Válka hrůze
Abychom si mohli na něco udělat názor, musíme mít o tom přesvědčivé informace. O teroristickém útoku na New York a Washington 11. září 2001 víme dnes po pěti letech přesvědčivě jen to, že se staly. I když o útoku na Pentagon se dodnes spekuluje, že se nejednalo o útok letadla. Informace médií a vyjádření politiků tvoří jen další a další otazníky. Nejsem vůbec fanda jakýchkoliv spikleneckých teorií, tedy se dále mlhavým pozadím celé události zabývat nebudu, vyjdu jen z toho, co je zjevné a nepochybné.
Zjevné a nepochybné je to, že 11. září 2001 se stalo cosi, co ovlivnilo další vývoj světových dějin. Americký prezident to pochopil jako vyhlášení války Spojeným státům a jako šéf nejmocnější armády světa se rozhodl bránit svou zemi a vyhlásil válku - komu? Do češtiny přeloženo vyhlásil válku hrůze. Ovšem pochopení kriminálního činu, jakéhokoliv rozsahu a jakkoliv politicky či nábožensky motivovaného, jako vyhlášení války byla chyba. Nebo dokonce hůř, bylo to hysterické teatrální gesto, ze kterého prezident neustoupil ani v moment, kdy už bylo jasné, co se stalo, a celá situace byla pod kontrolou. Tím nechci vůbec zmenšovat tragédii a absurditu tří tisíc zabitých lidí. Ale píchnutím do vosího hnízda vlastenectví se fakticky zastřela skutečná povaha této události.
Lze vyhlásit pátrání po neznámém pachateli, ale nelze vyhlásit válku proti neznámému nepříteli. Pátrat lze tak dlouho, dokud se pachatel nenajde, ale nejde válčit tak dlouho, dokud bojem neobjevíme toho pravého nepřítele. A to se bohužel děje.
Spojené státy se svými spojenci ve válce proti hrůze napadli a obsadili Afghánistán. Odstranili sice hnusný a nelidský náboženský režim, ale nepřítele, proti kterému vedou válku, nejspíš nenašli. Okupace Afghánistánu však ukazuje podivné negativní výsledky. Nikdy v historii Afghánistánu tam nebyla tak vysoká produkce opia jako právě letos. Přes devadesát procent světové spotřeby heroinu je dnes pokryto afghánskou produkcí. Díky tomu je "osvobozená" země prolezlá korupcí a nezákonností, mafie bohatnou a s nimi zřejmě i ti, proti kterým se ta válka hrůzy vede. Nepřítel nebyl nalezen a ani zdroj kriminality nebyl vykořeněn.
V rámci války proti hrůze byla provedena i invaze do Iráku. Trapné a smutné je, že na základě špatných informací. Zpočátku jsem té invazi fandil. Diktatura se totiž nedá porazit zevnitř a líbilo se mi, že mezinárodní společenství na sebe vzalo odpovědnost za osvobození utlačovaného národa. Šok pro mne ale bylo vidět, že invazní armády byly skvěle připraveny na boj, nikoliv na vítězství. Poražením slabé irácké armády pro spojence teprve začala ta pravá válka hrůzy. A svět dnes, po pěti letech od 11. září, bezpečnější není a válka hrůzy se dostala do slepé uličky, odkud už nevyjde.
Jediná možnost do budoucnosti je ukončit ideologické a matoucí řeči o vyhlašování válek proti jakýmsi neznámým nepřátelům. To patří do pokleslých akčních filmů. Teroristický útok 11. září 2001 byl kriminální čin. A kriminalita roste vždy z nějaké půdy, vystupuje z nějakého zázemí. A za tohle nešťastné zázemí má naše euroamerická civilizace také svou odpovědnost. Historickou a v současnosti ekonomickou. Když začneme hledat kořeny teroristické kriminality u sebe, tak asi i velmi rychle najdeme ty cesty, které vedou do arabského světa. My konzumujeme jejich ropu, my konzumujeme jejich opium, my tam za to importujeme iluzi spotřební svobody. A oni ve své pozici otroka vědí, že nás nemohou dostihnout, tedy se nás pokoušejí zabít.
psáno pro Mladou frontu DNES, 5. září 2006 (autorizováno, vydáno 7. 9. 2006)