17. 2. 2022

  19. 11. 2021

  1. 10. 2021

  30. 9. 2021

  13. 5. 2021

  21. 1. 2021

  21. 1. 2020

Jarní kolo

  19. 10. 2019

  18. 10. 2019

  16. 10. 2019

  3. 1. 2019

  3. 12. 2018

  19. 10. 2018

Zahájení soudu

  9. 8. 2018

  19. 6. 2018

  19. 9. 2017

  17. 8. 2017

  16. 8. 2017

  12. 8. 2017

  11. 8. 2017

  9. 8. 2017

  8. 8. 2017

  1. 8. 2017

  27. 7. 2017

  25. 7. 2017

  21. 7. 2017

  8. 6. 2017

  17. 4. 2017

  26. 3. 2017

  15. 3. 2017

  10. 3. 2017

  3. 3. 2017

  1. 3. 2017

  28. 2. 2017

  26. 2. 2017

  25. 2. 2017

Odpověď na žalobu

  24. 2. 2017

  23. 2. 2017

  22. 2. 2017

Srpova žaloba

  20. 2. 2017

  17. 2. 2017

  12. 2. 2017

  6. 2. 2017

  5. 2. 2017

Rozhodnutí ÚDV

  3. 2. 2017

  2. 2. 2017

  1. 2. 2017

  31. 1. 2017

Předžalobní výzva

  30. 1. 2017

  29. 1. 2017

  28. 1. 2017

  27. 1. 2017

  26. 1. 2017

  25. 1. 2017

  24. 1. 2017

  23. 1. 2017

  22. 1. 2017

  21. 1. 2017

  20. 1. 2017

Rozhodnutí v roce 2015

  25. 6. 2015

Soud v roce 2000

  13. 12. 2000

  1999

Nepokora Karla Srpa

České přísloví říká, že čím více se do lejna šlape, tím je zápach větší. Karel Srp na toto přísloví nejspíše zapomněl.
Volební komise Senátu ČR uvedla, že Karel Srp nemůže kandidovat do rady ÚSTR, neboť v roce 1968 byl členem komunistické strany. Prohlášení komise je logické, neboť pokud je v zákoně o volbě členů uvedena podmínka absence členství v této zločinecké organizaci v letech 1948 - 1990, pak lze jen těžko nalézt obezličku, která by jej z tohoto členství tak nějak vyvinila.
Karel Srp ve svém televizním projevu nazval členy volební komise Senátu svazáky a na své členství v KSČ „si nepamatuje“. Karel Srp si nejspíše neuvědomuje, že je do značné míry loutkou či obětí jistých provokací hradní kanceláře. Zatímco předání vyznamenání Za zásluhy v roce 2013 z rukou presidenta ČR bylo bezproblémové, neboť záleželo na libovůli hlavy státu, jeho neúspěšná nominace nejprve do Etické komise ČR a nyní do rady ÚSTR podléhá širšímu diskursu osob, které mají svůj vlastní náhled, nepřekrytý kamarádstvím. Hradní kancelář buď ví, že je paragraf o nečlenství v KSČ pro kandidáta podmínkou sine qua non, a zkouší to, nebo tento paragraf prostě přehlédla. Těžko říci, co je horší alternativa.
Je zřejmé, že vedle záslužné činnosti v Jazzové sekci i nepodmíněného trestu za tuto činnost v době vlády totalitní moci byl Karel Srp rovněž evidován jako agent StB a dosud žijící lidé podávají svědectví o tom, že tato jeho činnost byla vysoce aktivní. Z tohoto pohledu by jeho členství v radě ústavu, který má za úkol dokumentaci zločinů komunismu, bylo jistým výsměchem právě těm, kteří i přes nátlak a represálie nikdy nepodepsali vázací akt. Nominací Karla Srpa do rady ÚSTR by se prolomila jistá hranice, takže by - dovedeno ad absurdum - za pár let již nebylo problémem zvolit do čela třeba paní Martu Semelovou, která by jistě byla velmi dobře orientována v komunistické ideologii, a tak by bylo možné poukázat na její nepřeberné znalosti a zkušenosti.
Karlu Srpovi chybí pokora. Jako letitý muž ví, že konec jeho dnů je blízko a že už není nutné cokoli v životě předstírat. Že vedle svých záslužných činů provedl i několik životních přešlapů, ze kterých je třeba si vzít ponaučení. Bylo by mnohem přínosnější, pokud by sepsal svůj pravdivý životopis, kde by uvedl své pohnutky, které jej k oněm dobrým i zlým krokům vedly, místo svých plamenných a ukřivděných projevů přirovnávajících současný politický systém k totalitě. Možná by odešel do historie v mnohem lepším světle, než jako v současnosti uražený ješitný muž dychtící po prchavé světské slávě.

Neviditelný pes, Tomáš Vodvářka, 11. 8. 2017