Rozhovor pro Znojemský týdeník
Úžasně kreativní a činorodý člověk je osmašedesátiletý Jaroslav Hutka, píše básničky, fejetony, skládá hudbu, vydává si svoje cédečka a v současné době pracuje na vydání své tvorby do svazku osmi knih. Stejně bohatý jako jeho tvorba je i jeho život. Po vynuceném jedenáctiletém pobytu v Holandsku, se po revoluci vrátil do naší republiky a pokračuje ve své dráze folkového zpěváka a ke zpívání přidal i psaní fejetonů pro noviny a časopisy v nichž ostře vnímá realitu dnešní doby. Přitom stále cestuje. V říjnu se vrátil z holandského Roterdamu kde hrál při odhalení sochy T. G. Masaryka. Nedávno byl v Indii a právě vydává knihu básní inspirovanou touto zemí. Také skládá písničky pro děti a pro jednoho z našich největších filozofů Jaroslava Patočku napsal píseň Sokrates. Legendární a téměř zlidovělé jsou jeho předrevoluční Havlíčku, Havle, Kamna, Náměšť. Jaroslav Hutka hrál, zpíval a o tom všem minulou středu povídal v klubu Harvart Soukromé vysoké školy ekonomické ve Znojmě. Ještě před koncertem jsme tohoto oblíbeného a charismatického zpěváka vyzpovídali v následujícím rozhovoru.
Jak často hrajete ve Znojmě?
Ve vašem městě je to docela často, letos to bylo v létě na náměstí. Když bych svá vystoupení sečetl za těch padesát let, co hraju, tak se nedopočítám, protože jsem tu hrával i před revolucí, kdy Znojmo bylo město na konci světa, protože potom následovala jen pohraniční zóna. Znojmo bylo tenkrát otřískaný, šedivý, ale byli tu moc fajn lidi.
Jak vás vnímá znojemské publikum?
Jelikož jsem ve vašem městě hrál na náměstí, v kostele, v klubech, v Louce, tak se zdá, že máte dost publika na všechny scény i příležitosti.
Jsme krajem vína, byl jste také pozván do vinného sklepa?
Asi tak před patnácti, dvaceti lety jsem dostal od pozvání od jednoho vinaře, abych hrál v jeho vinném sklepě ve Znojmě, kam tehdy přišel i tehdejší starosta města.
Přejděme do současnosti. Zítra 17. listopadu oslavíme Den boje za svobodu a demokracii. Není to podle vás zbytečný svátek, protože jste známým kritikem nejen totalitního režimu, ale i postrevoluční demokracie?
To rozhodně není, po tomto datu jsme se v roce 1989 stali jako kulturní a bohatá země součásti Evropy, kdy zmizely dráty z hranice naší republiky. Že někdy budeme v Evropské unii a v Nato, o tom se nám dříve ani nesnilo. Mám dojem, že si to chceme pokazit některými našimi politiky, v to počítám prezidenta Zemana i bývalého prezidenta Klause, protože ti nás svými určitými sympatiemi k Rusku chtějí vytáhnout ze světovosti.
Měla jsem na mysli všechny ty korupční a prospěchářské skandály, které hýbou naší společnosti, a to nejen v politice, ekonomice, ale i v justici a policii …
Že se krade a že policie a justice není schopná zloděje dohnat, je problém politiků. Bohužel to vypadá tak, že část z nich je zkorumpována. Některé zákony se u nás proto přehlíží nebo se nedodržují. Je to ale i problém nás voličů, koho u voleb volíme. Krizemi prochází každá demokracie, kde buď vítězí ti nahoře, nebo ti dole a teď to vyhrávají ti nahoře (smích).
Řada lidí se za socialismu nepodřídila a vzdorovala, jiní se naopak zapojili. Jak se díváte na ty, kteří spolupracovali například se státní bezpečností, která měla za úkol likvidovat odpůrce tehdejšího režimu? Jedním z nich byl i Jaromír Nohavica ….
Když jsem přečetl Nohavicovu zprávu pro Stb o Krylovi, tak nebylo co řešit a napsal jsem o tom písničku. On dva roky spolupracoval s Stb, scházel se s nimi, ale to se u písničkářů neočekává. Kdyby to dělal komerční zpěvák, dobře, měl strach. Oni se s ním scházeli, protože potřebovali udavače v prostředí, do kterého neměli vhled.
S oblibou hrajete staré lidové písně a balady sebrané Františkem Sušilem a Františkem Bartošem na Moravě. Proč ne i jiných sběratelů?
František Sušil svoji sbírku uzavřel v roce 1858, ještě před tím, než obrozenci ovlivnili celý folklór tím, že ho zjednodušili a zkomercionalizovali. Dávám přednost Sušilovi před Erbenovými lidovými baladami a písněmi a potvrzuji slova kohosi moudrého, který řekl, že kvalita lidové písně není dána jejím obsahem, ale profesionalitou sběratele. A Sušil byl skutečně výborným sběratelem. Stejně tak Bartoš.
Znal jste se s Václavem Havlem, můžete zhodnotit jeho klady a zápory?
Já ho povazuji celkově za plusového. Jeho zápory vyplývají z nedostatku zkušenosti. Byl jen president, skutečnou moc měl tehdejší předseda vlády Klaus. A byl to nerovný zápas, protože on házel Havlovi klacky pod nohy. Havel byl světový prezident, kterého dodnes mají ve světě rádi, například v americkém senátu má svoji bustu, že to nevíme, je naše chyba. Havla vystihuje i jedno holandské přísloví – kdo dělá málo, zkazí málo, kdo dělá hodně, zkazí hodně a jsou lidé, kteří nezkazí nic a on byl velmi pracovitý člověk.
V Holandsku jste žil v exilu jedenáct let. Dá se srovnat život v této zemi s tím naším?
Holandsko je bohatá vyvinutá země s dlouholetou demokracií. Demokracie není jednou pro vždy dána, o ni se musí neustále usilovat. I když Holandsko je o něco menší než naše republika a má o něco více obyvatel, je to hrdý nezávislý národ, kdežto to my nejsme. Holanďané stavěli v bažinách, a o svou zemi bojovali. U nás je zase zajímavější architektura, která zbyla z historie. Máme stejný základ, tisíc let v Evropě, ale musíme se o něco víc snažit.
Jinak v Rotterdamu se mi moc líbila tamní radnice. Neměla úřední hodiny, každý sem mohl v pracovní dny přijít kdykoliv, a to od devíti hodin ráno do pěti odpoledne. Místo kanceláří, tu byla velká hala s přepážkami a vlaječkami aby lidé poznali jednotlivé odbory města.
Jste všestranně nadaný – hudebně, literárně a výtvarně. Zdědily váš talent také vaše tři děti?
No to nevím, na umění to nevypadá…. Nejstarší syn překládá do francouzštiny, starší dcera je v Anglii, kde studuje antiku a nejmladší devatenáctiletá dcera začíná studovat psychologii. Uvidíme, jak na tom bude s talentem čtvrtý potomek, kterého čekáme s přítelkyní (úsměv) v létě (na jaře?) příštího roku.
Jak budete trávit Vánoce?
S koncerty letos končím 21. prosince a pak si dám volno až do dubna, protože potřebuji dopsat tři knihy. Vydávám celou svou tvorbu v osmi knížkách. Jinak Vánoce mám moc rád, protože jsou klidným obdobím. Těším se na štědrovečerní večeři, stromeček asi mít letos nebudeme, až příští rok.
Jitka Mitysková, Znojemský týdeník