Všechny velké věci byly řečeny Všechny velké knihy byly napsány
Všichni velcí lidé už jsou zabiti Popravy jejich vrahů už jsou za námi
Je fakt, že tu ještě pár slavnejch máme A poprav jejich vrahů se taky dočkáme
Tak jdi přece a reptej A nebo se zeptej proč…
Proč zejtra ráno začne jako každej den Proč noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Proč popelář cinkne popelnicí o chodník A vláda ta si bude vědoma svého poslání
Ve snu sis vzpomněl na Adamity A ráno ses chtěl zeptat Žižky proč
Jenžes na to pozapomněl Nesls doktorovi v lahvi moč
No, na to ale nemysli Neboj, paměť neztrácíš
Jsi čtrnáctý, to letí To už sem teď nevrátíš
Ale mysli radši na dnešek A na pivo si skoč
Vždyť to nejhorší teprv přijde Tak zeptej se mě proč…
Zamiluj se do svých představ A strašně na mě žárli
Všechno ber se smíchem Jako Chaplin, jako Charlie
Miluj Boha, nemiluj sebe Žiješ v pekle, miluj nebe
A k nebi svoje oči stoč A zeptej se Boha proč…
Teď s představou ses rozešel S nejlepší, cos měl
A s ženskou ses seznámil Sám nevíš, cos chtěl
Slíbili jste si, že si budete věrní A ty jí v tomhle věříš
Přesto však víš o vší její černi Nevědět se snažíš
Ale v břečce její lásky Svoje ústa smoč
Už to není ono Tak zeptej se jí proč…
Teď přežil už jsi Adamity A doktor se ti šťourá v moči
I Boha jsi už miloval I v lásce svoje ústa smočil
A teď jsi vlastně skoro člověk A máš určitej rozhled
Už nenávidíš kamaráda Co od moře ti poslal pohled
Na lásku jsi pozapomněl, ztratila už cenu
Vystřídal jsi třetí čtvrtou pátou šestou ženu
A jediný, co ti zbylo, tak to je láska k sobě
Nač milovat Adamity, vždyť stejně ležej v hrobě
Ten den, kdy si tohle řekneš Tak radši s věže skoč
Ten den tě už nezajímá Odpověď na otázku proč…
Ten den je tvůj sen pohřben I tvá nejlepší představa
No skákat s věže nebudeš I to se někdy stává
Ale mysli radši na dnešek A na pivo si skoč
Vždyť to nejhorší teprve přijde Tak zeptej se mě proč…
Koupíš si noviny A o pohřbu tvýho snu tam nic není
A tak jdeš do práce Vidíš, nic se nemění
Jó, akorát se dočteš Že je všechno jasný
Že je to tu bez vady Že je to tu krásný
Doma se dovíš Že stojíme ve zbrani
A vláda si je vědoma Svýho těžkýho poslání
Ať žije vláda, ať žije vláda
No jo, ale co je zejtra k obědu? Chleba a marmeláda
A co tam nahoře vidíš? Samý záda A dole? Taky samý záda
A co novýho u nás doma? Nový zákony a nový práva
A co náš bratr? Vydírá, okrádá
A náš vzor? Živoří a strádá Děti jsou v parku? Kdepak, tam je přistávací dráha
A co nejlepší z nejlepších? Ve vesmíru bádá
Ale ne, já nemyslím... Jo tam tu, tak ta tě má ráda
Proč zejtra ráno začne jako každej den
Noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Proč popelář cinkne popelnicí o chodník
A proč si je vláda vědoma svýho jednání
SEM TAM hudba a text Vl. Třešňák, 1969
Narodil jsem se v neděli Přilít jsem na včele Naši to předem věděli Máma byla při těle
Bylo to tenkrát veselý Když jsem spatřil svět Včela mě hodila do zelí Já si na motejla sed
Jó, sem tam, sem tam Kam taky jinam Sem tam, sem tam Procourej si svět
A motýl se mnou vyletěl Až nad vrcholky stromů Já strachem div nesletěl A chtělo se mi domů
A tak jsem teda seskočil Pánové, byla to vejška Snad tejden jsem letěl dolů A dopad na ježka
Ježci to jsou darebáci Brečel jsem na ostnu Dalo mi to hroznou práci Než jsem se na nohách octnul
A pak jsem moh dál Procourávat svět A vydat se na cestu Abych moudrost sněd
A schoval jsem se v komíně Vohromný lodi V přístavu Kolíně na Rýně Odjezd se už zvoní
Načerno jsem teda plul Až kapitánova facka Ten úder se mnou tolik hnul Přesed jsem na racka
A ten pták uchechtanej Mě pod svý křídlo zatáh Byl hrozně udejchanej Brok mu letěl v patách
Povídá mi za letu Mně z fofru hlava zvoní Že po jednom velkým náletu Ho ten brok stále honí
A v jedný prudký zatáčce Jsem zpoza křídla vypad Šťastně přistál na vážce A s ní na ostrov dopad
Celej tejden courám po ostrově Bez duše jak bloud Nikde nikde, nikdo nikde Až najednou lidožrout
Skočil jsem do moře A plaval směr Kuba Plavalo se mi dobře Až velrybí huba
Nemoh jsem se vyhnout A ona plula vpřed Tak mě teda zastavil Až její žaludeční vřed
A tak se asi divíte Že jsem tady zas Nó, velrybí dvanácterník Nemá příliš krás
Nebylo to krásný Ale muselo to bejt Já žaludek měl prázdný A chtělo se mi … ven
Chyt jsem se za kormidlo Jedný český lodě Přestože mi chladno bylo Jsem v Uherským Brodě
A moh jsem vám příběh svůj Tady zazpívat A vy můžete, jestli chcete Nám k tomu zatleskat
BARTOLOMĚJSKÉ ELEGIE text P. Kohout, 1977
Je to tak příjemné Že tomu věřím stěží
Pár metrů ode mne Jsi seděl v šedé věži
Co trčí vprostřed dvorků Jak směšný vodojem
Bylo to za Habsburků To jde jen o dojem
Pořád nás, Karle, honí Pro čest a svědomí
A pořád jsou to oni A pořád jsme to my
Dnes tu však v kanceláři Netrčí nevlídně
Proti mé pražské tváři Dvě tváře od Vídně
Jsme tady všichni Češi A všichni Slovani
Jenomže jeden pěší A dva jsou kovaní
A mezi námi křičí Že slova neslyšet
Čí je to vina? Ničí Prověreno - Min nět!
Sedím tu ve tvém patře A taky nevím zač
Tobě však aspoň, bratře Napsali zatykač
Já jsem chtěl taky celu Vždycky tu mlčím rád
Dali mi starou belu Stydí se podepsat
Jsou jiní zas než oni A přece stále ti
Kteří nás stále honí Přes prahy staletí
Tys musel do Brixenu Dostal jsi lopatu
Já mohu vzít svou ženu A odjet na chatu
Když přijmu dobrou radu A zmizím v ulitě
A vzdám se kamarádů A ergo taky tě
Bez strachu o niveau Mít život na maděru
Smět s nimi na pivo Tak na to, bratře, kašlu
Měls přesná slova rád A já je tady dusím
Lituji nastokrát Já musím, Karle, musím
Že lež se platí řády A pravda špínou stok
To znáš, jenomže tady Už za hovno je rok
Než bych si na to zvyk Radši si hodím mašli
Tak, bratře Karle, dík Dík, že jsme se tu našli
KAT MYDLÁŘ text P. Kohout a J. Hutka, 1977
U Staroměstské radnice Tesaři vážou s kládou kládu
A ženský perou suknice Každej se těší na parádu
Jen purkmistr se dvěma dráby Hasí si to, jak by krad
Do krčmy u zelený žáby Kde denně sedá pražskej kat
Jó Mydlář, pražskej kat Ten, co má Čechy rád
V srdci má pevnej řád Že Čechem je, vše Čechům musí dát
A soused šťouchá souseda A jeden každej žasne honem
Že hlava města usedá Tak myrnix tyrnix za tím stolem
Kde hroznej Mydlář pije víno Rychtář mu hodí tuhle řeč
Hej maestro, copak dělaj ráno Však kliďánko a žádnou křeč
Nekoukaj se tak natvrdle Vždyť ví, že zejtra má bejt v pánu
Ztrestáno státem na hrdle Těch sedmadvacet českejch pánů
Co rozhodlo se vzdorovat A vyznávati jinou víru
Chybu jejich opraví kat Kterej jim vezme správnou míru
A nechci to jen za prachy Je to otázka charakteru
Znám tvý katovský úspěchy Ale ctím taky tvoji víru
Však uvaž tu věc bedlivě Že jsou to tvoji bratři v Kristu
A nekoukej tak hněvivě Že navrhuji schůdnou cestu
Stane se z tebe katolík A zaplatíš mi vína džbánek
Eště ti řeknu za kolik Půjde to rovnou do čítanek
Dostaneš horu českejch grošů Za stětí a za věšení
A není to kšeft od hastrošů Dostaneš ještě lešení
Kat řek: Vidím to reálně Mí bratři stejně skončej bídně
Když nevezmou smrt ode mě Tak na ně pošlou rasa z Vídně
Tak teda že jsem českej kat Tak já to bezbolestně sfouknu
A že mám svoje lidi rád Tak každýho i s láskou setnu
A tak se zřekl kalicha A přijal svatý rozhřešení
Vzal katovskýho kulicha A už se tyčí na lešení
Už tam ty český páni stojí V očích maj propast bezednou
Kat pomodlil se podobojí A popravil je pod jednou
A když bral mistra Jesenia Aby ho zbavil jazyka
Řek Mydlář: Drahej mistře, i já Bych radši propích Habsburka
I když se mi to trochu hnusí Líp tak, než od učedníka
A co se týče Jana z Husi Tak bez kata není mučedníka
Jó, bez kata to na mou věru Nevejde nikdo do dějin
Umět vzít popravenci míru A na kolena šmejknout s ním
Jenomže s českou elegancí To nejlíp umí pražskej kat
Proč nás maj stínat cizozemci Když líp to můžem udělat ...
Jó, Mydlář, pražskej kat ...
BOTY text Z. Růžová, 1974
Do přízemního okna ráno prasklinou se dívá
Za okenním rámem dítě do něj oči otvírá
Přitisknutý nos má na skle kapky deště počítá
Po chodníku prošlapaným nic než boty pospíchaj
Kam ty boty jdou?
Čvachtaj spolu pěkně v blátě levá, pravá v pořadí
pochodujou ze dne na den a k dalším se zařadí
Spousta bot tu dupe spolu jak barevná sláva
kapky deště uskakujou to se tak někdy stává
když boty jdou
Dítě krčí nos jak králík pak se šťastně zasměje
pro dítě jsou zatím k smíchu vyježděný koleje
Z místa za sklem neuvidí svoje příští bačkory
co mu strčej do pytlíku a šoupnou ho do školy
Tam už je bot
Bačkorama s bambulema těma všechno začíná
jen kdo chodí nepřezutej hanbu nohou nevnímá
A nejlíp je na tom ten kdo bosky v dešti zatančí
celý život na svých stojí a neví oč tu kráčí
K čemu boty jdou
A tak moje milé dítě dokud můžeš, bez nich běž
budu jenom dávat pozor ať si moc nenatlučeš
A až jednou budeš myslet že už bez bot nelze jít
obuj boty, do kterých se kapky deště mohou vpít
V kterých mohou žít
Praha je matka měst, každý město s jiným má To by byl případ pro Freuda, jakže přitom mluvila
Jazyků zmatení, člověk už má málem strach Říct to česky nebo jak, sláva, léto je tu!
Slunce se vyhouplo, ale hned ho zakryl mrak Přelidněnej Václavák, vypadá to na slejvák
Psi k trávě čuchají, děti zlobí velice Regma bere důchodce, sláva, léto je tu!
Ve výkladních skříních jen to nejlepší zboží Velice nám záleží co si od nás odváží
Železnobrodský sklo, karlovarskej porculán Málo času, velkej plán, sláva, léto je tu!
Dámy navoněný, semišový kalhotky Na hlavách tyroláky, pod tím zpocený lebky
Kam oko pohlédne, je jich kolem jako much Jawohl, vy wohl, ty Wolmut, sláva, léto je tu!
U Fleků nestačej barvit pivo na černo Vopilcům je to jedno, vždyť je tam tak útulno
Za barovým pultem šejkr lítá sem a tam Ten koktejl je vám, madam, sláva, léto je tu!
Zmrzlina v kornoutu, černý kafe na stole V Malostranský sedíme, kolem sebe čumíme
Psi štěkaj a děti limonádu srkají Celý se zapatlají, sláva, léto je tu!
Po západu slunce teplo sálá z chodníků Vytvoří tam bublinku, zmažeme si holinku
Jak asfalt vychládá lidi hlavy zvedají Neony už blikají, sláva, léto je tu!
CHCI TĚ ZNÁT hudba B. Dylan, text Z. Růžová, 1967
A viděl jsi to, jak to bylo, než jsi sem přišel
A stačil jsi svou nohou všechno dobře pošlapat
A svou hlavou lásku vyhnat dál, než tam, co nebe končí
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám
A dál jsi šel a lidé byli málo pod tvou tíhou
A možná, že čas byl ten, kdo tě naučil létat
A smál jsi se, jak málo stačí, aby byla bázeň sestrou všech neštěstí
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám
A miloval jsi kdysi dávno spoustu krásnejch věcí
Jak jsi mohl takhle brzo na ten cit zapomenout
A nikdy už nemít ve svejch očích temnej obraz slunce
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám
A obraz bídy tehdá zmizel z tvojich očí
Ten obraz je špatnej a ty to víš a nic proti tomu neděláš
Pusť už z hlavy smrti stíny a nedívej se zpátky
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám
Podívej se na to všechno, na co jsi, pěkně zblízka
Ale nekřič a neplakej a buď rád, že vůbec ještě jseš
A vem pár svejch snů a někomu je dej a poznáš svoji sílu
Chci tě znát, co jsi zač, proč jseš sám
KVA, KVA hudba P. Donovan, text Z. Růžová, 1967
Každej den ráno Když vsávám je psáno Paprskem slunečním Za oknem Přijď
Vstávám a kážu Každý slovo vážim Dřív, než ho vypustím ven Nahoru za sluncem
Podívej, není to přepychový? Za oknem se svlíká den
Vypadnu z domu Vždyť mám důvod k tomu Flákat se ulicí Který vládne shon
V pouličních loužích Se vodráží svět bóží Dřív, než se vypaří ven Nahoru za sluncem
Podívej, není to přepychový? Taky si umej z vočí sen / Za oknem se svlíká den
Tak vidíš a je to I v duši mám teď světlo Cejtím to v zádech Jak capkám k srdci blíž
Hřeje a pálí Ve vzduchu se válí Pořádnej sluneční den S lidma pod sluncem
Podívej, není to přepychový? Večer zas půjdem spolu spát Večer zas půjdem spolu snem Kvá, kvá
KVARTÝR text Z. Růžová, 1973
U dveří od bytu stojím Vlastním klíčem odmykám
Po letech stále se divím Zázraku si přivykám
Ach, kolik nocí jsem probděl V myšlenkách na ten svůj dům
Přes den si rýsoval plány Kam postavím psací stůl
Teď máme nádherný domov Rádi v něm přežíváme
Vždyť i ten stísněný prostor Po svém si zařídíme A na prachy nehledíme
Deka za šedesát korun Na posteli složená
Ve sklenici od hořčice Voděnka zasazená
Na stěně v rámečku z Díla Reprodukce Slavíčka
Krávy se v rybníce viděj Tam u nás v Kameničkách
Naproti dveřím je okno Naproti oknu dveře
Průvan sem tam poletuje Jak statisti v opeře
Koberec v kvalitě buklé V decentní šedé barvě
Když mi ho pošlapou hosté Dobře se vyluxuje
Jak herci v řecké tragédii Rozmístění po scéně
Poháry za sportovní výkon Na odiv ve vitríně
Vyrovnaná řada lahví Pro změnu na kredenci
Vstupujícímu hned napoví Že nejsme zazobanci
Uprostřed místnosti židle Přišoupnutá ke stolu
Na kterém chléb s máslem leží Namazanou stranou dolů
Popelník po okraj plný Zmuchlaných nedopalků
Kávová sedlina puklá Poušť na dně mnoha šálků
NAVLÉKÁM KORÁLKY BÍLÉ text Z. Růžová
Navlékám korálky bílé
Navlékám perličky dnů
Za jedním druhý se mihne
Jedny dobré a druhé zlé
Navlékám korálky nocí
Černé jsou jak mořské dno
Na které se nedohlédne
Jen ryby ví, kdeže končí
Navlékám štěstí a lásku
Navlékám dny tak jak jdou
Žluté se na slunci třpytí
Kouzelný svět na provázku
Zelené jsou letní louky
Zralé listí a mladý mech
Modré peří volných ptáků
Šedé oči mojí holky
Navlékám si náhrdelník
Barevný je ten můj svět
Jako dítě pošetilé
Stačí stéblo na prstík
Navlékám korálky rudé
Západ slunce ohnivý
Bezesné jsou zimní noci
Za červánkem temný půjde
Navlékám a neznám konce
Už mám pěknou řádku let
Kolik ještě perel zbývá
Nežli šňůrka skončí ve sponce
PRAMÍNEK (S3) text Z. Růžová, hudba Vladimír Veit, 1974
Stanu se pramínkem, co s nebe spadá Pramínek k pramínku v řeku se skládá
Bílý a průzračný ze skály prýští O sametový stůl dole se tříští
Uhání po mechu, mladý a mylný Ve spěchu posbírá další a sílí
Stanu se rybičkou, zlatou a stříbrnou Proplouvám kamením, rákosem, bystřinou
Mou cestu za světem objímá břeh V slunečním třepotu po proudu i zpět
Jak vrbové proutí a tráva polehaná Řeka se kroutí svou sílou vylekaná
Ve světě nenajdu tak tichý proud Který mě pomalu nechává plout
Jak loďku z papíru, kus kůry na provázku Podivnou náhodou dávat sebe v sázku
Do víru, do hloubky, zas na hladinu zpět Uhýbat návnadám, řece podobný je svět
ROZCVIČKA hudba H. Cigner, text Z. Růžová, 1970
Dobrého jitra, otevřte okna Dveře a pusu dokořán - teď Nadýchněte se, uklidněte se Pocvičíme si zrána
Tělo po noci líné Účinkem se nemine Když se protáhne každý sval schválně Biceps, triceps, ceps
Hlasatel hlásá, že svět je jedna krása Směle ven z postele národ vyskočí
Vykloktá zuby, pyžamo naruby Z oken kromě záclon peří plápolá
Rolety vyletí, za nima vzápětí Tramvaje vyjedou z remízy objetí
Hlasatel hlásá, že den je jedna krása Popeláři cinkaj popelnicema
Ustelte postel, uchopte židli Přísun ke stolu - raz, dva Postavte na čaj, sebe na hlavu Zhluboka dýchat, nedýchat
Upažte a roznožte Z předklonu se položte Natáhněte si páteřní svaly Bude šest hodin
Hlasatel hlásá, že den je jedna krása Rosa z laviček pomalu usychá
Mlíkaři vozej konve plný mlíka Pekaři uždibujou z housek kousky
Sluníčko vylejzá pomalu nad barák Tu ránu vypustil z vejfuku náklaďák
Domovnice si uvázaly šátky Oblíkly tepláky, budou mejt schody
Vlezte si do polohy vležmo A dělejte jak když šlapete Napište nohou jedničku, dvojku Malou násobilku - dva
Klekněte na kolena Jak Máří Magdaléna Aneb jak ona Magda Dobromila Rettigová
Ta by si zrána umíchala vejce Dala si čaj s mlíkem a tvrdou housku
Jenomže my se proto nezlobíme My se bez snídaně klidně obejdem
A už se ozývá jen bouchání dveří Rodina se sejde zas snad až k večeři
První jde táta, za ním máma chvátá Poslední se belhá ze schodů děda
To nám ten den zas pěkně začíná Uvolněte se, klusáme Klusáme poklusem, vklus, klusáme Klusy, klusy, klus - dva
Vyvalte oči z důlků Už máme za sebou půlku A teď se dáme s chutí do práce Je čtvrt na sedm
Ranní rozcvička, říkává babička Ta je jenom pro ty, co nic nedělaj
Každej, kdo má jen trochu rozum v hrsti Nebude hned zrána si dávat do těla
Bába se dožila devadesáti let Nikdy necvičila co světem stojí svět
A proto směle vyskočím z postele Abych ještě zatepla moh zalehnouti zpět
SLADKÉ ŽLUTÉ text Z. Růžová, hudba Donovan, 1967
Hleď, za oknem svítá Do modra barví se den
Seš po noci zbitá Čas ukrad ti sen
Tak vem si láhev vína Ať den zle nezačíná
Vstaň a nebuď líná Probudíš se jiná
Sklo okenní brečí Svět zalehnul déšť
A ticho řve Samota na břiše klečí
Vatu si do uší rveš Tak vem si láhev vína
Ať den zle nezačíná Vstaň a nebuď líná Probudíš se jiná
Po ránu cigára došly A jen slupky banánu máš
A kouřit chceš Tak na pánev hoď je
A na ohni je praž A usrkáváš vína
Ten den zle nezačíná Teď se stáváš líná Procitáváš jiná
Seš zmámená kouřem Vše žlutý se ti zdá
Jasní se Z těch banánů žlutých
Žlutý prach na stůl sedá Co je skryto v tý žlutý
Krásný, sladký žlutý Slupce banánový Jó to nikdo neví
Pták za oknem letí Hlavu na křídlech má
A couvá sem Kde potí se pára
Co žlutý oči má Jak černý nebe ve dne
Když je svět napůl barevnej Když je pole se sejcem žlutý
Když je banán plně vyzrálý Když je
SLUNCE MÉ hudba B. Dylan, text Z. Růžová, 1967
Bosejma nohama po zemi chodím Svý vlasy na všech větvích už teď mám
Podivný můry tu po cestě honím V kapse mi rezaví můj cit teď sám
Nikdo mi nevěří, že se tu bojím Na věži času a na krku kámen
Zvony mám v duši, tichounce mi zvoní Smějou se: Koukněte, ten kluk se bojí Na věži času bez padáku stojí
A slunce mé, a slunce mé, a slunce mé A slunce mé Tolik pálí, a možná, že jen dneska
Svůj sen znám zpaměti, denně ho sním Kolikrát vzpomínám za noci bledej
Zázrakům uvěřím, až cesty spojím Když hvězda padá, neptám se co hledá
Zdá se mi, že se už dosyta najím Zdá se mi o teple už celá léta
Na každou bolest stačí jedna věta Má milá utekla až na konec světa Krátká, ubrečená, volací věta
Nad městem přelétlo léto, je čas Čas napůl sebranej po chodnících
Čas, co teď nečeká, čas, co furt spěchá Čas, co je moucha a lásky půl světa
Čas, co už vodešel, čas, co se nechá Kolíbat na klíně, probodnout smrtí
Ten, co se nestydí, ten, co sny drtí Vodešel s létem a svý děti hledá Ztracený na nebi v nebeský drti
Toulám se krajem se sluncem v patách Nevím, jak protluču zítřejší noc
Můj stín mi odešel, nebem se protáh Měsíc má nade mnou svou krutou moc
Lásku mám v duši a duši mám v botách Projdu v nich celej svět a najdu tu díru
Kudy k nám Stvořitel tydle dny dotáh Vo tohle štěstí nestojím, potáhnu dál Svý svatý obrysy života mám
STROMEK hudba H. Cigner, text Z. Růžová, 1970
Už zasejc je tu jeden prosinec Prosinec, jak už bejvá, zbejvá nakonec
Nakonec přijde jeden strejc a ten si říká Mikuláš Ohlašuje příchod Vánoc, Mikuláš je náš
Strejda je to pohlednej a úctyhodnej Čerta nosí v kapse pláštěnky
Berlou postrkuje anděla, Mikuláši, to se dělá?
V lese napad bílej lyšej, motýli už nelítaj Med je stočenej do sudů, medvědi se mají fajn
Smrčci koukaj, kam se schovat, schválně se stavěj křivý Dělaj, jak by nevěděly, že…
Přijde hajnej s pilou, s bílejma fousama Uřízne pár stromků, pošle je do města
Tam pak je roztříděj, změřej a seřaděj Svážou je po pěti, smetou smetí
Potom přijdou inženýři, profesóři, počtáři Propočítaj, co bude stát metr smrku, barbaři
Napíšou se cedule a oplotí se náměstí A teď můžou stromy mluvit o štěstí
Mami, hele, tenhle je krásnej, nebo tahle jedle hned vedle Nebo tuhle borovici v tý zelený čepici
Ze špice vořežem jehličí Honem ještě pro ozdoby než zavřou
Musíme si pospíšit, je tma Popadnou stromek do podpaždí A uháněj jen to sviští
Tramvaj cinkla, auto houklo, málem bylo neštěstí Stromek vyletěl zpod paždí a přistál na dláždění
Průvodčí se vyklonila, a zvolala leknutím Postupujte do vozu dále
Stromeček nelenil, v tom zmatku se sebral Přešel na červenou, větvema zamával
A zjistil, že to jde, že může odletět Nelenil a už letí nad městem
Všechno lítá, co peří má, co má taky jehličí Smrček seshora se dívá na mraveniště člověčí
Zahnul do pravýho vinglu, div že neurazil věž Václavákem profičel než, kdež:
Na jednom velikánským domě Spatřil ptáka svítícího mdle
Tak přibrzdil, že podívá se, co to tam tropí No jo, vždyť ten pták je podobnej labuti
Ale ty snad maj bejt v teplejch krajinách Stromeček se hrozně polekal
Nebo že bych si spletl období Zastavil se, že se zeptá
Hele holka v bílým peří co tu svítíš do noci Takový malý jako ty maj bejt dávno v posteli
Nebuď labuť, a slez dolů, projdem se po nábřeží Koukneme se co maj kapři k večeři
Labuť se nafoukla, vodevřela zobák Stromek se přikrčil, no z ní de vážně strach
Ňáká domejšlivá, aby si nepraskla Koukej, jak vypadáš, ptáku blbej
Hleď si svýho, na to labuť, já jsem celá z neónu Jestliže si nedáš pozor, zapálím tě odspodu
Ty si myslíš, že když lítáš i když máš jen jehličí Že za tebou celá divá pofičím
Tak tohletos mně říkat neměla Já jsem lítostí hned bez sebe
Tohleto ti vrátím ptáku To si teda piš zobáku Jestliže to vůbec dovedeš
Já ti tady dělal nabídku Pochopitelně ve vší slušnosti
Abys nemusela pořád stát A nudou se tu užírat
Stromeček se otočil, tak jak mu prostor dovolil Ještě stačil svojí nohou labuti zcuchat peří
Zamířil hned k centru města A v duchu si pomyslil S čím vším se člověk nesetká na cestě
Na Příkopech zvětřil uzenářskou boudu Dostal chuť na buřta, hořčici a vodu
Stoupnul si do řady, však najednou Běda Kdosi ho popadnul hned pod krkem
Mami, to je ten nezbeda, co nám dneska ulítnul Kdybys měla doma chleba, neměla bych co strojit
Takhle až přijdeme domů, táta nám nevynadá Pověsíme ho za okno, paráda
Stromek svoje větve svázaný Zplihle otírá o římsu v přízemí
Přemýšlí jak zdolat jedno patro a špagát Jež ho dělí od světa, co má tak rád
Vzpomene si na labuť, jež toho příčinou Že podlehl náhlý slabosti
A jak vo tom takhle přemýšlí Přijde na to jak se pomstí
Ráno kohout zakokrhal nad bránickým přívozem Nadešel den slavnostní, děti skáčou z postele
Snědí kousek vánočky a bílý kafe vypijou Pak vytáhnou ozdoby a cukroví
Rozvážou stromeček, vsaděj ho do kříže Ověšej koulema, skončí to boulema
Spoutaj ho řetězem zlatým a stříbrným Na špičku nasaděj hvězdu z loňska
Nastal večer, svíčky svítěj a prskavky prskají O dárek se pod stromečkem perou jako bezhlavý
Teď nadešla moje chvíle, stromek sobě pomyslil Zapotácel se a pokoj zahořel
Hoří, hoří, hasiči jedou Berou to horem přes Pankrác a spodem přes Výtoň
A když konečně k cíli dojedou Zjistějí jen že nesvedou Hasit vodou stromek vánoční
Stromek, když si sobě usmyslí, rošťák Že se pomstí lidem s labutí
Hoří jako pochodeň smolná Kouř k obloze rychle stoupá
Jeden hasič na schodech a druhej hasič ve dveřích Třetí hasič si to hasí k štědrovečerní večeři
Kapr skočí zpět do vany, zmatek trvá v rodině Děda dříme s koloběžkou na klíně
Táta je moc chytrej, přišel na to brzy Plácá novinama stromeček jenž hoří
Čtvrtý hasič se teď zapovídal s mámou Tak jsme tu už šéfe s tou stříkačkou
Největší legraci mají pochopitelně děti Vzpomněly si, že budou teď koledy vánoční pěti
Zatímco se barák bourá, z obrazovky hlásají Příjemné svátky vám přejí z Ostravy-Poruby
TANGO O PRAZE / PRAHA hudba H. Cigner, text Z. Růžová, 1970
Praha je město staré, říká se stověžaté Samá kašna a báně, kostely a domy
Má mnoho půvabných míst, na podzim plno listí Čističi denně čistí špínu z ulice
V kanálech jsou krysy líné Občas i potkan se vylíhne Ve Vltavě plavou kapři Jeden až dva, někdy i tři
A z podkroví střech činžovních Se ozývá zpěv vlašťovčí Než odtáhnou do teplých míst Aby měly zase co jíst
Na jaře pučí stromy, přesto, že je ještě chladno A tak se stane snadno, že zas omrznou
Sluníčko pěkně svítí, lidé se procházejí Hradní stráž stále hlídá u vchodu do Hradu
Když léto hlásí příchod, jahody jsou přezrálé Město se rychle svlíkne a jde si zaplavat
Sluníčko pěkně svítí, Karlův most ještě stojí Hradní stráž stále hlídá Prahu zpocenou
Už je tu zase podzim, čas ten je nejkrásnější Vltava už je prázdná a stromy ještě nepučí
Sluníčko pěkně svítí, z komínů už se kouří Hradní stráž stále hlídá, slečna jde vyvenčit psa
Třeskutá paní Zima vládne nám dnem i nocí Tramvaje líně vlečou náklad zmrzlých těl
Za kamnama se krčím, sotva nos ven vystrčím Však hradní stráž mě hlídá, budou Vánoce
I krysy jsou teď zamrzlý A potkani se nelíhnou Kapři už jsou na pekáčích Jeden až dva, někdy i tři
A z podkroví střech činžovních Visí střechýl či rampouchy Takže se nic nezměnilo Na jaře začnem nanovo
Hradní stráž stále hlídá…
VRÁSKA text Z. Růžová
Zdál se mi sen A ráno přišlo po špičkách A byl tu den A s ním i první ranní chlad
Lidé spěchají - noviny v podpaždí Obyčejný ráno, jak ho každý zná
Po chodnících Zachumlaní do zimníků jdou Na čelech vrásku Co prodlouží jim nos, teď maj
Nevšímavý jsou - vráska vrásku míjí Jak bubáci, když z postelí vylezou
Jak chvíli jdem Tak náhle cítím, že i já Tu rýhu zlou, zamračenou
Do kořene nosu vyrejvám Pošetilá tvář - uniformou ranní
Jeden jako druhej je poznamenán Ve tváří lidí kolemjdoucích Jak v knize můžu listovat
Každý tu svou Nučil se dávno maskovat Jejich duše však v očích smutná bývá
Každý ráno dlažbu místo nebe zná Začnu se smát A svět se náhle probouzí
A tamhle ten pán, ten na stanici Tak ten se na mě zadívá
Hlavou zakroutí - vráska z čela mizí Je to snadné, stačí se jen usmívat
ZNÁM BÍLOU CESTU hudba asi Vl. Veit, text Z. Růžová , 1967
Znám bílou cestu, tam chodí spát
Ten, koho neznám, co má všechny rád
Má smutek v očích, se světem točí
A v duši má slunce žár
Je vránou bílou, paprskem, moudrou vílou
Svý jméno větru dávno dal
Znám černou díru, kam sám uléhá
Pod hlavou bídu všech očí má
Duše jsou kosti, vožralý vaše štěstí
Už předem mrtvýho života
Žalostný kosti světa bez soudnosti
Tak komu už z vás to říci mám
Mám divnej nápad, chci černejch mraků pád
A tichej prsten z trávy, a věčnej země hlad
Je to nápad všech racků, co chodí k nebi pít
Těch ptáků, co nechtěj v hrsti žít
Jsou to koleje lidí, po kterejch jsem nechtěl jet
Vyjetý do prázdna slov a vět
Znám slunce západ, a těžkejch mraků chlad
A pod listama šneky, to všechno je zázrak
To všechno už tu jednou bylo, a nesnažte se vědět kdy
To jsme byli ještě děti, a hráli si na klauny
Černá barva těžko nese modrou krásu pod víčkem
Otevřte rychle oči, to není sen
ŽIVOT SE OTÁČÍ hudba Š. Rak, text Z. Růžová, 1972
Život se otáčí jak vodní mlýn Jak kohout na střeše a mámin klín
Svět plný divů jak obrázek ve studánce Napít se z pramene, být trávou na louce
Kolik ale obrázků nezaznamenáš Máš jenom dvě ruce, jen dvě oči máš
Štěstí se otáčí jak peníz v dlani Dřív, než ho utratíš za svoje přání
Chvíli jsi nahoře, díváš se dolů Svět se ti krásný zdá, děkuj tomu
Kolo se otáčí a padáš k zemi A když už nevěříš, přijde vykoupení
Láska se otáčí, jak oblázek v řece Omílá slovíčka, od pramene je žene
Dřív, než je pohltí za svítání moře Po špičkách přichází, ťuká na dveře
Dvířka jí otvíráš zlaceným klíčem Proběhne, pohladí, zapráská bičem
Radost se otáčí v zázračném světle Zrcadlo nastavíš, náhle jsi ve tmě
Chtěl jsi se radovat, v slzách se topíš Ze smíchu do pláče jak káča se točíš
Vášnivě zaséváš, věčné je čekání Až lísteček vyžene ze zrnka poznání
Vše se ti otáčí jak v knize list Život je veliký a ty se učíš číst
Pár zoubků a vyslovíš své první slovo Zub moudrosti zabolí, ty už máš svůj názor
Dále pak jen zub času z tebe sochu tesá Listy z koruny padají, torzo krásné zbývá
DEVĚTADEVADESÁTKRÁT text Z. Rytíř, 1967
Devětadevadesátkrát jsem ti řek, že tě mám rád Tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu
I když vím, že to, co tys mi mohla dát Už nikdy víc na celém světě nenajdu
Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům A peněz dost a z nouze ctnost už nenajdu
Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů Tak ti to řeknu ještě po stý a odejdu
Tak dost těch slz a nač ten pláč, přišlo loučení Do tvýho života se zkrátka nevejdu
Když odejdu, tak na světě se nic nezmění Tak ti to řeknu ještě po stý a odejdu
Proč zejtra ráno začne jako každej den Noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Popelář cinkne popelnicí o chodník A vláda si bude vědoma svého poslání
A lidi půjdou do práce jako každej den Ulice proudy aut se rychle zaplní
Děti půjdou do školy ještě sen v očích Vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní
HOŘČÁK A RUM / ZÁZRAČNÝ LÉK text Z. Rytíř, 1971
Znám lék na všechny bolesti Znám lék na všechny starosti Vyléčí všechny neduhy Vyřeší všechny problémy
Když máš mizernou náladu A na všechno máš vztek Nemůžeš číst ani spát A se vším nejradši bys sek
Hořčák a rum je na to lék
V případě špatnýho počasí Když nemůžeš jít ven Po dobu, než se vyčasí Po láhvi toho léku vem
Říkáš, že s jiným odešla A to ti nejde na rozum Přestaň o tom už přemejšlet A kup si hořčák a nebo rum
Hořčák a rum je na to lék
Když přátelé tě opustí A omrzí tě svět Když už skobu do zdi zatloukáš Hluboko v srdci tě mrazí led
Když máš pocit, že jsi odsouzen Místo žít život být žit životem Když máš pocit, že jsi zaskočen Směr tvý cesty předem vyznačen
Hořčák a rum je na to lék
Víc řeči už mi nezbývá Z toho samozřejmě vyplývá Použij v každém případě Tento lék, pokud je na skladě
MĚŠŤÁCKÝ BLUES text Z. Rytíř
Jen tak se tu městem sám potloukám Stovky divnejch pohledů v zádech mám
Měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Broukaj si ho auta, celá hospoda ho zná I televizní anténa si ho na střeše zazpívá
Tohle měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Znám jednu holku, vlasy má blond Nesmím k ní domů, pokavad nechci předčasně zahynout
Hraj tam měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Pán se žlutou aktovkou jde z ministerstva snad Tahle píseň ho provází, tahle melodie mu nedá spát
Jeho měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Ty sladký tóny srdcem mu chvějou Znal kdysi jinou píseň, ale už neví kterou
Zná jen měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Vraždy a smilstvo, možná, prosím, snad Opilci močej na rohu, hrubej plat, čistej plat
Měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
K čemu byla revoluce, už je tu zas Pomalu se vplížilo mezi nás
Měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Kolik je tu zpěváků, jeden lepší než druhej Jeden má hlas vysokej, druhý zas hlubokej
Měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Melodie sílí, začínám mít strach Který z těch zpěváků jednou bude můj vrah
Vím, že měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
Všude na mě číhá, nikde není klid Zacpávám si uši, ale věčně bude znít
Vítězný měšťácký blues, měšťácký blues Měšťácký blues, který tu potkávám
TEĎ UŽ TO VÍŠ hudba B. Dylan, text Z. Rytíř
Kdysi jsem tě vídal vohozenou fajn Šla jsi pyšně jako krásná laň - je to tak
A myslela jsi, že ti všechno patří A smála si se do všech stran
Tvým životem byl jenom flirt A všechno byl jen povedenej žert
Všichni muži chtěli tě mít Každej chtěl jen s tebou být
Jenže najednou musíš pochopit Co je to za potíž Teď už to víš…
Co je to sama být, mít na ulici byt Nemoct se ani hnout Stát jako solnej sloup
Kdysi jsi chodila do školy olrajt mis Orly A teď jsi mohla znát jen jak je to snadný žít
Ale tak bejt bez domova sám To tě nikdo v ní z tvejch učitelů nemoh naučit
A nevěděla jsi jak tuláci můžou sami bez domova být A najednou musíš s nima žít
Jó, kdo ti to moh líp vysvětlit Jenže kdo vyplní prázdnotu v očích tvých
A ukáže ti kde nalézá se zdviž Teď už to víš
Všichni se snažili tě pobavit A toužili se stát loutkou v rukou tvých
A neviděla jsi jak zraňuješ Když za lásku dáváš jen svůj přezíravý smích
Jezdila jsi ve skvělým bouráku Kterej řídil diplomat
To bylo něco jinýho Než v chladu pod stromem spát
A jak ti bylo toho rána Když přestala si se smát
Když nechal ti jen trochu peněz A lístek v cizí řeči snad
Když neměla jsi co dát Tak sebral se a šel pryč Teď už to víš
Princezničko zklamaná Všichni lidi pijou a pijou a nic si z toho nedělej
Máš ještě spoustu krásnejch dárků Tak vem ten zlatej prsten a někomu ho střel
A buď už jednou trochu veselejší Je tolik cizinců v zemi zdejší
A nebo to zkus se k němu vrátit Teď už nic nemáš, tak nemůžeš nic ztratit
Anebo si raděj najdi jinýho A pak uvidíš Teď už to víš
VŠE, CO V MYSLI MÁM text Z. Rytíř
Snad znáš i ten pocit Slunce zapadá tam za hory A dole ty stojíš sám
A možná, že v tý chvíli tu sílu ucítíš A tedy vše, co v mysli mám
Mám v mysli všechny krásný věci Který plní svět A já je vidím, oči plný barev mám
Zlatý prsten slunce na tvůj pohled navléká A tedy vše, co v mysli mám
A kolem hasne den A z polí vane horký dech Čas není k mání a krása není na prodej
A proto občas chumel mraků slunce zakryje A tedy vše, co v mysli mám
Ten mrak mění svý obrysy jako kdysi v mládí Vídal jsi v něm krásnej hrad Tak pojednou se podobá
Všemu, co nám stále naši radost překrejvá A tedy vše, co v mysli mám
A oblohou jdou vojáci Jak pluky zvadlejch růží Slunce dupou, chystá se prudký déšť
A mraky lidských slabostí svý tváře pitvoří Na vše, co ve svý mysli mám
Já věřím křídlům větru Který mraky odnáší Tam za hory, že jednou navrátí je zpět
Na nejhlubší dno moří je navždy uloží A to je vše, co v mysli mám
KDO BUDE TEN, KTEREJ POVÍ hudba P. Donovan, překlad P. Kalandra, 1968
Stáli jsme ve vopuštěným městě Cikánskej kluk a já
V očích slzy jak kapky deště V noci znal mráz jenom nás
Kdo bude ten, kterej poví Co udělali jsme, že je špatný
Nesmíš říct, že jseš mlád Chci ti cestu k slunci ukázat
Spali jsme ve vopuštěný boudě Když on uléhal, já už jsme spal
Svůj kabát položil mi na zem A celou noc se zimou třás
Zpívali jsme o nešťastný lásce Vím, že jsem tam kabát zapomněl
Kdybych sečet roky, bylo by nám tenkrát třicet Budem se učit v životě děti mít
Zrcadlo visí na nebi Ne, nevěřil bych, co se stalo
Tak málo lidí tady o tom ví Já radši sedím a zpívám si sám
