Zeman? Troska, zrůda, šílenec, sejmout ho, vyzvracet! Velikán Hutka, geniální. Mimořádný a důležitý útok na prezidenta

Po Miloši Zemanovi se bude muset Pražský hrad deratizovat. Je to totiž nesvéprávná troska, špatně artikulující zombie, svého druhu šílenec připomínající krále Ubu. Takto se rozepsal šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka, když bránil Jaroslava Hutku a jeho píseň o Zubaté, která jde s prezidentem zúčtovat. Debatu pak ještě notně oživil svým popůlnočním vpádem hudební kritik Jan Rejžek.

„Země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa.“ Tak začíná píseň Jaroslava Hutky Miloš a Zubatá. Příběh spočívá v tom, že Masaryk se obrátí v hrobě a vyzve Zubatou, aby se přestala flákat a konečně si došla pro „toho chlapa“, čímž je míněn prezident Zeman.
Následuje poměrně naturalistický popis setkání, při kterém „opilec a vlastizrádce ovarem, sádlem vše zamastí, Karlovi chce se z něj zvracet“.
A pokračuje: „Lebka praskla, mozek odkryla – kladivo, srp, rudá hvězda. Na maják šplouchala tequila – v podvěsku kremelská brázda.“
Pak se o Miloši Zemanovi ještě dozvíme, že to byl „sprosťák a ožrala – blemcy blemt“ a také „tlučhuba, vidlák a chvástal“.
A mezitím se stále opakuje refrén: „Miloš je zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud.“ Nakonec Hutka skončí spokojeným výjevem: „Zubatá mává nám nazdar.“

V minulosti už jsme mohli vyslechnout několik písní o prezidentu Zemanovi. Hned po jeho prvním zvolení v roce 2013 se blýskl herec Marek Daniel, později proslavený postavou fiktivního lobbisty Blaníka. Tehdy sám prezentoval píseň „Jezevec“, s verši „svobodný hlas už neuslyšíš – budou ti do hlavy srát“.
S trojicí hereckých kolegů Liškou, Matonohou a Poláčkem pak představil rozvernou píseň „My jsme Zemani“.
V roce 2014 se pak pražský učitel a zpěvák Quido MC proslavil písní Ruský šváb, kterou tehdy hudební kritik Jan Rejžek prohlásil za píseň roku.
Na Hutkovu píseň ale i mnozí Zemanovi kritici reagovali rozpačitě. Zejména pro její otevřené přání smrti prezidenta a poměrně nechutné výjevy kalibru kladiva a srpu v prasklé prezidentově lebce.

„Přát mu smrt, i když ‚jenom‘ písní? Když jsme ho my, svatoušci demokrati, nedokázali porazit v demokratických volbách, ať tedy zemře, abychom se my spolu s anděly mohli radovat? To není vtipné, ale nechutné. Píseň je spíše smutným svědectvím o jejím autorovi samém než o tom, komu přeje smrt,“ napsal šéfredaktor časopisu Reflex Marek Stoniš.
Spisovatel a bloger Ladislav Větvička napsal: „Ubohost a zvrhlost ozývá se z mulťáckých kruhů. Já se za něho stydím to doposlouchat do konce.“

Na Hutkovu obranu ale rovněž vystoupili mnozí. Zcela se mezi nimi vymykal příspěvek Jakuba Patočky, někdejšího funkcionáře Strany zelených i ČSSD, kterého kdysi prohlásil za perspektivního politika a svého ideově nejbližšího spojence i Václav Havel. Postupem času měl Patočka radit Petru Pithartovi, Václavu Havlovi, Táně Fischerové nebo Jaromíru Štětinovi.
Bohuslavu Sobotkovi zachránil premiérství, když mobilizoval mladé levičáky, kteří za něj demonstrovali v roce 2013 před Pražským hradem s hesly jako „volili jsme Sobotku“ a tím zabránili Sobotkovu sesazení z čela ČSSD a naopak dosáhl diskreditace účastníků „lánské schůzky“ u prezidenta Zemana.
Díky tomu Patočka dokázal za Sobotkovy vlády získat pro web Deník Referendum, jehož je šéfredaktorem, statisícové částky hned od několika firem i neziskového sektoru. Obvykle se jednalo o firmy podřízené ministrům z ČSSD. Ministerstva či jiné úřady ČSSD také fiktivně zaměstnávaly redaktory Deníku Referendum, kterým Patočka nebyl schopen sehnat peníze na výplaty.
A právě na svém webu Deník Referendum Patočka vydal obranu Jaroslava Hutky, kritizovaného za „rozvernou píseň o tom, jak si pro Miloše Zemana přijde smrtka, pokáraná a vyslaná Masarykem“. Rozsáhlý text rozebírá celou Hutkovu tvorbu, do které prý tato píseň zcela zapadá.
„Nebudeme si namlouvat, že je to nějaké veledílo, ale má svůj půvab,“ píše o písni, která prý vystihuje Hutkovo celoživotní stylizování do jednoduché naivity.
„Hutka je velikán svého druhu, jedna z největších postav české populární hudby sedmdesátých let, jehož tehdejší úrovni se ze současných českých písničkářů, včetně těch opožděně – ale zaplať pánbůh aspoň za to – chápajících, že by neměli hrát pro Babiše, nikdo ani neblíží,“ poučuje šéfredaktor.
Následuje rozbor Hutkova textu o Zubaté chvátající na Hrad. Z něj se dozvíme, že Hutka vlastně Zemanovi žádnou smrt nepřeje, jenom prý rozverně vypráví, co se stane, až si zubatá pro prezidenta přijde. A dodává, že na tuto událost lze pohlížet i z humanistických pozic, protože pro Miloše Zemana prý setkání se Zubatou může být vysvobozením.
Za geniální je Patočkou shledán Hutkův verš „blemcy–blemt–prezident“.
Ale ať si prý o Hutkově díle myslíme cokoliv, důležitější je jedno: „Jakákoli debata o Hutkově podařené či nepovedené hříčce by ale měla začínat u faktu, že Miloš Zeman je mimořádně obludná postava, která prakticky vším, co činí, uráží úřad českého prezidenta natolik, že jeho nástupce bude patrně muset Pražský hrad na začátku svého funkčního období deratizovat.“

Patočka zastává názor, že se dnes příliš zaměřujeme na Hutkovu píseň a málo na jejího adresáta. „Na poli mluveného slova je jen máloco nepřiměřeného, čeho bychom se mohli dopustit na Zemanovu adresu ve snaze přimět ho k opožděné rezignaci,“ zastává názor. A připomíná, že Hutkova píseň byla umírněná a je možné přitvrdit mnohem více. Se zasněním připomněl, jak britští levičáci pořádali pouliční party po smrti Margaret Thatcherové a zpívali při nich, že čarodějnice je mrtvá.
„Čím je Miloš Zeman dnes? Žalostnou, málo svéprávnou troskou, kryjící svými kymácivými pohyby nechutné manévry hrůzostrašných figur, jimiž je obklopen, ruských a čínských agentů; těžko artikulující zombie, mumlající nesmyslné reminiscence svých dřívějších pošetilých technokratických snů o absurditách typu Babylonské věže, nového jaderného bloku, perpetuua mobile a kanálu mezi Labem a Dunajem. Je to vlastně svého druhu šílenec, zosobnění dadaistického obrazu krále Ubu,“ dodává.
Připomíná, že Miloš Zeman kdysi předtím, než zešílel a stal se nesvéprávnou troskou, obdivoval Václava Havla a Evropskou unii, a dokonce i uprchlíky.
A všem „útlocitným“, které pobuřuje přání prezidentovy smrti, vzkazuje: „Kde byli všichni obhájci útlocitné komunikace z obskurních webů, když Miloš Zeman přál smrt spoustě mých přátel či mým dětem? Kde byli, když obluda, skrytá v jeho těle, mluvila o tom, že zelené aktivisty, k nimž se rád provždy budu počítat, by bylo správné ‚spálit, počůrat a posolit‘? Kde byli, když mával maketou samopalu na novináře?“
Tím se bývalý předseda Strany zelených dostává k tomu, že i Hutka byl ekologickým aktivistou. Patočka dojatě vzpomíná, jak jim stejně jako jiní folkaři jezdil zpívat na blokádu Temelína.

Hutka jeho článek sdílel na svém facebooku a připojil k němu vzpomínku, že „také byl jedním z těch ekologických teroristů“.
Debata pod příspěvkem ale nabrala zcela jiný směr, když se do ní v noci na pondělí v jednu hodinu po půlnoci vřítil někdejší hudební kritik Jan Rejžek, který napsal, že „nejhorší je, když grafoman nechápe, že je grafoman, a ještě je na to pyšný“. Rejžek se o Hutkově písni vyjadřoval negativně již dříve, což neznamená, že byl měl jakkoliv v přízni prezidenta Zemana.
V časech „bojů o Bradyho“ se dostal do stavu, kdy o prezidentovi a jeho okolí psal, že „z těch zrůd už se nedá ani vyzvracet“ a vyzýval Parlament „nechť se činí a sejmou ho“. Již předtím o prezidentovi standardně hovořil jako o „té rozpadlé figuře na Hradě“.
V roce 2015 se blýskl názorem, publikovaným v pozdních nočních hodinách, že „Zeman žádnou pušku do ruky nevezme, to spíš všechny pobleje“. V dubnu 2015 prezentoval pohádku začínající slovy „Král Bumbal se chtěl vyzvracet...“
Před druhým kolem letošních prezidentských voleb Rejžkova posedlost vygradovala, když o prezidentovi psal jako o „lháři se švidrajícím okem“ a „umírající trosce“.
Po vítězství Miloše Zemana se i Janu Rejžkovi, kdysi proslavenému svými nekrology, přiležitostně vracela myšlenka, že by si pro něj na Hrad měla přijít Zubatá.
Při výročí popravy Milady Horákové vyjádřil přání, aby zář svíček za političku zapálených „osvítila zbytky mozku toho alkoholického, kágébáckého troglodyta na Hradě“.
Přesto nyní nastoupil na Hutku tak tvrdě, že byl ostatními diskutujícími vyzýván, ať se chová slušně.
Do debaty po několika dalších výstupech vousatého recenzenta vstoupil samotný Hutka: „Honzo, nemluv pořád o sobě, i když sebekritika ti vzácně sluší.“ „To říká ten pravej,“ ohradil se Rejžek. Hutka se následně ozval, že on je „levej“. To Rejžka konečně obměkčilo a poslal Hutkovi „smajlíka“.
Hutka sám má z negativní publicity radost a všem, včetně ParlamentníchListů.cz, za ni děkuje.

Parlamentní listy, Jakub Vosáhlo, 15. 8. 2018