla vlastně legálních. Nakonec i ten koncert v Horní Kalné byl povolen místním národním výborem a právě paní z kulturního odboru k tomu měla úvodní řeč.
Jelikož ten nablblý režim stále všechno tajil, tak neexistoval žádný seznam těch, kteří byli zakázáni. Vždy a neustále panovala nejistota a pořadatelé a i ty malé národní výbory musely být opatrné v tom, koho povolí. Takže většinou pro jistotu a ze vstřícné předposranosti nepovolili nikoho. Ovšem byla významná menšina, která se nebála, ale potřebovala nějaký argument k tomu, proč to povolit. Takže účast v Lucerně na nějakém tom Folk a Country festivalu byla užitečná. Já měl také domluveno v časopisu Melodie, že v každém čísle se o mně nějak zmíní, prostě někam tam vytisknou moje jméno. To fungovalo také jako velmi dobrý argument, že jsem povolen. Ovšem po Chartě 77 jsem se dostal na černou listinu, která byla rozeslána po všech národních výborech a větších pořadatelích. Přesto jsem až do léta 1977 měl koncertů plno. V létě to pak definitivně skončilo. Na veřejnosti už jsem si nezahrál a dostal jsem od Státní bezpečnosti volbu, že buď ten paragraf „nedovoleného podnikání” dovedou k procesu, trestní spis už ležel u prokurátora, anebo budu emigrovat. Takže jsem po roce šel.

POHODA PŘED BOUŘÍ

Kdybych tehdy v té hospodě v HORNÍ KALNÉ tušil, že mi na veřejnosti zbývá už jen půl roku, hrál bych asi stejně. Počítal jsem už dlouho s nějakým malérem, tak trochu jsem o něj i stál. Nakonec už po roce 1969 jsem s ním počítal. A v té chvíli bylo jasné, že je něco na spadnutí. Za dva týdny se také objevila CHARTA 77 a celá společnost byla na několik měsíců velmi citelně zasažena. To bylo radostné a bavilo mě to. Nějak jsem si nedokázal představit ten čas, kdy budu od publika odříznut, a ani jsem o tom nepřemýšlel. Tu divnou nudu a zároveň i jakousi ošklivost nad sebou z bezmoci, kterou tohle odříznutí znamená. To vlastně byl už pak začátek emigrace…
Ale na tom třetím CD je ještě jeden nahodilý bonus. Jsou to jediné čtyři písničky, které se zachovaly ve slušné kvalitě z roku 1968, kdy jsem zpíval s PETREM KALANDROU.
No a abych se vrátil na začátek do holandské kuchyně, kdy Direk byl rozhodnut prodat svůj dům v Rotterdamu, ve kterém jsme bydleli. Neprodal. Radnice totiž po letech dohadování nakonec rozhodla, že prostitutky smí stát za zvedacím mostem, kterým končila naše ulice a cena všech baráků tím pádem spadla o třetinu. Takže ten prodej už neměl žádný smysl.

Ostatní vydaná CD je možné objednávat e-mailem ZDE