KAREL SRP

Srp lže a fantazíruje, je schopen všechno převrátit

Říkáte, že máte čtyři udání od Karla Srpa. On vás vyzval, ať je předložíte. Můžete to udělat?
A jak si to pan Srp představuje? Že si ho pozvu domů, kde mám úředně od ÚSTR svůj spis vykopírovaný a orazítkovaný, sedneme si k tomu a já řeknu - Karle, tak tohle je to udání, jak jsi za mnou tehdy nečekaně přišel domů, že mi chceš půjčit dvě jazzové desky, které neznám a jak že se vůbec mám a co dělám? Mluvili jsme o všem asi dvě hodiny a já ti s radostí řekl, že fízlové nemají ponětí, že mi teď vyjde deska Vandrovali hudci a že už je ve výrobě deska Šafránu, vzpomínáš? Tys jim to pak řekl a oni běželi na Supraphon. Vandrovali hudci už byly vyskladněny do obchodů, ale Šafrán zachytili vyrobený v nákladu 20 tisíc a celé to šlo do stoupy. A ze spisu vyplívá, že tě za mnou poslali, protože neměli o mně informace... Myslíte, že by to s ním takhle šlo? I ve vašem rozhovoru fantazíruje, lže, popírá se, uráží, překrucuje jak se mu zlíbí, vyhrožuje jakousi záhadnou organizací, která má na každého informace a každého rozmázne. Že by nějaká nelegální, mocná nátlaková skupina, jakési zločinné spolčení? Na jednu stranu tajemně naznačuje, jak se v práci StB vyzná, pak zase, že o tom nic neví. A pak proč mluvit s udavačem? Pokud chce spolehlivě "moje" informace, ať zajde na ÚSTR, nechá si je vykopírovat z originálu a orazítkovat. Může si zároveň ověřit také všechna ta svoje udání, které seriozní badatel Mirek Vodrážka má v dopise premiérovi. I těch Srpových 151 schůzek s StB si z prstu nevycucal, ke všemu má zdroj.

Tvrdíte, že Srp ztratil vaši důvěru. On nám v rozhovoru řekl, že jste se viděli třikrát. Je to tak?
Je to čtyřicet let ale myslím, že jsme se viděli vícekrát, ale možná jen třikrát "těžil" přímo ze mne a jednou od mých kamarádů. Tehdy nebyly mobily ani facebook, tak se lidé neustále potkávali a houfovali a on měl důvěru všech takže estébákům velmi široce pomohl v jejich orientaci v opozici. Na informátorech byli zcela závislí a těch zase nebyly nepřehledné zástupy. Kolem Šafránu nebyl ani jeden. Ale Karel Srp, který měl přístup všude, nakonec vydal za celou síť udavačů. On se ale na mne hlavně zlobí proto, že jsem mu pokazil volby do senátu. Mně to tehdy šokovalo, že má odvahu kandidovat, tak jsem to už nenechal smířlivě sametově spát. Sešli jsme se s Petruškou Šutrovou a rozhodli se, že to o něm vypustíme ven. Takový člověk do senátu nepatří a také skončil na 1% voličů. Jestli se nepletu, měl volební heslo: Kladivo na kriminalitu. Asi v něm zapracoval Zikmund Freund, takže srp a kladivo se dostaly pěkně k sobě.

Karel Srp tvrdí, že věty o vás mu dával „do huby“ důstojník Stb. Připouštíte tuhle možnost?
To je další pitomost. To by znamenalo, že by mi estébáci ze svých přísně tajných spisů předčítali, že by mi řekli, kdo o mně informoval. Ale není jediný, kdo se brání tím, že všechno pod jeho krycím jménem a číslem, je už jen nespolehlivá interpretace estébáků. V padesátých letech se psala udání písemně, ale to bylo pro StB nepraktické, protože to zabíralo příliš místa v archivu a většinou to nebylo ani k věci, která je zajímala. Později si fízl s "pramenem" pouze obšírně promluvil a zapsal informace, které se mu zdály pro spis podstatné, ale věděl toho daleko víc. A že by estébák někomu dával něco schválně "do huby" je blbost. Všechny záznamy byly ještě konrolovány nadřízeným a podepsány další rukou. A bylo to pojištěno velmi tvrdými tresty. Nepočítali s tím, že se to někdy zveřejní. Byly to tajné informace pro ně samotné a v nich potřebovali mít pořádek a věřit jim. Pouze někteří estébáci si věci občas pletli, ale ne záměrně. Mě si z počátku ještě pletli s jinými písničkáři. Dozvěděli se o mně až v roce 1975 na udání ředitele kulturního domu v Chocni a strašně v tom tápali, o dalších písničkářích tehdy neměli potuchy, protože naše publikum neudávalo. To je jediná příjemná věc, kterou jsem ve spisu objevil. Takže hledali prameny. Srp byl velmi podstatným pramenem, protože měl informace o velké části opozice z první ruky. Nejisté informace si ještě ověřovali, potřebovali mít jasno a vědět pro sebe pravdu.

Jakou měl podle vás Karel Srp motivaci, aby na vás donášel?
Nevím, jaká je motivace udavačů. Může to být psychická úchylka a z toho vašeho rozhovoru s ním mám dojem, že by to bylo spíš pro rozbor psychiatra. Mluví z cesty mimo fakta a skutečnost, vymýšlí si, vyhrožuje, lže nebo fantazíruje, je schopen převrátit úplně všechno. Některá jeho tvrzení by byla i na žalobu. Nejkomičtější asi je, jak tvrdí, že jenom on ví všechno o minulosti a ti ostatní z Etické komise by měli rezignovat, protože nevědí nic. Bohužel on se v tom pouze neznalecky motá, jak se snaží zakrýt své špatné svědomí. Petr Pithart se v tom vyzná velmi dobře a badatelé Blažek a Vodrážka do dokumentů pronikli nejdále. To je na palici, tyhle lidi zpochybňovat, i když zpochybnit se dá dnes všechno, i holocaust, ale to už je na štěstí trestné.

Srp prohlásil, že vy jste měl v Stb dobré přátele, a proto jste dostal pas a odjel. Co si o tom myslíte?
To je zase blábol. Od roku 1975 jsem měl čtyři trestní stíhání. První bylo Hanobení hlavy státu, rasy, národa a přesvědčení. Na to padla 8. května 1975 amnestie nového prezidenta Husáka. Já nevěděl ani o stíhání, ani o amnestii. A poslední stíhání v roce 1977 bylo Nedovolené podnikání a to už bylo kvůli nátlaku na emigraci. Trestní spis byl vytvořen kriminálkou, StB v něm nechtěla figurovat a byl i uzavřen. Já měl "zákonnou" možnost si ho přečíst a pak byl předán prokurátorovi. Čekalo se jen na proces. U jednoho výslechu mi pak říkali, že už mě nenechají běhat po ulici, že buď se vystěhuju nebo to spustí. Paragraf byl čtyři až osm let a když jsem později oznámil, že tedy jdu, den na to bylo stíhání zastaveno. To nebylo žádné přátelské gesto. Anoi pas, jak tvrdí pan Srp, jsem neměl nikdy. Ani doložku nebo příslib. Na vystěhování byl jen papír A4 ve smyslu, že vlastně nevědí, kdo jsem, že jsem bez občanství a odjíždím na "trvalo dní". Veškeré informace jsou dostupné, i kopie toho "cestovního dokladu", v mých sebraných spisech číslo 5 - Prózy dvě, od vydavatelství Galén. Je v tom zahrnutá i stostránková kniha Cesta do království. To je popis posledních týdnů před emigrací, vyřizování papírů a zatýkání, přechod přes hranice atd. To vyšlo před několika lety. A legálně jsem si tehdy směl koupit v bance pouze 20 německých marek. Žádný příslib. Za to bych do Holandska nedojel a azyl se řešil až tam a nebylo to tak snadné.

Proč myslíte, že ho Zeman navrhl jako člena etické komise?
V Zemanovi je cosi jako permanentní patologická zloba. Kdysi jsem byli přátelé a tykali si, když jsem pak napsal co si myslím o opoziční smlouvě, stal jsem se pro něj nepřítelem. Jemu vadí svobodné a slušné názory, cítí se jimi ohrožen ve své alkoholické ješitnosti a morálním rozvratu. ÚSTR se už podařilo částečně dostat pod kontrolu a kdyby se podařilo zprofanovat Etickou komisi, že by jí předsedal udavač, to by ho uspokojilo. V chaozu a zpochybnění všeho se démonům lépe vládne. I špinění Peroutky je toho druhu. To byl jeden z našich největší hrdinů se zcela úžasným, příkladným a čistým osudem, vynikající novinář. Novináře Zeman nesnáší, tak na něj hodil špínu a díky své beztrestnosti necouvne. A dnes je doba, kdy lze zpochybnit úplně všechno, i to, že teď sedím v jižní Indii a píšu rozhovor s Vámi do mailu.

Jak vnímáte rozhodnutí premiéra Bohuslava Sobotky jmenování nepodepsat?
Potěšilo mě to a snad vytrvá. Sobotka sedává na několika židlích najednou a to ho oslabuje a nejsem si jist, jestli má pevný názor. Ale už je na čase, aby si ho udělal, nebo prohraje volby. A také nutno dodat, že u nás vládne předseda vlády. Prezident by měl být jen pěkná reprezentativní a důstojná dekorace naší země, což se tedy hrubě nezdařilo.

www.novinky.cz, Bára Zpěváčková, 30. 1. 2017