Stříhali do hola, malého chlapečka Kolik stojí v Česku čest (aktualizováno z archivu) Vážení čtenáři, jsa o pár let starší než většina z vás, pamatuju dobu slávy Jaroslava Hutky, a předpokládám, že se Vám, mladším bude zdát nepochopitelné, že jeho písničky byly v určité době v Čechách a na Moravě slavnější než Beatles… Že byly jedním z mála pojítek mezi lidmi, kteří byli tak či tak, nespokojeni s režimem, s režimem který tu neosobně a totalitně všemu vládl… že byly takové časy, kdy jsme čekali na každou Jardovu novou píseň, jezdili za ním, Kalandrou, Třešňákem a dalšími mnoho kilometrů na všechny jejich koncerty a hluboce jsme je obdivovali za jejich neohroženost… Na druhé straně jsem zažil i pěvecký nástup Jarka Nohavici, na kterého se zejména po té, co byl Jarda Hutka vyhnán z vlasti, upnula naděje naší generace. Ta naše písnička česká Zkuste si představit, že tenkrát i taková vcelku obyčejná česká písnička byla brána státní mašinerií jako útok proti režimu, bylo cenzurováno každé slovo v ní, kapely a skupiny stejně jako písničkáři a všichni další umělci se museli podrobovat tzv. státním přehrávkám, kde jim režim udělil či neudělil souhlas s veřejným vystupováním, schvaloval jim repertoár a kafral do oblečení, délky vlasů, atd… Taková písnička od neschváleného a tudíž nepodrobeného písničkáře pak byla skutečným projevem maximální statečnosti, protože každá snaha vybočit z řady uniformity a šedosti vládní kultury byla brána jako otevřené nepřátelství proti tehdejšímu tuhému komunistickému režimu. A postavit se otevřeně proti normalizátorům, protože se za to tenkrát všemožně šikanovalo, tlouklo a zavíralo, byla věc nadmíru statečná. Byla to doba nejen kulturní nesvobody a tvrdé cenzury umělců, ale i ostatních občanů, kterým komunistický režim diktoval co budou a nebudou poslouchat, rušil vysílání západních radií a tvrdě podsouval kulturu tzv. socialistickou, hlavně z NDR a SSSR (Intervize – TV soc. tábora). Režim občanům diktoval i způsob mluvy, myšlení, oblečení a v neposlední řadě určoval kdo bude mít jaké vzdělání a povolání, kde bude svou profesi vykonávat a kolik za to dostane. Mnohdy i určoval místa trvalého, či přechodného pobytu – bylo mnoho lidí, kteří měli například tzv. zakázanou Prahu, jako za Rakousko-Uherska blahé paměti. Jedním ze způsobů jak ponižovat lidská ega bylo například odchytávání kluků s delšími vlasy a jejich násilné stříháni do hola – což tenkrát znamenalo jasný cejch kriminálního živlu. Chlapci s delšími vlasy byli záměrně dehonestováni a hanlivě nazýváni Máničkami. Ani děvčata nebyla ušetřena, na středních školách a učňácích se pranýřovalo malování a někde bylo i zakazováno obyčejné lakování nehtů. Minisukně, které tenkrát ovládaly celosvětovou módu dorazily do Čech s ročním zpožděním a jako oděv pro „slušné děvče“ byly označené za naprosto nevhodné… Jaroslav Hutka Pro mě je Jarda Hutka díky své rozvážnosti a morální čistotě, největší osobností v této zemi, což neomylně rozpoznal i tehdejší režim, a jednoznačně i ti jeho dnešní závistiví a nenávistní pohrobci. Proto tolik dští síru a snaží se zlehčovat udavačství a snižovat hrdinství, zradu nazývají pochybením, a její pranýřování závistí… Zkrátka tito novodobí filipoparubovití normalizátoři se všemožně snaží nahradit vůdčí osobnost, hrdinu – zrádcem, protože stádo bez hlavy se vždy mnohem lépe ovládá. O tom, jak režim vyhnal Jardu z vlasti čtěte zde… Jarka Nohavicu znám osobně. Jarek je mým vrstevníkem, a byl mi dlouhá léta vzorem člověka, který se také režimu dokázal vzepřít. Nesmírně jsem si ho vážil také pro to, jak se dokázal vzepřít i svému pokročilému alkoholizmu a vymanit se z něj. Umí udělat nádherné texty. Ať už ty, které zpívá sám, nebo ty, které psal pro jiné, například pro Marušku Rottrovou. V žádném případě nechci snižovat jeho práci na poli hudby. Jde totiž o něco zcela jiného. Jarek Nohavica se i po té, co podepsal spolupráci stavěl do role barda, který ukazuje špatnost režimu a tím nese svou kůži na trh. Nevím proč podlehl. Nevím jaký na něj byl činěn nátlak. Vzhledem k tomu, ve které době podepsal se ale domnívám, že to nebyla až taková hrůza. Ale opakuji: nevím! Co však vím naprosto jistě je, že slušný člověk, který podlehl nátlaku by Krylovi ve Vídni tenkrát řekl: Karle, já zakopl a mám na tebe po návratu napsat hlášení. Nohavica to neudělal! Chápu, že v sobě třeba nenašel odvahu. Ale už nemůžu chápat to, jaké Krylovi a světu zahrál divadlo s těmi klíči od bytu a podobně. K tomu ho nikdo nenutil. Aby to nebylo málo, ještě po převratu se tím oháněl a demonstroval tím svůj postoj ke Krylovi. Vylhaný a falešný postoj. Nestyděl se, veřejně na koncertech zpívat Krylovy písně a dokonce si za to nechat platit. Rozumíte tomu? Dělal si slávu zpěvem písní chlapa, kterého zradil! Na to už musí člověk být jó svině. A jako úplný vrchol bezpáteřnosti vidím to, jakým způsobem Kryla vítal, když se Karel vrátil do Čech. Podívejte se na toto video… To už je opravdu na zvracení. A dodnes se k tomu Nohavica nedokázal postavit jako chlap. Pepa Streichl taky podlehl a podepsal spolupráci s STB. Mrkněte se na jeho stránky, jak se k tomu postavil on. Tak se chová chlap. Nese zodpovědnost za své činy. Podívejte se, jak se k Nohavicovu případu postavil třeba Jiří Dědeček: na svých webových stránkách, Pavel Dobeš a mnozí jiní z těch, kteří nepodlehli, a určitě to pro ně nebylo snadné. Byly doby, kdy jsem byl hrdý na to, že Nohavicu znám. Dnes už ne. Je mi z něj a z toho, jak lhal celému národu, včetně těch, kteří ho považovali za přítele, smutno. Pro mě se ukázal být zbabělcem a oním slavným vítáním Kryla i pokryteckou sviní. To, že dělá pěkné písničky na tom nic nemění. Jako člověk nestojí ani za fajfku tabáku. Ostatně: Hitler docela hezky maloval. Zmenšuje to podle vás nějakým způsobem zločiny, kterých se on a mnozí jiní vlivem jeho ideologie dopouštěli? Tak nevím, kolik vlastně stojí v Česku čest – zřejmě jednu cestu do Vídně a zpět?! Václav Bělohorský pod článkem: Zajímavý pohled na spor Hutka – Nohavica přinesl web Atllanka. Pod mým spotem odkazujícím na tento článek se objevil nesouhlasný komentář podepsaný Jarkem Nohavicou. Správný je i Nohavicův email včetně odkazu na jeho web. To pochopitelně neznamená, že autorem diskuzního příspěvku je opravdu Nohavica. že autorem příspěvku zpochybňujícího text o Nohavicovi na webu Atllanka není Nohavica si myslí i Václav Bělohorský, autor podepsaný pod dalším diskuzním příspěvkem. [1] Nohavica - mail - web - S autorem se osobně neznám. [2] chodec - v onom textu je uvedeno: "Byly doby, kdy jsem byl hrdý na to, že Nohavicu znám. Dnes už ne. Je mi z něj a z toho, jak lhal celému národu, včetně těch, kteří ho považovali za přítele, smutno. Pro mě se ukázal být zbabělcem a oním slavným vítáním Kryla i pokryteckou sviní. To, že dělá pěkné písničky na tom nic nemění. Jako člověk nestojí ani za fajfku tabáku.... Tak nevím, kolik vlastně stojí v Česku čest – zřejmě jednu cestu do Vídně a zpět?! autor Václav Bělohorský" [3] Václav Bělohorský - mail - Mám několik důvodů domnívat se, že komentář č. 1 nepsal Jarek Nohavica, ale pokud ano, zkusím mu osvěžit paměť. Například soukromé "posezení" na chalupě nejmenované havířovské zubní lékařky v M. u Českého Těšína, či několik akcí havířovských knihovníků... Ale myslím si, že skutečnost zda se známe či ne není podstatou výše zmíněného článku. Důvod proč byl napsán je podstatně jiný, Jarku. atllanka.net