Proč se mi stýská/nestýská po Václavu Havlovi? Soukromě se člověku může stýskat po Havlově nekonečné zdvořilosti, sebeironii a přátelském smyslu pro humor. Ale společensky je to stesk po otevřeném svobodném inteligentním prostoru, který se teď uzavírá a Česko se stává zase malodušným a na všechno rozzlobeným buranem. Izolujeme se a to je nebezpečné a hloupé. Václav Havel byl takové naše sluníčko, které měli všude na světě rádi. My to sluníčko necháváme zapadnout. Dával nám naději, že patříme k těm předním evropským národům. Teď jsme zase okrajovou, zapomenutou zemí, která se nafrněně odmítá účastnit vývoje dalších evropských dějin. Takže na poslední stránce historie budeme chybět. S Havlem bychom nechyběli. Ke komu z historických osobností můžeme Václava Havla přirovnat? A proč? A jak jej hodnotíš v souvislosti s působením jeho nástupce? Česká historie je kratičká a má málo osobností, takže Václav Havel je v ní stále nezařaditelným originálem, který překypěl nádobu českého vědomí a proto se asi začal jevit nesrozumitelný. Jeho následovník Václav Klaus se do toho českého kýblu tak akorát vejde a umí do něj dodat ještě dostatek špíny, takže většina národa mu důvěřuje, protože mu rozumí. Jak vlastně vidíte trvalost jeho odkazu: zájem o něj zmizí, či bude trvat? A totéž ve vztahu k prezidentu Klausovi? Teď se zdá, že je Václav Havel už zapomnenut a dostatečně pomluven a zesměšněn, že už nehrozí nebezpečí, že by dnešní politici s ním mohli být srovnáváni. Jenže to je popletený tanec Kocourkovských na tenkém ledě. Spiknutí krys proti tygrovi. Ovšem jediná možnost pro krysy, jak přežít, je zůstat v kanále. Ve chvíli, kdy zjistíme, že do izolace už nechcem, že je to pro nás škodlivé a nebezpečné, že Evropa je náš nejlepším přítel a jediná záruka svobody, tak bude Václav Klaus zapomenut a vzpomeneme si na Václava Havla a s úlevou zjistíme, že máme na co navazovat, že kus cesty už ušel za nás. ptal se Luděk Navara, neredigovaný text pro MFDNES