ADAM A EVA (S12) Z ráje pěkného města Vyhnána je nevěsta To Evu vyhánějí Už ji tu dobře znají I Adam vyšel z ráje To do zemského kraje Pusté krajiny oral Bože můj s pláčem volal Do ráje bych se vrátil Však cestu zpět jsem ztratil Tam byly dobré časy Na polích zlaté klasy Nebylo nutné orat Na volky hejsa volat Bys byla dobrá žena Poslechla bys manžela To by ses velmi bála Povídek zlého hada Ach, jak na mě smutek pad Vida, že tě zradil had Nechtěl jsem tě zarmoutit Šel jsem též jabko zkusit ADAM NA KOPEČKU (S15) Sedí Adam na kopečku, na tom zeleným trávníčku Přišel k němu milý pán Bůh, co Adame, co tu děláš? Vyňal žebra z boku jeho, udělal mu ženu z něho To Adame tvoje žena, opatruj ji ať je ona Ze všech stromů požívejte, jednoho jen vynechejte Který stojí vprostřed ráje, modrým květem prokvétaje Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem Urval jabko na halouzce, dal ho Evě v její ruce Jez Evičko, jez to jabko, jak je po něm velmi sladko Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila Když to jabko okusili oba z ráje pryč museli Dal jim pán Bůh po motyce a zaved je na vinice Jděte, dělejte, kopejte, chleba sobě dobývejte Kudy Adam pokopával, hned se oves rozzelenal Kde Evička pokopala, pšenička se zelenala ACH, MÁ MILÁ (L1) Znám já hájíček zelený   Ach, má milá   Pěknás má milá červená Pod ním je louka zelená Na ní studánka roubená V ní se má milá umejvá A když se bíle umyla Bílým šátečkem utřela Tak hned falešně myslela Co jsem se tebe nahledal Hory doly jsem obešel A nikde jsem tě nenašel Znám já hájíček zelený ANDĚL A DÍTĚ Byla jednou, byla stará žena Měla ona jediného syna A ten leží v smrtelnej nemoci Chtělo se mu čistej vody píti Neměl mu kdo pro voděnku jíti Šla mu pro ni jeho stará máti Potkalo ji malé pacholátko A to bylo od Boha posláno Už já nesu jeho milou duši Do radosti, do nebeskej vlasti BOJOVNICE (A4) Král na vojnu zavolal Sedláček se zastaral Koho na tu vojnu dám Syna žádného nemám Měl tě jenom tři dcery Dvě do vojny nechtěly Jedna byla Dorota Pobožného života Druhá byla Ludmila Každému se líbila Třetí byla Anička Potěšila tatíčka Nestarej se tatíčku Naostři mně šavličku Když na koně sedala Všem ruce podávala Píchla koně ostruhem Zavolala Buď sbohem Jak do vojny přijela Kordem si vytočila Třikrát vojsko objela Tři sta Turků zabila Král se tomu podivil Co to za vojáček byl A já nejsem vojáček Ale já jsem děvečka Chudobného tatíčka Kdybys byla děvečka Dal bych já tobě synečka Nepřijela jsem se vdát Přijela jsem bojovat To za svého milého Za tatíčka starého BUDE VOJNA, BUDE (A4) Bude vojna, bude Kdo tam na ni půjde Která má milého Sobě upřímného Ta naříkat bude Já bych taky jela Kdybych koně měla Koníčka vraného Pěkně sedlaného Sedla bych na něho Co bys tam má milá Co bys tam dělala U Dunaje stála Košulenky prala To bych tam dělala Kde bys je má milá Kde bys je máchala U Dunaje kámen Stála bych tam na něm Tam bych je máchala Kde bys je má milá Kde bys je sušila Na zelených loukách Na hedvábných šňůrách Tam bych je sušila Kde bys je má milá Kde bys je válela Na zlatém válečku S tebou šohajíčku Tam bych je válela Vrať se milá domů Já tam sám pojedu Až mine sedm let Vrátím se z vojny zpět Potom si tě vezmu Počkám já sedm let Však nepomine svět Milý z vojny přijde A on si mě vezme Bude-li Pán Bůh chtět BYLA CESTA / MARIE A ALŽBĚTA (S15) Byla cesta ušlapaná Kdo ji šlapal? Matka Krista pána Potkala ji svatá Alžběta Daleko-li, panenko Maria Kráčím, sestro, kráčím do kláštera Nechci zmeškat božího anděla Nechoď, sestro, nechoď do kláštera Povídají, že porodíš syna A co by to za novina byla Kdyby panna syna porodila Porodila v ty vánoční hody Když zamrzly po všem světě vody Není ptáčka, není křepelice Samé zimy, samé metelice Jenom jedna voda nezamrzla Kde Marie Ježíška koupala Byla cesta... BÝVEJ DOBRÝ (S16) Kdes byl Janku? Na jarmarku Cos tam slyšel za novinku Co to byla za novina Jedna žena muže bila Kde ho bila? Pod komínem Čím ho bila? Motovidlem Bývej, muži, bývej dobrý Nechodívej do hospody Jak ho bila? Rukavicí Kde ji vzala? Za policí Sama pila ze sklenice Jemu dala ze střevíce Sama jedla ryby raky Jemu dala dva zemáky Sama jedla ze šálečku Jemu dala ze střípečku Sama lehla na peřiny Jemu dala hrachoviny CO SE STALO V RATAJI (A4) Ej, co se stalo v Rataji V jednom domečku na kraji Zabil Adam Evičku Tam v tom zeleném háječku Po kolenách lozila Jeho pro Boha prosila Nechej ty mě na živě V tobě dušička, ve mně dvě Na živu tě nenechám Já tě ze světa zmařit dám Věru bys mě zradila A do vězení vsadila Dala bys mně kytičku Tu koryčanskou světničku Dala bys mně šáteček Ten koryčanský zámeček ČERVENÁ HRUŠKA (L2 R2) Stojí hruštička v javoru Širší nahoru než dolů Jsou na ní hrušky zelené Od slunička jsou červené Kdo ty hruštičky očeše Ten svej milence dar pošle Syneček brzy ráno vstal Všechny hruštičky očesal A svej milence dar poslal Přijmi má milá tento dar Jako bych tobě na sta dal Já ten dar nesmím přijmouti Nemám si ho kam schovati Tu máš truhličku dřevěnou Schovej hruštičku červenou DIVOKÁ KAČENKA R2 Stará Pivničková na jarmark se chystá A ty dcero moje, dávej pozor v domě Ona pozor dala, zle se zachovala Do humen běžela, trnky se chytla Přes práh přeskočila, syna porodila Dlouhý nůž si vzala, krk mu podřezala Na milého poli zakopala nohy Na milého louce zakopala ruce Na milého nivu zakopala hlavu Kamarádko moje, pohlédni do pole Jde-li to tam máti nebo to jdou kati Zahrajte mi hudci za mé bílé groše Abych si užila panenskej rozkoše Kačenka se točí, krev se za ní značí Kačenko divoká pohlédni z okénka Jede pro tebe máti, bude tobě láti A to není máti, kráčejí tam kati Ja taj dánon ta naj dánom hlavičku mi sťati HÁDALA SE DUŠE S TĚLEM (R1 L2 L6 L15 R2)   Máme radši pána, který méně platí   který nás však nechá svobodně zpívati A když bylo před kostelem Hádala se duše s tělem Tělo, tělo, cos dělalo O duši jsi nic nedbalo Cos vidělo, to jsi chtělo Na hříchy jsi nevzpomnělo Tělo, tělo, tělo hříšné Bývalo jsi v světě pyšné Chodilo jsi v stříbře, zlatě A já ležím v hlíně, blátě Chodilo jsi po muzikách A já ležím v těžkých mukách Nedávej mně, duše, viny Bylas se mnou v každé chvíli Byla-li jsem já kdy s tebou Nevládla jsem sama sebou A když bylo před kostelem Hádala se duše s tělem HERCEG A KATEŘINA (S12) Byla jedna chudá vdova od samého pána Boha Měla ona osm synů a devátou Kateřinu A neměla ji čím živit, tak musela do služby jít Paní mámo moje milá, nechte si mě raděj doma Mně se jistě něco stane, z toho velká hanba bude Neminula chvíle malá, Kateřina samodruhá Na koho mám žalovati, na koho mám povídati Na Hercega na mladého nebo služebníka jeho Nepovídej na jiného, na Hercega na mladého Už páni do vojny jedou a svých paní si nevezou Mladý Herceg taky jede, Kateřinu si neveze Ta sedničku zametala, slzama ji polívala Ach, čeho se mám nadíti, dala mě sem moje máti A už páni z vojny jedou a svým pannám dary vezou Mladý Herceg taky jede, Kateřince dary veze Veze on jí postýlečku, v postýlečce kolíbečku Jak to matka uviděla hned mu vrata otevřela Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina? Ve chlévě kravičky dojí, druhá dívka u ní stojí Mladý Herceg s koně skočil a hned tam do chléva vkročil Není tu tvá Kateřina, však ví o ní tvoje máma Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina? Poslala jsem ji prát šaty, nemohu se jí dočkati Mladý Herceg bodnul koně, však ona je u Dunaje Tam ho potkal stařičký pán, kampak jedeš Hercegu sám K Dunaji k té vodě jedu, mám tam svoji Kateřinu Není tu tvá Kateřina, však ví o ní tvoje máma Paní mámo moje milá, kde je moje Kateřina? Dala jsem ji katu stíti, neměla na tě sváděti A on měl dva nože čisté a na obě strany ostré Jedním sobě hrob vykopal a tím druhým hlavičku sťal Poroste tu liliečka, ať se kárá má matička Poroste tu i hřebíček, ať se kárá můj tatíček Poroste tu všeliký květ, ať se kárá celičký svět HRAJTE, ŽE MI HRAJTE (R2) Hrajte, že mi hrajte, od konce do konce A ty naše šenkýřečko, pojď s náma do tance Šenkýřečko tlustá, tancuj s námi zhusta Bude tvoje komůrenka i sýpečka pustá Júra je na půdě, Jano je v komoře A ty milá šenkýřečko tancuj podle vůle Ještě jsou tam sýry, tři a nebo čtyři Jeden dukát na truhličce, uvnitř je jich více Ó, pane hejtmane, kudy pojedeme Už je všecko spakované, koně vyženeme Nejeďte horami, jeďte dolinami Aby panští nepátrali, kudy že jsme jeli Šenkýřečka známá, tancovala ráda Už je její komůrenka i sýpečka prázdná Muzika dohrála, šenkýřka zvolala Bodejť by vás všicky čerti, že jsem tancovala Hrajte, že mi hrajte... CHLÁPEK V POLI (S15 A6) Když se náš pán Ježíš narodil, hvězdy, měsíc, zázrak vyvodil Jak se to dozvěděl Herodes král, všecky malé děti pobít dal Josef s Marií to slyšeli, hned s děťátkem pryč utíkali Našli chlápka v poli žito sít. Vrať se pro srp, budeš dnes ještě žít Ráčil mi Bůh milý štěstí dát, dnes jsem sel, dnes budu také žát Ale když to lidé zvěděli, za pannou Marií běželi Našli chlápka v poli žito žát, svaté písničky při tom zpívat Neviděl jsi Pannu, tudy šla a na ruce děťátko nesla Když jsem já to žito rozsíval, překrásnou pannu jsem uhlídal A ty chlápku, chlápku šalebný, ty jsi to žitečko sel vloni Vraťme se mi lidé do města, tudy nešla žádná nevěsta CHODÍ DĚVČE (S16) Chodí děvče kolem vody, oplakává své příhody Chodí, chodí, lamentuje, bílé ruce zalamuje Dva ptáčkové ji těšili že už jede její milý Jede, jede, teď tu stojí, s koníčka slez, slzy roní Jak ho milá uviděla, padla na zem a omdlela Nepřitěžuj, milá sobě, hůře je mně nežli tobě Hůře je mi s tvým vínečkem nežli tobě s děťátečkem To vychováš, do světa dáš a ještě v něm útěchu máš Mně tvůj vínek bude těžký až já přijdu před soud božský Ty budeš stát a žalovat a já musím pokutu dát Hrají žíly pod koleny o ten věneček zelený Hrají, hrají, nepřestanou, že jsem podved pannu krásnou CHODIL PÁNBŮ PO POLI (A6 R1 L2 L6 L15) Chodil pánbů po poli Sbíraje apoštoly Nasbíral jich dvanácte Sám pánbů byl třinácte Přišli oni na pole Nadešlo jim pachole Řekni ty nám pachole Kde je tady hospoda Tam ve městě na stráni Na tom drobném kamení Tam najdete hospodu Pro poutníčky svobodu A když do města přišli Mýtníka tam potkali Mýtný, milý mýtníčku Pusť nás přes to mýtečko Já vás přes ně nepustím Mýto vybírat musím Jak nás přes ně nepustíš Putovat s náma musíš Já putovat neumím Mýto vybírat musím Mýtný, milý mýtníčku Vstaň na levou nožičku A všecko co uvidíš To nám povědět musíš Vidím kůry andělské A království nebeské Mýtný, milý mýtníčku Vstaň na pravou nožičku A všechno, co uvidíš To nám povědět musíš Vidím tři kádě peněz Na penězích čený pes Jestli kádě pozdvihneš To království dosáhneš Nemoh kádě pozdvihnout Musel v pekle zahynout V neděli po obědě Chodil pánbů po světě JANÍČEK (M3 A4) Když jsme šli na hody Bylo nás jedenáct A když jsme šli z hodů Zůstal tam jeden z nás Leží nad dědinou S hlavou posekanou Leží tam Janíček Červený hřebíček Červená fialka Ta jeho frajerka Rukama lomila Smutně naříkala Janíčku, Janíčku Červený hřebíčku Ty ses mně rozvoněl Po širém políčku Ne tak po políčku Jako po srdéčku Po srdéčku, po mém Ležíš jako kámen JANO (L1) Pasol Janko krávy A Kačenka pávy Janoškova kráva Zašlapnula páva Páva nejmladšího Péra nejdražšího Kača nemeškala Hned domů bežala Panímámo moje Neštěstí se stalo Janoškova kráva Zašlapnula páva Páva nejmladšího Péra nejdražšího Máma nemeškala Janka svázat dala Dala mu domeček Nitranský zámeček Dobře je ti, Janku V tom nitranském zámku Neořeš, nekopeš Jenom sedíš v chládku Nežádej, má milá Takové dobroty Abys měla nosit Ze železa boty Ze železa boty A na rukách pouta Nemysli, má milá Že je to dobrota Už Janíčka vedou Přes nitranské pole Máti na něj volá Vrať se srdce moje A já se nevrátím Už jsem přikovaný A už mě hrkajú Poutečka po zemi JANOŠEK A MARUŠKA (L2 L15 R2) Jede Janošek přes hory Veze Marušku na koni Kázal Marušce zpívati A horám se rozléhati Zpívej písničku, Maruško Veselou, pěknou, maličkou Jako jsi doma zpívala Kdyžs u otce, matky byla Začla Maruška zpívati A hory se rozléhati Uslyšeli je zbojníci Velehradští loupežníci Pojďme, mi mu ji vezmeme Toho zrádce zabijeme Ustup, Maruško, nalevo Pod javor zelené dřevo Janošek mečem zatočil Po dvanácti hlavách skočil Třináctý se mu vyprosil Že by za ním zbrojí nosil Nezabíjej mě, Janíčku Složím o tobě písničku Znám já bránu malovanou Zlatem, stříbrem okovanou Kdo tu bránu malovat dal Zlata, stříbra nelitoval Tamten bránu malovat dal Kdo Marušku domiloval Jede Janošek přes hory Veze Marušku na koni úprava Lukáše Bořka pro mládežnický dechový orchestr v Kolíně JEDE FORMAN DOLINOU (S16) Jede forman dolinou Zbojník za ním bučinou Stůj, formane, nespěchej Čtyři koně vypřahej A pátého vraného Já si sednu na něho A když jsi tak velký pán Vypřahej si koně sám Kdyby bylo na poli Nebyl bych ti po vůli Ale že je při horách Při zbojnických komorách Tu byste mě zabili Do chrastiny hodili A děti by plakaly Že tatíčka neznaly Žena by mě želela Že se mnou málo byla Jede forman dolinou... JESTLI MĚ RÁDA MÁŠ Jestli mě ráda máš Poprodej vše, co máš Poprodej vinohrady Vyplať mě, milá z vojny Vinohrad prodala Peníze mu dala Tady máš, můj synečku Vyplať si svou hlavičku Jestli mě ráda máš Dej říkat Otčenáš Zdrávas Maria taky Za ty naše vojáky JEŽÍŠ A BOUŘE (S15) Ej v onen dávný čas Ježíš spasitel náš Vstoupil na lodičku, bral se přes vodičku Ej bouře veliká, strach, hrůza všeliká Velké vlny byly, lodi přikrývaly Pán spal na podušce na konci v lodičce Volali na něho učedníci jeho Ej pomož nám pane ať nezahyneme Čeho se bojíte, snad malé víry jste? Pán Ježíš tiše vstal, moři, větrům kázal Na to rozkázání bylo utišení Moře se zdvihnulo větry zastavilo Lidé se divili že je moc veliká Že větrové moře jeho poslouchají Už se nám narodil co všecek svět stvořil Co stvořil stvoření i v zemi koření I drobný dobytek lidem na užitek JEŽÍŠEK A ANDĚLÉ (S15) Šla Maria do kláštera, tam synáčka porodila Porodila i povila, do jesliček položila Lež tu synu, lež tu milý a já půjdu pro anděly Andělé proň přiletěli, pod svá křídla vzali Letěli s ním pod nebesa, nebesa se otevřely Zvony samy zazvonily, dušičky se radovaly Jen jedna se neraduje která otce matku bije Já jsem rodiče nebila, jen jsem si to pomyslila A když sis to pomyslila jako bys to učinila JURA (L2 R2) Oženil se Jura Jura za horama Ej, vzal si on Anku Ze dvora zemanku Když bylo po roce Praví Jura Ance Pojedu za hory K tátovi a matce Musíš doma býti Koníčka krmiti Já doma nebudu Já s tebou pojedu Jura koně sedlá Anka ubrus hledá Už Juříček jede A za ním Anka jde Jak dojel pod hory Pod javor zelený Aničce hlavu sťal Pod javor zakopal Jak dojel k otcovi Všichni ho vítali Vítej k nám, Juříčku Kdes nechal Aničku Zůstala tam v domě Musí krmit koně Jsem ti ji nedala Aby doma byla Než jsem ti ji dala Aby k nám chodila Tak otec jí poslal čtyři koně vraný Dva pluhy kovaný Máti jí poslala čtyři krávy stelné Celé šaty pěkné A bratr jí poslal čtyři voly párné Dva vozy kované Tu máš ty Juříčku Pozdravuj Aničku Už Juříček jede Velký statek žene Jak dojel pod hory Pod javor zelený Sobě tu vzpomínal Na Aničku volal Vstaň, Aničko moje Vstaň srdéčko milé Ženu statky tvoje Když ženeš, užívej Mně smutnej pokoj dej Dívali se páni Z hodonínské brány Co dělá Juříček Pod šibenicemi Co by dělal, visí Nebožátko musí Zmokla mu košilka Od krvavej rosy KDO TO CHODÍ PO KRCHOVĚ (R2) Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou A to jsem já, nový šafář, z tohoto dvora hospodář Řekni doma mojjí paní ať mi šije rubáš nový Přišel šafář, přišel domů, sednul za stůl, sklonil hlavu Copak jsi tak neveselý, snad tě tvoje hlava bolí? Mně má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený Vzkazuje ti tvůj pán první bys mu dala rubáš nový Že prý tam v tom už nebude, že raděj ven z hrobu půjde Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě? A to jsem já, tvoje paní, nesu tobě rubáš nový Otvírejte se hrobové, moje paní sem ke mně jde Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila Nechytej se krku mého, vždyť vidíš jen mrtvé tělo Třeba je to mrtvé tělo, bývalo mi často milo Vstup, paní, vstup, vstup doleji a nestůj jen na okraji Přiletěli dva holoubci, sedli sobě na zvonici A tak překrásně houokali, jakkoby hrany zvonily Jak sirotci uslyšeli, tak na krchov pospíchali Ach, matičko, roztomilá, komu jsi nás zanechala Vždyť jste, dítky, dosti staré, opatrujte jedno druhé KDYŽ DĚVEČKA HUSY PÁSLA (S14) Když děvečka husy pásla Červenou pantličku našla A když našla, schovala ji Přišel milý, dala mu ji Tu máš milý naši lásku Všem mládencům na ukázku Když děvečka husy pásla Červený šáteček našla Do půlnoci vyšívala Od půlnoci zametala Když sedničku zametala Slzami ji polívala Jak ji matka uviděla Smeták jí z rukou sebrala Mazej dcero uplakaná Nejseš mého domu hodna Šla milému žalovati Zlá synečku, zlá tvá máti Trp, má milá, pokud můžeš Však dlouho trpět nebudeš Vem do rukou, co tvého je Půjdem do cizího kraje Jak do pole přicházeli Měl syneček zlé myšlení A jak došli tmavých lesů Rozsekal ji na devět kusů Tu máš, milá, ulevení Za to tvoje naříkání Seber, milý, kosti moje Hoď je do hluboké zmole Nanos doubí zeleného Přikrej mé nevinné tělo Aby vrány nekrákaly Černé oči neplakaly KDYŽ JSEM JÁ BYL MLADÝ (S7) Když jsem já byl mladý, bylo mně dvacet let Býval mě po vůli, býval mně celý svět A od těch dvaceti šlo mně ke třiceti Už se počínaly má líčka měniti A od těch třiceti šlo mně k čtyřiceti Už mě počínaly mé údy klesati A od čtyřiceti šlo mně na padesát Už mě obsypaly moje drobné děti A od padesáti šlo na šedesát let Už mně počínaly mé vlásky šedivět A od šedesáti bylo sedmdesát Už jsem já si začal ten svět rozvažovat Od sedmdesáti bylo osmdesát Už jsem se já začal hůlečkou podpírat Od osmdesáti šlo na devadesát Už jsem si já začal s malými dětmi hrát Od devadesáti kráčí mně to ke stu Už mně ukazujte ke krchovu cestu A po těch sto létech ještě jedno léto Už mně rozžíhejte moje děti světlo Do hrobu mě dejte, do hrobu tmavého Budu odpočívat až do dne soudného Tam vás moje děti všechny budu čekat Až na ten den soudný bude anděl volat KDYŽ JSEM JÁ ŠEL ZVONIT Když jsem já šel zvonit Von tam na mě číhal Já jsem ho tam viděl Jak se ke zdi krčil Myslíš, že tě neznám Ty seš Martin z fary Zvedal na mě kámen Říkal Že tě praštím Já se tě neleknu Jak seš o kus větší Seš ty ale slabej Neuzvedneš kilo Von to kilo zvednul A praštil s ním po mně A že se netrefil Tak jsem k němu došel Praštil jsem s ním o zem A utek jsem domů Když jsem já šel zvonit Zas tam na mě číhal KEBY SI TY CHCELA (S7) Keby si ty chcela, já bych chcel lehli bysme spolem na postel Udělali bysme husličky Co by měli ruky, nožičky KOLEDA (S5 L2 R2) Až my pojedeme na tu koledičku Tak si přivezeme překrásnou děvečku Hej nám hej, vzpomeň na nás s koledou A my pojedeme kousíček za humna Už tam na nás čeká děvčina překrásná A ta děvčina má velmi bystré oči Že ona vyšívá černý šátek v noci A ta děvčina má takovou veverku Která v noci skáče vesele po lůžku A ta děvčina má takové rybáře Že oni jí chytí rybičku ve vodě A ta děvčina má takový prstýnek Který v noci svítí tak jako ohýnek A ta děvčina má takové tesaře Že oni podetnou ten javor na dvoře A z toho javoru bude kolíbečka V ní bude kolíbat děvčina synáčka KOVÁ SYNEK, KOVÁ VRATA (R1 L1 L13) Ková synek, ková vrata   Růže čevená   Růžičko červená   Lilie fiala To vrata ze stříbra zlata Svítily po celém dvoře V celém dvoře i v komoře V té komoře bílé lože Na tom loži panna leží Ta panna má zlatý prsten V tom prstenu tráva roste Na té trávě chlapec pase Pase na ní kozu bílou Že pojede za svou milou A ten prsten snímat bude Kolik pluhů, tolik volů Prsten sejmul, ji obejmul KRISTUS A DÍVKA (A6) A ve čtvrtek po večeři Šel pán Ježíš na procházku Se dvanácti apoštoly Potkali tam jednu dívku A ta dívka nesla vodu Dej nám, dívko, dej té vody Umejem si ruce, nohy A ta voda není čistá Napršelo do ní z lista A ta voda ta je čistá Než ty dívko, nejsi jistá Ve větru ty žít jsi měla S žádným oddána nebyla S každým dítě zahubila Muži peklo zahustila Moře dětmi zaplavila A ta dívka se ulekla Ani slova mu neřekla Jdi děvečko do kostela Padni tam na holá kolena Jak na hřbitov vykročila Zvony samy zazvonily Jak do kostela vkročila Obrazy se potrhaly Naopak se obrátily Oltáře se poklonily Svíčky z vosku zhasínaly Jak v kostele pokleknula V solný sloup se obrátila KŘÍŽ (R1 L2 L15 O2) Ještě jsme byli nad Koryčany Volalo děvče na Vlčnovany Ti Vlčnované v tenkých košilkách Zabili synka na panských loukách Když ho zabili, hrob mu vyryli A na tom hrobě kříž postavili Oj, kříži, kříži, ukřižovaný Pod tebou leží zamordovaný Oj, kříži, kříži, ty jsi památka Pod tebou leží kostí hromádka LAZAR A BOHÁČ (S12) Ležel Lazar v nemoci Žádal od Boha pomoci Přišel tě k boháčovi Žádal kus chleba ubohý Boháč dal psy odvázat A Lazara jimi vyštvat Psi ale neštěkali Lazara olizovali Odstup, Lazare, od stolu Nečiň mi tu nic ze vzdoru Neminula hodina Lazara došla novina Stroj se, Lazare, máš čas Už jde pro tebe z nebe hlas Přiletěli andělé A odnesli ho do nebe Přistrčili mu stolici A vína plnou sklenici Ať se Lazar napije Ať se v něm srdce raduje Neminula hodina Boháče došla novina Stroj se, boháči, máš čas Už jde pro tebe z pekla hlas Ďáblové přiletěli A do pekla ho odtáhli Přistrčte mu stolici A vína plnou sklenici Boháč vína okusil Z úst modrý plamen vypustil Oh, přeběda, nastojte Co jest to víno nechutné Chtěls-li dobré víno pít Měls na světě lépe činit Mám tam ještě dva bratry A chci jim cosi vzkázati Aby lépe činili Do pekla se nedostali Netřeba nic vzkazovat Ví každý, jak se spravovat LÍPA (S5 O2) U našeho jezera Stojí lípa zelená A na té lípě, na té zelené Zpívají tři ptáčkové A to nejsou ptáčkové To jsou šohajíčkové Rozmlouvají o jedné děvčině Který z nich ji dostane Jeden praví Bude má Druhý praví Jak Bůh dá Třetí praví Ty srdénko moje Řekni, proč jsi tak smutná Jakpak nemám smutná být Za starého káží jít Rozželelo se ve mně srdénko Nemohu ho uskrovnit A v té naší komoře Pěkné zelené lože Ja, lože, lože pěkně zelené Kdo v tom lůžku spát bude A kdyby v něm starý spal Kéž by rána nedočkal Kdyby mladý, bohaté úrody By mu pán Bůh zdraví dal U našeho jezera Stojí lípa zelená A na té lípě, na té zelené Zpívají tři ptáčkové MARIE A ALŽBĚTA (S15 M1 A6) Znám hájíček pěkně zelený A v něm bydlejí svatí anděli Pod hájíčkem louka zelená Kráčela po ní panna Maria Potkala ji svatá Alžběta Kampak to kráčíš panno Maria? Kráčím já, kráčím do kláštera Nechci tam zmeškat božího anděla Nechoď, sestro, tam do kláštera Povídají, že porodíš syna Co by to za novina byla Kdyby panna syna porodila Porodila v ty svaté hody Když po všem světě zamrzly vody Nevidět ptáčka křepelice Samé zimy, samé metelice Jen jedna voda nezamrzla Kde Marie Ježíška koupala Znám hájíček... MARIE A ANDĚL (S15 M1 A6 L15) Stála panenka Maria, jako růžička červená Přišel tě k ní anděl páně, dal pozdravení té panně A panenka se ulekla, hned na svá kolínka klekla Ulekla se promluvení andělského zdravení Nelekej se panno čistá, máš porodit pána Krista Pána Krista porodila, žádné bolesti neměla Pán Kristus je malé dítě a on chodí po všem světě MARIE A KOVÁŘ (S15 M1 A6) Panenka Maria po světě chodila Božího synáčka v životě nosila Přišla ona přišla do jednoho města Do jednoho města, kam ji vedla cesta Vešla ona vešla k jednomu šenkýři Šenkýříčku milý, dej mi nocleh tady Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti Ožralci tu pijí a kartáři hrají Přišla ona přišla do jednej uličky Do jednej uličky mezi kováříčky Vešla ona vešla k jednomu kováři Kováříčku milý, dej mi nocleh tady Nemohu, matičko, vám tu nocleh dáti Musíme, matičko, celou noc kovati Můj milý kováři, co to tak kujete Co to tak kujete a nenocujete Kujeme, kujeme tři železné klíny Aby mohli přibít Krista pána s nimi Ona se ulekla, hned odtud utekla Do jednoho chlíva, kde dobytek bývá Přes práh překročila, syna porodila Syna Jezukrista, sama panna čistá Kovářova dcera na ráno běžela Na ráno běžela, do chléva pohlédla Kovářova dcero, podej mi dítěte Podej mi dítěte, mého pacholete Jakpak vám ho podám, vždyť ručiček nemám Jenom ty berličky, co držím knížečky Dotkni se hůlečky, dá ti pánbú ručky Maličko se sehla, obě ruce měla A domů běžela, rukama mávala Má dceruško milá, kdes ty ruce vzala Ach, táto, tatíčku, už se ten narodil Už se ten narodil, co mé ruce stvořil Dala mně jich dala ta ženička mladá Ta ženička mladá, co nocleh žádala Kdybych já byl věděl, že to matka boží Byl bych jí dal ležet v novém bílém loži Teď už nejsem hoden po té zemi chodit Ale jsem já hoden do ohně mě hodit MARIE NA ZEMI (S15) Když milý Kristus pán do nebe vstupoval Matičku svou milou na zemi zanechal Synáčku můj milý a já prosím tebe Rač mě s sebou vzíti do věčného nebe Nemůže matičko, nemůže tak býti Ty musíš matičko na zemi umříti Když budu synáčku na zemi umírat Nedej můj synáčku ďáblu přistupovat Neboj se matičko ďábla černého Já pro tebe pošlu anděla krásného Anděla krásného, dvanáct apoštolů A já sám třináctý pro tebe si přijdu Půjdeš ty matičko, půjdeš mezi námi Jak jasný měsíček mezi hvězdičkami MARJÁNKA (S12) Objel syneček kolem černý les Nadvandroval si Vánov pěknou ves U Jarošovejch zatlouk na vrata Vyšla Marjánka sama devátá Kdo nám to tluče na naše vrata Ať neotlouká stříbra a zlata Já jsem tvůj milej z dalekej země Žádám Marjánko nocleh u tebe Ráda synečku, ráda nocleh dám V horní komoře kde sama líhám Ustlala lože v horní komoře Rozčesávala vlasy kadeře Bylo půl noci, koníček řehtal Až se Jarošův domek otřásal Marjánka vstala čtvrt ovsa dala Zas polehoučku spát uléhala Což tak synečku, což tak tvrdě spíš Že svého koně hlasu neslyšíš Já svého koně hlasu málo dbám Jen když Marjánku po svém boku mám Až bude svítat jeďte pryč od nás A neříkejte že jste byl u nás Ale řekněte že jste koně pás Na horní louce v studenej rose MICHÁLEK / ZABITÝ MICHÁLEK (S12) Ta unínská role černě pooraná Zabil tam pacholka Buďheli z Unína A jak ho tam zabil do žita odskočil Skočil k pohůnkovi: Jak je pacholkovi? Michale Michálku, odpusť mi mou vinu Že jsem ti do hlavy dal smrtelnou ránu Odpouštím odpouštím, ale velmi těžko Že je mé srdéčko poraněné všecko Vy tetko Doračko, je to neveselé Nesem vám synáčka v halenečce z pole Vy tetko Doračko nic se nelekejte Pro vašeho syna bílou plachtu dejte Michale Michálku, kdo je ti příčina Kdo by byl mamičko, Buďheli z Unína Že bys mně Michállku mohl ještě ožit Věru bych ti dala košilku zlatem šít Nechci já mamičko košilky zlatové Už jsem dávno čekal té smrti hotové Zavolej mamičko tam těch kněží Kbelských Ať se vyzpovídám z mojich hříchů těžkých Na co si Michálku kbelských kněží žádáš Přece ty Michálku tolik hříchů nemáš Jak bych já mamičko tolik hříchů neměl Nejedné děvečce jsem se vypověděl Nejednu podvedl, nejednu oklamal A jak by se pán Bůh na mě nerozhněval A ten kbelský hřbitov kolem malovaný Leží tam Michálek pěkně pochovaný Na tom jeho hrobě rozmarýn zelený To kbelským pacholkům roste na znamení Na tom jeho hrobě mariánek roste Vy kbelská děvčátka z něho vínky noste A jeho rodina třemi řady stála Tak ho naříkala jak by hudba hrála Na nebi hvězdička, na zemi děvečka Tak ho naříkala jeho frajírečka MILÝ S MILOU (S12) Smlouvali se dva, smlouvali By pryč vandrovali Z jedné dědiny do druhé Do krajiny cizí A jeho milá, rozmilá Napřed vandrovala A když k hájíčku, když přišla Pod stromem ulehla A její milý, rozmilý Za ní jel na koni A když k hájíčku, když přijel Svou milou neviděl Zavolal hlasem velikým Ach, má milá, kde jsi Zdali tě zvěř neroznesla Nebo zabitá jsi Uvázal koně u dubu Sám klek na kolena Vytáhnul z pochvy ostrý meč Uťal sobě hlavu A jeho milá, rozmilá Ze sna procitnula Viděla ho zabitého Kůň stojí u něho Měla tě milá dva nože Oba balzámový Jedním sobě hrob kopala Druhým se zabila A položte nás, položte Do jednoho hrobu Aby naše věrné duše Přišly k pánu Bohu A položte nás, položte Až tam na rozcestí Kudy dobří lidé chodí Formánkové jezdí Kdo tady půjde, pojede Na nás ať vzpomene Zde leží milý pro milou Oba zabiti jsou Kdo tady půjde, pojede Ať sobě vzpomene Zde leží milý pro milou Milá pro milého MRAČÍ SE, MRAČÍ (L2 R2) Mračí se, mračí, bude-li pršet Pod našima je zelený vršek A pod tím vrškem široký kámen Sedí syneček s panenkou na něm Syneček praví, hlavěnka bolí Zavaž panenko, ať se mně zhojí Panenka váže, hlavěnka klesla Co ses panenko, co ses tak lekla Ach, jak se nemám, smutná lekati Když ty už mně chceš v rukou skonati Já neskonávám, jenom se loučím Tebe, panenko, Bohu poroučím MUSÍME UŽ DO HOR JÍTI (S5 S16) Musíme už do hor jíti Když nemáme za co píti Hej, už se nám začíná Bučina zelenat Který máte srdce smělé Seberte si svoje šavle Hej, já srdce smělé mám Na zbojníka se dám Karabina, dvě pistole Sbohem buďte děti moje Hej, ženo přijdu domů Až někdy k podzimu A když přijdem na paseku Každý vezmeme sekyrku Hej, vyjdem na dvě strany Horními cestami Když padneme na člověka Všechny peníze nám nechá Hej, co nám to prospěje Když je propijeme Když přijdeme do salaše Lepší ovce budou naše Hej, hasa, chlapci, hasa Najíme se masa Musíme už do hor jíti... NA TRENČANSKÉ SILNICI (S7) Na trenčanské silnici je tam domek nový Šenkuje tam má milá vínečkem červeným Já tam zítra pojedu, já tam zítra půjdu Je-li ještě svobodná, namlouvat ji budu A když jsme tam přijeli, tak za dveřmi stála Přežalostně plakala, jak by hudba hrála A co pláčeš naříkáš, však mě tu ještě máš A pro mého koníčka maštalenku nemáš Vzala koně za uzdu, vedla do maštale A milého za ruku rovnou do postele K večeři běž, můj milý, k té matičce mojí Běž se zatím najísti, já jdu postel stláti Nestarej se, má milá, kdo tě ráno vzbudí Vzbudí tě ten kohoutek až poletí z hřady NA TURECKÉ HRANICI (S5 S7) Na turecké hranici Leží paní v nemoci Chtělo se jí vody pít Neměl jí kdo pro ni jít Měla pána starého Poslala ho samého A pán s vodou pospíchá Že už paní nedýchá Když s vodou zpátky přišel Postel zlámanou našel Co paničko, paní má Co postýlka zlámaná Byla tady myšička Honila ji kočička A pán do kapsy sáhnul Tvrdý tolar vytáhnul Ty žebráku ubohý Dej si vyhojit nohy Šel žebrák pomaloučku Zpíval sobě písničku Tvrdý tolar jsem dostal S paní postel rozlámal Na turecké hranici Už má paní po nemoci NESKONČENÁ LÁSKA (L1) Vyšla děvčina, vyšla jediná Jako z růže květ Stála ona, stála, hořce zaplakala Změnil se jí svět Ej, co ty pláčeš, ej, co naříkáš Děvčico moje Jak já nemám plakat, jak nemám naříkat Nebudu tvoje Ej, neplač, neplač a nenaříkej Však ty budeš má Lidé mi tě přejí i celá rodina A pán Bůh to dá Ty budeš paní, ty budeš paní Na velkém dvoře A já budu pánem, a já budu pánem Při svém táboře Ty budeš cestou, ty budeš cestou A já křoviskem Ej, ty budeš pannou, ej, ty budeš pannou A já mládencem Ty budeš horou, ty budeš horou A já dolinou Ty pokveteš růží, ty pokveteš růží A já malinou Až my umřeme, až my umřeme Vzkážeme sobě Ej, zlatá písmena, ej, zlatá písmena Vyrýt na hrobě Kdo tady půjde, kdo tady půjde Vzpomene sobě Neskončená láska, neskončená láska Leží tu v hrobě NEVINNÝ JANKO (S7) Kvetla růže i lilie Nezdravá je milá moje Velice je nezdravá Že Janka v temnici má Ach, vy páni, co myslíte? Proč vy mi ho nepustíte Pustěte mně milého To pro Boha živého A my ti ho nepustíme My ho na smrt odsoudíme Ach, Bože můj, přemilý Vždyť je Janko bez viny Pověz Janko, žes nevinný Že jsou svědci ještě živí Ať dosvědčí po pravdě Že se poddáš pokorně Začali mu desky řezat Že mu budou truhlu stloukat Ještě truhlu stloukali Už ho do ní dávali OD PREŠPURKA K DUNAJI (S7) Od Prešpurka k Dunaji, tam se chlapci scházejí Scházejí se scházejí, švarné děvče hledají Hádají se hádají, jak ten Dunaj přeplují Našel se tam jeden pán, co ten Dunaj přeplaval Když doplaval ke břehu, tak udeřil o skálu Hopsa, chlapci, dobře je, švarné děvče naše je Dej mi, milá, odpověď, kam půjdeme na zpověď Ze zpovědi na svatbu, ukaž, co já dostanu V jedné truhle mám šaty a v té druhé dukáty A ve třetí věneček, protože jsi Janíček A ve čtvrté tulipán, protože jsi mladý pán O, JEZU MŮJ, JEZU O, Jezu můj, Jezu Tys ochrana moje A půjdu já, půjdu Do svého pokoje A když nyní usnu Opatruj mne, pane Ať moje dušička Ráno zdravá vstane Ochraň všechny lidi Vod ohně a vody Vod moru a hladu Vod všeliké škody PACHOLEK A DĚVEČKA (L1) V širém poli stojí zámek Slouží tam jeden pacholek Slouží tam s jednou děvečkou To s rychtářovou dcérečkou Sedm let tam spolu byli Slova spolu nemluvili A jak přišlo léto osmé Dal jim pán Bůh dítě krásné Tak se spolu domluvili Že by to dítě zabili Udělej, milá, jak myslíš Jenom ať se nevyzradíš Zlatou šňůru ukroutila Do studnice ho vpustila Děvče pána to vidělo Hned pánovi žalovalo Pohleď, Aničko, do pole Co uvidíš, to je tvoje Stojí, stojí šibenička Na ní bílá holubička Kdo teď na ní viset bude Kdo by jiný, než Anička A už s ní jde kat po mostě A rozmlouvá s ní po sprostě Chceš, Aničko, moje býti Já ti koupím živobytí Dělej, kate, co máš dělat Moje očka zavazovat PAMÁTKA (A4 L15) Paní syna ukládala Tak ona mu zazpívala Huli beli můj pacholík Tvůj otec je velký zbojník Ve dne vyjde, v noci přijde Vždy krvavý meč donese Dvanáct šátků jsem sedrala Co jsem mu meč utírala Pověz že mi, ženo věrná Jak jsi to sobě zpívala Však jsem já si nezpívala Jenom jsem na služku lála Pověz že mi, služko věrná Proč ta paní tobě lála Však mně paní nic nelála Jenom syna ukládala Tak pojď, ženo, tak pojď dolů Pojedem do pole spolu Pod ty hrušky rozšířené Sedni ženo s koně dolů Já ti setnu tvoji hlavu Podej mně, služko, synáčka Ať mu zlíbám jeho líčka Jedno líčko políbila Druhé líčko vyhryznula Tu máš synu na památku Že ti otec stínal matku PASE JANO DVA KONĚ (S5 S7) Ej tam dole na dole Níže Nových Zámků Pase Jano dva koně Ej v drobném marijánku Ej pase je tam on pase Ej až se celý třese Že mu jeho milenka Ej pacholátko nese Nenos mi ho milenko Ej nedělej mi toho Vem si svoje pachole Ej pověz na jiného Na jiného nepovím Ej pán Bůh by mě trestal Kdoví jakou nemoc by Ej na mě s nebe seslal A tak já ti milá dám Ej čtyři sta tolarů Vezmi milá, vezmi je Ej na celou výživu Ale to já neberu Ej to je všecko málo Dávno jsi ty užíval Ej mojí lásky darmo Tak ti ještě k tomu dám Ej můj zlatý prstýnek Jestli ti to bude dost Ej za zelený vínek Ale to já neberu Ej to je všecko málo Dávno jsi ty užíval Ej mojí lásky darmo Tak ti ještě k tomu dám Ej kravičku s telátkem Jestli ti to bude dost Ej i s tvojím děťátkem Ale to já neberu Ej to je všecko málo Dávno jsi ty užíval Ej mojí lásky darmo Tak ti ještě k tomu dám Ej vraného koníčka A na toho koníčka Ej sám sebe Janíčka Ej to jsem já šohajku Ej tohle jsem já chtěla Abych tobě Janíčku Ej věrnou ženou byla PÁSLI OVCE PASTÝŘI (M1) Pásli ovce pastýři, ti nebeští malíři Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal A tam běžte, pospěšte, Ježíška tam najdete A on leží v jesličkách ovinutý v plénečkách Marie ho kolíba, svatý Josef mu zpívá Hajej belej, synu můj, svatý Josef pěstoun tvůj Marie se starala kde by plének nabrala Uthneme z růže květ, ovineme celý svět PÁSL JANKO PĚT VOLŮ (S16) Pásl Janko pět volů Na zeleném   Lypicija lausa, don dáry bom bom Úhoru Přišli k němu zbojníci Na slovíčko zbojníci Dej nám Janko halenu Spásl jsi nám malinu Já vám halenu nedám Neboť druhou už nemám A tak spolu mluvili Až Janíčka zabili Leží Janko zabitý A krvičkou přikrytý Máti volá Synu můj A děvečka milý můj Pásl Janko pět volů Na zeleném úhoru PLÁČ JEŽÍŠKŮV (S15 M1) Narodil se Kristuspán   Toho dne   S velkým veselím Na ubohej posteli Třikrát Kristus zaplakal Matička ho kojila Ach, můj synku, neplač již Jak já nemám plakati Mám křesťany vykoupit A ne stříbrem, ne zlatem Ale vlastním životem Narodil se Kristuspán POČKEJ MÁ MILÁ (S7) Počkej má milá, já na tě povím Nepočítalas kolik je hodin Jedna hodina s půlnoci byla Když mě má milá vyprovodila Vyprovodila až do hájíčka Tam jsme slyšeli zpívat slavíčka Slavíček zpívá, háj se rozlíhá Že už má milá není poctivá Nejsem poctivá ale jsem byla Já jsem pro tebe vínek pozbyla Jen ty synečku, jen ty jsi vinen Tys mě opojil červeným vínem Červeným vínem, sladkou kořalkou Já jsem mohla být dosud panenkou Ty jsi dcérečko, ty jsi vinnější Tys mě volala do síně vaší Ne tak do síně jak do světničky Tams mě dávala milá hubičky POJĎ SE MNOU, MILÁ (A1 L15) Pojď se mnou, milá Přes tu dolinu Uslyšíš o mně Smutnou novinu Na tej dolině Loučka zelená Nechoď tam, Janko Zabijí tě tam Když mě zabijí Bude památka Zůstane po mně Kostí hromádka A z těch kosteček Bude zámeček Budou povídat Byl to syneček PŘED NÁMI JE ZAHRÁDEČKA (S7) Před námi je zahrádečka, v té zahrádce fialečka Rozmarýn zelený, všechen potrhaný Když se chlapci naučili, na rozmarýn chodívali Chodívalo jich moc, když byla tma Vánoc A ta naše bílá stěna celá krví postříkaná Jak se chlapci bili o dva rozmarýny Chlapci, chlapci, nebijte se, přijděte k nám, změříte se Takové pérečko uviji lehoučko A děvečka nemeškala, k rychtářovi hned běžela A dala žalobu jakou měla škodu A pan rychtář též nemeškal, ceduličku napsati dal Poslal ji ulicí, kde jsou švarní chlapci PŘÍSAHA (S16) Cos má milá udělala, žes při oltáři před božskou tváří, přísahala Nechtěla jsem, musela jsem před oltář kleknout ručičky sepnout, plakala jsem Včeras byla tatíčkova, a dneska už jsi mý dítě drahý, moje žena Včeras byla maminčina, a dneska už jsi mý dítě zlatý, moje žena Včeras měla z růže věnec, a dneska už máš a dneska už máš bílý čepec ROZBROJ V KUCHYNI (L2 R2) Kuchařka se bojí, škopíček ji honí Puténky ji pomlouvají, že nenosí vody Vařečky a lžíce berou svoje rance Pojďme sestry roztomilé, ať si míchá, čím chce Pec chlebová praví Dej vám pán Bůh zdraví A vy kamna nemazaný, nebudu vám tady A ohniště puklo, velice to bouchlo Polínko ven vyskočilo, hrozně se potlouklo Křen se hrdě nese, na poli se pase Ředekvička tam přiběhla, zabila mu prase   Přiběhla kvedlačka, hned se strhla rvačka   Proč jste to prase zabili, mojeho kmocháčka Přiběhl tam špenát, začal jim nadávat Cože jste vy za junáci, já vás chci zprubovat Ta kulatá řepa, ta křičí ze sklepa Že jak na ně ven vyběhne, že jim hřbet vyklepá Ty drobný anýzi, řepa ho pobízí Chytni mrkev a zatáhni pod kopec do mlází Ta panská lebeda, ta křičí přeběda Kdybych raděj mohla utéct od toho oběda Okurek a dýně patří k jedné rodině Tykev do sklepa běžela, víno nese v klíně Jak víno vypili, s tykví se poprali Ten strašně zlostnej okurek na hlavu si dali Tykev byla chytrá, dyní o zem mrskla A na hřbet jí vyskočila, dýně z toho pukla Píseň se zavírá, už je všemu konec Kočka s masem utekla pryč, zůstal prázdný hrnec RŮŽE NAD SV. JÁNEM (S15 M1 A6) Když jsem šel, našel jsem kamínek bílý V tom kamínku klášter vymalovaný Tři lože v něm stojí vysoko vystlané Na tom loži prvním sám pán Bůh dříme Na tom loži druhém panna Marie Na tom loži třetím dříme svatý Jan A nad pánem Bohem andělé hrají Nad pannou Marií svíce hořejí A nad svatým Jánem růže rozkvétá Z té růže růžičky ptáček vylétá A to není ptáček, to je boží syn Ten, co v širém světě stvořil všechen lid Když jsem šel, našel jsem... SESTRA (S12) Znám já jednu hospodu, je z kamene mramoru Je tam hospodská mladá, víno, pívo nalívá Jednou tam tři pánové, překrásní rytířové Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám máz vína Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá Kačenka víno nese až se jí ruka třese Netřese se od džbánu, než od zlatých prstenů Hej, hospodská, hej, mladá, je-li toto dcera tvá A to není dcera má, to děvečka služebná Jeli tudy formani, děvečku mi prodali A když bylo zvečera, hospodská na ni volá Jdi Kačenko postel stlát, ti pánové půjdou spát Copak je to nového, sedm let jsem sloužila, postýlky jsem nestlala Kačenko neodmlouvej, co ti kážu, to dělej Jak Kačenka pokročí, rytíř za ní poskočí Ne tak, ne tak, rytíři, já jsem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného Když jsi z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého Jsem krále inšperského, vlastní dceruška jeho Když jsi jeho dceruška, tak jsi moje sestřička Sedm let jsem tě hledal, a s koně jsem neslízal A jak jsem s koně slezl, hned jsem tebe nalezl A když bylo za rána, na Kačenku volala Vstaň nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá Žádná vaše nevěsta, to je má vlastní sestra Pojď Kačenko k placení za sedm let sloužení Sto tolarů jí dala že jí dobře dělala, ještě pro ni plakala Stoupni sestro na kámen a z kamene na třemen Ze třmene na můj kůň, pojedeme, kde náš dům Co bys matičko dala, bys o dceři věděla Dala bych všecko zboží, bych věděla o dcéři Nedávej všecko zboží, podívej se do dveří Do dveří se podívá, panímáma omdlívá Vstávej matko ze svých mdlob, ať nemusím kopat hrob SESTRA TRAVIČKA Stojí hruška v širém poli, pod tou hruškou kámen bílý Pod kamenem zlatý prsten, skrz ten prsten tráva roste Kdo tu trávu žíti bude, zlatý prsten nosit bude Žala ji tam moje milá, ten prsten však nenosila Jeli tudy cizí páni, pojeď, holka, pojeď s námi Já bych s vámi ráda jela, kdybych já bratra neměla Bratra můžeš otráviti, s námi můžeš přece jeti A jak bych ho otrávila, když jsem se to neučila Jdi do háje zeleného, najdeš hada jedového Uvař mu ho v teplém mlíce, on ti skoná v malé chvilce Už bratříček z lesa jede, jasanové dřevo veze Pojď bratříčku k snídáníčku, přichystala jsem rybičku Jaká je tohle rybička, kde je ploutev, kde hlavička? Hlavičku jsem posnídala a ploutvičku kočka vzala A když bylo po snídání, má se bratr k umírání Jdi sestřičko pro vínečko, ať ohřeje mé srdéčko Nabrala mu vody z louže, pí, bratříčku, to pomůže A když bylo po obědě, běda, sestro, běda, zle je A když bylo po večeři, přijeli tam tři lékaři Ó, vy páni lékařové, probodněte srdce moje Tělo dejte pod kamení, ať ten oheň více není A z kamení do kostnice, ať ta bolest není více Jeden den ho pochovala a druhý den psaní psala Přijeď milý bez prodlení, už je bratr otrávený Když jsi bratra otrávila, ani mne bys nešetřila Ouvej, Bože, jaké hoře, nemám bratra, ani muže SLUŽEBNÝ CHLEBÍČEK (S7) Ach, Bože můj milý Z nebe vysokého Nemohu se najíst Chleba služebného Služebný chlebíček Těžce vydělaný Ještě jsem ho nejed Už je vyčítaný Jeden mi ho vyčte Druhý ho osahá Třetí křivě hledí Když mi ho podává Když mi ho krájejí Jak vrbový lístek Ještě se mě ptají Jestli ho sním všecek Ještě se mě ptají Zda ho mám dost slaný Však já si ho solím Svojimi slzami SMRT (M3 L1) Byl tě jeden člověk Bylo mu jakkolvěk Šel od role k roli Hledět na obilí Obilíčko moje Co jsi tak moc pěkné Je pěkně zelené Od vrchu do země Kterak já tě sežnu Do stodoly svezu Potkala ho smrti Na velkej silnici Co děláš můj choti Mám s tebou mluviti Jdu od role k roli Hledět na obilí Zanechej obilí Stroj se v roucho bílý Mám s tebou mluviti Máš ty se mnou jíti Smrti, milá smrti Zanechej mě ještě Mám já drobné děti Chci je vychovati Tvojím drobným dítkám Zlého se nestane Tvojí mladej ženě Tatík se dostane Střelila ho smrti Střelou přeukrutnou A píchla ho v srdce Převelice těžce Už ten divný rozum Už mi sloužit nechce SNÍDÁNÍ PANNY MARIE (S15 M1) Vyvěrá studeně vodička z kamene A v ní se umejvá panenka Marie A jak se umyla, na břeh vystoupila Na břeh vystoupila, syna porodila     Synáčku můj milý, já bych už snídala     Já bych už snídala rybičky z Dunaja Synáčku můj milý, počkej na mě chvíli Ulovím rybičku, co plave v Dunaji Počkej, má matičko, já ti ulovím Led ohněm zapálím, tobě ji usmažím Synáčku můj milý, jak bys to učinil Jak bys to učinil, vždyť ses teď narodil Tak ty mně, matičko, tak ty mně nevěříš Vždyť já jsem syn Boží, všecko to jsem stvořil Já jsem stvořil nebe, i matičko tebe Ty ptáky na horách, rybičky ve vodách Ten chovný dobytek lidem na užitek To drobné kamení lidem na znamení     Nestvořil jsem horšího jako ty prsteny     Jako ty prsteny i drahé kameny Šla panenka Maria cestou nedalekou Potkala děťátko, malé, neveliké Ptám se tě, děťátko, kdes růžičky vzalo V té zahrádce rajské, tam růžička roste Z ráje jsou růžičky mé, červené a bílé Běž si je natrhat, panenko Marie SOUDILI SYNEČKA (M2R2) Soudili synečka v Kyjově na právě Že zabil panenku na zelené trávě Já jsem ji nezabil, zabila se sama Já jsem se jen díval, jak se mordovala Vrazila nožíček do pravýho bočka Z té rány vykvetla červená růžička Červená růžička, modrej karafiát Škoda tě, panenko, škoda tě nastokrát Ach, co sis, panenko, co sis pomyslila Pro marný slovíčko srdéčko zranila Zranila, zranila pro synečka svýho Že už nedostane nikdá takovýho STARALA SE MÁTI MÁ (S7 L2 L15 O2 R2) Starala se máti má, hej nám hej Kam mě k místu dochová Nestarej se matičko Dostanu já místečko Na slavkovském hřbitově Tam mám místo hotově Přinesou mě na marách Jak nevěstu v peřinách A nebeské hvězdičky Budou moje drůžičky A červení mravenci Budou moji mládenci Zvony budou pěkně hrát A hrobař postýlku stlát Místo peřin prachových Dají třísek jedlových Místo vrchní peřiny Nasypou navrch hlíny Přátelé se rozejdou A mě tady zahrabou Zahrabou mě do jámy Mezi červy a žáby Zůstanou jen housličky Ty slavkovské zvonečky Ty mně budou pěkně hrát A já budu tvrdě spát Kdyby hrály sto hodin Už se nikdy nevzbudím Kdyby hrály dvě stě let Už nepřijdu na ten svět STARÝ A MLADÁ (S7) Starý mladé nic nevěří, odhání ji ode dveří Pusť mě, starý, ven z komory, velice mě hlava bolí Tak se vykloň z okýnečka, ochladí se tvá hlavička Jaké je to ochlazení, když tu není potěšení Vzala klíče od světnice, bolí mě hlava velice Ze světničky vyskočila, devět plotů přeskočila Ten desátý byl vysoký, byl tam chlapec černooký Od večera do svítání se tam spolu milovali Běž milenko ke starému, blíží se ke dni bílému Kdes, Kačenko, kde jsi byla, že jsi se tak urousala Kdos otevřel naše vrátka, pryč nám utekla telátka Utekla nám až do prosa a tam byla velká rosa Pak jsem zašla do kostela, za tebe se pomodlila Za tvé staré šediviny, aby na světě nebyly Lepší s mladým dříví štípat, než se starým zlato sčítat Lepší s mladým v jetelině, než se starým na peřině Lepší s mladým na kamení, než se starým ve stavení STOJÍ KOSTEL NA SKÁLE Stojí kostel na skále Kriste nebeský Stojí kostel na skále Aleluja, zdrávas Maria Je v něm devět oltářů U každého Žid stojí V ruce ostrý nůž drží Krista pána bodají Až z něho krev stříkala Marie ji sbírala Do šátečku vázala Do zahrady vskočila Tu svatou krev zasela Ať je z tebe révečka Na révečce poupátko Na poupátku lísteček Na tom lístku hrozének Z toho hroznu vínečko Kdo to víno bude pít Ten na věky bude žít Bude ho pít svatý Jan Naposledy Kristus pán Stojí kostel na skále STŮJ, BŘÍZO ZELENÁ (R1 L1 L15) Stůj, břízo zelená Pod městečkem vojna silná Stůj, břízo zelená Můj bratříček na ni jede Co on si tam vybojuje Můj bratříček z vojny jede Tři jablíčka v ruce nese Jedno on dal své matičce Druhé on dal své sestřičce Třetí on dal své milence Milenka se rozhněvala Že všech jablek nedostala Matička mě vychovala Sestřička mě kolíbala Tys mně, milá, nic nedala Bílej šátek jsem ti prala Pod městečkem vojna silná Stůj břízo zelená SVATÁ ANNA (A6) Byla jedna stará žena co se byla na prošení dala Šla ona tam, šla tou cestou, kde nejvíce formánkové jedou V širém poli forman stojí, své koníčky o hladě tam moří Co formánku, co tu stojíš, své koníčky o hladě tu moříš Jak já nemám ženo státi, když nemůžu kolem ani hnouti Půjč formánku biče svého, popoženu koně nezdárného Stará žena bičem točí, hned všecky čtyři kola vyskočí Nebyla to žádná žena, a byla to svatá Anna, co to formánkovi pomáhala SVATÁ DOROTA (A6) Byla tě krásná Dorota Král jí dával stříbra zlata Chceš-li, Doroto, moje být Svět tě bude co paní ctít Já už mám krále jiného To Krista pána samého Král se velice rozhněval Dorotu do vězení dal Sedm let těžkou vojnu ved Sedmý rok se navrátil zpět Připomněl sobě Dorotu Zda zůstala při životu Hluboko v temnotě žije Nemluví, nejí, nepije Chceš-li, Doroto, moje být Svět tě bude co paní ctít Já už mám krále jiného To Krista pána samého Král se velice rozhněval Pod pecí mocně topit dal Oč ji pec více pálila O to víc krásy nabyla Tak dal král olej vařiti A pannu na něm smažiti O co se více smažila O to víc krásy nabyla Tak dal král kolo dělati A pannu na něm lámati Dorota Boha prosila Ať ji zbaví toho kola Pán Bůh se nad ní smiloval A hrom to kolo rozlámal On ti ostrý meč pomůže Až ti zajede do kůže Za město ji kázal vésti Její hlavu mečem smésti Potkal ji svatý Eliáš Kam, Doroto, kam pospícháš? Jdu do Kristovy štěpnice Budu tam trhat ovoce Až ho tam budeš trhati Nezapomeň mi poslati Když kat ponejprv udeřil Meč se mu napůl rozlomil Když kat udeřil podruhé Tak svatá hlava sťata je Duše je mezi anděly Jako hvězdička na nebi Tu s nebe děťátko přišlo V košíku ovoce mělo Hej, Eliáši, člověče Mám tu pro tebe ovoce To, co ti sestra slíbila Když už se na smrt chystala SVATBA (S16) Stála svatba stála do bílého rána V pondělí celý den, celý boží týden Ty družbo nejmladší, pro Boha tě prosím Neukládej mě s ním nebo umřít musím Bys také umřela, ty s ním spáti musíš Bože můj, otče můj, k čemu mě to nutíš Když ji ukládali, jemu přikázali Aby se jí netknul, leda až k půlnoci Když bylo k půlnoci, k dvanácté hodině Obrať se má milá pravým líčkem ke mně Já se neobrátím, svej krásy neztratím Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla Pravím ti podruhé, obrať se ty ke mně Tím líčkem červeným, červeným a bílým Já se neobrátím, svej krásy neztratím Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla Pravím ti potřetí, obrať se ty ke mně Tím líčkem červeným, červeným a bílým Já se neobrátím, svej krásy neztratím Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla Za klobouček sáhnul, ostrý meč vytáhnul Svoji nejmilejší do srdíčka bodnul A ráno raníčko, když se ženské sešly Jeho nejmilejší snídani chystaly Ach ženy ženičky, snídani nechejte Mojí nejmilejší košulenku šijte Její milá máti do komory vkročí Svoje bílé nohy do krve namočí Bože můj, otče můj, co jsem udělala Že jsem svou dcerečku na svatbu nahnala A hosté se ptají jaký šat jí dají Nedávejte jí ženský, dejte jí panenský Šibenko, šibenko, když ty budeš moje Tak tě dám vydláždit nahoře i dole Odspodu tolary, odvrchu dukáty Budeš celá ze skla, jak denice jasná Už milenku nesou, mládenci pod věnci A milého vedou katé k šibenici SVATÝ DAVID (A6 L15 O2) Znám já loučku zelenou A na ní lipku sázenou A pod ní seděl David král Svaté písničky sobě hrál Hou hej, radostná novina Přišla tě k němu Mária Hou hej, Davide, ty jen hráš A svoji matku v pekle máš A svatý David neseděl Vzal si housličky, k peklu šel A kyž tam před peklo přišel Svoji matičku uslyšel Hned na své housličky zahrál Matičku z pekla ven volal Dušičky se jí chytaly Z pekla ven vyjít nedaly Tak s ďáblem sázku udělal Kdo by z nich pěkněji zahrál A David tak pěkně zahrál Že matku z pekla ven vyhrál Hou hej, Davide, Davide Budeš-li sloužiti u mě Nebudeš těžce pracovat Jenom v měsíčku sedávat Svaté písničky zpívávat SVATÝ JUŘÍ (A6) Svatý Juří po horách chodíval Po horách chodíval, po cestách jezdíval Přijel on tam k jednomu jezeru Uviděl tam klečet císařovu dceru Co, ty krásná panno, tady klečíš A tak smutně, truchle do jezera hledíš Ach, jak nemám já přesmutná býti Vždyť já už dnes musím smrti podstoupiti Chceš-li, panno, v Boha uvěřiti Chci tě od sanutě, smrti obhájiti Já bych ráda v Boha uvěřila Ach, kdyby to jenom možná věc to byla Svatý Juří na koníčku jede A ta zlá sanuti už z jezera leze Svatý Juří kopí své napřáhnul A sanuti hlavu docela probodnul Krásná panno, dej zlatého pasu Povedem my na něm sanuti k městečku   Seděla královna v okénečku   Přirovnávala se jasnému slunéčku   Lidé, lidé, divu nevidíte   Už ta naše dcera živou sanuť vede   A ta sanuť strašlivě ryčela   Městečko se třáslo, zeď se osypala Jak dojeli paláce panského Probod svatý Juří draka pekelného Tři tisíce koní zapřáhnuli Ale s tou sanutí z místa hnout nemohli Chcete, lidé, v Boha uvěřiti Chtěl bych vám tu sanuť z města vysmýčiti Rádi bychom v Boha uvěřili Ach, kdyby to jenom možné věci byly Svatý Juří zapřáhnul koníčka A vyvezl on tu sanuti z městečka SVATÝ LUKÁŠ (S12) Svatý Lukáš malíř Boží, on maloval obraz boží Nemoh on ho vymalovat, musel nad ním podřimovat Matka boží přistoupila, obraz svatý malovala Svoje líčka položila, hned obrázek ozdobila Vstaň, Lukáši, vstaň ze spaní, už je obraz malovaný Zapřahejte šest pár volů, vezte obraz k Častochovu Postavte ho na kopečku proti jasnému slunéčku Když prostřed lesa přijeli, tři zbojníci vyskočili Stůjte, stůjte, nespěchejte, co vezete, to nám dejte Uviděli obraz Boží, co maloval malíř boží A my vám ho porubáme, a my vám ho posekáme Nerubejte, nesekejte, zkameníte, zdřevěníte Jeden zaťal, hned zkameněl, druhý zaťal, hned zdřevěněl A ten třetí Boha chválil, že obrazu neporanil K Častochovu dále jeli, na kopečku zastavili Tu mě složte na kopečku proti jasnému slunéčku SVATÝ VALENTÝN (S12) O tom svatém Valentýně Pěkná sláva o něm plyne Že na světě tak krásný byl Dřevolivnu podobný byl A panny ho milovaly Pěkné dary posílaly A on prosil boha svého Aby změnil krásu jeho A pán Bůh ho vtom uslyšel Valentýnek kněžství došel Jak první mši svatou sloužil Přetěžký vřed ho obrazil Házel sebou po kostele Od oltáře až ke stěně A panny se odvrátily Pěkné dary zpět si vzaly A on prosil boha svého Aby vrátil zdraví jeho A pán Bůh ho hned uslyšel Valentýnek zdraví došel A ještě ho obdaroval Aby lidi uzdravoval SVATÝ VAVŘÍN (L1 L15) Byla jednou jedna matička Měla překrásného synáčka Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti Do vroucího másla vložiti Peče se děťátko jak ryba Pak ho ten zlý pohan posnídá Jeho matička to slyšela Stála za dveřma a plakala Ach, moje matičko, neplakej Ležím já v rosičce studenej Ležím na travičce zelenej Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti Do vroucího oleje vložiti Peče se děťátko jak ryba Pak ho ten zlý pohan posnídá Jeho matička to slyšela Stála za dveřma a plakala Ach, moje matičko, neplakej Ležím já v rosičce studenej Ležím na travičce zelenej Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti Na železný rožeň strčiti Peče se děťátko jak ryba Pak ho ten zlý pohan posnídá Jeho matička to slyšela Stála za dveřma a plakala Ach, moje matičko, neplakej Ležím já v rosičce studenej Ležím na travičce zelenej Zlý pohan se o tom dozvěděl Poručil děťátko přinésti Na cínový talíř vložiti Zlý pohan do něho zakrojí A děťátko k němu promluví Ty zlý pohane, nekrájej A moji dušičku nežádej Moje dušička je spasená Tvoje je na věky ztracená Zpívali to žáci v kostele A svatý Vavřinec při stole ŠEL PÁN BŮH NA PROCHÁZKU Šel pán Bůh na procházku před pekelnou bránu Všechny dveře zamčeny, na zámky zavřeny Jak Pán do dveří strčil, všechny zámky porušil Jaký je to mocný pán, že ruší zámky nám Já jsem pán Bůh z výsosti, přišel jsem pro duše Vem si jednu nebo dvě, jdi s nima do ráje A já nejdu pro jednu, ani pro dvě, pro tři Já jsem přišel pro všechny, pro věrné dušičky Všechny duše v řadě jdou, vesele zpívají Jenom jedná smutná je, přežalostně pláče Proč dušičko smutná jseš, přežalostně pláčeš Jak bych smutná nebyla, rodiče jsem tloukla Ach, netloukla, netloukla, jenom jim to přála Horší jest pomyšlení nežli udeření Šel pán Bůh na procházku... ŠIBENIČKY (A4 L15R2) Koupil jsem si pole V tom holickém dole Dal jsem si ho zorat Podle svojí vůle Dal jsem si zorat Pak jsem si ho osel Každý den zvečera Když měsíček zašel Zasel jsem ho, zasel Krejcary, pěťáky Ony mně vyrostly Tolary, dukáty Stavějí, stavějí Šibeničky dvoje Vyber si, Janoško Která bude tvoje A ta nejhořejší Ta je nejpěknější Ta mému srdéčku Bude nejmilejší Vědět tak, šibenko Že ty budeš moje Dal bych tě vyzlatit Nahoře i dole Dal bych tě malovat Dal bych tě okovat Aby má galánka Musela litovat Galánka litovat A maměnka plakat Až bude z hlavičky Tulipán vykvétat Tulipán, tulipán Kdypak tě trhat mám Počkej do neděle Až se rozzelenám ŠKAREDÝ VĚNEČEK (L1) Pozdě teď, děvečko, pozdě teď lituješ Ach, když už na rukou děťátko pěstuješ Kdyby si, děvečko, vzpomněla zavčasu Pokavad si měla ještě svoji krásu Měla si, děvčátko, zamknout se v komoře A nepouštět synka do svojeho lože Ale tys pustila, slibům uvěřila A přitom věneček zelený pozbyla Nadarmo, děvečko, hážeš tím prstýnkem Nikdy už nebude zeleným věnečkem Byl pěkný zelený, ale teď je černý Ach, jaké on došel škaredé proměny ŠLA DĚVEČKA Z PŘEROVA (S7) Šla děvečka z Přerova Na jarmark do Kyjova Potkal ji tam pán Roztřískal jí džbán Ó, mlč, děvče, neplač ty Škoda se ti zaplatí Za diravý džbán Dám ti dukát zaň Ona dukát nechtěla Jenom džbánu želela Třebaže jsi pán Zaplať mě ten džbán Ó, mlč, děvče, neplač ty Škoda se ti zaplatí Za diravý džbán Dám ti syna zaň Ona syna nechtěla Jenom džbánu želela Třebaže jsi pán Zaplať mě ten džbán Ó, mlč, děvče, neplač ty Škoda se ti zaplatí Za diravý džbán Dám ti sebe zaň Ó, buď Bohu čest chvála Že jsem toho dostala Za diravý džbán Dostal se mě pán ŠLA SIROTA (S16) Šla sirota hledat svojí mamuličky Mocný milý Bože, svojí mamuličky Potkal ji stařeček, stařeček přestarý Kampak jdeš děvečko, milá sirotečko? Oj vyšla jsem hledat svojí mamuličky Tvá mamička leží u těch velkých dveří Ulom si prouteček, klepni na hrobeček Aj kdo mi to kklepe na ten můj hrobeček? To jsem já matičko, já vaše děťátko Vemte mě tam k sobě do té černé země A co bys tu jedla má dceruško milá? Když bych ráno vstala, píseček sbírala A co bys tu pila má dceruško milá? Kdybych ráno vstala, rosičku sbírala Vrať se děvče domů, máš tam mladou mámu K čemu máma mladá, když mě nemá ráda? Jak domů zpět přišla, matka ji popadla Třikrát zatočila, za pec ji hodila Přišli dva andělé, vzali ji pod křídla Vyletěli nízko, vzletěli vysoko Přišli dva ďáblové, popadli macechu Letěli vysoko, sletěli hluboko ŠLO DĚVČÁTKO PRO VODU (S7) Šlo děvčátko pro vodu po cestě ke pramenu Přišel pán, rozbil džbán, tralala tralali rozbil džbán Děvče hned nemeškalo a za pánem běželo Když jseš pán, zaplať džbán Nestarej se děvče ty, škoda se ti zaplatí Za ten džbán dukát dám Děvče dukát nechtělo, jenom džbánu želelo Když jseš pán, zaplať džbán Nestarej se děvče ty, škoda se ti zaplatí Za ten džbán dům ti dám Děvče však dům nechtělo, jenom džbánu želelo Když jseš pán zaplať džbán Nestarej se děvče ty, škoda se ti zaplatí Za ten džbán sebe dám Děvče domů běželo a na máti volalo Ráda jsem, našla jsem Ztratila jsem, našla jsem Rozbila jsem, ráda jsem Za ten džbán pána mám, tralala tralali pána mám ŠPATNÁ DCERA (S16) Byla jedna stará žena jenom jednu dceru měla Poslala ji do kostela aby mši svatou slyšela Kázání už mělo býti, dcera chtěla domů jíti Pověz dcero Sybylino jaké to kázání bylo? Jestliže to chceš věděti, běž se matko kněze ptáti Nedám ti jíst ani píti, ty mně musíš pověděti Nestojím ti o tvé jídlo, mám u tebe čertí bydlo V této chvíli a v té době zemské žáby měla v hubě Počali jí vyjímati, počala jedem stříkati Komu jed na ruku padne tomu ruka hned upadne TEČE VODA Teče voda od Tábora Teče okolo javora Všechny lávky pobrala Jen jedinou nechala Kudy pan mysliveček chodil A za ruku děvče vodil Utrh jabko z jabloně A pustil ho po vodě Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš Jen ať se mně nepomáčíš Plyň, jablíčko, plyň dolů Tam pod javor ke mlýnu K mlýnu jabko připlavalo Čtyři kola zastavilo Točit se jím nedalo Vodu na břeh vyhnalo Běž jelene po potoku Nic nelituj svého skoku Běž až dolů do mlýna Kde se javor zelená Běž, kde je jedno kolečko Přijdeš a najdeš jablíčko To bodni na parohy A skoč z lávky do vody Čtyři mlýnská kola stojí Neštěstí se v mlýně rodí Jelen sehnul parohy Skočil z lávky do vody Noc se blíží, jelen běží Jablíčko má na paroží Vylétlo z něj děvčátko Bělounké holoubátko Nebylo to holoubátko Ale to bylo děvčátko Do jablíčka zakleté Do malého ptáčete TRESTAL KOVÁŘ SYNA SVÉHO (S16) Trestal kovář syna svého Že pýchu provodí Jak by nějaký zeman byl V pyšných šatech chodí Obořil se syn na otce Mně to přináleží Já musím jít mezi lidi Tebe tu čert drží O tebe už svět nestojí Jsi jako bílý květ Jak by tě čert v pekle smažil A mlýn s tebou vymet Běž si hledat zpovědníka Manželko milá Už se mi to přibližuje Poslední hodinka Když osmý den po pohřebě Ranní slunce vyšlo Pacholátko v bílém rouchu K svému synu přišlo Vzalo ho za pravou ruku Octlo se s ním v bráně Cos to činil otci svému Půjdeš se mnou dále Tady leží děti, které Rodiče hněvají A ti ptáci okolo nich Oči jim klovají Prosím tebe, pacholátko Vyveď mě z té hory Létá kolem mne divý pták Chce klovat mé oči Vtom uviděl po pravici Snop na snopě státi Na levici devět ženců A to byli smrti Měly srpy zubaté A jedna z nich kosu Na tebe, pyšný mládenče Na tebe ji nesu U TEJ BÍLEJ HORY (S16) U tej Bílej hory jasný oheň hoří U něj šest zbojníků, sedmý posekaný Kdože ho posekal? Jeho kamarádi Nechtěl s nima jíti kostel rabovati Kamarádi jeho, co ho posekali U křížové cesty tam ho pochovali VÁCLAVEK VRAH (S12) Byla tě stará kovářka Měla synáčka Václavka Nedala se mu ženiti Kázala mu vandrovati Vandruj, Václavku, vandruj pryč Dám ti na cestu ostrý meč A Václavek se rozhněval Jednoho muže rozsekal Teď vzkažte mojí mateři Ať mě nečeká k večeři Ať za mnou přijde s košilkou S konopnou a s tou tenkou V konopné budu choditi A v tenké budu viseti Nevěšejte mě na duby Objedli by mě holubi Nechte mě viset na jedli Tam milá pro vodu chodí Až tej voděnky nabere Holuby ze mne odžene Ej hukša hukša z milého Nežerte těla bílého Ej, nejezte mu nožiček Co k nám šlapaly chodníček Ej, nežerte mu ručiček Co mi nosily perníček Ej, nežerte mu hlavěnku Co mi líbala huběnku Nežerte těch černých očí Co mě přivodily k pláči A holubi jenom žrali Jenom kosti zanechali VAJDA (S5 S6 R1 L2 O2) Pije vajda po cikánské noci Ej, pije ve dne, pije také v noci Došel k němu ej car turecký Jak se máš, vajdo, zda žiješ jak vždycky Piju, care, po cikánské noci Ej, piju ve dne, piju taky v noci Vem to vajdo z opačného konce Ej, dám ti dceru, bude z tebe vládce Noc je hezčí nežli tvoje dcera Ej, tma je lepší nežli tvoje víra Zachmuřil se ej car turecký Ej, volal svoje služebníky všecky Svažte vajdu, stát se tak musí Ej, za své žebro ať na háku visí Vzali vajdu, ruce vázali Ej, zvedli vajdu a na hák ho dali Visí vajda, na dubě visí Ej, visí ve dne, visí také v noci Došel k němu ej car turecký Jak se máš vajdo, zda žiješ jak vždycky Vidím care, vidím dva dúbky Aj, na těch dubech vidím dva holoubky Ty mi bráníš po holubech střelit Ej, a já ti chci hostinu vystrojit Stojí vajda, přikládá šíp k luku Ej, ten šíp letí carovi do krku A carevně probodnul plíce Ej, jeho dceři vrazil se do srdce Ej, budeš care teď v zemi hníti Ej, a já budu kořaličku píti Pije vajda po cikánské noci Ej, pije ve dne, pije také v noci VANDROVALI HUDCI (R1 L2 R2) Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci Řek jeden druhému, bratr bratru svému Slyšíš, milý bratře, znám já dřevo krásné Dřevo javorové, na housličky dobré Dřevo podetněme, houslí nadělejme Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo Když podruhé ťali, krvička prýštila Když potřetí ťali, dřevo promluvilo Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci Vždyť já nejsem dřevo, já jsem krev a tělo Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka Matka mě zaklela když jsem vodu brala Když jsem vodu brala a s milým postála Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte Zahrejte u dveří o té její dceři Hudci počnou hráti, matička plakati Nehrejte mně, hudci, vy pěkní mládenci Nic vy mi nehrejte, v srdce nebodejte Dosti já hoře mám když dcery své nemám Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci VDOVA (A4) Při jednej dolině vítr profukuje Při druhej dolině snížek poletuje Při třetí dolině vdova dům buduje Vdova dům buduje, kolem ho cifruje Jedou Turci, jedou, před domem stanuli Před domem stanuli, na vdovu volali Vdovo, milá vdovo, zanech budování Zanech budování a povandruj s námi Pane, milý pane, já bych vandrovala Kam bych dala dítky, ubohé sirotky Jedno dej do školy, druhé dej do dvora Anku dej do zámku a čtvrté vem s náma Děti, moje děti, zůstávejte sbohem Zůstávejte sbohem, my už povandrujem Když k horám přijeli, syn se jí rozplakal Syn se jí rozplakal, pán se teď rozhněval Vdovo, milá vdovo, s dětma jsem tě nebral Než jsem tě bral samu za svou věrnou ženu Vdova nemeškala, břízu ohýbala Uzlíček vázala, syna do něj dala Synu, milý synu, když bude pršeti To tě bude, synu, máti napájeti Když bude, můj synu, snížek poletovat To tě bude, synu, máti nakrmovat Když bude, můj synu, lísteček padati To tě bude, synu, máti oblékati Když bude, můj synu, větříček foukati To tě bude, synu, máti kolébati Když bude, můj synu, vycházet hvězdička Ty budeš mysleti, že jde tvá matička Když bude, můj synu, vycházet měsíček Ty budeš mysleti, synu, že jde tvůj tatíček Synu, milý synu, až vyjde sluníčko Ty budeš volati Má milá matičko A když už zajeli za ty třetí hory Turek se ohlédl, na vdovu pohlédl Vdovo, milá vdovo, cos to udělala Ty svoje sirotky v světě zanechala A když už zajeli za hory daleké Teprv milou vdovu bolelo srdéčko Bolelo, bolelo, nad dětma jejíma Srdéčko v ní puklo nad dětma drobnýma VODA (S16) Studánka roubená, voda v ní studená Napij se, má milá, budeš pěkná bílá Napij se jí ještě, černooký děvče Jak se jí napila, krása se změnila Ach, nejsi má milá, nejsi spravedlivá Jak jsi se napila, barvu jsi změnila VERBOVALI JANKA (S7 S12 R4) Verbovali Janka v Prešpurku v ulici Když byl pěkný švarný, vzali ho vojáci A že Janko nechtěl, tak ho silou vzali A jeho košilku na něm roztrhali Napište, napište, té jeho matičce Že je její synek oblečený pěkně Nenechal si Janko nad sebou plakati Přišel se podívat na svou milou máti A že jeho milá na to nic nedbala Na jeho postýlce tři dny omdlívala Z novoměstské brány dívali se páni Co dělá šohajek pod šibenicemi Co by dělal, visí, nebožátko musí Zmokla mu košilka od studenej rosy Ani tak od rosy, ani od deštíčka To jen tak plakala ta jeho děvečka VICHTORÍNEK (S16) Oženil se Vichtorínek, Vichtorínek, pěkný synek Ej, vzal on si mladou ženu, chudobné matičky dceru Jenom jednu noc s ní pospal, na druhou ho král povolal Tu máš máti dceru svoji, dceru tvoji, ženu moji Šest let mi ji hlídej v domu, sedmý ji dej ledakomu Sedmý rok ten už dochází, Vichtorínek z vojny není Vichtorínek z vojny jede, čtyři pěkné koně vede A ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze Kravařenka v poli stála, je-li živá moje žena? Tvoje žena ta je živá, ona svatbu právě dnes má Na roh stolu sobě sednul, na svoji ženu pohlédnul Čtyři stoly přeskočila, na pátém se vytočila Vichtorínek ženu si vzal, Fojtů Janek o ni plakal V ŠIRÉM POLI NA ROVNI (S7) V širém poli na rovni zatočil se švarný šohaj na vraném koni Zatočil se sem a tam, a jak já se, moje milá, od vás vymotám Vymotej se, jak ty chceš, když ty už mě, duše moje, milovat nechceš Skočil s koně, miloval, až se v sedmihradské zemi dubec ohýbal A jak ji chytil v půli, zanesl ji na daleké vysoké hory Položil ji pod dubem, tady se živ, duše moje, z dubu žaludem A já půjdu do Prahy, koupím si tam, duše moje, za krejcar stravy A za druhý perníku, a za třetí, duše moje, dlouhého věku VYJDI SLUNKO (A4) Vyjdi slunko z té hory ven Vstávej milá, je nový den Můžeš milá, můžeš spáti A já půjdu bojovati Když půjdeš ty, půjdu i já Půjdeme bojovat oba Ty pojedeš na koníčku A já půjdu podle boku Podle boku koně tvého Vedle koníčka vraného Když přijeli vprostřed moře Slézej milá, ať jseš dole Co ses tak můj milý rozhněval Žes mě vprostřed moře sehnal Když přijeli na krajíček Vyhodil ji na trávníček Ruce, nohy jí osekal Černé oči jí vyloupal Kde jsou moje černé oči Na Dunaji voda točí Kde jsou moje černé vlasy Po Dunaji vítr nosí Kde jsou moje bílé ruce U Dunaje, na té louce Kde jsou moje bílé nohy U Dunaje, na té roli Vyjdi slunko... ZABILA PANIČKA PÁNA (S16) Zabila panička pána Do zahrady zakopala Ještě po něm poskákala Přijeli k ní radní páni Na pána se jí tázali Zrádná paní, kde je tvůj pán Smutná nevím, kam se poděl Už třetí den, co ven vyšel Živá po něm nezůstanu Vešli oni do maštale Řehtali tam hladem koně Zrádná paní, kde je tvůj pán Smutná nevím, kam se poděl Už třetí den, co ven vyšel Živá po něm nezůstanu Šaty ležely na loži Srdéčko trčí na noži Zrádná paní, kde je tvůj pán Smutná nevím, kam se poděl Už třetí den, co ven vyšel Živá po něm nezůstanu Vešli oni do komory Našli jeho klobouk nový Zrádná paní, kde je tvůj pán Smutná nevím, kam se poděl Už třetí den, co ven vyšel Živá po něm nezůstanu Vešli oni do pivnice Našli krve dvě sklenice Zrádná paní, čí je ta krev Zabila jsem holubičku Mému pánu k snídáníčku Radní páni, to je ta krev Vešli oni do zahrady Uviděli tam hrob nový Zrádná paní, čí je to hrob Zasila jsem petrželku Mému pánu na polévku Radní páni, to je ten hrob Do kočáru ji vsadili A jak jeli kolem vody Byly tam pěkné jahody Ó, jahody, vy jahody Co rostete kolem vody Já už na smrt vandruji ZA TOU ČERNOU HOROU (S7) Za tou Černou horou jedou tam formani V Boskovicích v panském domě koně napájejí Napojil koníčka a šel se máti ptát Budete-li má matičko vaši dceru vdávat Však já jí nebráním a nezakazuji Jak udělá, tak bude mít, však já nebudu s ní A můj milý sedí na louce zelené Sepisuje na papíře co rozdal své milé Kožené střevíčky a punčošky bílé Zapínátka z diamantů, prstýnky stříbrné Honzíčku můj milý to mi nepovídej Však já jsem ti taky dala šáteček červenej ZA TURKA PROVDANÁ (S5 A4) Ten hodoňský mýtný sedl na roh stolu Sedl na roh stolu, do psaní pohlédl Přistoupila k němu jeho dcerka milá Tatíčku můj drahý, hlava li vás bolí Hlava mě nebolí ale život celý Že jsem tě prodal Turku pohanovi Vyhlédni dceruško, vyhlédni z okna ven Zda se vítr zvedá, nebo Turek sedlá Vítr se nezvedá a to Turek sedlá A to Turek sedlá, v dědině mě hledá Jak k domu přijeli, do dveří střelili Stroj se mladá paní, musíš jeti s námi Pěkně vám děkuju, můj tatíčku milý Za dobré chování a za zlé vdávání K Dunaji přijeli, chtěla čistou vodu A on jí podával ve zlatém poháru Nejsem naučena ze zlatých pohárů Jak jsem naučena, tak se i napiju K Dunaji přilehla, vody se napila Jak se jí napila, tak do něj skočila Snězte mě, tu snězte dunajské rybičky Ať mě nedostanou Turkovy ručičky Snězte mě, tu snězte ráčkové dunajští Ať mě nedostanou ti Turci pohani Ta stará Turková po břehu chodila Cos to mladá paní, cos to učinila Byla by si u mě potěšení měla Jen ve zlatě stříbře pořád přebírala Ten hodoňský mýtný sedl na roh stolu Sedl na roh stolu, sklonil hlavu dolů ZÁVĚŤ (S16) Stojí hruška v dole, vrch se jí zelená A pod ní Janíček s Aničkou karty hrá Do hry se zabrali, až se milovali Od velikej lásky oba dva zaspali Zazpíval slavíček v zeleném hájíčku Probudil Janíčka, Janíček Aničku Létali, létali, dva sokoli malí Když se nalétali, zas domů letěli Má matičko milá, měj nás oba ráda Ustel ty nám lože v té nové komoře Když jim lože stlala zlou myšlenku měla Aby se nevěsta rána nedočkala Brzy ráno vstala, snídani chystala Pro synáčka medu, pro nevěstu jedu Udělal sám pánbů matičce záměnu Napil se syn jedu a nevěsta medu Poprvé se napil, trochu hlavu sklopil Podruhé se napil, závěť svoji složil Tobě, milá, tobě to nové stavení Co v něm leží stojí, všechno bude tvoje Tobě, matko, tobě řeky prod široký Řeky proud hluboký, na krk kámen mlýnský ZBOJNÍKOVA ŽENA (A4) Pod javorem, pod zeleným Oře děvče s volem černým Jak pod javor doorala Máti na ni zavolala Pojeď dcerko, pojeď domů Dala jsem tě, nevím komu Dala jsem tě Janíčkovi Dvanáctému zbojníčkovi Janíčku, tys čirý zbojník Znáš ty k horám každý chodník Každý chodník, každou cestu Která ke kterému městu Nejsem milá velký zbojník Nemám peněz, jenom trojník V noci vyšel, v noci přišel Nikdá doma nepřeležel Jednou dones ručník nový Nový ručník, nebílený Kázal jí ho z mýdla práti Nedal jí ho rozvíjeti Milá prala, protřípala Vypadla jí ruka bílá Cos udělal, Janku, zlého Vždyť jsi zabil bratra mého Kateřinko, ženo moje A proboha, nezrazuj mě Jaká bych to sestra byla Kdybych bratra zatajila Jaká bys to žena byla Kdybys muže prozradila Milá zradí, šerha vsadí Kat oběsí neboť musí Z HUMEN VEN (R1 L2 R2) Stojí zahrádka trněná, lilie Stojí zahrádka trněná, z humen ven Pěkná Marjánko, stuj za humny stuj V ní je růžička červená Do zahrádky vstoupila Tři růžičky utrhla Tři věnečky uvila Z vorlíčka dala švagrovi Za stříbra dala bratrovi Ze zlata dala milému Se švagrem jsem byla chviličku S bratrem jsem byla od mládí S milým chci být do smrti Stojí zahrádka trněná ZTRACENÁ OVEČKA (A6) Ovečko ztracená, celá zarmoucená Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době Těžce jsem zhřešila, tvou lásku ztratila Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím Navrať se brzičko, ztracená ovečko Ráda bych šla blíže, nedá mně hříchů tíže Podvést jsem se dala, na tebe nedbala Tys drahý poklad můj a já jsem pastýř tvůj To tobě otvírám a stráž tě zavírá Ruce roztahuji, sebe obětuji Přijmu tě na milost, odpustím všechnu zlost Ach, já omámená ovečka ztracená Zdaleka stojím, vrátiti se bojím Neboj se spanilá, pojď ke mně rozmilá Ó, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně Hleď jak já pro tebe opustil jsem sebe Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko Ó, pastýři milý, miláčku spanilý Slyším tvé volání, již činím pokání Vítej ztracená, vítej opuštěná Vítej holubičko, vítej má ovečko Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji Polib mě dušičko, ztracená ovečko ŽALO DĚVČE, ŽALO TRÁVU (S7) Žalo děvče, žalo trávu nedaleko vinohradu Žalo žalo travičku v tom zeleném hájíčku Jak nažala, navázala, na synečka zavolala Pojď synečku na pomoc, nažala jsem trávy moc Jak já budu trávu zdvíhat, budeš ty mít co kolíbat Co kolíbat, co nosit, nebudeš synka prosit ŽÁRLIVEC (L2 L15 R2) Na horách v dolinách, co se to tam bělá Sněhy li to leží, či labutě sedí Kdyby byly sněhy, snad by už roztály A kdyby labutě, snad by odletěly A to se tam bělá postel malovaná A na ní šohajek, hlavička krvavá Z jedné strany leží z oceli šavlička Z druhej strany sedí pěkná frajérečka V jedné ruce drží bílený šáteček V druhé ruce drží zelený prouteček Bíleným šátečkem utírá tvářičku Zeleným proutečkem plaší černou mušku Ani mně neumřeš, ani neokřeješ Ani mně nepovíš, jak dlouho živ budeš Podej mi, má milá, šavli zrcadlenou Však já se podívám, jak mně líčka blednou Šavli mu podala, bystře odskočila Na jeho srdéčku zradu ucítila Kdo ti, moje milá, kdo ti tu radu dal Frajárenko moje, ten dobře udělal Co bys mi, můj milý, s tou šavlí udělal Frajárenko moje, byl bych ti hlavu sťal Bez ohlášek svatbu nám dvoum bych udělal Co bych vzal do hrobu, jinej by nedostal ŽENICH UMRLEC (S16) Byl vám řemenář a ten měl syna Co si namluvil holku ze mlýna Ta její matka v tom zabraňovala Raděj tě utopím, než bych tě vdala A ten řemenář jak to uslyšel On se rozhněval a do světa šel A na té cestě slovo si dali Že by rok a den sebe čekali Ta její matka psaní napsala Že už svou dceru tejden provdala A ten řemenář jak to uslyšel On se rozstonal, třetí den umřel Když se ta dcera dočkat nemohla Šla pod oblohu jej zaklínala Kdyby jsi ty byl v pekle zavřený Ty tu musíš být v tom okamžení Dřív než hvězdičky svítit počaly Venku před oknem koně dupali Ach, Bože, Bože, kdo to k nám jede Otvírejte se vrata oboje Jedu má milá, jedu pro tebe Bez tebe nemám v hrobě pokoje Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat Čas mi dochází, nemohu čekat Můj kůň je rychlý jak střelná rána Ujede s náma tisíc mil do rána A když vyjeli z města za bránu Hosté čekali na jejich svatbu A když přijeli k místu hřbitova Otvírejte se vrata hrobová Otvírejte se, vrata hrobová Vezem nevěstu, svatba hotová Černé dveře se hned otevřely A milý s milou v hrobě zmizeli