ADAM A EVA (S12)

Z ráje pěkného města
Vyhnána je nevěsta

To Evu vyhánějí
Už ji tu dobře znají

I Adam vyšel z ráje
To do zemského kraje

Pusté krajiny oral
Bože můj s pláčem volal

Do ráje bych se vrátil
Však cestu zpět jsem ztratil

Tam byly dobré časy
Na polích zlaté klasy

Nebylo nutné orat
Na volky hejsa volat

Bys byla dobrá žena
Poslechla bys manžela

To by ses velmi bála
Povídek zlého hada

Ach, jak na mě smutek pad
Vida, že tě zradil had

Nechtěl jsem tě zarmoutit
Šel jsem též jabko zkusit


ADAM NA KOPEČKU (S15)

Sedí Adam na kopečku, na tom zeleným trávníčku
Přišel k němu milý pán Bůh, co Adame, co tu děláš?
Vyňal žebra z boku jeho, udělal mu ženu z něho
To Adame tvoje žena, opatruj ji ať je ona
Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte
Který stojí vprostřed ráje, modrým květem prokvétaje
Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem
Urval jabko na halouzce, dal ho Evě v její ruce
Jez Evičko, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko
Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila
Když to jabko okusili oba z ráje pryč museli
Dal jim pán Bůh po motyce a zaved je na vinice
Jděte, dělejte, kopejte, chleba sobě dobývejte
Kudy Adam pokopával, hned se oves rozzelenal
Kde Evička pokopala, pšenička se zelenala


ACH, MÁ MILÁ (L1)

Znám já hájíček zelený

  Ach, má milá
  Pěknás má milá červená

Pod ním je louka zelená
Na ní studánka roubená
V ní se má milá umejvá
A když se bíle umyla
Bílým šátečkem utřela
Tak hned falešně myslela
Co jsem se tebe nahledal
Hory doly jsem obešel
A nikde jsem tě nenašel
Znám já hájíček zelený


ANDĚL A DÍTĚ

Byla jednou, byla stará žena
Měla ona jediného syna
A ten leží v smrtelnej nemoci
Chtělo se mu čistej vody píti

Neměl mu kdo pro voděnku jíti
Šla mu pro ni jeho stará máti
Potkalo ji malé pacholátko
A to bylo od Boha posláno

Už já nesu jeho milou duši
Do radosti, do nebeskej vlasti


BOJOVNICE (A4)

Král na vojnu zavolal
Sedláček se zastaral

Koho na tu vojnu dám
Syna žádného nemám

Měl tě jenom tři dcery
Dvě do vojny nechtěly

Jedna byla Dorota
Pobožného života

Druhá byla Ludmila
Každému se líbila

Třetí byla Anička
Potěšila tatíčka

Nestarej se tatíčku
Naostři mně šavličku

Když na koně sedala
Všem ruce podávala

Píchla koně ostruhem
Zavolala Buď sbohem

Jak do vojny přijela
Kordem si vytočila

Třikrát vojsko objela
Tři sta Turků zabila

Král se tomu podivil
Co to za vojáček byl

A já nejsem vojáček
Ale já jsem děvečka
Chudobného tatíčka

Kdybys byla děvečka
Dal bych já tobě synečka

Nepřijela jsem se vdát
Přijela jsem bojovat

To za svého milého
Za tatíčka starého


BUDE VOJNA, BUDE (A4)

Bude vojna, bude
Kdo tam na ni půjde
Která má milého
Sobě upřímného
Ta naříkat bude

Já bych taky jela
Kdybych koně měla
Koníčka vraného
Pěkně sedlaného
Sedla bych na něho

Co bys tam má milá
Co bys tam dělala
U Dunaje stála
Košulenky prala
To bych tam dělala

Kde bys je má milá
Kde bys je máchala
U Dunaje kámen
Stála bych tam na něm
Tam bych je máchala

Kde bys je má milá
Kde bys je sušila
Na zelených loukách
Na hedvábných šňůrách
Tam bych je sušila

Kde bys je má milá
Kde bys je válela
Na zlatém válečku
S tebou šohajíčku
Tam bych je válela

Vrať se milá domů
Já tam sám pojedu
Až mine sedm let
Vrátím se z vojny zpět
Potom si tě vezmu

Počkám já sedm let
Však nepomine svět
Milý z vojny přijde
A on si mě vezme
Bude-li Pán Bůh chtět


BYLA CESTA / MARIE A ALŽBĚTA (S15)

Byla cesta ušlapaná
Kdo ji šlapal? Matka Krista pána

Potkala ji svatá Alžběta
Daleko-li, panenko Maria

Kráčím, sestro, kráčím do kláštera
Nechci zmeškat božího anděla

Nechoď, sestro, nechoď do kláštera
Povídají, že porodíš syna

A co by to za novina byla
Kdyby panna syna porodila

Porodila v ty vánoční hody
Když zamrzly po všem světě vody

Není ptáčka, není křepelice
Samé zimy, samé metelice

Jenom jedna voda nezamrzla
Kde Marie Ježíška koupala

Byla cesta...


BÝVEJ DOBRÝ (S16)

Kdes byl Janku? Na jarmarku
Cos tam slyšel za novinku

Co to byla za novina
Jedna žena muže bila

Kde ho bila? Pod komínem
Čím ho bila? Motovidlem

Bývej, muži, bývej dobrý
Nechodívej do hospody

Jak ho bila? Rukavicí
Kde ji vzala? Za policí

Sama pila ze sklenice
Jemu dala ze střevíce

Sama jedla ryby raky
Jemu dala dva zemáky

Sama jedla ze šálečku
Jemu dala ze střípečku

Sama lehla na peřiny
Jemu dala hrachoviny


CO SE STALO V RATAJI (A4)

Ej, co se stalo v Rataji
V jednom domečku na kraji

Zabil Adam Evičku
Tam v tom zeleném háječku

Po kolenách lozila
Jeho pro Boha prosila

Nechej ty mě na živě
V tobě dušička, ve mně dvě

Na živu tě nenechám
Já tě ze světa zmařit dám

Věru bys mě zradila
A do vězení vsadila

Dala bys mně kytičku
Tu koryčanskou světničku

Dala bys mně šáteček
Ten koryčanský zámeček


ČERVENÁ HRUŠKA (L2 R2)

Stojí hruštička v javoru
Širší nahoru než dolů

Jsou na ní hrušky zelené
Od slunička jsou červené

Kdo ty hruštičky očeše
Ten svej milence dar pošle

Syneček brzy ráno vstal
Všechny hruštičky očesal
A svej milence dar poslal

Přijmi má milá tento dar
Jako bych tobě na sta dal

Já ten dar nesmím přijmouti
Nemám si ho kam schovati

Tu máš truhličku dřevěnou
Schovej hruštičku červenou


DIVOKÁ KAČENKA R2

Stará Pivničková na jarmark se chystá
A ty dcero moje, dávej pozor v domě

Ona pozor dala, zle se zachovala
Do humen běžela, trnky se chytla

Přes práh přeskočila, syna porodila
Dlouhý nůž si vzala, krk mu podřezala

Na milého poli zakopala nohy
Na milého louce zakopala ruce

Na milého nivu zakopala hlavu
Kamarádko moje, pohlédni do pole

Jde-li to tam máti nebo to jdou kati
Zahrajte mi hudci za mé bílé groše

Abych si užila panenskej rozkoše
Kačenka se točí, krev se za ní značí

Kačenko divoká pohlédni z okénka
Jede pro tebe máti, bude tobě láti

A to není máti, kráčejí tam kati
Ja taj dánon ta naj dánom hlavičku mi sťati


HÁDALA SE DUŠE S TĚLEM (R1 L2 L6 L15 R2)

  Máme radši pána, který méně platí
  který nás však nechá svobodně zpívati

A když bylo před kostelem
Hádala se duše s tělem

Tělo, tělo, cos dělalo
O duši jsi nic nedbalo

Cos vidělo, to jsi chtělo
Na hříchy jsi nevzpomnělo

Tělo, tělo, tělo hříšné
Bývalo jsi v světě pyšné

Chodilo jsi v stříbře, zlatě
A já ležím v hlíně, blátě

Chodilo jsi po muzikách
A já ležím v těžkých mukách

Nedávej mně, duše, viny
Bylas se mnou v každé chvíli

Byla-li jsem já kdy s tebou
Nevládla jsem sama sebou

A když bylo před kostelem
Hádala se duše s tělem


HERCEG A KATEŘINA (S12)

Byla jedna chudá vdova od samého pána Boha
Měla ona osm synů a devátou Kateřinu
A neměla ji čím živit, tak musela do služby jít
Paní mámo moje milá, nechte si mě raděj doma
Mně se jistě něco stane, z toho velká hanba bude
Neminula chvíle malá, Kateřina samodruhá
Na koho mám žalovati, na koho mám povídati
Na Hercega na mladého nebo služebníka jeho
Nepovídej na jiného, na Hercega na mladého
Už páni do vojny jedou a svých paní si nevezou
Mladý Herceg taky jede, Kateřinu si neveze
Ta sedničku zametala, slzama ji polívala
Ach, čeho se mám nadíti, dala mě sem moje máti
A už páni z vojny jedou a svým pannám dary vezou
Mladý Herceg taky jede, Kateřince dary veze
Veze on jí postýlečku, v postýlečce kolíbečku
Jak to matka uviděla hned mu vrata otevřela
Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina?
Ve chlévě kravičky dojí, druhá dívka u ní stojí
Mladý Herceg s koně skočil a hned tam do chléva vkročil
Není tu tvá Kateřina, však ví o ní tvoje máma
Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina?
Poslala jsem ji prát šaty, nemohu se jí dočkati
Mladý Herceg bodnul koně, však ona je u Dunaje
Tam ho potkal stařičký pán, kampak jedeš Hercegu sám
K Dunaji k té vodě jedu, mám tam svoji Kateřinu
Není tu tvá Kateřina, však ví o ní tvoje máma
Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina?
Dala jsem ji katu stíti, neměla na tě sváděti
A on měl dva nože čisté a na obě strany ostré
Jedním sobě hrob vykopal a tím druhým hlavičku sťal
Poroste tu liliečka, ať se kárá má matička
Poroste tu i hřebíček, ať se kárá můj tatíček
Poroste tu všeliký květ, ať se kárá celičký svět


HRAJTE, ŽE MI HRAJTE (R2)

Hrajte, že mi hrajte, od konce do konce
A ty naše šenkýřečko, pojď s náma do tance

Šenkýřečko tlustá, tancuj s námi zhusta
Bude tvoje komůrenka i sýpečka pustá

Júra je na půdě, Jano je v komoře
A ty milá šenkýřečko tancuj podle vůle

Ještě jsou tam sýry, tři a nebo čtyři
Jeden dukát na truhličce, uvnitř je jich více

Ó, pane hejtmane, kudy pojedeme
Už je všecko spakované, koně vyženeme

Nejeďte horami, jeďte dolinami
Aby panští nepátrali, kudy že jsme jeli

Šenkýřečka známá, tancovala ráda
Už je její komůrenka i sýpečka prázdná

Muzika dohrála, šenkýřka zvolala
Bodejť by vás všicky čerti, že jsem tancovala

Hrajte, že mi hrajte...


CHLÁPEK V POLI (S15 A6)

Když se náš pán Ježíš narodil, hvězdy, měsíc, zázrak vyvodil
Jak se to dozvěděl Herodes král, všecky malé děti pobít dal
Josef s Marií to slyšeli, hned s děťátkem pryč utíkali
Našli chlápka v poli žito sít. Vrať se pro srp, budeš dnes ještě žít
Ráčil mi Bůh milý štěstí dát, dnes jsem sel, dnes budu také žát
Ale když to lidé zvěděli, za pannou Marií běželi
Našli chlápka v poli žito žát, svaté písničky při tom zpívat
Neviděl jsi Pannu, tudy šla a na ruce děťátko nesla
Když jsem já to žito rozsíval, překrásnou pannu jsem uhlídal
A ty chlápku, chlápku šalebný, ty jsi to žitečko sel vloni
Vraťme se mi lidé do města, tudy nešla žádná nevěsta


CHODÍ DĚVČE (S16)

Chodí děvče kolem vody, oplakává své příhody
Chodí, chodí, lamentuje, bílé ruce zalamuje
Dva ptáčkové ji těšili že už jede její milý
Jede, jede, teď tu stojí, s koníčka slez, slzy roní
Jak ho milá uviděla, padla na zem a omdlela
Nepřitěžuj, milá sobě, hůře je mně nežli tobě
Hůře je mi s tvým vínečkem nežli tobě s děťátečkem
To vychováš, do světa dáš a ještě v něm útěchu máš
Mně tvůj vínek bude těžký až já přijdu před soud božský
Ty budeš stát a žalovat a já musím pokutu dát
Hrají žíly pod koleny o ten věneček zelený
Hrají, hrají, nepřestanou, že jsem podved pannu krásnou


CHODIL PÁNBŮ PO POLI (A6 R1 L2 L6 L15)

Chodil pánbů po poli
Sbíraje apoštoly

Nasbíral jich dvanácte
Sám pánbů byl třinácte

Přišli oni na pole
Nadešlo jim pachole

Řekni ty nám pachole
Kde je tady hospoda

Tam ve městě na stráni
Na tom drobném kamení

Tam najdete hospodu
Pro poutníčky svobodu

A když do města přišli
Mýtníka tam potkali

Mýtný, milý mýtníčku
Pusť nás přes to mýtečko

Já vás přes ně nepustím
Mýto vybírat musím

Jak nás přes ně nepustíš
Putovat s náma musíš

Já putovat neumím
Mýto vybírat musím

Mýtný, milý mýtníčku
Vstaň na levou nožičku

A všecko co uvidíš
To nám povědět musíš

Vidím kůry andělské
A království nebeské

Mýtný, milý mýtníčku
Vstaň na pravou nožičku

A všechno, co uvidíš
To nám povědět musíš

Vidím tři kádě peněz
Na penězích čený pes

Jestli kádě pozdvihneš
To království dosáhneš

Nemoh kádě pozdvihnout
Musel v pekle zahynout

V neděli po obědě
Chodil pánbů po světě


JANÍČEK (M3 A4)

Když jsme šli na hody
Bylo nás jedenáct
A když jsme šli z hodů
Zůstal tam jeden z nás

Leží nad dědinou
S hlavou posekanou
Leží tam Janíček
Červený hřebíček

Červená fialka
Ta jeho frajerka
Rukama lomila
Smutně naříkala

Janíčku, Janíčku
Červený hřebíčku
Ty ses mně rozvoněl
Po širém políčku

Ne tak po políčku
Jako po srdéčku
Po srdéčku, po mém
Ležíš jako kámen


JANO (L1)

Pasol Janko krávy
A Kačenka pávy
Janoškova kráva
Zašlapnula páva
Páva nejmladšího
Péra nejdražšího

Kača nemeškala
Hned domů bežala
Panímámo moje
Neštěstí se stalo
Janoškova kráva
Zašlapnula páva
Páva nejmladšího
Péra nejdražšího

Máma nemeškala
Janka svázat dala
Dala mu domeček
Nitranský zámeček
Dobře je ti, Janku
V tom nitranském zámku
Neořeš, nekopeš
Jenom sedíš v chládku

Nežádej, má milá
Takové dobroty
Abys měla nosit
Ze železa boty
Ze železa boty
A na rukách pouta
Nemysli, má milá
Že je to dobrota

Už Janíčka vedou
Přes nitranské pole
Máti na něj volá
Vrať se srdce moje
A já se nevrátím
Už jsem přikovaný
A už mě hrkajú
Poutečka po zemi


JANOŠEK A MARUŠKA (L2 L15 R2)

Jede Janošek přes hory
Veze Marušku na koni
Kázal Marušce zpívati
A horám se rozléhati

Zpívej písničku, Maruško
Veselou, pěknou, maličkou
Jako jsi doma zpívala
Kdyžs u otce, matky byla

Začla Maruška zpívati
A hory se rozléhati
Uslyšeli je zbojníci
Velehradští loupežníci

Pojďme, mi mu ji vezmeme
Toho zrádce zabijeme
Ustup, Maruško, nalevo
Pod javor zelené dřevo

Janošek mečem zatočil
Po dvanácti hlavách skočil
Třináctý se mu vyprosil
Že by za ním zbrojí nosil

Nezabíjej mě, Janíčku
Složím o tobě písničku
Znám já bránu malovanou
Zlatem, stříbrem okovanou

Kdo tu bránu malovat dal
Zlata, stříbra nelitoval
Tamten bránu malovat dal
Kdo Marušku domiloval

Jede Janošek přes hory
Veze Marušku na koni

úprava Lukáše Bořka pro mládežnický dechový orchestr v Kolíně


JEDE FORMAN DOLINOU (S16)

Jede forman dolinou
Zbojník za ním bučinou

Stůj, formane, nespěchej
Čtyři koně vypřahej

A pátého vraného
Já si sednu na něho

A když jsi tak velký pán
Vypřahej si koně sám

Kdyby bylo na poli
Nebyl bych ti po vůli

Ale že je při horách
Při zbojnických komorách

Tu byste mě zabili
Do chrastiny hodili

A děti by plakaly
Že tatíčka neznaly

Žena by mě želela
Že se mnou málo byla

Jede forman dolinou...


JESTLI MĚ RÁDA MÁŠ

Jestli mě ráda máš
Poprodej vše, co máš
Poprodej vinohrady
Vyplať mě, milá z vojny

Vinohrad prodala
Peníze mu dala
Tady máš, můj synečku
Vyplať si svou hlavičku

Jestli mě ráda máš
Dej říkat Otčenáš
Zdrávas Maria taky
Za ty naše vojáky


JEŽÍŠ A BOUŘE (S15)

Ej v onen dávný čas Ježíš spasitel náš
Vstoupil na lodičku, bral se přes vodičku
Ej bouře veliká, strach, hrůza všeliká
Velké vlny byly, lodi přikrývaly
Pán spal na podušce na konci v lodičce
Volali na něho učedníci jeho
Ej pomož nám pane ať nezahyneme
Čeho se bojíte, snad malé víry jste?
Pán Ježíš tiše vstal, moři, větrům kázal
Na to rozkázání bylo utišení
Moře se zdvihnulo větry zastavilo
Lidé se divili že je moc veliká
Že větrové moře jeho poslouchají
Už se nám narodil co všecek svět stvořil
Co stvořil stvoření i v zemi koření
I drobný dobytek lidem na užitek


JEŽÍŠEK A ANDĚLÉ (S15)

Šla Maria do kláštera, tam synáčka porodila
Porodila i povila, do jesliček položila
Lež tu synu, lež tu milý a já půjdu pro anděly
Andělé proň přiletěli, pod svá křídla vzali
Letěli s ním pod nebesa, nebesa se otevřely
Zvony samy zazvonily, dušičky se radovaly
Jen jedna se neraduje která otce matku bije
Já jsem rodiče nebila, jen jsem si to pomyslila
A když sis to pomyslila jako bys to učinila


JURA (L2 R2)

Oženil se Jura
Jura za horama
Ej, vzal si on Anku
Ze dvora zemanku
Když bylo po roce
Praví Jura Ance
Pojedu za hory
K tátovi a matce
Musíš doma býti
Koníčka krmiti
Já doma nebudu
Já s tebou pojedu
Jura koně sedlá
Anka ubrus hledá
Už Juříček jede
A za ním Anka jde
Jak dojel pod hory
Pod javor zelený
Aničce hlavu sťal
Pod javor zakopal
Jak dojel k otcovi
Všichni ho vítali
Vítej k nám, Juříčku
Kdes nechal Aničku
Zůstala tam v domě
Musí krmit koně
Jsem ti ji nedala
Aby doma byla
Než jsem ti ji dala
Aby k nám chodila
Tak otec jí poslal čtyři koně vraný
Dva pluhy kovaný
Máti jí poslala čtyři krávy stelné
Celé šaty pěkné
A bratr jí poslal čtyři voly párné
Dva vozy kované
Tu máš ty Juříčku
Pozdravuj Aničku
Už Juříček jede
Velký statek žene
Jak dojel pod hory
Pod javor zelený
Sobě tu vzpomínal
Na Aničku volal
Vstaň, Aničko moje
Vstaň srdéčko milé
Ženu statky tvoje
Když ženeš, užívej
Mně smutnej pokoj dej
Dívali se páni
Z hodonínské brány
Co dělá Juříček
Pod šibenicemi
Co by dělal, visí
Nebožátko musí
Zmokla mu košilka
Od krvavej rosy


KDO TO CHODÍ PO KRCHOVĚ (R2)

Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou
A to jsem já, nový šafář, z tohoto dvora hospodář
Řekni doma mojjí paní ať mi šije rubáš nový
Přišel šafář, přišel domů, sednul za stůl, sklonil hlavu
Copak jsi tak neveselý, snad tě tvoje hlava bolí?
Mně má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený
Vzkazuje ti tvůj pán první bys mu dala rubáš nový
Že prý tam v tom už nebude, že raděj ven z hrobu půjde
Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla
Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela
Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, tvoje paní, nesu tobě rubáš nový
Otvírejte se hrobové, moje paní sem ke mně jde
Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila
Nechytej se krku mého, vždyť vidíš jen mrtvé tělo
Třeba je to mrtvé tělo, bývalo mi často milo
Vstup, paní, vstup, vstup doleji a nestůj jen na okraji
Přiletěli dva holoubci, sedli sobě na zvonici
A tak překrásně houokali, jakkoby hrany zvonily
Jak sirotci uslyšeli, tak na krchov pospíchali
Ach, matičko, roztomilá, komu jsi nás zanechala
Vždyť jste, dítky, dosti staré, opatrujte jedno druhé


KDYŽ DĚVEČKA HUSY PÁSLA (S14)

Když děvečka husy pásla
Červenou pantličku našla
A když našla, schovala ji
Přišel milý, dala mu ji
Tu máš milý naši lásku
Všem mládencům na ukázku

Když děvečka husy pásla
Červený šáteček našla
Do půlnoci vyšívala
Od půlnoci zametala
Když sedničku zametala
Slzami ji polívala

Jak ji matka uviděla
Smeták jí z rukou sebrala

Mazej dcero uplakaná
Nejseš mého domu hodna
Šla milému žalovati
Zlá synečku, zlá tvá máti
Trp, má milá, pokud můžeš
Však dlouho trpět nebudeš

Vem do rukou, co tvého je
Půjdem do cizího kraje
Jak do pole přicházeli
Měl syneček zlé myšlení
A jak došli tmavých lesů
Rozsekal ji na devět kusů

Tu máš, milá, ulevení
Za to tvoje naříkání
Seber, milý, kosti moje
Hoď je do hluboké zmole
Nanos doubí zeleného
Přikrej mé nevinné tělo

Aby vrány nekrákaly
Černé oči neplakaly


KDYŽ JSEM JÁ BYL MLADÝ (S7)

Když jsem já byl mladý, bylo mně dvacet let
Býval mě po vůli, býval mně celý svět

A od těch dvaceti šlo mně ke třiceti
Už se počínaly má líčka měniti

A od těch třiceti šlo mně k čtyřiceti
Už mě počínaly mé údy klesati

A od čtyřiceti šlo mně na padesát
Už mě obsypaly moje drobné děti

A od padesáti šlo na šedesát let
Už mně počínaly mé vlásky šedivět

A od šedesáti bylo sedmdesát
Už jsem já si začal ten svět rozvažovat

Od sedmdesáti bylo osmdesát
Už jsem se já začal hůlečkou podpírat

Od osmdesáti šlo na devadesát
Už jsem si já začal s malými dětmi hrát

Od devadesáti kráčí mně to ke stu
Už mně ukazujte ke krchovu cestu

A po těch sto létech ještě jedno léto
Už mně rozžíhejte moje děti světlo

Do hrobu mě dejte, do hrobu tmavého
Budu odpočívat až do dne soudného

Tam vás moje děti všechny budu čekat
Až na ten den soudný bude anděl volat


KDYŽ JSEM JÁ ŠEL ZVONIT

Když jsem já šel zvonit
Von tam na mě číhal
Já jsem ho tam viděl
Jak se ke zdi krčil
Myslíš, že tě neznám
Ty seš Martin z fary
Zvedal na mě kámen
Říkal Že tě praštím
Já se tě neleknu
Jak seš o kus větší
Seš ty ale slabej
Neuzvedneš kilo
Von to kilo zvednul
A praštil s ním po mně
A že se netrefil
Tak jsem k němu došel
Praštil jsem s ním o zem
A utek jsem domů
Když jsem já šel zvonit
Zas tam na mě číhal


KEBY SI TY CHCELA (S7)

Keby si ty chcela, já bych chcel
lehli bysme spolem na postel
Udělali bysme husličky
Co by měli ruky, nožičky


KOLEDA (S5 L2 R2)

Až my pojedeme na tu koledičku
Tak si přivezeme překrásnou děvečku

Hej nám hej, vzpomeň na nás s koledou

A my pojedeme kousíček za humna
Už tam na nás čeká děvčina překrásná

A ta děvčina má velmi bystré oči
Že ona vyšívá černý šátek v noci

A ta děvčina má takovou veverku
Která v noci skáče vesele po lůžku

A ta děvčina má takové rybáře
Že oni jí chytí rybičku ve vodě

A ta děvčina má takový prstýnek
Který v noci svítí tak jako ohýnek

A ta děvčina má takové tesaře
Že oni podetnou ten javor na dvoře

A z toho javoru bude kolíbečka
V ní bude kolíbat děvčina synáčka


KOVÁ SYNEK, KOVÁ VRATA (R1 L1 L13)

Ková synek, ková vrata

  Růže čevená
  Růžičko červená
  Lilie fiala

To vrata ze stříbra zlata
Svítily po celém dvoře
V celém dvoře i v komoře
V té komoře bílé lože
Na tom loži panna leží
Ta panna má zlatý prsten
V tom prstenu tráva roste
Na té trávě chlapec pase
Pase na ní kozu bílou
Že pojede za svou milou
A ten prsten snímat bude
Kolik pluhů, tolik volů
Prsten sejmul, ji obejmul


KRISTUS A DÍVKA (A6)

A ve čtvrtek po večeři
Šel pán Ježíš na procházku
Se dvanácti apoštoly

Potkali tam jednu dívku
A ta dívka nesla vodu

Dej nám, dívko, dej té vody
Umejem si ruce, nohy

A ta voda není čistá
Napršelo do ní z lista

A ta voda ta je čistá
Než ty dívko, nejsi jistá

Ve větru ty žít jsi měla
S žádným oddána nebyla
S každým dítě zahubila

Muži peklo zahustila
Moře dětmi zaplavila

A ta dívka se ulekla
Ani slova mu neřekla

Jdi děvečko do kostela
Padni tam na holá kolena

Jak na hřbitov vykročila
Zvony samy zazvonily

Jak do kostela vkročila
Obrazy se potrhaly
Naopak se obrátily

Oltáře se poklonily
Svíčky z vosku zhasínaly

Jak v kostele pokleknula
V solný sloup se obrátila


KŘÍŽ (R1 L2 L15 O2)

Ještě jsme byli nad Koryčany
Volalo děvče na Vlčnovany

Ti Vlčnované v tenkých košilkách
Zabili synka na panských loukách

Když ho zabili, hrob mu vyryli
A na tom hrobě kříž postavili

Oj, kříži, kříži, ukřižovaný
Pod tebou leží zamordovaný

Oj, kříži, kříži, ty jsi památka
Pod tebou leží kostí hromádka


LAZAR A BOHÁČ (S12)

Ležel Lazar v nemoci
Žádal od Boha pomoci
Přišel tě k boháčovi
Žádal kus chleba ubohý
Boháč dal psy odvázat
A Lazara jimi vyštvat
Psi ale neštěkali
Lazara olizovali
Odstup, Lazare, od stolu
Nečiň mi tu nic ze vzdoru
Neminula hodina
Lazara došla novina
Stroj se, Lazare, máš čas
Už jde pro tebe z nebe hlas
Přiletěli andělé
A odnesli ho do nebe
Přistrčili mu stolici
A vína plnou sklenici
Ať se Lazar napije
Ať se v něm srdce raduje
Neminula hodina
Boháče došla novina
Stroj se, boháči, máš čas
Už jde pro tebe z pekla hlas
Ďáblové přiletěli
A do pekla ho odtáhli
Přistrčte mu stolici
A vína plnou sklenici
Boháč vína okusil
Z úst modrý plamen vypustil
Oh, přeběda, nastojte
Co jest to víno nechutné
Chtěls-li dobré víno pít
Měls na světě lépe činit
Mám tam ještě dva bratry
A chci jim cosi vzkázati
Aby lépe činili
Do pekla se nedostali
Netřeba nic vzkazovat
Ví každý, jak se spravovat


LÍPA (S5 O2)

U našeho jezera
Stojí lípa zelená
A na té lípě, na té zelené
Zpívají tři ptáčkové

A to nejsou ptáčkové
To jsou šohajíčkové
Rozmlouvají o jedné děvčině
Který z nich ji dostane

Jeden praví Bude má
Druhý praví Jak Bůh dá
Třetí praví Ty srdénko moje
Řekni, proč jsi tak smutná

Jakpak nemám smutná být
Za starého káží jít
Rozželelo se ve mně srdénko
Nemohu ho uskrovnit

A v té naší komoře
Pěkné zelené lože
Ja, lože, lože pěkně zelené
Kdo v tom lůžku spát bude

A kdyby v něm starý spal
Kéž by rána nedočkal
Kdyby mladý, bohaté úrody
By mu pán Bůh zdraví dal

U našeho jezera
Stojí lípa zelená
A na té lípě, na té zelené
Zpívají tři ptáčkové


MARIE A ALŽBĚTA (S15 M1 A6)

Znám hájíček pěkně zelený
A v něm bydlejí svatí anděli

Pod hájíčkem louka zelená
Kráčela po ní panna Maria

Potkala ji svatá Alžběta
Kampak to kráčíš panno Maria?

Kráčím já, kráčím do kláštera
Nechci tam zmeškat božího anděla

Nechoď, sestro, tam do kláštera
Povídají, že porodíš syna

Co by to za novina byla
Kdyby panna syna porodila

Porodila v ty svaté hody
Když po všem světě zamrzly vody

Nevidět ptáčka křepelice
Samé zimy, samé metelice

Jen jedna voda nezamrzla
Kde Marie Ježíška koupala

Znám hájíček...


MARIE A ANDĚL (S15 M1 A6 L15)

Stála panenka Maria, jako růžička červená
Přišel tě k ní anděl páně, dal pozdravení té panně
A panenka se ulekla, hned na svá kolínka klekla
Ulekla se promluvení andělského zdravení
Nelekej se panno čistá, máš porodit pána Krista
Pána Krista porodila, žádné bolesti neměla
Pán Kristus je malé dítě a on chodí po všem světě


MARIE A KOVÁŘ (S15 M1 A6)

Panenka Maria po světě chodila
Božího synáčka v životě nosila
Přišla ona přišla do jednoho města
Do jednoho města, kam ji vedla cesta

Vešla ona vešla k jednomu šenkýři
Šenkýříčku milý, dej mi nocleh tady
Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti
Ožralci tu pijí a kartáři hrají

Přišla ona přišla do jednej uličky
Do jednej uličky mezi kováříčky
Vešla ona vešla k jednomu kováři
Kováříčku milý, dej mi nocleh tady

Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti
Musíme, matičko, celou noc kovati
Můj milý kováři, co to tak kujete
Co to tak kujete a nenocujete

Kujeme, kujeme tři železné klíny
Aby mohli přibít Krista pána s nimi
Ona se ulekla, hned odtud utekla
Do jednoho chlíva, kde dobytek bývá

Přes práh překročila, syna porodila
Syna Jezukrista, sama panna čistá
Kovářova dcera na ráno běžela
Na ráno běžela, do chléva pohlédla

Kovářova dcero, podej mi dítěte
Podej mi dítěte, mého pacholete
Jakpak vám ho podám, vždyť ručiček nemám
Jenom ty berličky, co držím knížečky

Dotkni se hůlečky, dá ti pánbú ručky
Maličko se sehla, obě ruce měla
A domů běžela, rukama mávala
Má dceruško milá, kdes ty ruce vzala

Ach, táto, tatíčku, už se ten narodil
Už se ten narodil, co mé ruce stvořil
Dala mně jich dala ta ženička mladá
Ta ženička mladá, co nocleh žádala

Kdybych já byl věděl, že to matka boží
Byl bych jí dal ležet v novém bílém loži
Teď už nejsem hoden po té zemi chodit
Ale jsem já hoden do ohně mě hodit


MARIE NA ZEMI (S15)

Když milý Kristus pán do nebe vstupoval
Matičku svou milou na zemi zanechal
Synáčku můj milý a já prosím tebe
Rač mě s sebou vzíti do věčného nebe
Nemůže matičko, nemůže tak býti
Ty musíš matičko na zemi umříti
Když budu synáčku na zemi umírat
Nedej můj synáčku ďáblu přistupovat
Neboj se matičko ďábla černého
Já pro tebe pošlu anděla krásného
Anděla krásného, dvanáct apoštolů
A já sám třináctý pro tebe si přijdu
Půjdeš ty matičko, půjdeš mezi námi
Jak jasný měsíček mezi hvězdičkami


MARJÁNKA (S12)

Objel syneček kolem černý les
Nadvandroval si Vánov pěknou ves

U Jarošovejch zatlouk na vrata
Vyšla Marjánka sama devátá

Kdo nám to tluče na naše vrata
Ať neotlouká stříbra a zlata

Já jsem tvůj milej z dalekej země
Žádám Marjánko nocleh u tebe

Ráda synečku, ráda nocleh dám
V horní komoře kde sama líhám

Ustlala lože v horní komoře
Rozčesávala vlasy kadeře

Bylo půl noci, koníček řehtal
Až se Jarošův domek otřásal

Marjánka vstala čtvrt ovsa dala
Zas polehoučku spát uléhala

Což tak synečku, což tak tvrdě spíš
Že svého koně hlasu neslyšíš

Já svého koně hlasu málo dbám
Jen když Marjánku po svém boku mám

Až bude svítat jeďte pryč od nás
A neříkejte že jste byl u nás

Ale řekněte že jste koně pás
Na horní louce v studenej rose


MICHÁLEK / ZABITÝ MICHÁLEK (S12)

Ta unínská role černě pooraná
Zabil tam pacholka Buďheli z Unína
A jak ho tam zabil do žita odskočil
Skočil k pohůnkovi: Jak je pacholkovi?
Michale Michálku, odpusť mi mou vinu
Že jsem ti do hlavy dal smrtelnou ránu
Odpouštím odpouštím, ale velmi těžko
Že je mé srdéčko poraněné všecko
Vy tetko Doračko, je to neveselé
Nesem vám synáčka v halenečce z pole
Vy tetko Doračko nic se nelekejte
Pro vašeho syna bílou plachtu dejte
Michale Michálku, kdo je ti příčina
Kdo by byl mamičko, Buďheli z Unína
Že bys mně Michállku mohl ještě ožit
Věru bych ti dala košilku zlatem šít
Nechci já mamičko košilky zlatové
Už jsem dávno čekal té smrti hotové
Zavolej mamičko tam těch kněží Kbelských
Ať se vyzpovídám z mojich hříchů těžkých
Na co si Michálku kbelských kněží žádáš
Přece ty Michálku tolik hříchů nemáš
Jak bych já mamičko tolik hříchů neměl
Nejedné děvečce jsem se vypověděl
Nejednu podvedl, nejednu oklamal
A jak by se pán Bůh na mě nerozhněval
A ten kbelský hřbitov kolem malovaný
Leží tam Michálek pěkně pochovaný
Na tom jeho hrobě rozmarýn zelený
To kbelským pacholkům roste na znamení
Na tom jeho hrobě mariánek roste
Vy kbelská děvčátka z něho vínky noste
A jeho rodina třemi řady stála
Tak ho naříkala jak by hudba hrála
Na nebi hvězdička, na zemi děvečka
Tak ho naříkala jeho frajírečka


MILÝ S MILOU (S12)

Smlouvali se dva, smlouvali
By pryč vandrovali
Z jedné dědiny do druhé
Do krajiny cizí

A jeho milá, rozmilá
Napřed vandrovala
A když k hájíčku, když přišla
Pod stromem ulehla

A její milý, rozmilý
Za ní jel na koni
A když k hájíčku, když přijel
Svou milou neviděl

Zavolal hlasem velikým
Ach, má milá, kde jsi
Zdali tě zvěř neroznesla
Nebo zabitá jsi

Uvázal koně u dubu
Sám klek na kolena
Vytáhnul z pochvy ostrý meč
Uťal sobě hlavu

A jeho milá, rozmilá
Ze sna procitnula
Viděla ho zabitého
Kůň stojí u něho

Měla tě milá dva nože
Oba balzámový
Jedním sobě hrob kopala
Druhým se zabila

A položte nás, položte
Do jednoho hrobu
Aby naše věrné duše
Přišly k pánu Bohu

A položte nás, položte
Až tam na rozcestí
Kudy dobří lidé chodí
Formánkové jezdí

Kdo tady půjde, pojede
Na nás ať vzpomene
Zde leží milý pro milou
Oba zabiti jsou

Kdo tady půjde, pojede
Ať sobě vzpomene
Zde leží milý pro milou
Milá pro milého


MRAČÍ SE, MRAČÍ (L2 R2)

12_MB Mračí se, mračí, bude-li pršet
Pod našima je zelený vršek

A pod tím vrškem široký kámen
Sedí syneček s panenkou na něm

Syneček praví, hlavěnka bolí
Zavaž panenko, ať se mně zhojí

Panenka váže, hlavěnka klesla
Co ses panenko, co ses tak lekla

Ach, jak se nemám, smutná lekati
Když ty už mně chceš v rukou skonati

Já neskonávám, jenom se loučím
Tebe, panenko, Bohu poroučím


MUSÍME UŽ DO HOR JÍTI (S5 S16)

Musíme už do hor jíti
Když nemáme za co píti
Hej, už se nám začíná
Bučina zelenat

Který máte srdce smělé
Seberte si svoje šavle
Hej, já srdce smělé mám
Na zbojníka se dám

Karabina, dvě pistole
Sbohem buďte děti moje
Hej, ženo přijdu domů
Až někdy k podzimu

A když přijdem na paseku
Každý vezmeme sekyrku
Hej, vyjdem na dvě strany
Horními cestami

Když padneme na člověka
Všechny peníze nám nechá
Hej, co nám to prospěje
Když je propijeme

Když přijdeme do salaše
Lepší ovce budou naše
Hej, hasa, chlapci, hasa
Najíme se masa

Musíme už do hor jíti...


NA TRENČANSKÉ SILNICI (S7)

Na trenčanské silnici je tam domek nový
Šenkuje tam má milá vínečkem červeným

Já tam zítra pojedu, já tam zítra půjdu
Je-li ještě svobodná, namlouvat ji budu

A když jsme tam přijeli, tak za dveřmi stála
Přežalostně plakala, jak by hudba hrála

A co pláčeš naříkáš, však mě tu ještě máš
A pro mého koníčka maštalenku nemáš

Vzala koně za uzdu, vedla do maštale
A milého za ruku rovnou do postele

K večeři běž, můj milý, k té matičce mojí
Běž se zatím najísti, já jdu postel stláti

Nestarej se, má milá, kdo tě ráno vzbudí
Vzbudí tě ten kohoutek až poletí z hřady


NA TURECKÉ HRANICI (S5 S7)

Na turecké hranici
Leží paní v nemoci

Chtělo se jí vody pít
Neměl jí kdo pro ni jít

Měla pána starého
Poslala ho samého

A pán s vodou pospíchá
Že už paní nedýchá

Když s vodou zpátky přišel
Postel zlámanou našel

Co paničko, paní má
Co postýlka zlámaná

Byla tady myšička
Honila ji kočička

A pán do kapsy sáhnul
Tvrdý tolar vytáhnul

Ty žebráku ubohý
Dej si vyhojit nohy

Šel žebrák pomaloučku
Zpíval sobě písničku

Tvrdý tolar jsem dostal
S paní postel rozlámal

Na turecké hranici
Už má paní po nemoci


NESKONČENÁ LÁSKA (L1)

Vyšla děvčina, vyšla jediná
Jako z růže květ
Stála ona, stála, hořce zaplakala
Změnil se jí svět

Ej, co ty pláčeš, ej, co naříkáš
Děvčico moje
Jak já nemám plakat, jak nemám naříkat
Nebudu tvoje

Ej, neplač, neplač a nenaříkej
Však ty budeš má
Lidé mi tě přejí i celá rodina
A pán Bůh to dá

Ty budeš paní, ty budeš paní
Na velkém dvoře
A já budu pánem, a já budu pánem
Při svém táboře

Ty budeš cestou, ty budeš cestou
A já křoviskem
Ej, ty budeš pannou, ej, ty budeš pannou
A já mládencem

Ty budeš horou, ty budeš horou
A já dolinou
Ty pokveteš růží, ty pokveteš růží
A já malinou

Až my umřeme, až my umřeme
Vzkážeme sobě
Ej, zlatá písmena, ej, zlatá písmena
Vyrýt na hrobě

Kdo tady půjde, kdo tady půjde
Vzpomene sobě
Neskončená láska, neskončená láska
Leží tu v hrobě


NEVINNÝ JANKO (S7)

Kvetla růže i lilie
Nezdravá je milá moje
Velice je nezdravá
Že Janka v temnici má

Ach, vy páni, co myslíte?
Proč vy mi ho nepustíte
Pustěte mně milého
To pro Boha živého

A my ti ho nepustíme
My ho na smrt odsoudíme
Ach, Bože můj, přemilý
Vždyť je Janko bez viny

Pověz Janko, žes nevinný
Že jsou svědci ještě živí
Ať dosvědčí po pravdě
Že se poddáš pokorně

Začali mu desky řezat
Že mu budou truhlu stloukat
Ještě truhlu stloukali
Už ho do ní dávali


OD PREŠPURKA K DUNAJI (S7)

Od Prešpurka k Dunaji, tam se chlapci scházejí
Scházejí se scházejí, švarné děvče hledají
Hádají se hádají, jak ten Dunaj přeplují
Našel se tam jeden pán, co ten Dunaj přeplaval
Když doplaval ke břehu, tak udeřil o skálu
Hopsa, chlapci, dobře je, švarné děvče naše je
Dej mi, milá, odpověď, kam půjdeme na zpověď
Ze zpovědi na svatbu, ukaž, co já dostanu
V jedné truhle mám šaty a v té druhé dukáty
A ve třetí věneček, protože jsi Janíček
A ve čtvrté tulipán, protože jsi mladý pán


O, JEZU MŮJ, JEZU

O, Jezu můj, Jezu
Tys ochrana moje
A půjdu já, půjdu
Do svého pokoje

A když nyní usnu
Opatruj mne, pane
Ať moje dušička
Ráno zdravá vstane

Ochraň všechny lidi
Vod ohně a vody
Vod moru a hladu
Vod všeliké škody


PACHOLEK A DĚVEČKA (L1)

V širém poli stojí zámek
Slouží tam jeden pacholek

Slouží tam s jednou děvečkou
To s rychtářovou dcérečkou

Sedm let tam spolu byli
Slova spolu nemluvili

A jak přišlo léto osmé
Dal jim pán Bůh dítě krásné

Tak se spolu domluvili
Že by to dítě zabili

Udělej, milá, jak myslíš
Jenom ať se nevyzradíš

Zlatou šňůru ukroutila
Do studnice ho vpustila

Děvče pána to vidělo
Hned pánovi žalovalo

Pohleď, Aničko, do pole
Co uvidíš, to je tvoje

Stojí, stojí šibenička
Na ní bílá holubička

Kdo teď na ní viset bude
Kdo by jiný, než Anička

A už s ní jde kat po mostě
A rozmlouvá s ní po sprostě

Chceš, Aničko, moje býti
Já ti koupím živobytí

Dělej, kate, co máš dělat
Moje očka zavazovat


PAMÁTKA (A4 L15)

Paní syna ukládala
Tak ona mu zazpívala

Huli beli můj pacholík
Tvůj otec je velký zbojník

Ve dne vyjde, v noci přijde
Vždy krvavý meč donese

Dvanáct šátků jsem sedrala
Co jsem mu meč utírala

Pověz že mi, ženo věrná
Jak jsi to sobě zpívala

Však jsem já si nezpívala
Jenom jsem na služku lála

Pověz že mi, služko věrná
Proč ta paní tobě lála

Však mně paní nic nelála
Jenom syna ukládala

Tak pojď, ženo, tak pojď dolů
Pojedem do pole spolu
Pod ty hrušky rozšířené

Sedni ženo s koně dolů
Já ti setnu tvoji hlavu

Podej mně, služko, synáčka
Ať mu zlíbám jeho líčka

Jedno líčko políbila
Druhé líčko vyhryznula

Tu máš synu na památku
Že ti otec stínal matku


PASE JANO DVA KONĚ (S5 S7)

Ej tam dole na dole
Níže Nových Zámků
Pase Jano dva koně
Ej v drobném marijánku

Ej pase je tam on pase
Ej až se celý třese
Že mu jeho milenka
Ej pacholátko nese

Nenos mi ho milenko
Ej nedělej mi toho
Vem si svoje pachole
Ej pověz na jiného

Na jiného nepovím
Ej pán Bůh by mě trestal
Kdoví jakou nemoc by
Ej na mě s nebe seslal

A tak já ti milá dám
Ej čtyři sta tolarů
Vezmi milá, vezmi je
Ej na celou výživu

Ale to já neberu
Ej to je všecko málo
Dávno jsi ty užíval
Ej mojí lásky darmo

Tak ti ještě k tomu dám
Ej můj zlatý prstýnek
Jestli ti to bude dost
Ej za zelený vínek

Ale to já neberu
Ej to je všecko málo
Dávno jsi ty užíval
Ej mojí lásky darmo

Tak ti ještě k tomu dám
Ej kravičku s telátkem
Jestli ti to bude dost
Ej i s tvojím děťátkem

Ale to já neberu
Ej to je všecko málo
Dávno jsi ty užíval
Ej mojí lásky darmo

Tak ti ještě k tomu dám
Ej vraného koníčka
A na toho koníčka
Ej sám sebe Janíčka

Ej to jsem já šohajku
Ej tohle jsem já chtěla
Abych tobě Janíčku
Ej věrnou ženou byla


PÁSLI OVCE PASTÝŘI (M1)

Pásli ovce pastýři, ti nebeští malíři
Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal
A tam běžte, pospěšte, Ježíška tam najdete
A on leží v jesličkách ovinutý v plénečkách
Marie ho kolíba, svatý Josef mu zpívá
Hajej belej, synu můj, svatý Josef pěstoun tvůj
Marie se starala kde by plének nabrala
Uthneme z růže květ, ovineme celý svět


PÁSL JANKO PĚT VOLŮ (S16)

Pásl Janko pět volů
Na zeleném
  Lypicija lausa, don dáry bom bom
Úhoru

Přišli k němu zbojníci
Na slovíčko zbojníci

Dej nám Janko halenu
Spásl jsi nám malinu

Já vám halenu nedám
Neboť druhou už nemám

A tak spolu mluvili
Až Janíčka zabili

Leží Janko zabitý
A krvičkou přikrytý

Máti volá Synu můj
A děvečka milý můj

Pásl Janko pět volů
Na zeleném úhoru


PLÁČ JEŽÍŠKŮV (S15 M1)

Narodil se Kristuspán

  Toho dne
  S velkým veselím

Na ubohej posteli
Třikrát Kristus zaplakal
Matička ho kojila
Ach, můj synku, neplač již
Jak já nemám plakati
Mám křesťany vykoupit
A ne stříbrem, ne zlatem
Ale vlastním životem

Narodil se Kristuspán


POČKEJ MÁ MILÁ (S7)

Počkej má milá, já na tě povím
Nepočítalas kolik je hodin

Jedna hodina s půlnoci byla
Když mě má milá vyprovodila

Vyprovodila až do hájíčka
Tam jsme slyšeli zpívat slavíčka

Slavíček zpívá, háj se rozlíhá
Že už má milá není poctivá

Nejsem poctivá ale jsem byla
Já jsem pro tebe vínek pozbyla

Jen ty synečku, jen ty jsi vinen
Tys mě opojil červeným vínem

Červeným vínem, sladkou kořalkou
Já jsem mohla být dosud panenkou

Ty jsi dcérečko, ty jsi vinnější
Tys mě volala do síně vaší

Ne tak do síně jak do světničky
Tams mě dávala milá hubičky


POJĎ SE MNOU, MILÁ (A1 L15)

Pojď se mnou, milá
Přes tu dolinu
Uslyšíš o mně
Smutnou novinu
Na tej dolině
Loučka zelená
Nechoď tam, Janko
Zabijí tě tam
Když mě zabijí
Bude památka
Zůstane po mně
Kostí hromádka
A z těch kosteček
Bude zámeček
Budou povídat
Byl to syneček


PŘED NÁMI JE ZAHRÁDEČKA (S7)

Před námi je zahrádečka, v té zahrádce fialečka
Rozmarýn zelený, všechen potrhaný

Když se chlapci naučili, na rozmarýn chodívali
Chodívalo jich moc, když byla tma Vánoc

A ta naše bílá stěna celá krví postříkaná
Jak se chlapci bili o dva rozmarýny

Chlapci, chlapci, nebijte se, přijděte k nám, změříte se
Takové pérečko uviji lehoučko

A děvečka nemeškala, k rychtářovi hned běžela
A dala žalobu jakou měla škodu

A pan rychtář též nemeškal, ceduličku napsati dal
Poslal ji ulicí, kde jsou švarní chlapci


PŘÍSAHA (S16)

Cos má milá udělala, žes při oltáři
před božskou tváří, přísahala

Nechtěla jsem, musela jsem před oltář kleknout
ručičky sepnout, plakala jsem

Včeras byla tatíčkova, a dneska už jsi
mý dítě drahý, moje žena

Včeras byla maminčina, a dneska už jsi
mý dítě zlatý, moje žena

Včeras měla z růže věnec, a dneska už máš
a dneska už máš bílý čepec


ROZBROJ V KUCHYNI (L2 R2)

Kuchařka se bojí, škopíček ji honí
Puténky ji pomlouvají, že nenosí vody

Vařečky a lžíce berou svoje rance
Pojďme sestry roztomilé, ať si míchá, čím chce

Pec chlebová praví Dej vám pán Bůh zdraví
A vy kamna nemazaný, nebudu vám tady

A ohniště puklo, velice to bouchlo
Polínko ven vyskočilo, hrozně se potlouklo

Křen se hrdě nese, na poli se pase
Ředekvička tam přiběhla, zabila mu prase

  Přiběhla kvedlačka, hned se strhla rvačka
  Proč jste to prase zabili, mojeho kmocháčka

Přiběhl tam špenát, začal jim nadávat
Cože jste vy za junáci, já vás chci zprubovat

Ta kulatá řepa, ta křičí ze sklepa
Že jak na ně ven vyběhne, že jim hřbet vyklepá

Ty drobný anýzi, řepa ho pobízí
Chytni mrkev a zatáhni pod kopec do mlází

Ta panská lebeda, ta křičí přeběda
Kdybych raděj mohla utéct od toho oběda

Okurek a dýně patří k jedné rodině
Tykev do sklepa běžela, víno nese v klíně

Jak víno vypili, s tykví se poprali
Ten strašně zlostnej okurek na hlavu si dali

Tykev byla chytrá, dyní o zem mrskla
A na hřbet jí vyskočila, dýně z toho pukla

Píseň se zavírá, už je všemu konec
Kočka s masem utekla pryč, zůstal prázdný hrnec


RŮŽE NAD SV. JÁNEM (S15 M1 A6)

francouzsky zpívá Klárka Hutková Když jsem šel, našel jsem kamínek bílý
V tom kamínku klášter vymalovaný
Tři lože v něm stojí vysoko vystlané
Na tom loži prvním sám pán Bůh dříme
Na tom loži druhém panna Marie
Na tom loži třetím dříme svatý Jan
A nad pánem Bohem andělé hrají
Nad pannou Marií svíce hořejí
A nad svatým Jánem růže rozkvétá
Z té růže růžičky ptáček vylétá
A to není ptáček, to je boží syn
Ten, co v širém světě stvořil všechen lid
Když jsem šel, našel jsem...


SESTRA (S12)

Znám já jednu hospodu, je z kamene mramoru
Je tam hospodská mladá, víno, pívo nalívá
Jednou tam tři pánové, překrásní rytířové
Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám máz vína

Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá
Kačenka víno nese až se jí ruka třese
Netřese se od džbánu, než od zlatých prstenů
Hej, hospodská, hej, mladá, je-li toto dcera tvá

A to není dcera má, to děvečka služebná
Jeli tudy formani, děvečku mi prodali
A když bylo zvečera, hospodská na ni volá
Jdi Kačenko postel stlát, ti pánové půjdou spát

Copak je to nového, sedm let jsem sloužila, postýlky jsem nestlala
Kačenko neodmlouvej, co ti kážu, to dělej
Jak Kačenka pokročí, rytíř za ní poskočí
Ne tak, ne tak, rytíři, já jsem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného

Když jsi z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého
Jsem krále inšperského, vlastní dceruška jeho
Když jsi jeho dceruška, tak jsi moje sestřička
Sedm let jsem tě hledal, a s koně jsem neslízal
A jak jsem s koně slezl, hned jsem tebe nalezl

A když bylo za rána, na Kačenku volala
Vstaň nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá
Žádná vaše nevěsta, to je má vlastní sestra
Pojď Kačenko k placení za sedm let sloužení
Sto tolarů jí dala že jí dobře dělala, ještě pro ni plakala

Stoupni sestro na kámen a z kamene na třemen
Ze třmene na můj kůň, pojedeme, kde náš dům
Co bys matičko dala, bys o dceři věděla
Dala bych všecko zboží, bych věděla o dcéři
Nedávej všecko zboží, podívej se do dveří

Do dveří se podívá, panímáma omdlívá
Vstávej matko ze svých mdlob, ať nemusím kopat hrob


SESTRA TRAVIČKA

Stojí hruška v širém poli, pod tou hruškou kámen bílý
Pod kamenem zlatý prsten, skrz ten prsten tráva roste
Kdo tu trávu žíti bude, zlatý prsten nosit bude
Žala ji tam moje milá, ten prsten však nenosila
Jeli tudy cizí páni, pojeď, holka, pojeď s námi
Já bych s vámi ráda jela, kdybych já bratra neměla
Bratra můžeš otráviti, s námi můžeš přece jeti
A jak bych ho otrávila, když jsem se to neučila
Jdi do háje zeleného, najdeš hada jedového
Uvař mu ho v teplém mlíce, on ti skoná v malé chvilce
Už bratříček z lesa jede, jasanové dřevo veze
Pojď bratříčku k snídáníčku, přichystala jsem rybičku
Jaká je tohle rybička, kde je ploutev, kde hlavička?
Hlavičku jsem posnídala a ploutvičku kočka vzala
A když bylo po snídání, má se bratr k umírání
Jdi sestřičko pro vínečko, ať ohřeje mé srdéčko
Nabrala mu vody z louže, pí, bratříčku, to pomůže
A když bylo po obědě, běda, sestro, běda, zle je
A když bylo po večeři, přijeli tam tři lékaři
Ó, vy páni lékařové, probodněte srdce moje
Tělo dejte pod kamení, ať ten oheň více není
A z kamení do kostnice, ať ta bolest není více
Jeden den ho pochovala a druhý den psaní psala
Přijeď milý bez prodlení, už je bratr otrávený
Když jsi bratra otrávila, ani mne bys nešetřila
Ouvej, Bože, jaké hoře, nemám bratra, ani muže


SLUŽEBNÝ CHLEBÍČEK (S7)

Ach, Bože můj milý
Z nebe vysokého
Nemohu se najíst
Chleba služebného

Služebný chlebíček
Těžce vydělaný
Ještě jsem ho nejed
Už je vyčítaný

Jeden mi ho vyčte
Druhý ho osahá
Třetí křivě hledí
Když mi ho podává

Když mi ho krájejí
Jak vrbový lístek
Ještě se mě ptají
Jestli ho sním všecek

Ještě se mě ptají
Zda ho mám dost slaný
Však já si ho solím
Svojimi slzami


SMRT (M3 L1)

Byl tě jeden člověk
Bylo mu jakkolvěk
Šel od role k roli
Hledět na obilí
Obilíčko moje
Co jsi tak moc pěkné
Je pěkně zelené
Od vrchu do země
Kterak já tě sežnu
Do stodoly svezu
Potkala ho smrti
Na velkej silnici
Co děláš můj choti
Mám s tebou mluviti
Jdu od role k roli
Hledět na obilí
Zanechej obilí
Stroj se v roucho bílý
Mám s tebou mluviti
Máš ty se mnou jíti
Smrti, milá smrti
Zanechej mě ještě
Mám já drobné děti
Chci je vychovati
Tvojím drobným dítkám
Zlého se nestane
Tvojí mladej ženě
Tatík se dostane
Střelila ho smrti
Střelou přeukrutnou
A píchla ho v srdce
Převelice těžce
Už ten divný rozum
Už mi sloužit nechce


SNÍDÁNÍ PANNY MARIE (S15 M1)

Vyvěrá studeně vodička z kamene
A v ní se umejvá panenka Marie

A jak se umyla, na břeh vystoupila
Na břeh vystoupila, syna porodila

    Synáčku můj milý, já bych už snídala
    Já bych už snídala rybičky z Dunaja

Synáčku můj milý, počkej na mě chvíli
Ulovím rybičku, co plave v Dunaji

Počkej, má matičko, já ti ulovím
Led ohněm zapálím, tobě ji usmažím

Synáčku můj milý, jak bys to učinil
Jak bys to učinil, vždyť ses teď narodil

Tak ty mně, matičko, tak ty mně nevěříš
Vždyť já jsem syn Boží, všecko to jsem stvořil

Já jsem stvořil nebe, i matičko tebe
Ty ptáky na horách, rybičky ve vodách

Ten chovný dobytek lidem na užitek
To drobné kamení lidem na znamení

    Nestvořil jsem horšího jako ty prsteny
    Jako ty prsteny i drahé kameny

Šla panenka Maria cestou nedalekou
Potkala děťátko, malé, neveliké

Ptám se tě, děťátko, kdes růžičky vzalo
V té zahrádce rajské, tam růžička roste

Z ráje jsou růžičky mé, červené a bílé
Běž si je natrhat, panenko Marie


SOUDILI SYNEČKA (M2R2)

Soudili synečka v Kyjově na právě
Že zabil panenku na zelené trávě

Já jsem ji nezabil, zabila se sama
Já jsem se jen díval, jak se mordovala

Vrazila nožíček do pravýho bočka
Z té rány vykvetla červená růžička

Červená růžička, modrej karafiát
Škoda tě, panenko, škoda tě nastokrát

Ach, co sis, panenko, co sis pomyslila
Pro marný slovíčko srdéčko zranila

Zranila, zranila pro synečka svýho
Že už nedostane nikdá takovýho


STARALA SE MÁTI MÁ (S7 L2 L15 O2 R2)

Starala se máti má, hej nám hej
Kam mě k místu dochová

Nestarej se matičko
Dostanu já místečko

Na slavkovském hřbitově
Tam mám místo hotově

Přinesou mě na marách
Jak nevěstu v peřinách

A nebeské hvězdičky
Budou moje drůžičky

A červení mravenci
Budou moji mládenci

Zvony budou pěkně hrát
A hrobař postýlku stlát

Místo peřin prachových
Dají třísek jedlových

Místo vrchní peřiny
Nasypou navrch hlíny

Přátelé se rozejdou
A mě tady zahrabou

Zahrabou mě do jámy
Mezi červy a žáby

Zůstanou jen housličky
Ty slavkovské zvonečky

Ty mně budou pěkně hrát
A já budu tvrdě spát

Kdyby hrály sto hodin
Už se nikdy nevzbudím

Kdyby hrály dvě stě let
Už nepřijdu na ten svět


STARÝ A MLADÁ (S7)

Starý mladé nic nevěří, odhání ji ode dveří
Pusť mě, starý, ven z komory, velice mě hlava bolí
Tak se vykloň z okýnečka, ochladí se tvá hlavička
Jaké je to ochlazení, když tu není potěšení
Vzala klíče od světnice, bolí mě hlava velice
Ze světničky vyskočila, devět plotů přeskočila
Ten desátý byl vysoký, byl tam chlapec černooký
Od večera do svítání se tam spolu milovali
Běž milenko ke starému, blíží se ke dni bílému
Kdes, Kačenko, kde jsi byla, že jsi se tak urousala
Kdos otevřel naše vrátka, pryč nám utekla telátka
Utekla nám až do prosa a tam byla velká rosa
Pak jsem zašla do kostela, za tebe se pomodlila
Za tvé staré šediviny, aby na světě nebyly
Lepší s mladým dříví štípat, než se starým zlato sčítat
Lepší s mladým v jetelině, než se starým na peřině
Lepší s mladým na kamení, než se starým ve stavení


STOJÍ KOSTEL NA SKÁLE

Stojí kostel na skále
Kriste nebeský
Stojí kostel na skále
Aleluja, zdrávas Maria

Je v něm devět oltářů
U každého Žid stojí
V ruce ostrý nůž drží
Krista pána bodají
Až z něho krev stříkala
Marie ji sbírala
Do šátečku vázala
Do zahrady vskočila
Tu svatou krev zasela
Ať je z tebe révečka
Na révečce poupátko
Na poupátku lísteček
Na tom lístku hrozének
Z toho hroznu vínečko
Kdo to víno bude pít
Ten na věky bude žít
Bude ho pít svatý Jan
Naposledy Kristus pán
Stojí kostel na skále


STŮJ, BŘÍZO ZELENÁ (R1 L1 L15)

Stůj, břízo zelená
Pod městečkem vojna silná
Stůj, břízo zelená

Můj bratříček na ni jede
Co on si tam vybojuje
Můj bratříček z vojny jede
Tři jablíčka v ruce nese
Jedno on dal své matičce
Druhé on dal své sestřičce
Třetí on dal své milence
Milenka se rozhněvala
Že všech jablek nedostala
Matička mě vychovala
Sestřička mě kolíbala
Tys mně, milá, nic nedala
Bílej šátek jsem ti prala
Pod městečkem vojna silná
Stůj břízo zelená


SVATÁ ANNA (A6)

Byla jedna stará žena co se byla na prošení dala
Šla ona tam, šla tou cestou, kde nejvíce formánkové jedou
V širém poli forman stojí, své koníčky o hladě tam moří
Co formánku, co tu stojíš, své koníčky o hladě tu moříš
Jak já nemám ženo státi, když nemůžu kolem ani hnouti
Půjč formánku biče svého, popoženu koně nezdárného
Stará žena bičem točí, hned všecky čtyři kola vyskočí
Nebyla to žádná žena, a byla to svatá Anna, co to formánkovi pomáhala


SVATÁ DOROTA (A6)

Byla tě krásná Dorota
Král jí dával stříbra zlata
Chceš-li, Doroto, moje být
Svět tě bude co paní ctít
Já už mám krále jiného
To Krista pána samého
Král se velice rozhněval
Dorotu do vězení dal
Sedm let těžkou vojnu ved
Sedmý rok se navrátil zpět
Připomněl sobě Dorotu
Zda zůstala při životu

Hluboko v temnotě žije
Nemluví, nejí, nepije
Chceš-li, Doroto, moje být
Svět tě bude co paní ctít
Já už mám krále jiného
To Krista pána samého
Král se velice rozhněval
Pod pecí mocně topit dal
Oč ji pec více pálila
O to víc krásy nabyla
Tak dal král olej vařiti
A pannu na něm smažiti
O co se více smažila
O to víc krásy nabyla

Tak dal král kolo dělati
A pannu na něm lámati
Dorota Boha prosila
Ať ji zbaví toho kola
Pán Bůh se nad ní smiloval
A hrom to kolo rozlámal
On ti ostrý meč pomůže
Až ti zajede do kůže
Za město ji kázal vésti
Její hlavu mečem smésti
Potkal ji svatý Eliáš
Kam, Doroto, kam pospícháš?
Jdu do Kristovy štěpnice
Budu tam trhat ovoce
Až ho tam budeš trhati
Nezapomeň mi poslati

Když kat ponejprv udeřil
Meč se mu napůl rozlomil
Když kat udeřil podruhé
Tak svatá hlava sťata je
Duše je mezi anděly
Jako hvězdička na nebi
Tu s nebe děťátko přišlo
V košíku ovoce mělo
Hej, Eliáši, člověče
Mám tu pro tebe ovoce
To, co ti sestra slíbila
Když už se na smrt chystala


SVATBA (S16)

Stála svatba stála do bílého rána
V pondělí celý den, celý boží týden

Ty družbo nejmladší, pro Boha tě prosím
Neukládej mě s ním nebo umřít musím

Bys také umřela, ty s ním spáti musíš
Bože můj, otče můj, k čemu mě to nutíš

Když ji ukládali, jemu přikázali
Aby se jí netknul, leda až k půlnoci

Když bylo k půlnoci, k dvanácté hodině
Obrať se má milá pravým líčkem ke mně

Já se neobrátím, svej krásy neztratím
Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla

Pravím ti podruhé, obrať se ty ke mně
Tím líčkem červeným, červeným a bílým

Já se neobrátím, svej krásy neztratím
Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla

Pravím ti potřetí, obrať se ty ke mně
Tím líčkem červeným, červeným a bílým

Já se neobrátím, svej krásy neztratím
Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla

Za klobouček sáhnul, ostrý meč vytáhnul
Svoji nejmilejší do srdíčka bodnul

A ráno raníčko, když se ženské sešly
Jeho nejmilejší snídani chystaly

Ach ženy ženičky, snídani nechejte
Mojí nejmilejší košulenku šijte

Její milá máti do komory vkročí
Svoje bílé nohy do krve namočí

Bože můj, otče můj, co jsem udělala
Že jsem svou dcerečku na svatbu nahnala

A hosté se ptají jaký šat jí dají
Nedávejte jí ženský, dejte jí panenský

Šibenko, šibenko, když ty budeš moje
Tak tě dám vydláždit nahoře i dole

Odspodu tolary, odvrchu dukáty
Budeš celá ze skla, jak denice jasná

Už milenku nesou, mládenci pod věnci
A milého vedou katé k šibenici


SVATÝ DAVID (A6 L15 O2)

Znám já loučku zelenou
A na ní lipku sázenou

A pod ní seděl David král
Svaté písničky sobě hrál

Hou hej, radostná novina
Přišla tě k němu Mária

Hou hej, Davide, ty jen hráš
A svoji matku v pekle máš

A svatý David neseděl
Vzal si housličky, k peklu šel

A kyž tam před peklo přišel
Svoji matičku uslyšel

Hned na své housličky zahrál
Matičku z pekla ven volal

Dušičky se jí chytaly
Z pekla ven vyjít nedaly

Tak s ďáblem sázku udělal
Kdo by z nich pěkněji zahrál

A David tak pěkně zahrál
Že matku z pekla ven vyhrál

Hou hej, Davide, Davide
Budeš-li sloužiti u mě

Nebudeš těžce pracovat
Jenom v měsíčku sedávat
Svaté písničky zpívávat


SVATÝ JUŘÍ (A6)

Svatý Juří po horách chodíval
Po horách chodíval, po cestách jezdíval

Přijel on tam k jednomu jezeru
Uviděl tam klečet císařovu dceru

Co, ty krásná panno, tady klečíš
A tak smutně, truchle do jezera hledíš

Ach, jak nemám já přesmutná býti
Vždyť já už dnes musím smrti podstoupiti

Chceš-li, panno, v Boha uvěřiti
Chci tě od sanutě, smrti obhájiti

Já bych ráda v Boha uvěřila
Ach, kdyby to jenom možná věc to byla

Svatý Juří na koníčku jede
A ta zlá sanuti už z jezera leze

Svatý Juří kopí své napřáhnul
A sanuti hlavu docela probodnul

Krásná panno, dej zlatého pasu
Povedem my na něm sanuti k městečku

  Seděla královna v okénečku
  Přirovnávala se jasnému slunéčku
  Lidé, lidé, divu nevidíte
  Už ta naše dcera živou sanuť vede

  A ta sanuť strašlivě ryčela
  Městečko se třáslo, zeď se osypala

Jak dojeli paláce panského
Probod svatý Juří draka pekelného

Tři tisíce koní zapřáhnuli
Ale s tou sanutí z místa hnout nemohli

Chcete, lidé, v Boha uvěřiti
Chtěl bych vám tu sanuť z města vysmýčiti

Rádi bychom v Boha uvěřili
Ach, kdyby to jenom možné věci byly

Svatý Juří zapřáhnul koníčka
A vyvezl on tu sanuti z městečka


SVATÝ LUKÁŠ (S12)

Svatý Lukáš malíř Boží, on maloval obraz boží
Nemoh on ho vymalovat, musel nad ním podřimovat
Matka boží přistoupila, obraz svatý malovala
Svoje líčka položila, hned obrázek ozdobila
Vstaň, Lukáši, vstaň ze spaní, už je obraz malovaný
Zapřahejte šest pár volů, vezte obraz k Častochovu
Postavte ho na kopečku proti jasnému slunéčku
Když prostřed lesa přijeli, tři zbojníci vyskočili
Stůjte, stůjte, nespěchejte, co vezete, to nám dejte
Uviděli obraz Boží, co maloval malíř boží
A my vám ho porubáme, a my vám ho posekáme
Nerubejte, nesekejte, zkameníte, zdřevěníte
Jeden zaťal, hned zkameněl, druhý zaťal, hned zdřevěněl
A ten třetí Boha chválil, že obrazu neporanil
K Častochovu dále jeli, na kopečku zastavili
Tu mě složte na kopečku proti jasnému slunéčku


SVATÝ VALENTÝN (S12)

O tom svatém Valentýně
Pěkná sláva o něm plyne

Že na světě tak krásný byl
Dřevolivnu podobný byl

A panny ho milovaly
Pěkné dary posílaly

A on prosil boha svého
Aby změnil krásu jeho

A pán Bůh ho vtom uslyšel
Valentýnek kněžství došel

Jak první mši svatou sloužil
Přetěžký vřed ho obrazil

Házel sebou po kostele
Od oltáře až ke stěně

A panny se odvrátily
Pěkné dary zpět si vzaly

A on prosil boha svého
Aby vrátil zdraví jeho

A pán Bůh ho hned uslyšel
Valentýnek zdraví došel

A ještě ho obdaroval
Aby lidi uzdravoval


SVATÝ VAVŘÍN (L1 L15)

Byla jednou jedna matička
Měla překrásného synáčka
Zlý pohan se o tom dozvěděl
Poručil děťátko přinésti
Do vroucího másla vložiti
Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá
Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala
Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej
Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl
Poručil děťátko přinésti
Do vroucího oleje vložiti
Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá
Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala
Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej
Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl
Poručil děťátko přinésti
Na železný rožeň strčiti
Peče se děťátko jak ryba
Pak ho ten zlý pohan posnídá
Jeho matička to slyšela
Stála za dveřma a plakala
Ach, moje matičko, neplakej
Ležím já v rosičce studenej
Ležím na travičce zelenej
Zlý pohan se o tom dozvěděl
Poručil děťátko přinésti
Na cínový talíř vložiti
Zlý pohan do něho zakrojí
A děťátko k němu promluví
Ty zlý pohane, nekrájej
A moji dušičku nežádej
Moje dušička je spasená
Tvoje je na věky ztracená
Zpívali to žáci v kostele
A svatý Vavřinec při stole


ŠEL PÁN BŮH NA PROCHÁZKU

Šel pán Bůh na procházku před pekelnou bránu
Všechny dveře zamčeny, na zámky zavřeny
Jak Pán do dveří strčil, všechny zámky porušil
Jaký je to mocný pán, že ruší zámky nám
Já jsem pán Bůh z výsosti, přišel jsem pro duše
Vem si jednu nebo dvě, jdi s nima do ráje
A já nejdu pro jednu, ani pro dvě, pro tři
Já jsem přišel pro všechny, pro věrné dušičky
Všechny duše v řadě jdou, vesele zpívají
Jenom jedná smutná je, přežalostně pláče
Proč dušičko smutná jseš, přežalostně pláčeš
Jak bych smutná nebyla, rodiče jsem tloukla
Ach, netloukla, netloukla, jenom jim to přála
Horší jest pomyšlení nežli udeření
Šel pán Bůh na procházku...


ŠIBENIČKY (A4 L15R2)

Koupil jsem si pole
V tom holickém dole
Dal jsem si ho zorat
Podle svojí vůle

Dal jsem si zorat
Pak jsem si ho osel
Každý den zvečera
Když měsíček zašel

Zasel jsem ho, zasel
Krejcary, pěťáky
Ony mně vyrostly
Tolary, dukáty

Stavějí, stavějí
Šibeničky dvoje
Vyber si, Janoško
Která bude tvoje

A ta nejhořejší
Ta je nejpěknější
Ta mému srdéčku
Bude nejmilejší

Vědět tak, šibenko
Že ty budeš moje
Dal bych tě vyzlatit
Nahoře i dole

Dal bych tě malovat
Dal bych tě okovat
Aby má galánka
Musela litovat

Galánka litovat
A maměnka plakat
Až bude z hlavičky
Tulipán vykvétat

Tulipán, tulipán
Kdypak tě trhat mám
Počkej do neděle
Až se rozzelenám


ŠKAREDÝ VĚNEČEK (L1)

Pozdě teď, děvečko, pozdě teď lituješ
Ach, když už na rukou děťátko pěstuješ
Kdyby si, děvečko, vzpomněla zavčasu
Pokavad si měla ještě svoji krásu
Měla si, děvčátko, zamknout se v komoře
A nepouštět synka do svojeho lože
Ale tys pustila, slibům uvěřila
A přitom věneček zelený pozbyla
Nadarmo, děvečko, hážeš tím prstýnkem
Nikdy už nebude zeleným věnečkem
Byl pěkný zelený, ale teď je černý
Ach, jaké on došel škaredé proměny


ŠLA DĚVEČKA Z PŘEROVA (S7)

Šla děvečka z Přerova
Na jarmark do Kyjova
Potkal ji tam pán
Roztřískal jí džbán

Ó, mlč, děvče, neplač ty
Škoda se ti zaplatí
Za diravý džbán
Dám ti dukát zaň

Ona dukát nechtěla
Jenom džbánu želela
Třebaže jsi pán
Zaplať mě ten džbán

Ó, mlč, děvče, neplač ty
Škoda se ti zaplatí
Za diravý džbán
Dám ti syna zaň

Ona syna nechtěla
Jenom džbánu želela
Třebaže jsi pán
Zaplať mě ten džbán

Ó, mlč, děvče, neplač ty
Škoda se ti zaplatí
Za diravý džbán
Dám ti sebe zaň

Ó, buď Bohu čest chvála
Že jsem toho dostala
Za diravý džbán
Dostal se mě pán


ŠLA SIROTA (S16)

Šla sirota hledat svojí mamuličky
Mocný milý Bože, svojí mamuličky

Potkal ji stařeček, stařeček přestarý
Kampak jdeš děvečko, milá sirotečko?
Oj vyšla jsem hledat svojí mamuličky
Tvá mamička leží u těch velkých dveří
Ulom si prouteček, klepni na hrobeček
Aj kdo mi to kklepe na ten můj hrobeček?
To jsem já matičko, já vaše děťátko
Vemte mě tam k sobě do té černé země
A co bys tu jedla má dceruško milá?
Když bych ráno vstala, píseček sbírala
A co bys tu pila má dceruško milá?
Kdybych ráno vstala, rosičku sbírala
Vrať se děvče domů, máš tam mladou mámu
K čemu máma mladá, když mě nemá ráda?
Jak domů zpět přišla, matka ji popadla
Třikrát zatočila, za pec ji hodila
Přišli dva andělé, vzali ji pod křídla
Vyletěli nízko, vzletěli vysoko
Přišli dva ďáblové, popadli macechu
Letěli vysoko, sletěli hluboko


ŠLO DĚVČÁTKO PRO VODU (S7)

Šlo děvčátko pro vodu po cestě ke pramenu
Přišel pán, rozbil džbán, tralala tralali rozbil džbán

Děvče hned nemeškalo a za pánem běželo
Když jseš pán, zaplať džbán

Nestarej se děvče ty, škoda se ti zaplatí
Za ten džbán dukát dám

Děvče dukát nechtělo, jenom džbánu želelo
Když jseš pán, zaplať džbán

Nestarej se děvče ty, škoda se ti zaplatí
Za ten džbán dům ti dám

Děvče však dům nechtělo, jenom džbánu želelo
Když jseš pán zaplať džbán

Nestarej se děvče ty, škoda se ti zaplatí
Za ten džbán sebe dám

Děvče domů běželo a na máti volalo
Ráda jsem, našla jsem

Ztratila jsem, našla jsem
Rozbila jsem, ráda jsem
Za ten džbán pána mám, tralala tralali pána mám


ŠPATNÁ DCERA (S16)

Byla jedna stará žena jenom jednu dceru měla
Poslala ji do kostela aby mši svatou slyšela
Kázání už mělo býti, dcera chtěla domů jíti
Pověz dcero Sybylino jaké to kázání bylo?
Jestliže to chceš věděti, běž se matko kněze ptáti
Nedám ti jíst ani píti, ty mně musíš pověděti
Nestojím ti o tvé jídlo, mám u tebe čertí bydlo
V této chvíli a v té době zemské žáby měla v hubě
Počali jí vyjímati, počala jedem stříkati
Komu jed na ruku padne tomu ruka hned upadne


TEČE VODA

Teče voda od Tábora
Teče okolo javora
Všechny lávky pobrala
Jen jedinou nechala

Kudy pan mysliveček chodil
A za ruku děvče vodil
Utrh jabko z jabloně
A pustil ho po vodě

Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš
Jen ať se mně nepomáčíš
Plyň, jablíčko, plyň dolů
Tam pod javor ke mlýnu

K mlýnu jabko připlavalo
Čtyři kola zastavilo
Točit se jím nedalo
Vodu na břeh vyhnalo

Běž jelene po potoku
Nic nelituj svého skoku
Běž až dolů do mlýna
Kde se javor zelená

Běž, kde je jedno kolečko
Přijdeš a najdeš jablíčko
To bodni na parohy
A skoč z lávky do vody

Čtyři mlýnská kola stojí
Neštěstí se v mlýně rodí
Jelen sehnul parohy
Skočil z lávky do vody

Noc se blíží, jelen běží
Jablíčko má na paroží
Vylétlo z něj děvčátko
Bělounké holoubátko

Nebylo to holoubátko
Ale to bylo děvčátko
Do jablíčka zakleté
Do malého ptáčete


TRESTAL KOVÁŘ SYNA SVÉHO (S16)

Trestal kovář syna svého
Že pýchu provodí
Jak by nějaký zeman byl
V pyšných šatech chodí

Obořil se syn na otce
Mně to přináleží
Já musím jít mezi lidi
Tebe tu čert drží

O tebe už svět nestojí
Jsi jako bílý květ
Jak by tě čert v pekle smažil
A mlýn s tebou vymet

Běž si hledat zpovědníka
Manželko milá
Už se mi to přibližuje
Poslední hodinka

Když osmý den po pohřebě
Ranní slunce vyšlo
Pacholátko v bílém rouchu
K svému synu přišlo

Vzalo ho za pravou ruku
Octlo se s ním v bráně
Cos to činil otci svému
Půjdeš se mnou dále

Tady leží děti, které
Rodiče hněvají
A ti ptáci okolo nich
Oči jim klovají

Prosím tebe, pacholátko
Vyveď mě z té hory
Létá kolem mne divý pták
Chce klovat mé oči

Vtom uviděl po pravici
Snop na snopě státi
Na levici devět ženců
A to byli smrti

Měly srpy zubaté
A jedna z nich kosu
Na tebe, pyšný mládenče
Na tebe ji nesu


U TEJ BÍLEJ HORY (S16)

U tej Bílej hory jasný oheň hoří
U něj šest zbojníků, sedmý posekaný

Kdože ho posekal? Jeho kamarádi
Nechtěl s nima jíti kostel rabovati

Kamarádi jeho, co ho posekali
U křížové cesty tam ho pochovali


VÁCLAVEK VRAH (S12)

Byla tě stará kovářka
Měla synáčka Václavka

Nedala se mu ženiti
Kázala mu vandrovati

Vandruj, Václavku, vandruj pryč
Dám ti na cestu ostrý meč

A Václavek se rozhněval
Jednoho muže rozsekal

Teď vzkažte mojí mateři
Ať mě nečeká k večeři

Ať za mnou přijde s košilkou
S konopnou a s tou tenkou

V konopné budu choditi
A v tenké budu viseti

Nevěšejte mě na duby
Objedli by mě holubi

Nechte mě viset na jedli
Tam milá pro vodu chodí

Až tej voděnky nabere
Holuby ze mne odžene

Ej hukša hukša z milého
Nežerte těla bílého

Ej, nejezte mu nožiček
Co k nám šlapaly chodníček

Ej, nežerte mu ručiček
Co mi nosily perníček

Ej, nežerte mu hlavěnku
Co mi líbala huběnku

Nežerte těch černých očí
Co mě přivodily k pláči

A holubi jenom žrali
Jenom kosti zanechali


VAJDA (S5 S6 R1 L2 O2)

Pije vajda po cikánské noci
Ej, pije ve dne, pije také v noci

Došel k němu ej car turecký
Jak se máš, vajdo, zda žiješ jak vždycky

Piju, care, po cikánské noci
Ej, piju ve dne, piju taky v noci

Vem to vajdo z opačného konce
Ej, dám ti dceru, bude z tebe vládce

Noc je hezčí nežli tvoje dcera
Ej, tma je lepší nežli tvoje víra

Zachmuřil se ej car turecký
Ej, volal svoje služebníky všecky

Svažte vajdu, stát se tak musí
Ej, za své žebro ať na háku visí

Vzali vajdu, ruce vázali
Ej, zvedli vajdu a na hák ho dali

Visí vajda, na dubě visí
Ej, visí ve dne, visí také v noci

Došel k němu ej car turecký
Jak se máš vajdo, zda žiješ jak vždycky

Vidím care, vidím dva dúbky
Aj, na těch dubech vidím dva holoubky

Ty mi bráníš po holubech střelit
Ej, a já ti chci hostinu vystrojit

Stojí vajda, přikládá šíp k luku
Ej, ten šíp letí carovi do krku

A carevně probodnul plíce
Ej, jeho dceři vrazil se do srdce

Ej, budeš care teď v zemi hníti
Ej, a já budu kořaličku píti

Pije vajda po cikánské noci
Ej, pije ve dne, pije také v noci


VANDROVALI HUDCI (R1 L2 R2)

Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci
Řek jeden druhému, bratr bratru svému
Slyšíš, milý bratře, znám já dřevo krásné
Dřevo javorové, na housličky dobré
Dřevo podetněme, houslí nadělejme
Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě
Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo
Když podruhé ťali, krvička prýštila
Když potřetí ťali, dřevo promluvilo
Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci
Vždyť já nejsem dřevo, já jsem krev a tělo
Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka
Matka mě zaklela když jsem vodu brala
Když jsem vodu brala a s milým postála
Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte
Zahrejte u dveří o té její dceři
Hudci počnou hráti, matička plakati
Nehrejte mně, hudci, vy pěkní mládenci
Nic vy mi nehrejte, v srdce nebodejte
Dosti já hoře mám když dcery své nemám
Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci


VDOVA (A4)

Při jednej dolině vítr profukuje
Při druhej dolině snížek poletuje
Při třetí dolině vdova dům buduje
Vdova dům buduje, kolem ho cifruje
Jedou Turci, jedou, před domem stanuli
Před domem stanuli, na vdovu volali
Vdovo, milá vdovo, zanech budování
Zanech budování a povandruj s námi
Pane, milý pane, já bych vandrovala
Kam bych dala dítky, ubohé sirotky
Jedno dej do školy, druhé dej do dvora
Anku dej do zámku a čtvrté vem s náma
Děti, moje děti, zůstávejte sbohem
Zůstávejte sbohem, my už povandrujem
Když k horám přijeli, syn se jí rozplakal
Syn se jí rozplakal, pán se teď rozhněval
Vdovo, milá vdovo, s dětma jsem tě nebral
Než jsem tě bral samu za svou věrnou ženu
Vdova nemeškala, břízu ohýbala
Uzlíček vázala, syna do něj dala
Synu, milý synu, když bude pršeti
To tě bude, synu, máti napájeti
Když bude, můj synu, snížek poletovat
To tě bude, synu, máti nakrmovat
Když bude, můj synu, lísteček padati
To tě bude, synu, máti oblékati
Když bude, můj synu, větříček foukati
To tě bude, synu, máti kolébati
Když bude, můj synu, vycházet hvězdička
Ty budeš mysleti, že jde tvá matička
Když bude, můj synu, vycházet měsíček
Ty budeš mysleti, synu, že jde tvůj tatíček
Synu, milý synu, až vyjde sluníčko
Ty budeš volati Má milá matičko
A když už zajeli za ty třetí hory
Turek se ohlédl, na vdovu pohlédl
Vdovo, milá vdovo, cos to udělala
Ty svoje sirotky v světě zanechala
A když už zajeli za hory daleké
Teprv milou vdovu bolelo srdéčko
Bolelo, bolelo, nad dětma jejíma
Srdéčko v ní puklo nad dětma drobnýma


VODA (S16)

Studánka roubená, voda v ní studená
Napij se, má milá, budeš pěkná bílá
Napij se jí ještě, černooký děvče
Jak se jí napila, krása se změnila
Ach, nejsi má milá, nejsi spravedlivá
Jak jsi se napila, barvu jsi změnila


VERBOVALI JANKA (S7 S12 R4)

Verbovali Janka v Prešpurku v ulici
Když byl pěkný švarný, vzali ho vojáci

A že Janko nechtěl, tak ho silou vzali
A jeho košilku na něm roztrhali

Napište, napište, té jeho matičce
Že je její synek oblečený pěkně

Nenechal si Janko nad sebou plakati
Přišel se podívat na svou milou máti

A že jeho milá na to nic nedbala
Na jeho postýlce tři dny omdlívala

Z novoměstské brány dívali se páni
Co dělá šohajek pod šibenicemi

Co by dělal, visí, nebožátko musí
Zmokla mu košilka od studenej rosy

Ani tak od rosy, ani od deštíčka
To jen tak plakala ta jeho děvečka


VICHTORÍNEK (S16)

Oženil se Vichtorínek, Vichtorínek, pěkný synek
Ej, vzal on si mladou ženu, chudobné matičky dceru
Jenom jednu noc s ní pospal, na druhou ho král povolal
Tu máš máti dceru svoji, dceru tvoji, ženu moji
Šest let mi ji hlídej v domu, sedmý ji dej ledakomu
Sedmý rok ten už dochází, Vichtorínek z vojny není
Vichtorínek z vojny jede, čtyři pěkné koně vede
A ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze
Kravařenka v poli stála, je-li živá moje žena?
Tvoje žena ta je živá, ona svatbu právě dnes má
Na roh stolu sobě sednul, na svoji ženu pohlédnul
Čtyři stoly přeskočila, na pátém se vytočila
Vichtorínek ženu si vzal, Fojtů Janek o ni plakal


V ŠIRÉM POLI NA ROVNI (S7)

V širém poli na rovni zatočil se švarný šohaj na vraném koni
Zatočil se sem a tam, a jak já se, moje milá, od vás vymotám
Vymotej se, jak ty chceš, když ty už mě, duše moje, milovat nechceš
Skočil s koně, miloval, až se v sedmihradské zemi dubec ohýbal
A jak ji chytil v půli, zanesl ji na daleké vysoké hory
Položil ji pod dubem, tady se živ, duše moje, z dubu žaludem
A já půjdu do Prahy, koupím si tam, duše moje, za krejcar stravy
A za druhý perníku, a za třetí, duše moje, dlouhého věku


VYJDI SLUNKO (A4)

Vyjdi slunko z té hory ven
Vstávej milá, je nový den

Můžeš milá, můžeš spáti
A já půjdu bojovati

Když půjdeš ty, půjdu i já
Půjdeme bojovat oba

Ty pojedeš na koníčku
A já půjdu podle boku

Podle boku koně tvého
Vedle koníčka vraného

Když přijeli vprostřed moře
Slézej milá, ať jseš dole

Co ses tak můj milý rozhněval
Žes mě vprostřed moře sehnal

Když přijeli na krajíček
Vyhodil ji na trávníček

Ruce, nohy jí osekal
Černé oči jí vyloupal

Kde jsou moje černé oči
Na Dunaji voda točí

Kde jsou moje černé vlasy
Po Dunaji vítr nosí

Kde jsou moje bílé ruce
U Dunaje, na té louce

Kde jsou moje bílé nohy
U Dunaje, na té roli

Vyjdi slunko...


ZABILA PANIČKA PÁNA (S16)

Zabila panička pána
Do zahrady zakopala
Ještě po něm poskákala

Přijeli k ní radní páni
Na pána se jí tázali
Zrádná paní, kde je tvůj pán

Smutná nevím, kam se poděl
Už třetí den, co ven vyšel
Živá po něm nezůstanu

Vešli oni do maštale
Řehtali tam hladem koně
Zrádná paní, kde je tvůj pán

Smutná nevím, kam se poděl
Už třetí den, co ven vyšel
Živá po něm nezůstanu

Šaty ležely na loži
Srdéčko trčí na noži
Zrádná paní, kde je tvůj pán

Smutná nevím, kam se poděl
Už třetí den, co ven vyšel
Živá po něm nezůstanu

Vešli oni do komory
Našli jeho klobouk nový
Zrádná paní, kde je tvůj pán

Smutná nevím, kam se poděl
Už třetí den, co ven vyšel
Živá po něm nezůstanu

Vešli oni do pivnice
Našli krve dvě sklenice
Zrádná paní, čí je ta krev

Zabila jsem holubičku
Mému pánu k snídáníčku
Radní páni, to je ta krev

Vešli oni do zahrady
Uviděli tam hrob nový
Zrádná paní, čí je to hrob

Zasila jsem petrželku
Mému pánu na polévku
Radní páni, to je ten hrob

Do kočáru ji vsadili
A jak jeli kolem vody
Byly tam pěkné jahody

Ó, jahody, vy jahody
Co rostete kolem vody
Já už na smrt vandruji


ZA TOU ČERNOU HOROU (S7)

Za tou Černou horou jedou tam formani
V Boskovicích v panském domě koně napájejí

Napojil koníčka a šel se máti ptát
Budete-li má matičko vaši dceru vdávat

Však já jí nebráním a nezakazuji
Jak udělá, tak bude mít, však já nebudu s ní

A můj milý sedí na louce zelené
Sepisuje na papíře co rozdal své milé

Kožené střevíčky a punčošky bílé
Zapínátka z diamantů, prstýnky stříbrné

Honzíčku můj milý to mi nepovídej
Však já jsem ti taky dala šáteček červenej


ZA TURKA PROVDANÁ (S5 A4)

Ten hodoňský mýtný sedl na roh stolu
Sedl na roh stolu, do psaní pohlédl

Přistoupila k němu jeho dcerka milá
Tatíčku můj drahý, hlava li vás bolí

Hlava mě nebolí ale život celý
Že jsem tě prodal Turku pohanovi

Vyhlédni dceruško, vyhlédni z okna ven
Zda se vítr zvedá, nebo Turek sedlá

Vítr se nezvedá a to Turek sedlá
A to Turek sedlá, v dědině mě hledá

Jak k domu přijeli, do dveří střelili
Stroj se mladá paní, musíš jeti s námi

Pěkně vám děkuju, můj tatíčku milý
Za dobré chování a za zlé vdávání

K Dunaji přijeli, chtěla čistou vodu
A on jí podával ve zlatém poháru

Nejsem naučena ze zlatých pohárů
Jak jsem naučena, tak se i napiju

K Dunaji přilehla, vody se napila
Jak se jí napila, tak do něj skočila

Snězte mě, tu snězte dunajské rybičky
Ať mě nedostanou Turkovy ručičky

Snězte mě, tu snězte ráčkové dunajští
Ať mě nedostanou ti Turci pohani

Ta stará Turková po břehu chodila
Cos to mladá paní, cos to učinila

Byla by si u mě potěšení měla
Jen ve zlatě stříbře pořád přebírala

Ten hodoňský mýtný sedl na roh stolu
Sedl na roh stolu, sklonil hlavu dolů


ZÁVĚŤ (S16)

Stojí hruška v dole, vrch se jí zelená
A pod ní Janíček s Aničkou karty hrá
Do hry se zabrali, až se milovali
Od velikej lásky oba dva zaspali
Zazpíval slavíček v zeleném hájíčku
Probudil Janíčka, Janíček Aničku
Létali, létali, dva sokoli malí
Když se nalétali, zas domů letěli
Má matičko milá, měj nás oba ráda
Ustel ty nám lože v té nové komoře
Když jim lože stlala zlou myšlenku měla
Aby se nevěsta rána nedočkala
Brzy ráno vstala, snídani chystala
Pro synáčka medu, pro nevěstu jedu
Udělal sám pánbů matičce záměnu
Napil se syn jedu a nevěsta medu
Poprvé se napil, trochu hlavu sklopil
Podruhé se napil, závěť svoji složil
Tobě, milá, tobě to nové stavení
Co v něm leží stojí, všechno bude tvoje
Tobě, matko, tobě řeky prod široký
Řeky proud hluboký, na krk kámen mlýnský


ZBOJNÍKOVA ŽENA (A4)

Pod javorem, pod zeleným
Oře děvče s volem černým

Jak pod javor doorala
Máti na ni zavolala

Pojeď dcerko, pojeď domů
Dala jsem tě, nevím komu

Dala jsem tě Janíčkovi
Dvanáctému zbojníčkovi

Janíčku, tys čirý zbojník
Znáš ty k horám každý chodník

Každý chodník, každou cestu
Která ke kterému městu

Nejsem milá velký zbojník
Nemám peněz, jenom trojník

V noci vyšel, v noci přišel
Nikdá doma nepřeležel

Jednou dones ručník nový
Nový ručník, nebílený

Kázal jí ho z mýdla práti
Nedal jí ho rozvíjeti

Milá prala, protřípala
Vypadla jí ruka bílá

Cos udělal, Janku, zlého
Vždyť jsi zabil bratra mého

Kateřinko, ženo moje
A proboha, nezrazuj mě

Jaká bych to sestra byla
Kdybych bratra zatajila

Jaká bys to žena byla
Kdybys muže prozradila

Milá zradí, šerha vsadí
Kat oběsí neboť musí


Z HUMEN VEN (R1 L2 R2)

Stojí zahrádka trněná, lilie
Stojí zahrádka trněná, z humen ven
Pěkná Marjánko, stuj za humny stuj

V ní je růžička červená
Do zahrádky vstoupila
Tři růžičky utrhla
Tři věnečky uvila
Z vorlíčka dala švagrovi
Za stříbra dala bratrovi
Ze zlata dala milému
Se švagrem jsem byla chviličku
S bratrem jsem byla od mládí
S milým chci být do smrti
Stojí zahrádka trněná


ZTRACENÁ OVEČKA (A6)

Ovečko ztracená, celá zarmoucená
Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej

Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době
Těžce jsem zhřešila, tvou lásku ztratila

Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím
Navrať se brzičko, ztracená ovečko

Ráda bych šla blíže, nedá mně hříchů tíže
Podvést jsem se dala, na tebe nedbala

Tys drahý poklad můj a já jsem pastýř tvůj
To tobě otvírám a stráž tě zavírá

Ruce roztahuji, sebe obětuji
Přijmu tě na milost, odpustím všechnu zlost

Ach, já omámená ovečka ztracená
Zdaleka stojím, vrátiti se bojím

Neboj se spanilá, pojď ke mně rozmilá
Ó, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně

Hleď jak já pro tebe opustil jsem sebe
Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko

Ó, pastýři milý, miláčku spanilý
Slyším tvé volání, již činím pokání

Vítej ztracená, vítej opuštěná
Vítej holubičko, vítej má ovečko

Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji
Polib mě dušičko, ztracená ovečko


ŽALO DĚVČE, ŽALO TRÁVU (S7)

Žalo děvče, žalo trávu nedaleko vinohradu
Žalo žalo travičku v tom zeleném hájíčku

Jak nažala, navázala, na synečka zavolala
Pojď synečku na pomoc, nažala jsem trávy moc

Jak já budu trávu zdvíhat, budeš ty mít co kolíbat
Co kolíbat, co nosit, nebudeš synka prosit


ŽÁRLIVEC (L2 L15 R2)

41_MB Na horách v dolinách, co se to tam bělá
Sněhy li to leží, či labutě sedí

Kdyby byly sněhy, snad by už roztály
A kdyby labutě, snad by odletěly

A to se tam bělá postel malovaná
A na ní šohajek, hlavička krvavá

Z jedné strany leží z oceli šavlička
Z druhej strany sedí pěkná frajérečka

V jedné ruce drží bílený šáteček
V druhé ruce drží zelený prouteček

Bíleným šátečkem utírá tvářičku
Zeleným proutečkem plaší černou mušku

Ani mně neumřeš, ani neokřeješ
Ani mně nepovíš, jak dlouho živ budeš

Podej mi, má milá, šavli zrcadlenou
Však já se podívám, jak mně líčka blednou

Šavli mu podala, bystře odskočila
Na jeho srdéčku zradu ucítila

Kdo ti, moje milá, kdo ti tu radu dal
Frajárenko moje, ten dobře udělal

Co bys mi, můj milý, s tou šavlí udělal
Frajárenko moje, byl bych ti hlavu sťal

Bez ohlášek svatbu nám dvoum bych udělal
Co bych vzal do hrobu, jinej by nedostal


ŽENICH UMRLEC (S16)

Byl vám řemenář a ten měl syna
Co si namluvil holku ze mlýna

Ta její matka v tom zabraňovala
Raděj tě utopím, než bych tě vdala

A ten řemenář jak to uslyšel
On se rozhněval a do světa šel

A na té cestě slovo si dali
Že by rok a den sebe čekali

Ta její matka psaní napsala
Že už svou dceru tejden provdala

A ten řemenář jak to uslyšel
On se rozstonal, třetí den umřel

Když se ta dcera dočkat nemohla
Šla pod oblohu jej zaklínala

Kdyby jsi ty byl v pekle zavřený
Ty tu musíš být v tom okamžení

Dřív než hvězdičky svítit počaly
Venku před oknem koně dupali

Ach, Bože, Bože, kdo to k nám jede
Otvírejte se vrata oboje

Jedu má milá, jedu pro tebe
Bez tebe nemám v hrobě pokoje

Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat
Čas mi dochází, nemohu čekat

Můj kůň je rychlý jak střelná rána
Ujede s náma tisíc mil do rána

A když vyjeli z města za bránu
Hosté čekali na jejich svatbu

A když přijeli k místu hřbitova
Otvírejte se vrata hrobová

Otvírejte se, vrata hrobová
Vezem nevěstu, svatba hotová

Černé dveře se hned otevřely
A milý s milou v hrobě zmizeli