Rozhovor pro Tiscali
David Procházka, 17. 11. 2002

Dobrý den. První otázka bude asi trochu netradiční. Jak se vám poslední dobou vede?
Odpověď bude asi v mých kruzích také netradiční - vede se mi dobře, ale je pravda, že si za to můžu sám.

Máte rád podzimní a zimní období? Tvoří se vám v čase padlého listí či sněhu lépe?
Já mám rád podzim, to barevné umírání. Zima je tu mizerná, sice jsme dost na severu, ale na pěknou zimu ještě ne dostatečně. Jsme pásmo podzimu a jara. Co se tvorby týče, asi to na počasí a ročním období nezáleží, i když teď toho moc netvořím, jaksi teď velmi intenzívně trávím to, co jsem stvořil v minulosti.

Někteří lidé trochu pozapomněli, že ještě "žijete". Nemáte pocit, že lidé v tom dnešním shonu a pracovním stressu se již nedokáží tolik kulturně bavit jako v minulosti?
No nevím, jestli já jsem ta kultura, psaním a zpíváním pouze řeším smysl své existence. Ale nacházím dostatek lidí, kteří to asi prožívají stejně a jsem s tím teď takto spokojen. O žádnou větší slávu nebo známost nestojím, vedlo by to k izolaci. Mně se líbí, že teď jsem jaksi úplně uprostřed lidí. Takže se necpu ani do televize, ta by mi to mohla pokazit, a ani ji teď nesleduji. Nejsilnější komunikací se mi stal teď internet, je to bez hranic a zároveň velmi soukromé.

Koncertujete často? Jaké jsou dnes reakce publika na vaše písně, které se proslavily ponejvíce za bolševika a při revoluci? Chodí na vaše vystoupení i mládež?
Počet koncertů je jaksi stále stabilní, tak ta stovka za rok. Za poslední roky jsem nic nového nenapsal, teď se poměřuji s tím, co jsem napsal dříve. Publikum si na to zvyklo a je v tom jakási příjemná stabilita a klid, žádné deprese a nervozita z hledání pořád něčeho nového. Jde o prožitek a jeho hloubku. A staré písně pořád zní, každý rok trochu v jiné barvě a to je i pro mě zajímavé. A je to i dojemné, když tolik písní zůstává stále aktuálních, i když prezidenti a doby se mění. A na koncerty chodí všichni. Děti i mladí i starší i ti nejstarší, plešatí, vylepaní i vlasatí a to je fajn. Ty moje písničky naštěstí generace nerozdělují, ale spojují, a tomu jsem moc rád, to se asi dá nazvat skutečně úspěchem. Tichým a nenápadným.

Jaké nové písně a projekty připravujete? Věřím, že mnozí čtenáři ani nevědí o vašem působení na internetu a o velmi zajímavé distribuci hudby s názvem Samopal.
Nové písně teď nepřipravuji, protože jsem žádné nenapsal. Chci teď dokončit projekt Fosil, staré písně a staré nahrávky, teď jsem dokončil patnácté cédéčko a do Vánoc bych chtěl stihnout ještě šestnácté. Sestavuji a upravuji si to sám, a pak si to i sám vypálím, proto ten Samopal. Je to všechno samizdat, na ten jsem si za bolševika a v emigraci zvykl a jeho svobodu se mi dnes nechce kvůli nablblým obchodníkům opouštět. Ale to by bylo lepší se podívat na mou stránku www.hutka.cz , je to velmi široké a obsáhlé a ať si každý udělá svůj názor.

Co říkáte na aktuální (resp. celkově polistopadovou) politickou situaci? Vím, že jste se nyní také pokoušel "prokousat" do politiky. Měl jste zájem něco měnit nebo to byl jen vzdor vůči celému politickému dění.
No jo, do svobody jsme sice vstoupili, ale ta politika stojí za hovno. Ale já nemám žádné politické ambice, to se jen přes Balbínovce podařilo nastavit takové malé zrcadlo té politické tuposti uprostřed které teď žijeme. Ale ta tupost je dána také politickou tupostí obyvatelstva, nezájmem, leností, stádovitostí.

S kterými folkaři vystupujete? Jak byste obecně zhodnotil vztahy folkových zpěváků mezi sebou? Existuje mezi některými z vás i ryzí nenávist?
Nenávist je asi mimo, o té nevím. Ovšem za folkaře se nepovažuji. Jsem písničkář a cíle mám kumštýřské, nikoliv folkové. S těmi několika kolegy, kterých si umělecky vážím, se teď stýkám velmi málo, ale ani není důvod. Jsme individualisti. Mám teď na mysli Třešňáka a Mertu. To, čemu se říká folk, mě ale vůbec nezajímá. Je to strašně rozbředlé. Já mám rád Vladimíra Holana, italskou renesanci a postimpresionismus a pak všelijaká ta individua z různých dob...prostě já se necítím uvězněn v žádné krabičce.

Před delším časem zemřel člověk, kterého společnost znala stejně dobře jako vás - Karel Kryl. Sledoval jste dění kolem jeho pohřbu? Myslíte, že to co se kolem jeho smrti dělo bylo důstojné? Myslím zejména výstupy pana Medka, coby zástupce Hradu?
S Krylem jsem se znal tři desetiletí, a i když jdou všelijaké řeči, byli jsme přátelé. Na pohřbu jsem byl a slíbili jsme si s přáteli, kteří ho znali, že o něm napíšeme všechny veselé příhody, které jsme s ním zažili. On byl zároveň komický. Byl to prcek a to ho strašně rozčilovalo, a měl snad všechny povahové vady, které existují. Nikdo jsme to neuděl, a to je škoda. Ztratila se tím jeho lidská tvář a vstoupil tím pádem jen do mýtu, který je strašně neosobní. A problémem Hradu a Medka bych se vůbec nezabýval. Havel je také prcek a dělá mu to občas taky problémy a jaksi ty pitomosti, co o něm Kryl napsal, nějak nevydejchal a Medek tam žvanil pitomosti. Mně spíš dojalo, a zdá se mi to spíš hodné zapamatování, že se Opat Opasek při mši velmi upřímně rozplakal, a ten si s Krylem užil nekonečně jeho hysterických záchvatů. No jo, historie je historie a každý z nás jsme jenom lidi.

Děkuji vám za rozhovor. Přeji vám mnoho úspěšných koncertů a spokojených posluchačů.