Jaké rozhodující důvody vás kdysi dovedly k rozhodnutí emigrovat z Československa?
Mě k vystěhování přemluvila moje bývalá žena. Strašně se bála, že mě zavřou a ono to tak vypadalo. Už se jen čekalo na termín soudu.
Byly první dny (týdny, měsíce) po emigraci hodně krušné?
První týdny ani ne, byl jsem poprvé v zahraničí, tak jsem jen koukal. Pak mi ale došlo, že je to na trvalo a že neumím žádný jazyk, a že jsem si to představoval jinak a nikdo mě nedokázal vysvětlit do čeho jdu… krušné bylo vědomí, že jdu za pitomce. To ostatní takový problém nebyl.
Za jak dlouho jste se na Západě dostal zpět k muzicírování?
Hned. Pro krajany jsem objel Ameriku, Kanadu a vlastně celou Evropu. Pak jsem napsal fejeton Požár v bazaru, tak mě už nechtěli. Asi po roce jsem začal vystupovat s angličtinou, po dvou letech s holandštinou. Od roku 1985 jsem byl schopen hrát také německy. Ale byly to docela trapné začátky.
A odkdy jste se tam hudbou a věcmi souvisejícími začal živit?
Taky hned. Mimo to jsem v Holandsku jako muzikant bral takzvanou doplňkovou podporu. Když se mi nepodařilo vydělat zákonné minimum, tak mi ho sociální úřad doplatil.
Lze srovnat, v čem se lišilo, popřípadě dodnes liší povolání profi muzikanta u nás a v Holandsku?
V "profi" muzice se nevyznám. Jsem písničkář. Tam jsem byl v cizině a tady jsem doma. To samo asi dostatečně naznačuje, o jaký rozdíl jde.
Zažil jste vysloveně nějaký šok oproti tomu, na co jste byl zvyklý z Čech, ať už se týkal přístupu gramofirem, koncertních agentur, pořadatelů koncertů atd.?
Překvapení bylo, že ti komerční sráči jsou všude stejní, stejně chamtiví. Ale jinak já na šoky moc nejsem a blbost je pouze otravná nikoliv šokantní.
Co vy subjektivně považujete za největší hudební zážitky, případně úspěchy, které se vám "přihodily" v cizině?
Můj vůbec největší úspěch je, že jsem byl schopen v Holandsku fungovat několik let jako holandský písničkář. Slavnej jsem se sice nestal, ale úspěch to je. Uživil jsem se tím. Jinak já nejsem žádný muzikant, takže hudební zážitky ani nemám.
Měl jste informace o hudebním a vůbec kulturním dění v Československu? A jaký to byl pocit, když jste věděl, že se vás zdejší úřady všemožně snaží totálně "vyzmizíkovat" z historie domácí hudební scény?
Moc jsem toho nevěděl. Komunikoval jsem málo a to jen s disidenty a ti se na hudební scéně moc nevyznali. Ostatní lidé se mě báli, tak jsem je neotravoval. A co se mě týče, já jsem začal mít pocit, že jsem byl zapomenut. A bylo to tak lépe. Jinak bych se asi dostal do ještě většího zmatku.
Jak jste se smiřoval s nemožností předvést svoji muziku lidem v Čechách a velice omezenými cestami, jak jim dát vědět, že dál skládáte, hrajete, zpíváte…?
Nebylo se s čím smiřovat. V té nemožnosti jsem žil i před tím. Člověk se musel hned po ruské okupaci smířit s tím, že je sám a ani nejde říct, že bych psal písničky pro lidi. Psal jsem je pro sebe a pro pánaboha. Psal jsem je, aby měl život smysl.
Byl jste v pravidelném kontaktu s dalšími českými hudebníky v cizině? Jakým způsobem jste se o sobě "dozvídali"?
Byly občasné emigrantské akce, kam jsme byli všichni zváni, tam jsme se potkávali, ale to bylo asi tak vše. Rotterdam je daleko od všeho. A já nejsem nějak přehnaně družný typ.
Co vás vedlo k tak rychlému trvalému návratu do vlasti? Neuvažoval jste ani na chvíli o tom, působit jaksi napůl na Západě a napůl v Čechách?
Bolševik padl, tak jsem šel domů, takhle jednoduše jsem to cítil. A žít napůl na Západě? Tomu moc nerozumím. Vždyť jsme se tím Západem začali okamžitě stávat, tedy s tím, že ty naše peníze mají takovou zředěnou hodnotu, ale ten blbý kurz si vymyslel a za každou cenu udržoval Klaus. A když se člověk živí písničkami, tak ani není o čem chytračit. Prostě doma znějí lépe. Alespoň pro mne.
Jaké bylo to největší překvapení - ať už pozitivní, nebo negativní, jaké jste po návratu sem zažil?
To největší překvapení trvá dodnes, že totiž komunisti neprohráli a téměř čtvrtina obyvatelstva je volí. To je přehlídka velké tuposti. Takže jsem rád, že jdeme pod deštník Evropské Unie. Ještě nejsme tak daleko, abychom si byli schopni vládnout sami. Zase by z toho mohla být nějaká ta Druhá republika nebo Vítězný únor.
Myslíte si, že dnes už je zdejší hudební scéna v obecné rovině, svým fungováním apod., srovnatelná s tím, jak vypadá ve vyspělých zemích demokratického světa?
Chamtivost hudebního průmyslu je všude stejná, záleží spíš na inteligenci publika, co je ochotno platit. Ale v tom se bohužel české publikum chová jako ovce, reklama je schopna mu z hlavy vymlátit jakékoliv samostatné myšlení.
Zalitoval jste někdy emigrace?
Když jsem byl v emigraci, tak jsem to považoval za chybu, za osobní prohru. Dnes jsem za tu zkušenost rád. Poznal jsem tam venku všední den a kolik váží místní peníze. To turista nikdy ani nezahlédne.
21. listopadu 2003