Hutka... 25 let mi nadává. Karel Srp už to nevydržel, zde je reakce Někdejší šéf Jazzové sekce Karel Srp dává jasně najevo, že ho překvapil verdikt odvolacího soudu, který se ve sporu Karla Srpa s Jaroslavem Hutkou postavil na Hutkovu stranu. Podle Srpa soudy v tomto sporu ignorovaly důležité materiály. A vůbec nejhorší podle něj bylo, jakou nenávist projevovaly soudy proti prezidentovi republiky Miloši Zemanovi. Písničkář Jaroslav Hutka v roce 2017 prohlásil, že bývalý předseda Jazzové sekce Karel Srp na něj za dob komunistického režimu donášel Státní bezpečnosti. Srp podal na Hutku žalobu na ochranu osobnosti, ale odvolací soud teď po letech pravomocně konstatoval, že se Hutka za své výroky nemusí Srpovi omlouvat. Hutka v roce 2017 konstatoval, že ve svých spisech z komunistických časů našel čtyři udání od Karla Srpa a označil ho za „kanál“ a za „zmetka“. V odůvodnění soudního verdiktu také zaznělo, že Hutka svůj výrok může opřít o archivní materiály a že Srp dostal v médiích prostor hájit se a bylo jen na čtenářích, jaký názor si udělají. Jenže Karel Srp s verdiktem soudu nesouhlasí. Serveru ParlamentníListy.cz zaslal vyjádření, ve kterém důkladně popsal, proč s verdiktem nesouhlasí. „25 let mi pan Jaroslav Hutka nadává v tisku. Prý mne v roce 1978 svěřil plán tajně emigrovat na západ a já ho prozradil státní policii. Ta se o tom, dle Hutky, měla dozvědět až bude za hraniční čárou. Pana Hutku jsem do té doby viděl asi třikrát, naposledy v tramvaji, a sdílet takovou důvěrnost po třech setkáních, lze nazvat i provokací. Taková byla doba. Odvolací soud pro Prahu 2 dne 30. září 2021 potvrdil mravnospisovnost výrazů pana Hutky na Karla Srpa, že jsem zmetek, kanál, lhář atd. To vše po více než čtyřiceti letech. Důkazními materiály byly články pana Hutky. Z dohledatelných pramenů lze vyčíst, že to byl naopak pan Hutka, který dne 10. května 1978 požádal písemně Ministerstvo vnitra o vycestování a zbavení občanství. Již 2. června 1978 mu bylo kladně vyřízeno a to dokonce sekretariátem ministra vnitra ČSR. Existují rozkazy ministra vnitra podřízeným generálům, včetně odboru pasů a víz, aby manželům Hutkovým vyhověli,“ napsal Srp. Zdůraznil, že na příkladu Jaroslava Hutky chtěl komunistický režim ukázat, jak vstřícně se chová k lidem, kteří chtějí zemi opustit. Vůbec mu v tom nebránili. Napsal také, že o samotném Hutkovi uvažovala Státní bezpečnost jako o kandidátovi ke spolupráci. Psal se rok 1976. „Svazek obsahuje i detailní zprávu o Hutkově návštěvě na tiskovém odboru Ústředního výboru Komunistické strany. Nabízel služby novému časopisu pro pionýry, Jako šéfredaktor jej chtěl vést. Podle nomenklaturního řádu ÚV KSČ by se stal členem KSČ. Záznam je z 20. října 1976 od důstojníka StB Dramsy. Podobné a další ověřené dokumenty soud prvého ani druhého stupně nepřijal, Hutka je přece držitelem všech antikomunistických poct, peněz za tzv. III. odboj nevyjímaje,“ stojí dále v prohlášení. Srp upozorňuje i na to, že ani u soudu prvního stupně ani u soudu odvolacího nedostal dost prostoru, aby se vyjádřil. Soudy přitom měly k dispozici i materiály, s nimiž Srp pracuje. Navíc ho prý zlobí, jak se soudy chovaly k prezidentovi republiky Miloši Zemanovi, který měl stát mimo tento spor, ale ze Srpova pohledu nestál. „Soud také opakovaně dal do souvislosti mnohaleté přátelství Karla Srpa s Milošem Zemanem, ačkoliv samotná žaloba se pana prezidenta ani vzdáleně netýkala. Tím se jednání soudců dostalo až na Pražský hrad. ... Nejvíce na líčení soudců Prahy 2 překvapila neskrývaná nenávist soudců vůči Miloši Zemanovi. Jak ale v odůvodnění pravila jedna ze soudkyň některé neslušné výrazy mohou mít v jiném kontextu spisovný kabát,“ napsal rozzlobený Srp. Karel Srp doslova napsal: 25 let mi pan Jaroslav Hutka nadává v tisku. Prý mne v roce 1978 svěřil plán tajně emigriovat na západ a já ho prozradil státní policii. Ta se o tom, dle Hutky, měla dozvědět až bude za hraniční čárou. Pana Hutku jsem do té doby viděl asi třikrát, naposledy v tramvaji, a sdílet takovou důvěrnost po třech setkáních, lze nazvat i provokací. Taková byla doba. Odvolací soud pro Prahu 2 dne 30. září 2021 potvrdil mravnospisovnost výrazů pana Hutky na Karla Srpa, že jsem zmetek, kanál, lhář atd. To vše po více než čtyřiceti letech. Důkazními materiály byly články pana Hutky. Z dohledatelných pramenů lze vyčíst, že to byl naopak pan Hutka, který dne 10. května 1978 požádal písemně Ministerstvo vnitra o vycestování a zbavení občanství. Již 2. června 1978 mu bylo kladně vyřízeno a to dokonce sekretariátem ministra vnitra ČSR. Existují rozkazy ministra vnitra podřízeným generálům, včetně odboru pasů a víz, aby manželům Hutkovým vyhověli. Byl to tedy prokazatelně Jaroslav Hutka, který sám požádal o emigraci. Za několik dnů bylo vyhověno samotným grémiem ministra vnitra. Vyplývá to z písemností dostupných i soudům. Charta ani akce asanace ještě v praxi nebyly. Nemusel vlastnit ani pas. Úřední kopie jsou dostupné. Tato rychlost zaujala všechny zahraniční sdělovací prostředky. Poslouchala je celá republika. Václav Havel o události telefonoval emigrantům do Švédska, jak píše agent mající Havla pod dohledem. Odpověď, aby se Hutka vykašlal na Holandsko a šel raději do Švédska, existuje. Hudební vydavatelství Supraphon zrušilo rozpracované LP věnované folkařům, kde měl mít píseň i rychloemigrant. Mělo to být Hutkovo třetí dlouhohrající album. Karel Gott měl čtyři LP. Hutka se pro režim stává komunistickým symbolem, jak jsou dodržovány lidská práva a Helsinské dohody. Hutka pořádá společenskou párty. Obchází známé a loučí se. Vzpomínají v knihách Kriegel, Kohout nebo při výslechu sousedka. Prý mu v balení do auta pomáhal i Jiří Dienstbier. Na čáře se rozloučila StB, která jej z Prahy kvůli hladkému průjezdu doprovázela. Hlášení existuje a jistě jej soud zná. Odjíždí, protože se cítí nedoceněný, jak v obdobném duchu napsal v žádosti o ztrátu občanství. Tajné služby západních zemí však vstřícnosti Prahy nedůvěřovaly. Ptaly se i v Jazzové sekci. Asi znaly návrh StB získat Hutku jako spolupracovníka z 12. září 1976. Tehdy Karla Srpa zřejmě ani neznal. Bod č. 7 zápisu uvádí „získat Hutku ke spolupráci“ Signální svazek na Jaroslava Hutku je z 21. 10. 1976. Hutka přijal krycí jméno – heslo Zpěvák. Poručík StB Tampier v textu nařizuje … nebudou proti Zpěvákovi užita operativně technická opatření …. Ve stejném období byly zavedeny odposlechy v Jazzové sekci a v rámci akce Nákup nařízena opatření ke kompromitaci Karla Srpa s velvyslanectvím USA v Praze. Viz urgentní zpráva agenta Hlas-Vídeň. Teprve z 8. ledna 1976 je záznam StB, že na Karla Srpa bude nasazen tajný spolupracovník Jindra z odboru kultury Prahy a Středočeského kraje. Pražští soudci Takáczová a Sedláková to nezapřou; uvedly, že prozkoumaly všechny písemnosti týkající se Srpa. Hutkův signální svazek č. 26 272 obsahuje mj. jména, která on StB udal a podepsal každý list: četl a souhlasí. Udal kamarády, kteří mu vydávali gramofonové desky, pořádali koncerty, platili peníze na ruku, naváděl policisty na cestu, zvyklosti atd. Jedná se o proval na více než deset osob. Lze jmenovat, ale to jistě soudkyně znají ze spisu z 12. května 1977. Výpověď má šest čitelných stránek strojem. Svazek obsahuje i detailní zprávu o Hutkově návštěvě na tiskovém odboru Ústředního výboru Komunistické strany. Nabízel služby novému časopisu pro pionýry. Jako šéfredaktor jej chtěl vést. Podle nomenklaturního řádu ÚV KSČ by se stal členem KSČ. Záznam je z 20. října 1976 od důstojníka StB Dramsy. Podobné a další ověřené dokumenty soud prvého ani druhého stupně nepřijal, Hutka je přece držitelem všech antikomunistických poct, peněz za tzv. III. odboj nevyjímaje. Karel Srp dokonce nebyl soudkyněmi Takáczovou nebo Wildovou nebo Sedlákovou tři roky na cokoliv dotázán. Vynucená žádost právníka o výslech Karla Srpa byla arogantně odmítnuta. Srp byl politickým vězněm, ale podobné jednání nezažil za dobu komunistů. Signální svazek Jaroslava Hutky byl na deset let odložen. V roce 1982 byla při Ministerstvu vnitra založena Správa pro kontrarozvědnou činnost v boji s vnějším nepřítelem a signální svazek na emigranta Hutku čtyři roky po uložení opět oživen. Stanovy správy byly o zřizování a řízní spících agentů, výcviku, utajení a jak dále, kdyby zběhl. Soud 1. stupně neprovedl s Karlem Srpem žádný výslech, přestože byl žalobcem. Slovo nedostal ani u soudu odvolacího. Důkazním břemenem se staly novinové články pana Hutky, se kterými se soud kvalifikovaně ztotožnil a dekoroval jménem republiky. Soud také opakovaně dal do souvislosti mnohaleté přátelství Karla Srpa s Milošem Zemanem, ačkoliv samotná žaloba se pana prezidenta ani vzdáleně netýkala. Tím se jednání soudců dostalo až na Pražský hrad. Soud vzal za důkaz názory tisku a Facebooku. Četl je celé a kromě jednoho od Srpa byly ostatní od Hutky. O Jazzové sekci a Srpovi trvá publikační bojkot několik let, pakliže nejde o skandalizaci. Soud dal těmto novinovým neověřenostem za pravdu a to dokonce jménem republiky. Vzal je jako důkazní materiál o bezúhonnosti pana Hutky autorizované panem Hutkou. Vysílání pozorovatelů do zahraničí je obvyklé a žádná země jim nevěří. Na minulost Hutky se Karla Srpa 2x ptal nizozemský diplomat. Pokaždé jsem mluvil v Hutkův prospěch. To ten kanál ani neví. Nejvíce na líčení soudců Prahy 2 překvapila neskrývaná nenávist soudců vůči Miloši Zemanovi. Jak ale v odůvodnění pravila jedna ze soudkyň, některé neslušné výrazy mohou mít v jiném kontextu spisovný kabát. Opírá-li se soud o tzv. etickou komisi a tzv. historicích z ÚSTRU, pak nesmí v nich být žádný byvší komunista. To byl důvod, pro který se do Srpa pustil nebohý historik Petr Blažek, když jej pan prezident jmenoval do etické komise. Je však kuriózní, že v komisi jeden z komunistů sedí. Mne vyučený historik Blažek přes noviny vyštval a na mé místo usedl – on. Je to placená funkce. Ačkoliv soudy omílají Srpova údajná udání, pak za třicet let se nenašlo žádné. Udání je taková činnost, ze které má jeden výhody na úkor druhého. Stejně tak z metráků písemností a stovek údajných schůzek s StB a podávání motákových-šifrovaných zpráv, se nenašlo soudu nic. Nyní se mlží novými nalezenými písemnostmi a dále o tvorbě tzv. Rekonstrukci spisu, kdy důkazy vytvoří kolektiv tzv. historiků a soud je přijme. Soud mile omílá moji medaili od prezidenta. Znám všechny prezidenty. S jedním jsem sdílel celu v kriminále, znám i bachaře. Soudy opomíjí vyznamenání další, třeba od ministra spravedlnosti, důstojníků armády ČR atd. Nyní čekám na definitivní rozsudek. Karel Srp, předseda Jazzové sekce V Praze 30. 9. 2021 mp, Parlamentní listy, 1. 10. 2021