Xenofobií jsme začali trpět už v době obrození Folkař Jaroslav Hutka je člověkem veskrze tolerantním. Bezbřeze? zeptali jsme se. Jakkoliv lze některá jeho tvrzení zpochybnit, jsou zajímavá. Vůči čemu nebo komu tedy nejste právě tolerantní? Začínám být velmi netolerantní k českým politikům, protože se mi zdá, že spolupracují na velkém podvodu. Přestávám jim odpouštět. Je v nich obsažena taková míra neschopnosti, nezodpovědnosti a nafoukanosti, že to přesahuje meze. U koho konkrétně? Nejzřetelnější je to u těch dvou hlavních - Klause a Zemana. Jedou si po své vlastní koleji, a cokoliv jim nevyhovuje, je podle nich špatné. Jaké má taková politika podle vás důsledky? Klaus vzal lidem nadšení, se kterým přistupovali k vizi obecného zlepšení. Podle mne jsou lidéi ochotní něco dělat pro společnost ze svého srdce, ze své hlavy, ze své fantazie, ze své potřeby. To se mu však podařilo utnout a pokračoval v linii toho odcizeného státu, který tady byl před Listopadem. Odcizeného, neobčanského, překážejícího. Aby člověk mohl žít, musí se mu vyhýbat. Co máte k Miloši Zemanovi? Není mi vůbec jasné, jakou má koncepci. V tom je stejný jako Klaus. Improvizátor, který něco jiného říká a něco jiného dělá. Nemá kromě toho ani slušnost. Slušnost jde ruku v ruce se spravedlností, jejíž absenci lidé režimu nejvíce vyčítají. V nalomení téhle linky má bohužel prsty i Václav Havel. Takové to zpochybňování, relativizování, příliš rychlé přidělení nezávislosti soudcům a nedostatečně razantní rozdělení pravomocí. Není-li dostatečně funkční mechanismus vynucování práva, není ani mechanismus, který by soudce donutil, aby pracovali. Někteří to pochopili tak, že jim byla přidělena bezbřehá možnost lenosti. Souhlasíte, že vzestup komunistických preferencí jde na konto těchto chyb? Logicky to navazuje. Je to přímý důsledek této politiky. Člověk má pocit, že Klaus i Zeman žijí jinde, než kudy chodí obyčejný člověk. Kdežto komunisté s tímto člověkem mluví. Mluví k věci. Myslím, že tohle bude cesta, kterou budeme muset projít. Komunisté zesílí a paradoxně budou muset probudit něco jako demokratické síly. To, co se tady zatím dělo, s demokracií moc společného nemá. Z čeho tak soudíte? Výrazně mne o tom přesvědčuje nechuť, jakou lidé u nás chovají k Evropě. Je tato nechuť formována občanskou zkušeností s režimem, již získali v průběhu uplynulých devíti let? Ano. Většina lidí nemá vůbec zkušenost, co je to Evropa a co to znamená. Dozvěděli se o tom hlavně od politiků - něco také z tisku - a z politiků je cítit vlastně nedůvěra. V tom byl nejlepší Klaus, který zdůrazňoval, jak dělá Evropa všechno špatně a my to budeme dělat líp. Hlavně se jim však podařilo zatajit, že Evropu formuje občanská společnost, ve které člověk má svůj vliv a váhu. U nás se pouze zdůrazňuje, že někde v Bruselu jsou nějací byrokrati, kteří rozhodují nesrozumitelně a naprosto temně. Takový pocit však nemají lidé třeba z francouzské vesnice. Ti si rozhodují sami. Je to tedy ze strany režimu překroucená informace, lež. Lidé se bojí evropských poměrů, což politikům vyhovuje, protože by už neměli šanci tady vládnout. Z čeho podle vás vyrostla česká xenofobie? Ta je tradiční. Začíná obrozením. Je to v podstatě strach. Všechno, co neznáme, co není naše, toho se bojíme. Spousta lidí ani nikoho jiného poznat nechce. Tomu jsme se naučili už od Tylova Strakonického dudáka. Ta hra je namířena proti Čelakovskému, který tvrdil, že jsme blbí Češi a že bychom se měli učit v cizině. Tyl, který měl tehdy Kwěty, strašně bil proti Čelakovskému řka: "Ne, my jsme ti nejlepší, máme nejlepší dějiny a zlatý český ručičky". Spor o naši světovost vyhrál Tyl tím, že napsal tuto parodickou hru - Čelakovský se narodil ve Strakonicích. Když si člověk vybaví její obsah, je to přesně to, čím žijeme dnes. Ten dudák sice šel do ciziny, vydělal si tam zlaťáky, ale pak přišli duchové a udělal se z toho horor. Vyplývá z toho naučení, že kdo se zaplete s něčím, co je mimo hranice naší vesnice, dostává se do sféry plné zlých podivných duchů. Prachy vydělá, ale není už náš. Už se nám odcizil.   Rovnost, 1999-02-23, MILAN DANIEL