Nadešel čas nového obrození, či undergroundu? Komu... Starostovi Otročíněvsi Trochu jako před dvaceti lety jsem si připadala u vás v Otročíněvsi, kousek od Nižbora, kde starostujete. V penzionu, který otevřela (také vaší zásluhou, pane starosto) naše reemigrantka Miťa Kaněrová, se v dnešní době plné televizních "atrakcí" sešli na její pozvání sousedé. Bez alkoholu, v krásném prostředí rekonstruované chalupy, si mezi sebou povídali, asi jako v 19. století. Televize ani reprodukovaná hudba tam nebyly a nikomu to nevadilo. Pak přijel Jaroslav Hutka a nejen zpíval, ale také vyprávěl o zvláštnostech textů moravských písní, jejich sociálních motivech: o odsuzování nevěry, krutosti vůči nemanželským dětem a andělíčkářství i o romantickém vztahu bohatého s chudou a rytířskosti vesnické lásky! Byl to zpěvem a kytarou doplňovaný seminář, který by obstál obsahem i na fakultě, kde učím. A přítomní poslouchali, vrcholně je to zajímalo. Přestože si tvůrci televizních a často i rozhlasových pořadů myslí, že jsme národ primitivů, kteří nedokáží poslouchat déle než pět minut (a pak se musí přerušit mluvené slovo muzikou), zde toto vůbec neplatilo. Takhle jsme se scházeli za normalizace i proto, že již nás nebavilo dívat se na přitroublé pořady televize a stereotypní budovatelské projevy Indry, Jakeše, Biľaka, Fojtíka a dalších. Tak jsme si vytvářeli druhou, paralelní kulturu. Teď jen nevím, zda to, co zde v Otročíněvsi vzniká, je jakýsi nový underground, nebo je to spíše obrozenecké hnutí. Vzhledem k tomu, že se Josef Jungmann narodil „vedle” v Hudlicích, tak je to spíše to druhé. Jak je vidět, inteligentní občané si stačí sami.       Jiřina Šiklová, Lidové noviny, 6. 2. 2006