RUKA JARA
Jako když sáhneš pod sukni
vešel jsem do krajiny
Strom opuchlý touhou na konci větví
natahoval dlaně lístků
pro almužnu slunce
Tráva posměšně vyplazovala zelené jazýčky
a byla to vrzavá hudba naprosté svobody
proto jen rostlinné
Pouze smrt může zastavit její směr ke světlu
|