ZORA RŮŽOVÁ (1949) - textařka, básnířka a výtvarnice. V letech 1965-1969 vystudovala SUPŠ v Praze, obor tvarování hraček. V 60. letech publikovala své první básně v časopise Divoké víno, ilustrovala a navrhovala plakáty, psala písňové texty pro Jaroslava Hutku (v letech 1969-1974 byla jeho ženou), Petra Lutku, skupinu Marsyas a Vladimíra Veita. Známá je i svými návrhy obalů Hutkových LP desek Stůj, břízo zelená (1974) a Vandrovali hudci (1976) a řady SP sdružení Šafrán. V roce 1976 emigrovala do Francie, kde žije dodnes. Její básně vyšly v roce 1983 v Champigny v bezejmenném sborníku, který v edici Světlík připravil Jan Pelc. V roce 1998 vydal Jaroslav Hutka CDROM Pramínek, který zahrnuje všechny jeho písně s jejími texty. Ty jsou obsaženy i v antologii textů českých písničkářů Den bude dlouhý (Paseka 2004). Nakladatelství Torst vydalo pod názvem Schody od muzea veškerou její básnickou tvorbu z let 1965-2000. Pro mnohé čtenáře může jít o velký objev. Jde v podstatě o v české poezii vzácnou ženskou beatnickou poezii psanou formou intimních zápisků, vzpomínek na konkrétní události a různě rozvíjených introvertních úvah. Autorka mluví svobodomyslně a otevřeně, bez předsudků, s jistou skepsí, smutkem a nostalgií, ale bez sebetrýznivých depresí o svém soukromí, o svém intimním světě. Ač často opuštěná a opouštěná, kráčí světem opilá divokým vínem cizích pohledů, občas se jí zastaví srdce a stýská po prstech, které by přinutily její krev, aby pulzovala v těle, občas se snaží nevidět, netoužit a nechtít to, na co je její kapsa žalostně už prázdná, ve skutečnosti má ale stále v oné kapse jízdenku do dětství počmáraných chodníků a do času promilovaných nocí. Ač se zjevně nedere na literární výsluní, je Zora Růžová skutečná, nefalšovaná a ojedinělá básnířka, která chodí po střeše mezi holubama, mluví holubí řečí a sbírá peříčka do kapes plnejch deště. Úryvky z básní z knihy Schody od muzea. Vlezl jsi do mne jako pod peřinu a ne a ne vstávat ráno, když už se nesní Zalezl jsi mi za nehty jako špína a můžu si je lakovat do zblbnutí pořád budeš prokukovat dělat mi ostudu: špinavá, špinavá, špinavá tvojí láskou *** Ale ty kouříš, já piju Jak daleko jsem na dosah? Řečním, řečním ale mám na rtech jednou provždy obtisk studu za zvláštní podívanou jako skrze záclonu, jako skrze okenice na tvé chlapecky štíhlé nahé tělo které mne laskavě doprovázelo *** Odloučená od slov v beztížném stavu hříchu bolavá na kost studená odevzdáním těla do rukou chlapům kteří za to nestojí Zora Růžová: Schody od muzea Torst 2004 228 stran, cena neuvedena Právo, 16.6.2005