Sedí Adam na kopečku, na tom zeleným trávníčku
Přišel k němu milý pán Bůh, co Adame, co tu děláš?
Vyňal žebra z boku jeho, udělal mu ženu z něho
To Adame tvoje žena, opatruj ji ať je ona
Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte
Který stojí vprostřed ráje, modrým květem prokvétaje
Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem
Urval jabko na halouzce, dal ho Evě v její ruce
Jez Evičko, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko
Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila
Když to jabko okusili oba z ráje pryč museli
Dal jim pán Bůh po motyce a zaved je na vinice
Jděte, dělejte, kopejte, chleba sobě dobývejte
Kudy Adam pokopával, hned se oves rozzelenal
Kde Evička pokopala, pšenička se zelenala
Pod ním je louka zelená Na ní studánka roubená
V ní se má milá umejvá A když se bíle umyla
Bílým šátečkem utřela Tak hned falešně myslela
Co jsem se tebe nahledal Hory doly jsem obešel
A nikde jsem tě nenašel Znám já hájíček zelený
ANDĚL A DÍTĚ
Byla jednou, byla stará žena Měla ona jediného syna
A ten leží v smrtelnej nemoci Chtělo se mu čistej vody píti
Neměl mu kdo pro voděnku jíti Šla mu pro ni jeho stará máti
Potkalo ji malé pacholátko A to bylo od Boha posláno
Už já nesu jeho milou duši Do radosti, do nebeskej vlasti
Byla jedna chudá vdova od samého pána Boha
Měla ona osm synů a devátou Kateřinu
A neměla ji čím živit, tak musela do služby jít
Paní mámo moje milá, nechte si mě raděj doma
Mně se jistě něco stane, z toho velká hanba bude
Neminula chvíle malá, Kateřina samodruhá
Na koho mám žalovati, na koho mám povídati
Na Hercega na mladého nebo služebníka jeho
Nepovídej na jiného, na Hercega na mladého
Už páni do vojny jedou a svých paní si nevezou
Mladý Herceg taky jede, Kateřinu si neveze
Ta sedničku zametala, slzama ji polívala
Ach, čeho se mám nadíti, dala mě sem moje máti
A už páni z vojny jedou a svým pannám dary vezou
Mladý Herceg taky jede, Kateřince dary veze
Veze on jí postýlečku, v postýlečce kolíbečku
Jak to matka uviděla hned mu vrata otevřela
Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina?
Ve chlévě kravičky dojí, druhá dívka u ní stojí
Mladý Herceg s koně skočil a hned tam do chléva vkročil
Není tu tvá Kateřina, však ví o ní tvoje máma
Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina?
Poslala jsem ji prát šaty, nemohu se jí dočkati
Mladý Herceg bodnul koně, však ona je u Dunaje
Tam ho potkal stařičký pán, kampak jedeš Hercegu sám
K Dunaji k té vodě jedu, mám tam svoji Kateřinu
Není tu tvá Kateřina, však ví o ní tvoje máma
Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina?
Dala jsem ji katu stíti, neměla na tě sváděti
A on měl dva nože čisté a na obě strany ostré
Jedním sobě hrob vykopal a tím druhým hlavičku sťal
Poroste tu liliečka, ať se kárá má matička
Poroste tu i hřebíček, ať se kárá můj tatíček
Poroste tu všeliký květ, ať se kárá celičký svět
Když se náš pán Ježíš narodil, hvězdy, měsíc, zázrak vyvodil
Jak se to dozvěděl Herodes král, všecky malé děti pobít dal
Josef s Marií to slyšeli, hned s děťátkem pryč utíkali
Našli chlápka v poli žito sít. Vrať se pro srp, budeš dnes ještě žít
Ráčil mi Bůh milý štěstí dát, dnes jsem sel, dnes budu také žát
Ale když to lidé zvěděli, za pannou Marií běželi
Našli chlápka v poli žito žát, svaté písničky při tom zpívat
Neviděl jsi Pannu, tudy šla a na ruce děťátko nesla
Když jsem já to žito rozsíval, překrásnou pannu jsem uhlídal
A ty chlápku, chlápku šalebný, ty jsi to žitečko sel vloni
Vraťme se mi lidé do města, tudy nešla žádná nevěsta
Chodí děvče kolem vody, oplakává své příhody
Chodí, chodí, lamentuje, bílé ruce zalamuje
Dva ptáčkové ji těšili že už jede její milý
Jede, jede, teď tu stojí, s koníčka slez, slzy roní
Jak ho milá uviděla, padla na zem a omdlela
Nepřitěžuj, milá sobě, hůře je mně nežli tobě
Hůře je mi s tvým vínečkem nežli tobě s děťátečkem
To vychováš, do světa dáš a ještě v něm útěchu máš
Mně tvůj vínek bude těžký až já přijdu před soud božský
Ty budeš stát a žalovat a já musím pokutu dát
Hrají žíly pod koleny o ten věneček zelený
Hrají, hrají, nepřestanou, že jsem podved pannu krásnou
Ej v onen dávný čas Ježíš spasitel náš
Vstoupil na lodičku, bral se přes vodičku
Ej bouře veliká, strach, hrůza všeliká
Velké vlny byly, lodi přikrývaly
Pán spal na podušce na konci v lodičce
Volali na něho učedníci jeho
Ej pomož nám pane ať nezahyneme
Čeho se bojíte, snad malé víry jste?
Pán Ježíš tiše vstal, moři, větrům kázal
Na to rozkázání bylo utišení
Moře se zdvihnulo větry zastavilo
Lidé se divili že je moc veliká
Že větrové moře jeho poslouchají
Už se nám narodil co všecek svět stvořil
Co stvořil stvoření i v zemi koření
I drobný dobytek lidem na užitek
Šla Maria do kláštera, tam synáčka porodila
Porodila i povila, do jesliček položila
Lež tu synu, lež tu milý a já půjdu pro anděly
Andělé proň přiletěli, pod svá křídla vzali
Letěli s ním pod nebesa, nebesa se otevřely
Zvony samy zazvonily, dušičky se radovaly
Jen jedna se neraduje která otce matku bije
Já jsem rodiče nebila, jen jsem si to pomyslila
A když sis to pomyslila jako bys to učinila
Oženil se Jura Jura za horama Ej, vzal si on Anku Ze dvora zemanku
Když bylo po roce Praví Jura Ance Pojedu za hory K tátovi a matce
Musíš doma býti Koníčka krmiti Já doma nebudu Já s tebou pojedu
Jura koně sedlá Anka ubrus hledá Už Juříček jede A za ním Anka jde
Jak dojel pod hory Pod javor zelený Aničce hlavu sťal Pod javor zakopal
Jak dojel k otcovi Všichni ho vítali Vítej k nám, Juříčku Kdes nechal Aničku
Zůstala tam v domě Musí krmit koně Jsem ti ji nedala Aby doma byla
Než jsem ti ji dala Aby k nám chodila
Tak otec jí poslal čtyři koně vraný Dva pluhy kovaný
Máti jí poslala čtyři krávy stelné Celé šaty pěkné
A bratr jí poslal čtyři voly párné Dva vozy kované
Tu máš ty Juříčku Pozdravuj Aničku Už Juříček jede Velký statek žene
Jak dojel pod hory Pod javor zelený Sobě tu vzpomínal Na Aničku volal
Vstaň, Aničko moje Vstaň srdéčko milé Ženu statky tvoje
Když ženeš, užívej Mně smutnej pokoj dej
Dívali se páni Z hodonínské brány Co dělá Juříček Pod šibenicemi
Co by dělal, visí Nebožátko musí Zmokla mu košilka Od krvavej rosy
Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou
A to jsem já, nový šafář, z tohoto dvora hospodář
Řekni doma mojjí paní ať mi šije rubáš nový
Přišel šafář, přišel domů, sednul za stůl, sklonil hlavu
Copak jsi tak neveselý, snad tě tvoje hlava bolí?
Mně má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený
Vzkazuje ti tvůj pán první bys mu dala rubáš nový
Že prý tam v tom už nebude, že raděj ven z hrobu půjde
Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla
Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela
Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, tvoje paní, nesu tobě rubáš nový
Otvírejte se hrobové, moje paní sem ke mně jde
Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila
Nechytej se krku mého, vždyť vidíš jen mrtvé tělo
Třeba je to mrtvé tělo, bývalo mi často milo
Vstup, paní, vstup, vstup doleji a nestůj jen na okraji
Přiletěli dva holoubci, sedli sobě na zvonici
A tak překrásně houokali, jakkoby hrany zvonily
Jak sirotci uslyšeli, tak na krchov pospíchali
Ach, matičko, roztomilá, komu jsi nás zanechala
Vždyť jste, dítky, dosti staré, opatrujte jedno druhé
Když jsem já byl mladý, bylo mně dvacet let Býval mě po vůli, býval mně celý svět
A od těch dvaceti šlo mně ke třiceti Už se počínaly má líčka měniti
A od těch třiceti šlo mně k čtyřiceti Už mě počínaly mé údy klesati
A od čtyřiceti šlo mně na padesát Už mě obsypaly moje drobné děti
A od padesáti šlo na šedesát let Už mně počínaly mé vlásky šedivět
A od šedesáti bylo sedmdesát Už jsem já si začal ten svět rozvažovat
Od sedmdesáti bylo osmdesát Už jsem se já začal hůlečkou podpírat
Od osmdesáti šlo na devadesát Už jsem si já začal s malými dětmi hrát
Od devadesáti kráčí mně to ke stu Už mně ukazujte ke krchovu cestu
A po těch sto létech ještě jedno léto Už mně rozžíhejte moje děti světlo
Do hrobu mě dejte, do hrobu tmavého Budu odpočívat až do dne soudného
Tam vás moje děti všechny budu čekat Až na ten den soudný bude anděl volat
KDYŽ JSEM JÁ ŠEL ZVONIT
Když jsem já šel zvonit Von tam na mě číhal
Já jsem ho tam viděl Jak se ke zdi krčil
Myslíš, že tě neznám Ty seš Martin z fary
Zvedal na mě kámen Říkal Že tě praštím
Já se tě neleknu Jak seš o kus větší
Seš ty ale slabej Neuzvedneš kilo
Von to kilo zvednul A praštil s ním po mně
A že se netrefil Tak jsem k němu došel
Praštil jsem s ním o zem A utek jsem domů
Když jsem já šel zvonit Zas tam na mě číhal
To vrata ze stříbra zlata Svítily po celém dvoře
V celém dvoře i v komoře V té komoře bílé lože
Na tom loži panna leží Ta panna má zlatý prsten
V tom prstenu tráva roste Na té trávě chlapec pase
Pase na ní kozu bílou Že pojede za svou milou
A ten prsten snímat bude Kolik pluhů, tolik volů
Prsten sejmul, ji obejmul
Ležel Lazar v nemoci Žádal od Boha pomoci
Přišel tě k boháčovi Žádal kus chleba ubohý
Boháč dal psy odvázat A Lazara jimi vyštvat
Psi ale neštěkali Lazara olizovali
Odstup, Lazare, od stolu Nečiň mi tu nic ze vzdoru
Neminula hodina Lazara došla novina
Stroj se, Lazare, máš čas Už jde pro tebe z nebe hlas
Přiletěli andělé A odnesli ho do nebe
Přistrčili mu stolici A vína plnou sklenici
Ať se Lazar napije Ať se v něm srdce raduje
Neminula hodina Boháče došla novina
Stroj se, boháči, máš čas Už jde pro tebe z pekla hlas
Ďáblové přiletěli A do pekla ho odtáhli
Přistrčte mu stolici A vína plnou sklenici
Boháč vína okusil Z úst modrý plamen vypustil
Oh, přeběda, nastojte Co jest to víno nechutné
Chtěls-li dobré víno pít Měls na světě lépe činit
Mám tam ještě dva bratry A chci jim cosi vzkázati
Aby lépe činili Do pekla se nedostali
Netřeba nic vzkazovat Ví každý, jak se spravovat
Stála panenka Maria, jako růžička červená
Přišel tě k ní anděl páně, dal pozdravení té panně
A panenka se ulekla, hned na svá kolínka klekla
Ulekla se promluvení andělského zdravení
Nelekej se panno čistá, máš porodit pána Krista
Pána Krista porodila, žádné bolesti neměla
Pán Kristus je malé dítě a on chodí po všem světě
Panenka Maria po světě chodila Božího synáčka v životě nosila
Přišla ona přišla do jednoho města Do jednoho města, kam ji vedla cesta
Vešla ona vešla k jednomu šenkýři Šenkýříčku milý, dej mi nocleh tady
Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti Ožralci tu pijí a kartáři hrají
Přišla ona přišla do jednej uličky Do jednej uličky mezi kováříčky
Vešla ona vešla k jednomu kováři Kováříčku milý, dej mi nocleh tady
Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti Musíme, matičko, celou noc kovati
Můj milý kováři, co to tak kujete Co to tak kujete a nenocujete
Kujeme, kujeme tři železné klíny Aby mohli přibít Krista pána s nimi
Ona se ulekla, hned odtud utekla Do jednoho chlíva, kde dobytek bývá
Přes práh překročila, syna porodila Syna Jezukrista, sama panna čistá
Kovářova dcera na ráno běžela Na ráno běžela, do chléva pohlédla
Kovářova dcero, podej mi dítěte Podej mi dítěte, mého pacholete
Jakpak vám ho podám, vždyť ručiček nemám Jenom ty berličky, co držím knížečky
Dotkni se hůlečky, dá ti pánbú ručky Maličko se sehla, obě ruce měla
A domů běžela, rukama mávala Má dceruško milá, kdes ty ruce vzala
Ach, táto, tatíčku, už se ten narodil Už se ten narodil, co mé ruce stvořil
Dala mně jich dala ta ženička mladá Ta ženička mladá, co nocleh žádala
Kdybych já byl věděl, že to matka boží Byl bych jí dal ležet v novém bílém loži
Teď už nejsem hoden po té zemi chodit Ale jsem já hoden do ohně mě hodit
Když milý Kristus pán do nebe vstupoval
Matičku svou milou na zemi zanechal
Synáčku můj milý a já prosím tebe
Rač mě s sebou vzíti do věčného nebe
Nemůže matičko, nemůže tak býti
Ty musíš matičko na zemi umříti
Když budu synáčku na zemi umírat
Nedej můj synáčku ďáblu přistupovat
Neboj se matičko ďábla černého
Já pro tebe pošlu anděla krásného
Anděla krásného, dvanáct apoštolů
A já sám třináctý pro tebe si přijdu
Půjdeš ty matičko, půjdeš mezi námi
Jak jasný měsíček mezi hvězdičkami
Ta unínská role černě pooraná Zabil tam pacholka Buďheli z Unína
A jak ho tam zabil do žita odskočil Skočil k pohůnkovi: Jak je pacholkovi?
Michale Michálku, odpusť mi mou vinu Že jsem ti do hlavy dal smrtelnou ránu
Odpouštím odpouštím, ale velmi těžko Že je mé srdéčko poraněné všecko
Vy tetko Doračko, je to neveselé Nesem vám synáčka v halenečce z pole
Vy tetko Doračko nic se nelekejte Pro vašeho syna bílou plachtu dejte
Michale Michálku, kdo je ti příčina Kdo by byl mamičko, Buďheli z Unína
Že bys mně Michállku mohl ještě ožit Věru bych ti dala košilku zlatem šít
Nechci já mamičko košilky zlatové Už jsem dávno čekal té smrti hotové
Zavolej mamičko tam těch kněží Kbelských Ať se vyzpovídám z mojich hříchů těžkých
Na co si Michálku kbelských kněží žádáš Přece ty Michálku tolik hříchů nemáš
Jak bych já mamičko tolik hříchů neměl Nejedné děvečce jsem se vypověděl
Nejednu podvedl, nejednu oklamal A jak by se pán Bůh na mě nerozhněval
A ten kbelský hřbitov kolem malovaný Leží tam Michálek pěkně pochovaný
Na tom jeho hrobě rozmarýn zelený To kbelským pacholkům roste na znamení
Na tom jeho hrobě mariánek roste Vy kbelská děvčátka z něho vínky noste
A jeho rodina třemi řady stála Tak ho naříkala jak by hudba hrála
Na nebi hvězdička, na zemi děvečka Tak ho naříkala jeho frajírečka
Od Prešpurka k Dunaji, tam se chlapci scházejí
Scházejí se scházejí, švarné děvče hledají
Hádají se hádají, jak ten Dunaj přeplují
Našel se tam jeden pán, co ten Dunaj přeplaval
Když doplaval ke břehu, tak udeřil o skálu
Hopsa, chlapci, dobře je, švarné děvče naše je
Dej mi, milá, odpověď, kam půjdeme na zpověď
Ze zpovědi na svatbu, ukaž, co já dostanu
V jedné truhle mám šaty a v té druhé dukáty
A ve třetí věneček, protože jsi Janíček
A ve čtvrté tulipán, protože jsi mladý pán
O, JEZU MŮJ, JEZU
O, Jezu můj, Jezu Tys ochrana moje A půjdu já, půjdu Do svého pokoje
A když nyní usnu Opatruj mne, pane
Ať moje dušička Ráno zdravá vstane
Ochraň všechny lidi Vod ohně a vody
Vod moru a hladu Vod všeliké škody
Pásli ovce pastýři, ti nebeští malíři
Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal
A tam běžte, pospěšte, Ježíška tam najdete
A on leží v jesličkách ovinutý v plénečkách
Marie ho kolíba, svatý Josef mu zpívá
Hajej belej, synu můj, svatý Josef pěstoun tvůj
Marie se starala kde by plének nabrala
Uthneme z růže květ, ovineme celý svět
Na ubohej posteli Třikrát Kristus zaplakal
Matička ho kojila Ach, můj synku, neplač již
Jak já nemám plakati Mám křesťany vykoupit
A ne stříbrem, ne zlatem Ale vlastním životem
Pojď se mnou, milá Přes tu dolinu
Uslyšíš o mně Smutnou novinu
Na tej dolině Loučka zelená
Nechoď tam, Janko Zabijí tě tam
Když mě zabijí Bude památka
Zůstane po mně Kostí hromádka
A z těch kosteček Bude zámeček
Budou povídat Byl to syneček
Když jsem šel, našel jsem kamínek bílý V tom kamínku klášter vymalovaný
Tři lože v něm stojí vysoko vystlané Na tom loži prvním sám pán Bůh dříme
Na tom loži druhém panna Marie Na tom loži třetím dříme svatý Jan
A nad pánem Bohem andělé hrají Nad pannou Marií svíce hořejí
A nad svatým Jánem růže rozkvétá Z té růže růžičky ptáček vylétá
A to není ptáček, to je boží syn Ten, co v širém světě stvořil všechen lid
Když jsem šel, našel jsem...
Znám já jednu hospodu, je z kamene mramoru Je tam hospodská mladá, víno, pívo nalívá
Jednou tam tři pánové, překrásní rytířové Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám máz vína
Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá Kačenka víno nese až se jí ruka třese
Netřese se od džbánu, než od zlatých prstenů Hej, hospodská, hej, mladá, je-li toto dcera tvá
A to není dcera má, to děvečka služebná Jeli tudy formani, děvečku mi prodali
A když bylo zvečera, hospodská na ni volá Jdi Kačenko postel stlát, ti pánové půjdou spát
Copak je to nového, sedm let jsem sloužila, postýlky jsem nestlala Kačenko neodmlouvej, co ti kážu, to dělej
Jak Kačenka pokročí, rytíř za ní poskočí Ne tak, ne tak, rytíři, já jsem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného
Když jsi z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého Jsem krále inšperského, vlastní dceruška jeho
Když jsi jeho dceruška, tak jsi moje sestřička Sedm let jsem tě hledal, a s koně jsem neslízal
A jak jsem s koně slezl, hned jsem tebe nalezl
A když bylo za rána, na Kačenku volala Vstaň nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá
Žádná vaše nevěsta, to je má vlastní sestra Pojď Kačenko k placení za sedm let sloužení
Sto tolarů jí dala že jí dobře dělala, ještě pro ni plakala
Stoupni sestro na kámen a z kamene na třemen Ze třmene na můj kůň, pojedeme, kde náš dům
Co bys matičko dala, bys o dceři věděla Dala bych všecko zboží, bych věděla o dcéři
Nedávej všecko zboží, podívej se do dveří
Do dveří se podívá, panímáma omdlívá Vstávej matko ze svých mdlob, ať nemusím kopat hrob
SESTRA TRAVIČKA
Stojí hruška v širém poli, pod tou hruškou kámen bílý
Pod kamenem zlatý prsten, skrz ten prsten tráva roste
Kdo tu trávu žíti bude, zlatý prsten nosit bude
Žala ji tam moje milá, ten prsten však nenosila
Jeli tudy cizí páni, pojeď, holka, pojeď s námi
Já bych s vámi ráda jela, kdybych já bratra neměla
Bratra můžeš otráviti, s námi můžeš přece jeti
A jak bych ho otrávila, když jsem se to neučila
Jdi do háje zeleného, najdeš hada jedového
Uvař mu ho v teplém mlíce, on ti skoná v malé chvilce
Už bratříček z lesa jede, jasanové dřevo veze
Pojď bratříčku k snídáníčku, přichystala jsem rybičku
Jaká je tohle rybička, kde je ploutev, kde hlavička?
Hlavičku jsem posnídala a ploutvičku kočka vzala
A když bylo po snídání, má se bratr k umírání
Jdi sestřičko pro vínečko, ať ohřeje mé srdéčko
Nabrala mu vody z louže, pí, bratříčku, to pomůže
A když bylo po obědě, běda, sestro, běda, zle je
A když bylo po večeři, přijeli tam tři lékaři
Ó, vy páni lékařové, probodněte srdce moje
Tělo dejte pod kamení, ať ten oheň více není
A z kamení do kostnice, ať ta bolest není více
Jeden den ho pochovala a druhý den psaní psala
Přijeď milý bez prodlení, už je bratr otrávený
Když jsi bratra otrávila, ani mne bys nešetřila
Ouvej, Bože, jaké hoře, nemám bratra, ani muže
Byl tě jeden člověk Bylo mu jakkolvěk
Šel od role k roli Hledět na obilí
Obilíčko moje Co jsi tak moc pěkné
Je pěkně zelené Od vrchu do země
Kterak já tě sežnu Do stodoly svezu
Potkala ho smrti Na velkej silnici
Co děláš můj choti Mám s tebou mluviti
Jdu od role k roli Hledět na obilí
Zanechej obilí Stroj se v roucho bílý
Mám s tebou mluviti Máš ty se mnou jíti
Smrti, milá smrti Zanechej mě ještě
Mám já drobné děti Chci je vychovati
Tvojím drobným dítkám Zlého se nestane
Tvojí mladej ženě Tatík se dostane
Střelila ho smrti Střelou přeukrutnou
A píchla ho v srdce Převelice těžce
Už ten divný rozum Už mi sloužit nechce
Starý mladé nic nevěří, odhání ji ode dveří
Pusť mě, starý, ven z komory, velice mě hlava bolí
Tak se vykloň z okýnečka, ochladí se tvá hlavička
Jaké je to ochlazení, když tu není potěšení
Vzala klíče od světnice, bolí mě hlava velice
Ze světničky vyskočila, devět plotů přeskočila
Ten desátý byl vysoký, byl tam chlapec černooký
Od večera do svítání se tam spolu milovali
Běž milenko ke starému, blíží se ke dni bílému
Kdes, Kačenko, kde jsi byla, že jsi se tak urousala
Kdos otevřel naše vrátka, pryč nám utekla telátka
Utekla nám až do prosa a tam byla velká rosa
Pak jsem zašla do kostela, za tebe se pomodlila
Za tvé staré šediviny, aby na světě nebyly
Lepší s mladým dříví štípat, než se starým zlato sčítat
Lepší s mladým v jetelině, než se starým na peřině
Lepší s mladým na kamení, než se starým ve stavení
STOJÍ KOSTEL NA SKÁLE
Stojí kostel na skále Kriste nebeský
Stojí kostel na skále Aleluja, zdrávas Maria
Je v něm devět oltářů U každého Žid stojí
V ruce ostrý nůž drží Krista pána bodají
Až z něho krev stříkala Marie ji sbírala
Do šátečku vázala Do zahrady vskočila
Tu svatou krev zasela Ať je z tebe révečka
Na révečce poupátko Na poupátku lísteček
Na tom lístku hrozének Z toho hroznu vínečko
Kdo to víno bude pít Ten na věky bude žít
Bude ho pít svatý Jan Naposledy Kristus pán
Stojí kostel na skále
Stůj, břízo zelená Pod městečkem vojna silná Stůj, břízo zelená
Můj bratříček na ni jede Co on si tam vybojuje
Můj bratříček z vojny jede Tři jablíčka v ruce nese
Jedno on dal své matičce Druhé on dal své sestřičce
Třetí on dal své milence Milenka se rozhněvala
Že všech jablek nedostala Matička mě vychovala
Sestřička mě kolíbala Tys mně, milá, nic nedala
Bílej šátek jsem ti prala Pod městečkem vojna silná Stůj břízo zelená
Byla jedna stará žena co se byla na prošení dala
Šla ona tam, šla tou cestou, kde nejvíce formánkové jedou
V širém poli forman stojí, své koníčky o hladě tam moří
Co formánku, co tu stojíš, své koníčky o hladě tu moříš
Jak já nemám ženo státi, když nemůžu kolem ani hnouti
Půjč formánku biče svého, popoženu koně nezdárného
Stará žena bičem točí, hned všecky čtyři kola vyskočí
Nebyla to žádná žena, a byla to svatá Anna, co to formánkovi pomáhala
Byla tě krásná Dorota Král jí dával stříbra zlata
Chceš-li, Doroto, moje být Svět tě bude co paní ctít
Já už mám krále jiného To Krista pána samého
Král se velice rozhněval Dorotu do vězení dal
Sedm let těžkou vojnu ved Sedmý rok se navrátil zpět
Připomněl sobě Dorotu Zda zůstala při životu
Hluboko v temnotě žije Nemluví, nejí, nepije
Chceš-li, Doroto, moje být Svět tě bude co paní ctít
Já už mám krále jiného To Krista pána samého
Král se velice rozhněval Pod pecí mocně topit dal
Oč ji pec více pálila O to víc krásy nabyla
Tak dal král olej vařiti A pannu na něm smažiti
O co se více smažila O to víc krásy nabyla
Tak dal král kolo dělati A pannu na něm lámati
Dorota Boha prosila Ať ji zbaví toho kola
Pán Bůh se nad ní smiloval A hrom to kolo rozlámal
On ti ostrý meč pomůže Až ti zajede do kůže
Za město ji kázal vésti Její hlavu mečem smésti
Potkal ji svatý Eliáš Kam, Doroto, kam pospícháš?
Jdu do Kristovy štěpnice Budu tam trhat ovoce
Až ho tam budeš trhati Nezapomeň mi poslati
Když kat ponejprv udeřil Meč se mu napůl rozlomil
Když kat udeřil podruhé Tak svatá hlava sťata je
Duše je mezi anděly Jako hvězdička na nebi
Tu s nebe děťátko přišlo V košíku ovoce mělo
Hej, Eliáši, člověče Mám tu pro tebe ovoce
To, co ti sestra slíbila Když už se na smrt chystala
Svatý Lukáš malíř Boží, on maloval obraz boží
Nemoh on ho vymalovat, musel nad ním podřimovat
Matka boží přistoupila, obraz svatý malovala
Svoje líčka položila, hned obrázek ozdobila
Vstaň, Lukáši, vstaň ze spaní, už je obraz malovaný
Zapřahejte šest pár volů, vezte obraz k Častochovu
Postavte ho na kopečku proti jasnému slunéčku
Když prostřed lesa přijeli, tři zbojníci vyskočili
Stůjte, stůjte, nespěchejte, co vezete, to nám dejte
Uviděli obraz Boží, co maloval malíř boží
A my vám ho porubáme, a my vám ho posekáme
Nerubejte, nesekejte, zkameníte, zdřevěníte
Jeden zaťal, hned zkameněl, druhý zaťal, hned zdřevěněl
A ten třetí Boha chválil, že obrazu neporanil
K Častochovu dále jeli, na kopečku zastavili
Tu mě složte na kopečku proti jasnému slunéčku
Byla jednou jedna matička Měla překrásného synáčka
Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti
Do vroucího másla vložiti Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti
Do vroucího oleje vložiti Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti
Na železný rožeň strčiti Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti
Na cínový talíř vložiti Zlý pohan do něho zakrojí
A děťátko k němu promluví Ty zlý pohane, nekrájej
A moji dušičku nežádej Moje dušička je spasená
Tvoje je na věky ztracená Zpívali to žáci v kostele
A svatý Vavřinec při stole
ŠEL PÁN BŮH NA PROCHÁZKU
Šel pán Bůh na procházku před pekelnou bránu
Všechny dveře zamčeny, na zámky zavřeny
Jak Pán do dveří strčil, všechny zámky porušil
Jaký je to mocný pán, že ruší zámky nám
Já jsem pán Bůh z výsosti, přišel jsem pro duše
Vem si jednu nebo dvě, jdi s nima do ráje
A já nejdu pro jednu, ani pro dvě, pro tři
Já jsem přišel pro všechny, pro věrné dušičky
Všechny duše v řadě jdou, vesele zpívají
Jenom jedná smutná je, přežalostně pláče
Proč dušičko smutná jseš, přežalostně pláčeš
Jak bych smutná nebyla, rodiče jsem tloukla
Ach, netloukla, netloukla, jenom jim to přála
Horší jest pomyšlení nežli udeření
Šel pán Bůh na procházku...
Pozdě teď, děvečko, pozdě teď lituješ Ach, když už na rukou děťátko pěstuješ
Kdyby si, děvečko, vzpomněla zavčasu Pokavad si měla ještě svoji krásu
Měla si, děvčátko, zamknout se v komoře A nepouštět synka do svojeho lože
Ale tys pustila, slibům uvěřila A přitom věneček zelený pozbyla
Nadarmo, děvečko, hážeš tím prstýnkem Nikdy už nebude zeleným věnečkem
Byl pěkný zelený, ale teď je černý Ach, jaké on došel škaredé proměny
Šla sirota hledat svojí mamuličky
Mocný milý Bože, svojí mamuličky
Potkal ji stařeček, stařeček přestarý
Kampak jdeš děvečko, milá sirotečko?
Oj vyšla jsem hledat svojí mamuličky
Tvá mamička leží u těch velkých dveří
Ulom si prouteček, klepni na hrobeček
Aj kdo mi to kklepe na ten můj hrobeček?
To jsem já matičko, já vaše děťátko
Vemte mě tam k sobě do té černé země
A co bys tu jedla má dceruško milá?
Když bych ráno vstala, píseček sbírala
A co bys tu pila má dceruško milá?
Kdybych ráno vstala, rosičku sbírala
Vrať se děvče domů, máš tam mladou mámu
K čemu máma mladá, když mě nemá ráda?
Jak domů zpět přišla, matka ji popadla
Třikrát zatočila, za pec ji hodila
Přišli dva andělé, vzali ji pod křídla
Vyletěli nízko, vzletěli vysoko
Přišli dva ďáblové, popadli macechu
Letěli vysoko, sletěli hluboko
Byla jedna stará žena jenom jednu dceru měla
Poslala ji do kostela aby mši svatou slyšela
Kázání už mělo býti, dcera chtěla domů jíti
Pověz dcero Sybylino jaké to kázání bylo?
Jestliže to chceš věděti, běž se matko kněze ptáti
Nedám ti jíst ani píti, ty mně musíš pověděti
Nestojím ti o tvé jídlo, mám u tebe čertí bydlo
V této chvíli a v té době zemské žáby měla v hubě
Počali jí vyjímati, počala jedem stříkati
Komu jed na ruku padne tomu ruka hned upadne
TEČE VODA
Teče voda od Tábora Teče okolo javora
Všechny lávky pobrala Jen jedinou nechala
Kudy pan mysliveček chodil A za ruku děvče vodil
Utrh jabko z jabloně A pustil ho po vodě
Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš Jen ať se mně nepomáčíš
Plyň, jablíčko, plyň dolů Tam pod javor ke mlýnu
K mlýnu jabko připlavalo Čtyři kola zastavilo
Točit se jím nedalo Vodu na břeh vyhnalo
Běž jelene po potoku Nic nelituj svého skoku
Běž až dolů do mlýna Kde se javor zelená
Běž, kde je jedno kolečko Přijdeš a najdeš jablíčko
To bodni na parohy A skoč z lávky do vody
Čtyři mlýnská kola stojí Neštěstí se v mlýně rodí
Jelen sehnul parohy Skočil z lávky do vody
Noc se blíží, jelen běží Jablíčko má na paroží
Vylétlo z něj děvčátko Bělounké holoubátko
Nebylo to holoubátko Ale to bylo děvčátko
Do jablíčka zakleté Do malého ptáčete
Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci
Řek jeden druhému, bratr bratru svému
Slyšíš, milý bratře, znám já dřevo krásné
Dřevo javorové, na housličky dobré
Dřevo podetněme, houslí nadělejme
Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě
Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo
Když podruhé ťali, krvička prýštila
Když potřetí ťali, dřevo promluvilo
Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci
Vždyť já nejsem dřevo, já jsem krev a tělo
Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka
Matka mě zaklela když jsem vodu brala
Když jsem vodu brala a s milým postála
Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte
Zahrejte u dveří o té její dceři
Hudci počnou hráti, matička plakati
Nehrejte mně, hudci, vy pěkní mládenci
Nic vy mi nehrejte, v srdce nebodejte
Dosti já hoře mám když dcery své nemám
Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci
Při jednej dolině vítr profukuje
Při druhej dolině snížek poletuje
Při třetí dolině vdova dům buduje
Vdova dům buduje, kolem ho cifruje
Jedou Turci, jedou, před domem stanuli
Před domem stanuli, na vdovu volali
Vdovo, milá vdovo, zanech budování
Zanech budování a povandruj s námi
Pane, milý pane, já bych vandrovala
Kam bych dala dítky, ubohé sirotky
Jedno dej do školy, druhé dej do dvora
Anku dej do zámku a čtvrté vem s náma
Děti, moje děti, zůstávejte sbohem
Zůstávejte sbohem, my už povandrujem
Když k horám přijeli, syn se jí rozplakal
Syn se jí rozplakal, pán se teď rozhněval
Vdovo, milá vdovo, s dětma jsem tě nebral
Než jsem tě bral samu za svou věrnou ženu
Vdova nemeškala, břízu ohýbala
Uzlíček vázala, syna do něj dala
Synu, milý synu, když bude pršeti
To tě bude, synu, máti napájeti
Když bude, můj synu, snížek poletovat
To tě bude, synu, máti nakrmovat
Když bude, můj synu, lísteček padati
To tě bude, synu, máti oblékati
Když bude, můj synu, větříček foukati
To tě bude, synu, máti kolébati
Když bude, můj synu, vycházet hvězdička
Ty budeš mysleti, že jde tvá matička
Když bude, můj synu, vycházet měsíček
Ty budeš mysleti, synu, že jde tvůj tatíček
Synu, milý synu, až vyjde sluníčko
Ty budeš volati Má milá matičko
A když už zajeli za ty třetí hory
Turek se ohlédl, na vdovu pohlédl
Vdovo, milá vdovo, cos to udělala
Ty svoje sirotky v světě zanechala
A když už zajeli za hory daleké
Teprv milou vdovu bolelo srdéčko
Bolelo, bolelo, nad dětma jejíma
Srdéčko v ní puklo nad dětma drobnýma
Studánka roubená, voda v ní studená
Napij se, má milá, budeš pěkná bílá
Napij se jí ještě, černooký děvče
Jak se jí napila, krása se změnila
Ach, nejsi má milá, nejsi spravedlivá
Jak jsi se napila, barvu jsi změnila
Oženil se Vichtorínek, Vichtorínek, pěkný synek
Ej, vzal on si mladou ženu, chudobné matičky dceru
Jenom jednu noc s ní pospal, na druhou ho král povolal
Tu máš máti dceru svoji, dceru tvoji, ženu moji
Šest let mi ji hlídej v domu, sedmý ji dej ledakomu
Sedmý rok ten už dochází, Vichtorínek z vojny není
Vichtorínek z vojny jede, čtyři pěkné koně vede
A ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze
Kravařenka v poli stála, je-li živá moje žena?
Tvoje žena ta je živá, ona svatbu právě dnes má
Na roh stolu sobě sednul, na svoji ženu pohlédnul
Čtyři stoly přeskočila, na pátém se vytočila
Vichtorínek ženu si vzal, Fojtů Janek o ni plakal
V širém poli na rovni zatočil se švarný šohaj na vraném koni
Zatočil se sem a tam, a jak já se, moje milá, od vás vymotám
Vymotej se, jak ty chceš, když ty už mě, duše moje, milovat nechceš
Skočil s koně, miloval, až se v sedmihradské zemi dubec ohýbal
A jak ji chytil v půli, zanesl ji na daleké vysoké hory
Položil ji pod dubem, tady se živ, duše moje, z dubu žaludem
A já půjdu do Prahy, koupím si tam, duše moje, za krejcar stravy
A za druhý perníku, a za třetí, duše moje, dlouhého věku
Stojí hruška v dole, vrch se jí zelená
A pod ní Janíček s Aničkou karty hrá
Do hry se zabrali, až se milovali
Od velikej lásky oba dva zaspali
Zazpíval slavíček v zeleném hájíčku
Probudil Janíčka, Janíček Aničku
Létali, létali, dva sokoli malí
Když se nalétali, zas domů letěli
Má matičko milá, měj nás oba ráda
Ustel ty nám lože v té nové komoře
Když jim lože stlala zlou myšlenku měla
Aby se nevěsta rána nedočkala
Brzy ráno vstala, snídani chystala
Pro synáčka medu, pro nevěstu jedu
Udělal sám pánbů matičce záměnu
Napil se syn jedu a nevěsta medu
Poprvé se napil, trochu hlavu sklopil
Podruhé se napil, závěť svoji složil
Tobě, milá, tobě to nové stavení
Co v něm leží stojí, všechno bude tvoje
Tobě, matko, tobě řeky prod široký
Řeky proud hluboký, na krk kámen mlýnský
Stojí zahrádka trněná, lilie Stojí zahrádka trněná, z humen ven
Pěkná Marjánko, stuj za humny stuj
V ní je růžička červená Do zahrádky vstoupila
Tři růžičky utrhla Tři věnečky uvila
Z vorlíčka dala švagrovi Za stříbra dala bratrovi
Ze zlata dala milému Se švagrem jsem byla chviličku
S bratrem jsem byla od mládí S milým chci být do smrti
Stojí zahrádka trněná