Pojmenovat viníky Příběhy lidí, kteří toužili po svobodě, ale v jejich odchodu jim bránila hranice pojmenovaná jako železná opona… i o tom je devětatřicetidílný cyklus, kterým provází zpěvák Jaroslav Hutka. Konečně i on si prožil přechod přísně střežených hranic… Ve kterou chvíli jste se ocitl u projektu Příběhy železné opony? Až na konci, kdy už byl cyklus dokumentů vymyšlený. Autoři ještě hledali někoho, kdo jednotlivé díly propojí slovem i tělem a kdo bude alespoň trochu "důvěryhodný". Sám emigrant, jsem se jim zdál asi nejvhodnější. Zajímavé je, že mě oslovili s určitou obavou, zda takovou nabídku přijmu. Já jsem byl naopak nadšený, protože si myslím, že takové příběhy jako jsou v našem televizním cyklu ve vědomí lidí pořád chybí. Vlastně jsem rád, že jejich zveřejnění můžu alespoň trochu pomoct. Je vám některý z námětů osobně blízký? Myslím, že se to nedá tak říct… Přiznávám, že mi jsou samozřejmě srozumitelnější příběhy z doby, kterou jsem už zažil v sedmdesátých letech já a dokážu si představit, co všechno se dělo, než případy z absurdních 50. let, kdy režim neměl žádné skrupule a byl pouze vrahounský. Ale dojímají mě všechny ty příběhy, protože v každém je zoufalství člověka, který chce jinam, má představu svobodného života, touží po svobodném světě, ale režim ho drží násilím za železnou oponou. Navíc je tragédií, když si člověk uvědomí, že lidský život měl hodnotu jen tehdy, pokud byl člověk úplně poslušný, nevyčníval a neměl jiný názor. V každé době se to trochu měnilo, ale podstata zůstala. Věděl jste, jak důmyslné zařízení na hranicích vyrostlo? Už jenom ten plot z ostnatého drátu, který se jmenoval signálka byl téměř nepřekonatelný. A kdokoli se pokusil přelézt nebo se jen dotknul, způsobil zkrat ve drátech a tím se lokalizoval. Pak přišla, často až po několika kilometrech, právě ta železná opona, která byla sestavena ze tří plotů ostnatých drátů, které běžely vedle sebe. Původně byl prostřední plot nabit elektrickým proudem, a to vše bylo doplněno minovým polem. Později přibyli psi… Šokující je, že nejen na hranicích umírali lidé, kteří chtěli přejít, ale i samotní pohraničníci a těch bylo dokonce víc - minové pole si nevybíralo. Třicet devět dílů televizního cyklu se věnuje nejen 50. rokům, ale postupuje mnohem dál. Uvidíme třeba i váš příběh? Tím by měl letos celý cyklus končit, ale už teď jsme připravovali díly z akce Asanace, kam jsem tenkrát spadal i já. Jednotlivé příběhy nejdou chronologicky za sebou, ale spíš se věnují nejzajímavějším osudům. Pokud se autoři budou železné oponě věnovat dál, myslím, že by pro ně byl zajímavý i příběh emigrace Vlasty Třešňáka a řady dalších. Ten váš taky není nezajímavý… Můj je maličko absurdní, co jiného čekat. Já jsem neutíkal, ale byl jsem za hranice vytlačen. Pro mě osobně byly při přejezdu hranice nejúžasnější dva zážitky. Ten první se odehrál na vojenské hranici, právě před tou signálkou, asi čtyři kilometry od Rozvadova, kde nás zastavila silniční vojenská hlídka, která slezla z hlídací věže. Obyčejní kluci, taková vojenská ucha, podívali se do našich papírů - což už nebyl pas, ale jednostránkové vysvědčení, kde bylo napsáno: Jaroslav Hutka neznámé státní příslušnosti odchází na trvalo dní. Na zadní straně toho papíru bylo vízum… A najednou jeden vojáček povídá: Vy jste ten Hutka, zpěvák? A vy odjíždíte? A proč? To je škoda, já mám vaše desky… Na to se nedalo nic říct! Bylo to stejně absurdní rozloučení jako život tady. A druhá absurdita se stala kousek dál na německých hranicích, kde je nejvíc zajímalo, co mám ve futrálu na kytaru. Viděli ve mně desperáda, který v něm ukrývá zbraně… To zrovna na prahu svobody bylo víc než podivné. Takové bylo moje rozloučení se starou zemí a zároveň přivítání v novém světě. Vrátím se ještě k Příběhům železné opony, kde téměř v každém díle konstatujete, že nikdo nebyl potrestán… To považuji za velký výsměch současnému právu. Máme-li žít v právním státě, musí za zločinem existovat obvinění a po něm trest. Náš cyklus asi k tomu nepomůže, ale díky televiznímu záznamu bude vše alespoň pojmenované a lidé budou pomaleji zapomínat jak mizerná doba tehdy v téhle zemi byla, a co znamenala slova hranice, železná opona, emigrace.       Michaela Hrušková, TV TIP