Praha 23. listopadu (ČTK) - Událostí "z jiného tisíciletí a planety" byla 25. listopadu 1989 pro písničkáře Jaroslava Hutku demonstrace na Letenské pláni, na kterou někdejší disident a signatář Charty 77 přijel před zástupy stovek tisíc lidí rovnou z letiště po návratu z nizozemského exilu. "Jsem idealista, takže jsem v tu chvíli měl pocit, že se všechno zázračně změní," řekl ČTK Hutka. Tato změna však podle něj dosud nepřišla. "Co se bohužel nezměnilo, je povaha obyvatelstva - netečnost, lenost a zbabělost zasahovat do veřejných věcí," posteskl si. Hutka si před dvaceti lety na Letné vychutnal pověstných "pět minut slávy", když za doprovodu stovek tisíc hrdel zazpíval svou písničku Náměšť. "Byl jsem v Jiříkově vidění. Nikdy se mi nesnilo, že se něco takového může stát a že budu mít přesně tu píseň, která k tomuhle bude vhodná. Bylo to úžasné nahlédnutí do mechaniky dějin," konstatoval hudebník, který nyní obvykle vystupuje jen v malých klubech. Jako mnoho jiných lidí, kteří přivítali zhroucení komunistického režimu, však ani Hutka dnes netají své částečné zklamání. "Dobro nenastane automaticky. Když se sundá zlo, tak je za ním jen šedivá plocha, a to dobro nebo demokracie se teprve musí vystavět," konstatoval. Češi však podle něj očekávali, že jim demokracii někdo "přidělí shora". Skutečná změna společnosti podle Hutky navíc nemůže nastat do té doby, než lidé najdou sílu vyrovnat se s temnějšími stránkami nedávné historie. Příkladem je podle něj lhostejnost lidí při hodnocení někdejší spolupráce jejich spoluobčanů se Státní bezpečností. Dokládá to rozruch, který před dvěma lety vzbudila jeho písnička Udavač z Těšína o příběhu jednoho z nejpopulárnějších současných českých zpěváků Jaromíra Nohavici.

"Překvapivé na tom je, že nezasáhla Nohavicu, ale kolektivní vědomí a je jasné, že tam je něco těžce nevyřešeného, zatemnělého a potlačeného, což ta píseň trošku vyloupla," konstatoval Hutka. "Odnesl jsem si to jenom já, protože jsem přišel asi tak o půlku publika," konstatoval Hutka, který však ztráty těchto posluchačů nelituje. "Ukázalo se, že ta píseň padla na velmi úrodnou půdu," vysvětlil.

Dvaašedesátiletý Hutka však stav české společnosti pouze nekritizuje, pokouší se jej podle svých možností aktivně změnit. Před třemi lety kandidoval jako nezávislý na pražské kandidátce zelených a ke vstupu do sněmovny mu tehdy chybělo pouze 350 preferenčních hlasů. Kdyby je dostal, předstihl by bývalého šéfa zelených Martina Bursíka. Poslanecké výhody však Hutkovi nechybí. "Jak zapadnou do politiky, všichni najednou drží basu. Jeden druhého nezradí, jen o sobě občas v novinách šplouchnou trochu špíny," míní Hutka; právě Bursík se podle něj choval stejným způsobem.

"On si tu stranu vlastně půjčil ke svému vlastnímu užitku a tím ji strašně poškodil. Zelení nemůžou dělat tolik kompromisů. Být zelený, to je určitý životní postoj a ne politická strategie," míní Hutka. Vstupu do sněmovny by se Hutka přesto v nepravděpodobném případě, že by Bursík nebo Kateřina Jacques odstoupili, zřejmě nebránil. "Bylo by zajímavé podívat se na pár měsíců mezi ty vlky. Vidět zblízka to, jak tam ta chamraď žije, a možná o tom podat nějaké svědectví," dodal.

Jiří Janda mkv