1. února 2003

  VYSVĚDČENÍ

  Předevčírem jsem přijel z koncertu z Plzně o půl čtvrté ráno. Krásný koncert a hnusná cesta. Vyvlekl jsem do třetího patra kytaru, kufřík svých samopalnických cédéček a velkou slohu s grafikami. Ani nevím, jestli už jsem víc potulný zpěvák, nebo potulný hokynář. Ale obojí znamená svobodu.
  Dal jsem krámy do pracovny a šel se podívat do ledničky. V předsíni jsem potkal Elišku. Používá moje trička jako noční košili. Z tohohle svítil nápis: Balbínova poetická hospůdka.
  „Jardo, já nemůžu spát, jak se těším na vysvědčení. To bude moje první vysvědčení,” říkala nadšeně s vykulenýma očima. Nedávno mi byla po kolena, teď už je mi po pás.
  „Nemohla bych si lehnout k tobě do postele, tam bych určitě ještě usnula,” zažebrala neodolatelně.
  „Ale já budu ještě psát a vyřizovat poštu. Zavedu tě k mámě.”
  „Tak jo.”
  Druhý den jsem ji vyzvedával ve škole. Panovala tam slavnostní nálada a Eliška ze mě vytáhla dvanáct korun na bonbóny. Mince hodila do automatu na školní chodbě, já se nesměl dívat, protože to umí už sama. Před padesáti lety jsem byl také v první třídě. Jednotřídka na Bouzově, kam nás vyvezlo vojenské nákladní auto. Před sedmdesáti lety nastoupil k moci Hitler. Jak je to ještě nebezpečně nedávno!
  Cestou domů nás na Karlově náměstí zastavil pán v klobouku: „Pane Hutka, máme Vás se ženou moc rádi. Přeju hodně štěstí.” Asi po padesáti metrech jiný pán za chůze zavolal: „Držíme Vám palce, nedejte se!” Ve výkladní skříni jsem zahlédl svůj obraz. Šedivec v kulichu, držící malou holčičku za ruku.
  Eliščino vysvědčení byla přeložená dvoustrana, aby se tam vešlo všechno to povídání paní učitelky. Úřední papír se státním znakem a nahoře s nápisem Česká republika. Pod kolonkou Prospěch v povinných předmětech stojí: Milá Eliško, je radost s tebou objevovat něco nového. Jsi energická, zvídavá, pohotová a velmi bystrá. S nadšením přistupuješ ke každé činnosti a nenecháš se odradit ani její obtížností. Výborně pracuješ samostatně a aktivní jsi i při skupinových činnostech. Počítání ti nedělá žádné problémy. Sčítáš, odčítáš a porovnáváš čísla bez chyb. Zajímá tě i geometrie. Písmo máš stále úhlednější, tvarově správné a „objevitelské” diktátky jsou Tvou oblíbenou zábavou. Čtení tě také baví a je to znát na jeho kvalitě. Čteš plynule slabiky, slova i celé věty. Máš ráda pohádky, příběhy i básničky. Zvládneš je i skvěle zdramatizovat. Pěkně zpíváš a s nadšením cvičíš. Aktivně a tvořivě se zapojuješ do výtvarných činností. Máš citlivý vztah k přírodě. Držím ti palečky, aby ti tvá úžasná „objevitelská” nálada vydržela. Následuje podpis paní učitelky, ředitele a úřední razítko státní školy. Pěkné. U prvňáků už tedy bolševik prohrál.
  Odpoledne jsem se pustil do pálení chybějících cédéček. Nastrkal jsem do krabiček papírky s názvy písniček a vložil tam zkamenělinu. Amonit pro štěstí a pro těch sto milionů let, co si na chvíli zaplaval v moři. Pak jsem vytáhl krabici se štočky. Vyřezal jsem je do tvrdé gumy. Napřed jsem natiskl nálepky, očísloval je a podepsal, pak jsem si rozložil čtverečky obalů a razítkoval jednu barvu po druhé. Za hodinu vyrobím osm cédéček. Venku se mezitím setmělo. V Národním divadle právě začíná velkokoncert, kterým se paní prezidentová loučí s panem prezidentem. Shodou okolností tisknu obal k cédéčku Náměšť. Sestřih velkých koncertů z ledna 1990, kdy se Havel stal prezidentem. Je na něm písnička Havlíčku Havle. Poslední dobou se prodávalo lépe než ostatní. Vyřízl jsem si z gumy kolečko a na všechny obaly je modře natiskl, abych později poznal, která ta cédéčka jsem dělal zrovna dneska.
  Na českém BBC ohlásili, kteří bývalí disidenti a současní popíci v Národním vystupují. Dodali, že my s Třešňákem jsme to odmítli. O hodinu později Radiožurnál jmenoval jenom ty popíky a bez dodatku.
  Minulý týden se kvůli Národnímu divadlu, ve kterém jsem nikdy nebyl, netrhly dveře s novináři. Jedenáctiletá Klárka se mě posměšně ptala: „A proč se v novinách píše o koncertě, na kterém nebudeš hrát, a nepíše se o těch, na kterých hraješ?”
  „Článek se bude jmenovat Gott oder ich,” říkal mi rakouský novinář. „V němčině to zní skvěle,” dodal. Německý novinář mě zase nechal dlouho povídat do mikrofonu a pak poznamenal: „Mám na to úplně stejný názor, ale sám za sebe to nemohu napsat. Jsem rád, že vás mohu citovat.” S holandskou televizí jsem strávil celý den a pak ještě do rána hospodu.
  Všem těm novinářům bylo společné, že nechápali, proč Havel uzavírá tak úžasnou kariéru kýčem. „Havlovi přece musí být jasné, že Gott by zazpíval i Mussolinimu,” meditoval holandský redaktor v hospodě. „A když mi to neumíš vysvětlit ani ty, tak to znamená, že Havel je někdo jiný, než jsem si doposud myslel,” pokračoval.
  „A znáš ten vtip, jaký je rozdíl mezi Havlem a Clintonem?” skočil jsem mu do řeči.
  „Neznám,” odpověděl.
  „Že Havel by si tu Lewinskou vzal,” a redaktor s kameramanem se rozřehtali na celou hospodu a nemohli se zastavit. A pak už to zastavit ani nešlo, takže druhý den z toho byla docela dobrá kocovina.
  Ale otázka, kým Havel je, mi zůstala i po probuzení. Léta jsem na to už nemyslel, jako jsem přestal myslet na mnoho věcí. Čas české politiky se těch třináct let vlekl pořád v té své samé bezvýchodné otravnosti, že si člověk pozvolna zvykl už na všechno. Do světa Havel zářil jako sluníčko, doma se jeho světlo mihotalo v rozpacích. Proč?
  V listopadu 1989 vstoupil Havel do politiky jako rytíř na bílém koni, jako strůjce vítězné a nekrvavé revoluce. Dostal veškerou důvěru i moc. Takže mohl rozhodnout o „svém” předsedovi vlády. Sáhnul po Čalfovi. Podle tehdejších federativních pravidel platilo, že když je prezident Čech, musí být předseda vlády Slovák. Ale proč zrovna Slovák komunista, který byl ministrem vlády, kterou revoluce právě smetla?
  Takže jsme přestali používat slovo revoluce. Ale oč se tedy jednalo? Zemí začala hýbat nejistota, nespokojenost a spěšná privatizace do temna. Společnost vlétla do chaosu a vše spělo k rozpadu státu. Vyprávěl se vtip, jaký je rozdíl mezi Havlem a Přemyslem oráčem. Že Přemysl oráč, než šel na Hrad, tak ty voly vypřáhl, kdežto Havel si je vzal jako poradce. Sám jsem tehdy ten vtip Havlovi vyprávěl. Nelíbil se mu a za několik měsíců přejmenoval své poradce na asistenty.
  To všechno ale zvenku vidět nebylo. V zahraničí Havlovi vyšlo slunce. Sice je na tomto světě stále dostatek filosofujících politických vězňů, ale málokdo z nich se stane demokratickým šéfem státu. To pak dodává slovům vážnosti a životnímu příběhu majestátu. A prezident Havel mluvil ke světu svobodně o politice, morálce a budoucnosti lidstva a politici mu s obdivem i závistí naslouchali. Ostatní vůdcové států si tuto svobodu dovolit nemohli. Museli hájit barvy strany, která je vynesla k moci. Kdyby se rozmáchli příliš široce a filosoficky, mohla by jim to opozice a voliči při příštích volbách spočítat. Toto omezení Havel nikdy nepocítil. A jelikož měl za předsedu vlády vděčného Čalfu, nebylo ani nápadné, že vůdcem státu ani fakticky nebyl.
  Když se stal Havel prezidentem podruhé, na stejných Hradčanech, ale v jiné republice, tak jeho vůdcovství narazilo. Podle pravidel drží u nás moc předseda vlády. Tím se stal Václav Klaus, který chtěl být na českém hnojišti jen jediným kohoutem. V zahraničí ale Havlovi stále štěstí přálo, protože Klaus se začal na mezinárodním fóru chovat tak povýšenecky a nesvéprávně, že ho nikdo nedokázal vzít vážně. Havel zůstal navenek jediným představitelem země. Naštěstí. Toto štěstí nás pak ještě ochránilo i za panování hulváta Zemana. Díky Havlovi si nás ve světě zatím nikdo neidentifikoval s těmi dvěma námi zvolenými lokálními nafoukanci.
  Ovšem domácí pozice Havla byla otřesena. Nejen že zabil vlastní revoluci, ale i tím, že si na své domácí politické šachy pokaždé vybral tak neschopné pióny, že prohrával jednu partii za druhou. Ovšem Ústavní soud a bankovní radu postavil tak, že i v chaotických dobách stranické diktatury parlamentu bylo dobré semínko práva i ekonomické stability zachráněno.
  Ale kde se v něm vzal „humor” rozsvítit na bazilice svatého Jiří blbé neonové srdce, a přitom odsoudit Růžový tank na Smíchově, je mi nejasné. A proč mu tak záleželo na tom, aby ještě na „revolučním” balkóně vystoupil Karel Gott, symbol normalizační amorálnosti a prázdnoty, je mi také záhadou. A proč si od hlavních představitelů pokleslého zábavního průmyslu nechá v Národním divadle zamávat na rozloučenou… věru absurdní, abych použil Havlova vlastní slova.
  Ale přesto mu vysvědčení napíšu. S nápisem Česká republika, pod kolonku Prospěch v povinných předmětech znamenám: Milý Vašku, je radost s tebou objevovat něco nového. Jsi energický, zvídavý, pohotový a velmi bystrý. S nadšením přistupuješ ke každé činnosti a nenecháš se odradit ani její obtížností. Výborně pracuješ samostatně a aktivní jsi i při skupinových činnostech. Počítání ti nedělá žádné problémy. Sčítáš, odčítáš a porovnáváš čísla bez chyb. Zajímá tě i geometrie. Písmo máš stále úhlednější, tvarově správné a „objevitelské” diktátky jsou Tvou oblíbenou zábavou. Čtení tě také baví a je to znát na jeho kvalitě. Čteš plynule slabiky, slova i celé věty. Máš rád pohádky, příběhy i básničky. Zvládneš je i skvěle zdramatizovat. Pěkně zpíváš a s nadšením cvičíš. Aktivně a tvořivě se zapojuješ do výtvarných činností. Máš citlivý vztah k přírodě. Držím ti palečky, aby ti tvá úžasná „objevitelská” nálada vydržela.

Jaroslav Hutka, 31. ledna 2003

Odesílatel: John Pear
Datum: 3. února 2003, 19:09:17

Milý Jaroslave,
dekuji Ti moc a moc za "Vysvedcení"! Není k tomu co dodat a soucasne nelze nikomu popsat celkovou skutecnost a její vývoj lépe, než jak jsi to ucinil Ty! Gratuluji Ti jak ke Tvému fejetonu, tak i k rozhodnutí nezaprodat se. Bohužel, lidí jako jsi Ty rapidne ubývá, a i kdyby neubývalo, mám tušení, že by toho v dnešním svete mnoho nezvládli. Konecná stanice pro jakékoliv ideály je prede dvermi obchodní burzy...
Píše mi velice milý a skromný pan Josef Vejvoda, kterého snad budeš znát jako bubeníka s SHQ, anebo jako syna slavného Jaroslava. V poslední dobe doprovází cerného veterána neworleánského jazzu, trumpetistu Benny Baileyho. Spolu s ním byl také pozván na Hrad, aby zahráli Havlovi. Poslal mi odtamtud obrovskou fotografii, na které odchází od Havla moment poté, co mu predal CD s jeho poslední nahrávkou. Prohlížel jsem si tváre lidí sedících u Havlova stolu, a vubec kolem. Padla na mne deprese z jejich pokrivených a strojených výrazu. Divím se, jak to Havel mohl tolik let vydržet v takové podivné spolecnosti... Já bych nevydržel ani minutu! Zde v Manille žije pod mostem, v chatrci z vlnitého plechu a se zabednenými okny, rodina místních domorodých mulatu - Kooris se jim zde ríká. Luke a Marge Hicksovi - už je jim pres šedesát, ale Luke porád jezdí na koni a nahání dobytek místnímu zbohatlíkovi - pokud ovšem není opilý. Pak ho ale slyšíš zpívat na celé kolo, zatímco jiní na jeho míste by sproste hulákali a prali se, jak je zde v buši zvykem... S vyjímkou mne se s nimi nikdo místní nebaví. Poznal jsem už pred lety, že to jsou v podstate prímí a hrdí lidé, kterí se díky své skromnosti dokáží o sebe postarat za jakékoliv situace, aniž by se kohokoliv o cokoliv doprošovali. Jejich názory jsou prímocaré a vždy reknou na rovinu, co si o tom ci onom myslí. Jsou velice... - skutecní! Kdybych byl Havlem, takováhle rodina by mela své cestné místo hned vedle mne. A zatím jsem se docetl, že Havlovi nepozvali na rozloucenou nikoho z Plastiku!!! Neuveritelné... - Z takovýchto a i jiných podobných duvodu mne ani moc nezajímá, že mi soudruh Dostál zatím neodpovídá na muj dopis ohledne jím predbežne schváleného presunu mých archívu - a mne se psem, - do Ceska. Ver mi, že se mi tam momentálne moc nechce. Mám totiž ve zvyku se otevrene a prímo vyjadrovat k vecem, které mi vadí anebo které považuji za nesprávné, a to casto urcité lidi ciní nervózními. Už jednou jsem kvuli tomu musel opustit Ceskoslovensko a mám dojem, že situace by se opakovala. Takže nevím, kdy se tam ješte objevím, pokud vubec nekdy! - Tvuj fejeton za chvíli prepošlu pár mým známým v Sydney, u kterých jsem si jist, že jim to stále ješte myslí.
Díky ješte jednou! Držím Ti palce ve všem, co podnikáš!
Václav
PS - Dozvedel jsem se, že "zombí dvojice" prijede na šnuru sem k nám. Nejde mi to jaksi na rozum...


Odesílatel: Milan Vyskočil
Datum: 2. února 2003, 23:45:43

Dobrý večer,
děkuji za rozpis koncertů, který od Vás pravidelně dostávám. Hodilo by se poděkovat za každý mail, ale není to možné, proto tedy děkuji souhrně za těch pár let zpětně.
Dnes ráno mě chřipka nedovolila spát, tak jsem ze zoufalství pustil vyjímečně televizi. S hudbou by asi moje spící manželka v tu hodinu nesouhlasila, ale pantomima na obrazovce mě měla pomoci ukrátit chvíle, než zabere pokus o léčbu. V noci s Andělem dávali Váš koncert s Hladíkem, odhaduji 1990. Kouzelná, ještě nezkažená, neskonale naivní doba. To porevoluční nadšení je asi vždy neopakovatelnou vlnou, že všechno bude jinak a lépe, že duševní hlad bude konečně ukojen tou nejlepší potravou. Brzy se ukáže všechno být jinak, ale stejně mě to přišlo nostalgicky krásné. Do toho se mi plete druhá vzpomínka, kdy jsem v Brně šel po Náměstí svobody, bylo to roku 1994. Byl tam vystavovaný aktuální model Škody Octavia, tehdy ještě neprodávané, tudíž obklopené desítkami nadšených zvědavců. Na pódiu pár desítek metrů vzdáleném, jste hrál tehdy Vy, bez jediného živáčka, který by Vás poslouchal. V této souvislosti jsem si uvědomil tu relativitu, ty strašné paradoxy doby. Často si na ten zážitek vzpomenu.
Píšu o tom snad jen proto, že vnímám Vaše aktivity, četl jsem některá Vaše literární díla a vždy cítím obdiv nad tím, že jste spoustu věcí zvládl a překonal a přitom zůstal normální. Přirozeně se chovající člověk, který má dokonce názor. Takových exemplářů v naší zemi mnoho nezbývá, všechny to mele a každý chce tou pákou točit, nebo se alespoň podílet.
Doufám, že mi to vyjde a na Váš koncert se někdy dostanu. Jedinou překážkou je moje vrozená lenost.
Přeji mnoho štrěstí
Milan Vyskočil


Odesílatel: Jiri Loewy
Datum: 2. února 2003, 21:33:31

Mily Jardo Hutko, diky za vyborny fejeton a uprimne blahoprani k dcerce Elisce! Ta ma pod cepici.
Skoda, ze nebudes 6. unora v Praze. Motyka spustila a ja mam dostat Cenu Ferdinanda Peroutky. "Souzi, za co?!"
A tak podavam po sedme vecer U Paukrtu na Narodní 17 ruku a male obcerstveni. Rad bych Te byl uvital.
Vlidne Ti kynu z Nemec.
Jirka Loewy


Odesílatel: Josef Ryzec
Předmět: neděle 2.2.
Datum: 2. února 2003, 22:06:38

Milý pane Hutko, předpokládám, že Vaše rozhodnutí nevystoupit na rozlúčkovém večeru v ND se asi nesetkalo s velkým nadšením některých Vám blízkých lidí. Z naší krátké korespondence tušíte, že můj vztah k některým vašim stanoviskům je poněkud chladný. Nicméně i kdybych s něčím vysloveně nesouhlasil (to říkám jen jako teorii, musel bych k tomu mít nějaký důvod), souhlasně s Voltairem bych řekl: udělal bych vše pro to, abyste svůj mně případně nemilý názor mohl zastávat.
Za sebe Vám děkuji, že jste na jedněch společných prknech s K.G. a H.V. nevystoupil. V.T. neznám, ale stejný dík patří i jemu.
Srdečně Vás zdraví Josef Ryzec.


Odesílatel: Luboš Dobrovský
Datum: 2. února 2003, 22:22:04

Vazeny pane Hutko,
ne, nezlobí mě, co mi posilate a nevyškrtávejte mou adresu. Ale ten fejeton není dobrý.Nemyslím literárně, stylisticky či jak. Lidsky se mi nezdá být dobrý. Díval jsem se na televizní záznam toho rozloučení s Václavem Havlem. Nebyl to kýč a nemohu přijmout ukřivděný tón vaší kritiky Václava Havla. Počkejme ještě se soudy. Nechme trochu plynout čas. Ta hořkost, která z vašich vět je cítit, v čase přece jen vyvane. A pak, až se všichni zklidníme, vyjde nám z toho Václav Havel poněkud věrněji vykreslený, než jak ho v tom svém fejetonu karikujete.
Je mi líto, že se ozývám tak kriticky, rád bych vám napsal, konečně proč ne, že si vás vážím, a zejména proto chtěl bych číst vaše texty s takovou jistotou s jakou mohu a chci poslouchat vaše písně. Kdo jsme nikdy nikoho nezklamali, pane Hutko, suďme Václava Havla za zklamání, která nám připravil. A jsou ta zklamání z jeho viny nebo jen jinak cítíme, co se stalo než nejen on, ale i mnozí jiní, kteří zklamáni nejsou a nepatří mezi ty, kvůli kterým jste nemohl se v Národním rozloučení s Václavem Havlem zúčastnit? Byli tam i jiní, které z žádné špatnosti podezírat nelze. Cítím, že vaše zklamání je hodně intimní povahy. Snad jste zprávu o něm neměl zveřejňovat. Alespoň ne tak krutě formulovanou. Václav Havel si to nezaslouží.
Přeju vám hodně zdraví a hodně uměleckých sil.
Luboš Dobrovský


Odesílatel: Pellar, Šimon
Datum: 2. února 2003, 23:07:59

Díky za pravdivý a tedy trochu smutný ale ne zas tak úplně nejsmutnější čtení. Tady je zaseto poměrně slušně, akorát že slušný lidi většinou na dožínky nechoděj. Třeba proto, že by se o nich psalo v novinách.
V jednom mém překladu je postava jménem Flaška. Sbírá láhve a vidí v nich budoucnost, protože tu neviděj ani noviny.
A s tou učitelkou máte náhodou kliku. sip


Odesílatel: Petr Uhl
Datum: 3. února 2003, 0:08:13

Jardo, dík, fejeton je výborný!!! Petr Uhl et familia


Odesílatel: Václa Karlíček
Datum: 2. února 2003, 23:47:11

Jardo, myslím, žes to vystihl výborně. Není k tomu vlastně co dodat. Líbí se mně, že ho úplně nezatracuješ.
Padl na něj veliký, převeliký úkol státnický i osobní a málokdo je schopen splnit beze zbytku všechny úkoly které na něj v životě a mnohdy nikoliv na jeho přání, padnou. Není takový problém být vězněm jako vládcem.
Půjdu si Tě co nejdříve poslechnout. Končím v Mánesově ulici. V posledním patře už nikdo nebude a pan domácí tam plánuje nějaké stavební úpravy.
Opět budeme mít k sobě blízko. Stěhujeme se do Salmovské ul.!!
Mnoho pozdravů Tobě i Tvojí rodině.
Václav Karlíček


Odesílatel:
Datum: 3. února 2003, 1:44:53

Jardo !
To bylo skvostný !!!!!!!!!!!!!
Máš to vybroušený, dokonalý, živý.
Dokonalá iluze rozprávění s Tebou.
Bezvadně vypointovaný.
Je cítit, že jsi to psal od srdce, že se Tě to bytostně dotýká, že to bylo i Tvé vypořádávání se s Vašíkovou realitou.
Takhle to nelze napsat na efekt. Sálá z toho Tvůj vnitřní zájem o něj a Tvůj prožitek.
Máš jedničku s nenonovým srdíčkem !
Vyznamenání, postup do dalšího ročníku literárního klání.
Tvá bezdechá Sausen


Odesílatel: Josef Blaha
Datum: 3. února 2003, 4:33:11

Vazeny a mily Pane Hutko,
dekuji Vam za vsechny zpravy, ktere mi posilate. Vzpominam si na Vas statecny postoj vuci bolsevickemu rezimu a na to, ze jste byl nucen pod natlakem StB opustit zemi. Ja jsem tehdy studoval teologii a jenom o vlasek jsem unikl vojenskemu soudu na vojne za to, ze jsem prelozil jednu teologickou knihu z nemciny. Dnes pusobim jako duchovni pri kostele svateho Ignace a prednasim judaismus US studentum na FF UK.
Dekuji Vam, ze jste se neponizil k tomu, hrat s Karlem Gottem. Jak jste spravne napsal, Gott by zazpival i Mussolinimu. Dekuji Vam za Vase eticke postoje nejenom behem komunismu, ale i dnes. Kdysi jsem hodne poslouchal Vase pisne, a moc se mi libily.
Se srdecnym pozdravem a pranim vseho dobreho Vam i Vasi dcerce. Vas JOsef Blaha


Odesílatel: Veronika Mistrová
Datum: 3. února 2003, 6:37:49

Před chvílí Martin přijal svou poštu a honem mě volal, že má lék na mou kocovinu. Tím lékem bylo Vaše "Vysvědčení" a tou kocovinou má celovíkendová rozmrzelost a ochablost po pročtení malofrontální reportáže o akci "Vašík sobě". Než jsem to uviděla černý na bílým, odmítala jsem tomu marasmatickýmu nevkusu uvěřit. Tak nějak mně z toho bylo šoufl.
I Třešňák připojil na konec podobenství o dvou vězeních cosi o úctě, Halík pozapomněl o plodech, podle kterejch se pozná strom a dělal, že už neví, jak za Havlovým zvolením byl směnnej obchod s Čalfou, jak radil celýmu světu a legračně se před ním naparoval, jak po stoprocentní konverzi prodal Havel Lucernu, ačkoli se v listopadu dušoval, že žádnej majetek nechce, ausgréchnet zbrojařskýmu a mafiánskýmu Chemapolu, jak vyhnal Ďulu, jak si udělal ty nejnákladnější kulisy k odchodu - sjezd NATO, jak nezasáhl do žádnýho jednání o Temelínu a dálnicích krz CHKO, ale blafal o ekologii několik let za sebou, jak si v letošním novoročnímprojevu pochvaloval výsledky voleb, ačkoli ztratili všichni krom Grebeníčkovců, jak navrhl přímou volbu prezidenta až potom, co byl naposledy jen tak tak zvolenej nepřímo... Brrrrrr, brrrrrrrrr, brrrrrrrrrr.

Milý Jaroslave Kotále,
chválím Tě, žes v Jaroslavovi Hutkovi dosáhl svého nejdůležitějšího cíle, totiž samostatného myšlení a imunitě vůči všemocnosti médií. Počítat umí, nedělá to však nevkusně. Na geometrii si raději pozve k sobě povolanější a ještě dá poslechnout jiným.
Kladný vztah k přírodě - "pochopení řádu bytí" Hutka projevil tím, že si nebarví vlasy jako bývalý pan prezident a vnímá nápadně delší časové úseky (zkameněliny). Snad mu je dostatečnou odměnou to, že ho nikdo nenutí vyměnit kulicha za klobouk a dvě krásné holčičky, co se s ním rády vodí za ruku. A taky to, že se místo plicařům propůjčuje graciéznímu běhu do schodů v Tvé škole. Zkrátka, máš být na co pyšný.
učitelka Veronika

P.S. ad Kundera
Pro mě je zase úlevný zjištění, že jsem Kunderovi nekřivdila, když i Vy takové pasáže považujete za křečovitej kýč.


Odesílatel: Geoprint
Datum: 3. února 2003, 6:47:51

Prosím o vyškrtnutí našich adres z vaší databáze. Doufám, že si dovedete představit, jak by vypadala síť, kdyby stejně jako vy posílal své Emily každý , kdo jen trochu brnaká na kytaru. Josef Bílek


Odesílatel: Zdeněk Táborský
Datum: 3. února 2003, 7:45:58

Oblibeny pane Hutko.
Dekuji za program i za fejeton, ktery se mi dnes libil vic nez jindy.
Hezky den, Zdenek Taborsky.


Odesílatel: ing Zdeněk Kašpárek
Datum: 3. února 2003, 7:50:10

Nepsal bych, v cause ND bych se podivil spíš opačnému jednání.
P. Šustrová na SE ale hovořila o jakési posedlosti byvšího presidenta odpouštěním. Zde ovšem jde o vkus.
Buďte zdráv Zd.Kašpárek


Odesílatel: Daniel Novak
Datum: 3. února 2003, 21:26:29

Vazeny pane Hutko, tak jste mi zase jednou svym fejetonem kapnul do noty. Dekuji, mohu-li to tak rict, za souzneni dusi.... S uctou Daniel Novak


Odesílatel: Martin Křivánek
Datum: 3. února 2003, 7:59:47

Ahoj, diky za "vysvedceni" - moc se mi to libilo. Drzim take palecky:-) Martin Krivanek


Odesílatel: Patrycja Bukalska
Předmět: Fejeton - zadost z Polska !!!!!
Datum: 3. února 2003, 15:26:07

Vazeny pane,
mockrat dekuji za rychlou odpoved. Opravdu velmi se tesim, ze muzeme Vas fejeton publikovat. Bude to otisknuto pristi tyden a jsem jista, ze bude to velmi zajmave pro nasi ctenare. Pokud byste chteli tak vam poslemy Tygodnik z vasi textem postou.
Dekuji taky za druhy fejeton - Vas dialog z Vlastou Tresnakem uz jsem cetla v Lidovkach a prave on mne upozornil na ten skandal. Myslim, ze po otisknuti textu redakce Tygodnika bude Vas kontaktovat aby se zeptat jak Vam zaplatit (i kdyz to nebude moc, obavam se).
Srdecne Vas zdravim, Patrycja Bukalska


Odesílatel: Otakar Vychodil
Předmět: takový nápad
Datum: 3. února 2003, 18:23:27

Milý Jardo,
docela dlouho jsem se Ti neozval, i když pravidelně dostávám (a čtu) tvá různá hromadná sdělení. Je to dobrý důkaz o tom, že žiješ a tvoříš, tedy pokud elektronika nekecá. Apropos, kdysi dávno jsme si v Olomouci povídali o počítačích, kterýžto obor jsem tehdy studoval. maně si vzpomínám, že jsem cosi blábolil o tom, že za pár let to bude takový běžný domácí pomocníček, něco jako kuchyňský robot. No je pravda, že v osmdesátých letech jsem v tehdejším počítačovém undergroundu možná taky trochu přispěl k tomu, že to i u nás platí. Vím, jak nás tehdy hrozně sral ten brejlatej machřík Billy Gates se svými nemožnými systémy, které nikdy neprošly naší tvrdou zátěží. No my jsme byli tady a on tam, takže Microsoft vznikl na Západním pobřeží a ne v Olomouci. Billovi ty prachy ani trochu nezávidím i když na Windows nadávám dodneška. Stejně jako generace mého syna, též počítačového blázna t.č. v Japonsku.
Docela jsem se pobavil a svým způsobem i zamyslil nad rozlúčkovou párty pana prezidenta (přesněji paní prezidentové). Malý důkaz o tom jak souboj mezi jakousi vnitřní zásadovostí a Nietzscheovskou vůlí k moci musí nutně končit trapně pokud nejsou logickou a vnímanou (tedy předpokládanou) součástí celého procesu. Ano prezident mohl celou tu partu poslat někam a neučinil tak. Gott i Helenka mu zazpívali, leckdo si s dojetím zaslzel a je to. Prostě jakýsi vrchol procesu, kterému já sám pro sebe říkám Druhá normalizace. Nemůže za ní ani Havel, ani Zeman, ani Klaus. Lid tak chce. Tak jako v závěrečné scéně Vonnegutova Mechanického piána. Prostě si pracně smontujeme a zbastlme to, co jsme ta slavnostně a s dojetím rozmlátili. Je to velmi logické a historicky správné. Došlo mi to už hodně dávno a to, když se nás revolucionářů počali postupně zbavovati různí šmejdi, zdobitelé bolševických nástěnek a kurvy, který hlídali, jestli partaje z bytů chodí na subotniky. Tedy je velmi dobře, že jste s Vlastou Třešňákem odmítli panáčkovat před vrchností.
Já jsem se opět vrátil k muzice. Pokouším se nahrávat CD, na která za komunistů nebylo ani pomyšlení a po Velkém listopadu jaksi nebyl čas. Jsem hlavně rocker a podle toho moje tvorba vypadala a vsoučasnosti vypadá. je úžasné, kolik toho nebylo realizováno. Takže teď realizuji a nějak je mi srdečně jedno, co si o tom kdo myslí. K mé minulosti také patří folkové muzicírování. On i ten rock je v mém případě dost poznamenán lidovkou. Mimo jiné jsem také zase začal spolupracovat s Pavlem Hogelem, mým někdejšímm hudebním kolegou z náměšťského období. Hrajeme takové písně s pár mladými lidičkami, vlastně spíše dětmi. Hogel přišel s nápadem zorganizovat nějakou větší folkovou akci v Olomouci. Mělo by to být 30.května (tuším v pátek) a byli bychom docela rádi, kdybys tam mohl zavítat. Je to hraní spíše festivalové, takže 30 až 45 min. Jsi koneckonců rodilý olomoučák a tvoje přítomnost tam by nás a lidi nejen potěšila, ale byla by i svým způsobem logická. Pokud se folkového hraní týká, tak tomu v současnosti moc nerozumím a takoví nedvědi a spol., to šlo absolutně mimo mě. Proto by se mělo jednat o jakousi sondu do těch sedmdesátých let a z těch, kteří jsou jakýmisi pokračovateli té doby nás napadají jen Nohavica a Plíhal. Zbytku asi moc nerozumím. Takže mi zkus odpovědět, jestli máš o tuto akci zájem. Samozřejmě uvítáme kohokoliv, kdo by byl ochoten tam chvíli hrát a je z té doby (může se jmenovat třeba Třešňák, nebo Merta - s tím asi nejsi moc zadobře, pokud jsem se doslechl). Bylo by to přímo v Olomouci, nejspíš nějaký open-air a pokud to vyjde, dá se v tom pokračovat.
Ozvi se prosím s názorem na celou věc.
měj se hezky, Ota Vychodil


Odesílatel: Kateřina Voňková
Datum: 3. února 2003, 18:44:07

Ahojte, pane Hutko,
nějak se neodvažuju tykat, i když bych skoro mohla - ale jsem už holt taková konzervativní.
Mnohokrát děkuji za fejeton VYSVĚDČENÍ - udělal mi velkou radost.
Taky ráda čtu a nejraději čtení, které má zajímavý obsah. Byl to skvělý čtenářský zážitek. Dík i za pozitivní náboj, který z fejetonu prosvítá, i když pojednává o věcech neveselých.
Zvládnu-li to časově a dopravně, ráda bych se dostala na koncert do Bělohradu - potřebuju trochu pohody jako sůl - a obávám se, že nejsem sama.
Přeji pevné zdraví, neutuchající inspiraci a vše dobré.
Z Jilemnice zdraví Kateřina Voňková


Odesílatel: Vítek Benes
Datum: 3. února 2003, 19:23:33

Vážený Jaroslave,
aby ty absurdity byly dostatečné, čtu Vaše vysvědčení a píšu za zvuků rádia, které přenáší varieté z ND. Jak asi vypadala ta vychvalovaná show pro NATOvé hlavy? Snad to bylo vkusnější (vlastně co na tom). Myslel jsem, že uslyším roz- lučkový projev slibovaný na osmou. V osm nebylo nic, nikde. Tak že by po zprá- vách? No projev jsem propásl, ale později jsem zaslechl, že je ten přímý přenos. Tak jsem si říkal, nechám to, ať na vlastní uši slyším,jaké to je. No jo no. Asi nostalgická performance, na sedmdesátá a osmdesátá léta. Nemá cenu uvažovat, co to znamená. Opravdu Jonesko by to líp nenapsal, teď udělala paní Bohdalová vtip na krátké nohavice Ferdinandových kalhot. "Nechme toho".
Jestli chcete odpovědět. Kam Vaše dcera chodí do školy? Pro zajímavost. Slovní hodnocení sem tam nějaké škola používá a v Praze je jich vícero, tak jen tak pro zajímavost. Protože ať jsou ty souběhy dokonalém přespříští týden bereme na exkurzi některé zdejší učitele a rodiče, podívat se na jednu takovou skvělou školu do Prahy - do Chlupovky. Aby viděli, že naše šílené názory, nejsou tak úplně šílené (my jsme první dva roky dceru učili doma). Teď se pokoušíme, jestli by se mohla proměnit škola ve Frýdlantu. A do toho přišla možnost proměnit školu v jedné vesnici. Tak se uvidí, co se přihodí.
Samozřejmě, že je fajn, že se na estrádě neschází všichni. V průběhu doby mě udivovaly některé měšťácké výstřelky pana prezidenta. Tak jsem se zkoumal, kde já jsem měšťákem. Taky jsem sem tam něco našel. Třeba i to, že teď poslouchám to rádio. Takže je to vpořádku. (Jediný z těch, které jsem slyšel v estrádě, vyšel se ctí je Bolek Polívka - klobouk dolů). Ať tak, či onak, stejnak Havlovi dávám jedničku. Je stará škola - třeba by se mu to líbilo tradičně víc, než nějaké slovní hodnocení. (Do čísla se vejde ledacos i naddržování).
Zdravím Vás Vítek Beneš


Odesílatel: Ing. Richard Švandrlík
Datum: 3. února 2003, 20:35:22

Milý pane Hutko,
děkuju za zasílání Vaší nabídek a přeju si, abyste v zasílání pokračovaL. Nejvíc se mi ovšem líbí fejetony a z nich zase převčerejší "Vysvědčení". Je to radost, člověk se necítí sám, kdo má stejné pocity o Havlově loučení ruku v ruce s našimi zombiky. Tak blbé loučení jako blbá nálada, až by člověk spadl do beznaděje. Že by u Havla už pracovalo nekritické stáří?? Dlouho mi totiž byl Havel posledním, koho respektovat, aspoň kvůli cizině, která ho tak zbožňovala.
Já jsem totiž pracoval tři roky s Milošem Zemanem a znám z dob komunismu i Václava Klause z SBČS. Oba dva kluci měli charakterové vlastnosti tak divné, samolibé a tak odpuzující, že se nedaly "přebít" ani trumfem jejich odborných znalostí, kterých jsem si vážil.
Když jsem nedávno sledoval volbu prezidenta mezi těma kluky, nechtěl jsem věřit sám sobě, že Česko už nemá na výběr nikoho jiného... A tak pro případ zvolení jednoho nebo druhého jsem si psal v duchu komentář "Mé zkušenosti s novým panem prezidentem" s tím, že ho nabídnu do lokálních novin. Napadalo mi haškovské: "O tomto člověku nemohu napsat nic dobrého ..."
Proč jsem si pak oddechl, že nebyl zvolen ani jeden z obou mých známých z prognosťáku? Asi malá naděje, že snad příště to bude někdo charakterově lepší a koho osobně neznám ....
A tak děkuju za Vysvědčení, bylo mi pohlazením, a omlouvám se, že se svěřuju se svými pocity, a těším se na další počtení
Váš Ing. Richard Švandrlík
Odesílatel: Vladimir Bodecek
Datum: 3. února 2003, 16:51:26

Děkuju za váš fejeton, vycítil jsem v něm to, co nějakým způsobem vnímám i já (na rozdíl od většiny Havlových kritiků či zastánců). Že totiž na chování člověka, kterého si vážíme a máme nějakým způsobem rádi, nám daleko víc záleží a vnímáme je daleko citlivěji, než chování člověka špatného, u kterého s ním vlastně jaksi počítáme.
S pozdravem, Vladimír Bodeček, Brno


Odesílatel: Radovan Leskovský
Datum: 3. února 2003, 21:49:09

Moc pěkný fejeton (vysvědčení). Je pro Vás asi smutná ta změna s panem Havlem (ach ty ženy, bez nich je to těžké a s nima ještě těžší) tak ji zabalte jako fosílii.Přeji vše nejlepší do budoucnosti ať Vám slouží zdraví co nejdéle. R.


Odesílatel: Bara Kasparova
Předmět: J A S N Ě
Datum: 3. února 2003, 22:21:17

Jardo, ten fejeton žel sedí.
Prominˇ, znova se omlouvám že otravuju.
Snad si lidi dělaj z mojich koncertů srandu.
Jdu mnohdy hlavou proti zdi a nevim co s tím našim lidem je.
Lid se přestal navracet a zoufale si prokousává zcela jinou cestu - netušíc, že právě ta k cili nevede.
Když "tenkrát" na tý pláni byla kosa a kdosi mě vytáh na rampu Sparty, já z té výšky nad davem koukala jako vůl.
Pak jsi najednou stál málem čtyři metry od mojich očí.
Až sem to líčím, kdykoli Tě uvádím na scénu.
.......a je klid, tohle nevydejchali, HURAAA.....povídal kdosi vedle mě. Tohle jsem nikomu ještě nepřiznala ', tuším, že Petr Uhl mě doslova odvlek k takovému malému zábradlíčku a držel mě hlavu.Poblila jsem se ako zvíře: Na scéně tuhle událost vždycky komentuju, že "jak jsem uviděla Hutku, tak právě v ten moment jsem začala intenzivně cítit, že jsou pro tentokrát komančové v hajzlu."
Prominˇ, na tenhle moment asi do konce svojich dnů nezapomenu.
Potom, asi ten den jsem seděla v Redutě.
Moje kámoška si pamatuje, jak jsem do sebe nalila tak osm rumů a něco piv. Prej jsem v jednom kuse plácala : .....volové, Hutka je tady, volové, tak jsou už v prdeli, .......ječela jsem zřejmě jako blbec.
I tedˇ, když to píšu, mě ty slova nějak podivně voněj. Volnost má taky svou vůni, zejména pokud smrdí právě zažehnutá duše.
Nebylo v sebemenším tušení onoho lidu, dění věcí budoucích.
Hutka hrál, Charlie měl v Austrálii radost, Karel očekával kdeco, Havlovi tleskali i když mu padala šála a bylo to tak hloupě opravdové, že pár nás zahlcených zdrhlo z pláně ke Zpěváčků.
Nechal jsme se zahltit euforií........tehdy.........snad jsme cosi prostě sežrali i s navijáku.
Nebo to bylo jinak, kdo ví, je to přece dlouho pryč.
Nesměj se mě prosím, opravdu jsem to tak tehdy viděla.... chtěla vidět........snad.......?
Jediná Zlatka nemá z mojich bláznivejch akcí srandu když jí volám a do nekonečna konzultuju složení lidí na scéně, koho jo a co by být nemuselo, kdo pasuje a bez koho se obejdu jako dramaturg i jako divák......Věř, není to sranda a asi se mě to daří, když mě za ta léta nikdo neodmít hrát pro přítomnosti jiných účinkujících....
O organizaci akce v Národním toho vím pramálo.
Asi byl kdosi suverén.
Ale jak je to možné?
Bez pokory se přece na scénu vylézt nedá,
Ta sebejistota udivuje, nebo bolí, může i nasrat...........
Jak je komu libo.................
Dneska ráno jsem mluvila s Tomem Pfeifferem, to je ten biotronik.
Prý tu ostudu v Národním vidí tak, jako by všichni jeho vyléčení pacienti v narvané Lucerně tleskali a já bych mu na pódiu předávala karton cigaret, kus vepřové kýty a rum........
........kruci, .........
Kam se to krásné podělo?Nemyslím vnímání euforické, jen trochu něčeho moudrého bych prosila.Malinké moudro, neúčelovou radost a vůbec.........
Myslíš, že si Vašek umí ještě hrát, nebo to vodsral.
Sváta to okomentoval jedinou větou:...já tam nebyl.a vyklouzlo z ně ještě něco ve smyslu ...at si každej dělá co chce...
Pak odpovídal, že si takovou kravinu moc beru. Hned jsem mu vpálila to o oslavě jeho padesátin v činoheráku a následně v Besedě
Jen krčil rameny...........
Dík, ten fejetonek sedí pane Hutko, jen nevím, proč mě je smutno a vůbec se mě nechce hrát šachy..........
Bára


Odesílatel: Tomas Cisarovsky
Předmět: dotay na datum
Datum: 3. února 2003, 15:28:14

Vážený pane Hutko,dekuji za fejeton,moc jsem na Vás myslel,když jsem se vcera v televizi díval na záznam toho císarského harakiri v národním.Samozrejme že jste tam nemohl být.Stacil Král s onemi zprznenými mochomurkami.Musím se priznat,že mi z toho všeho bylo tak šoufl,že jsem nemohl usnout.Nešla mi z hlavy tísnivá predstava,že v podobne plné pompe a devotnosti vymetacu všech režimu mohla klidne probíhat treba tryzna za Gottwalda.Ale radeji už dost.
Vidím,že máte pomerne hustý program,nicméne jsem Vás chtel poprosit,jestli byste si nekdy po16. únoru/deti budou mít prázdniny- jsme na horách/nenašel dve tri hodinky na to sezení.Kdybyste mohl neco navrhnout,budu se snažit prizpusobit Dekuji a moc zdravím.Tomáš Císarovský


Odesílatel: Han Svatošová
Datum: 3. února 2003, 16:30:27

Já nejsem havlovka, ale dle mého mínění si myslím, že si to pan president od Vás, jako kamáráda v boji nezasloužil. Doufám, že jste si nemyslel, že po 13 let bude dobrým a slušným presidentem jenom pro svoje spolutrpitele, to by snad bylo málo. Místo, aby od Vás sklidil díky, že pokud byl presidentem, vykonával tuto funkci tak, aby mohla většina národa říct "Měli jsme dobrého presidenta", tak děláte gesta, která Vám nesluší.
Vaše posluchačka Hana Svatošová
P.S. Něco takového píši poprvé. To podotýká proto, abyste nenabyl dojmu, že jsem nějaká grafomanka. H. S.


Odesílatel: petr sevcik
Datum: 3. února 2003, 8:39:10

Zdravim Vas z divoke Kanady,
diky za fejeton Vysvedceni, finalni cast fejetonu mne pekne rozesmala.Bylo to zajimave kdyz jsem cetl clanek v nasich Vancouverskych novinach o Havlovi.V clanku se zminovali o nekolika umelcich kteri se nezucastnili Havlove rozlucky ale neuvedli jmena techto umelcu, me bylo jasno kdo ti umelci jsou, ale nebylo jasne proc neuvedli techto umelcu jmena. Kdo je vlastne nynejsi Havel? Kdo byl minulostni Havel? Kdo bude Havel do budoucna ?Na to asi nikdo neprijde jen by se asi on sam musel nekomu sverit proc realizuje nektera s jeho intrikatnich rozhodnuti jako byla jeho rozlucka kde pozval paskrivce jako je Gott a Helenka s pochybnou minulosti komunisticke spolupracovnice. Vondrackova by asi zpivala i Hitlerovi na kline nahore bez kdyby v te dobe kdy soudruh Hitler radil v Evrope byla priblizne v jeho veku. S tim Havlem to asi muze byt vysvetlene tak ze se selektivne a v selektivnich casovych udobach stane momentalnim oportunistou klidu, ktery mu garantuje zivot bez komplikaci. Jam mu dam prezdivku k tomu jeho odchodu " Momentalni Oportunista".
Tak se tam mejte v te krasne Praze a drzte se.
Peter Sevcik- Svec.


Odesílatel: revue PROSTOR
Datum: 3. února 2003, 8:58:22

Milý pane Hutko,
Váš fejeton mě opět velice potěšil i pobavil, myslím, že míříte Havlovi přímo "na komoru", a tou je jeho velice problematický vkus (řečeno eufemisticky).
Rád bych Vás jako fejetonistu také rád představil čtenářům revue PROSTOR, jistá potíž je jenom v tom, že vycházíme čtvrtletně a ještě navíc tematizovaně.Nyní připravuji nové, jarní číslo revue PROSTOR 57 "Mecenáši v době byznysu", které by mohlo mít podtitul "Kde jsou ti noví čeští Hlávkové?". A proč má v "posameťáckých" Čechách mecenášství tak malou prestiž?
Kdybyste se do tohoto tématu fejetonisticky trefil, anebo o něj aspoň škrtl, bylo by to vynikající (v rozsahu libovolném, v termínu do měsíce). Už se pomalu začínám těšit...
Zdraví Hanuš, šéfredaktor
P.S. V posledním našem dvojčísle je nádherně ironická stať Lubomíra Martínka Český bůh for president (o Gottovi jako ideálním kandidátovi na hlavu českého státu), vřele doporučuji. Ostatně nechcete se někdy zastavit na redakční kafe? - Bydlíme skoro vedle sebe (Politických vězňů 15).


Odesílatel: Weiner
Předmět: Objednavka CD
Datum: 3. února 2003, 9:55:15

www kometar: Omlouvám se za čistý e-mail. Chybička se vloudí. Chtěl jsem Vám poděkovat za Váš přístup k "loučení" s Václavem Havlem. Vás a několika dalších si mohu stále vážit. Děkuji. S pozdravem Karel Fröhlich, Ústí nad Labem - dlouho jste zde nehrál.


Odesílatel: CHD Palonín
Předmět: Pozdrav od Bouzova
Datum: 3. února 2003, 9:59:53

Pane Hutka,
věřím že se Vám vrací mnoho reakcí na poštu, kterou rozesíláte. Tak tady je jedna z nich.
Většinu předešlých volebních e-mailů jsem brala jako recesi. Nevím zda jsem je pochopila správně, nebo ne. Pokud ne snad Vás potěší, že mi vyloudily úsměv na tváři. S tím dnešním je to jinak.
Včera jsme doma sledovali diskuzní pořady v televizi. Všude se mluvilo o volbě prezidenta. Věřte, svírá mě okolo žaludku, když jen pomyslím na kandydáty, kteří zatím neprošli ale i na ty, o kterých se jedná. Stejné pocity mám v případě přímé volby. Na základě zkušeností z volb parlamentu a senátu je jednoznačně jasné, že nejsme na přímou volbu prezidenta připraveni. A zvláště v dnešní době, kdy se chystá válka, je nezbytné, aby prezident byl osobností nejlépe dokonalou.
Málo kdo z lidí, kteří chodí na svých 8 hod. do práce si uvědomuje složitost dnešní doby. Učitelé stávkují za vyšší platy. Copak ale nevidí, jaké platy jsou ve většině firem u nás. Když mluvím s těmi, kteří zažili jak práci ve fabrice, tak učitelování, všichni se jednotně schodují na tom, že Ti kteří tolik řvou by měli jít na rok dva k pásu a vyzkoušet si jaké to jsou podmínky k životu, při výdělku 6.000 až 7.000,- za rok. Copak nikdo z těch lidí nechápe, že když nic nemám nemůžu nic rozdávat?
Pracuji v charitě, a denně se stkávám s lidmi kteří nic nemají. Ani práci, ani byt, ani budoucnost, ani naději a pak poslouchám jak tramvajáci v Praze s průměrným měsíčním příjmem okolo 19.000 korun budou stávkovat za čtyři stovky. Copak se nikdy nesetkali s mámou, která má devět dětí, a která každý rok žije ve strachu, že bude dlouhá zima a nevyjde jí uhlí až do jara? A stejné je to s politiky. Už dávno zapoměli, že dát lidem 500 Kč na mzdě nic neznamená, protože ti kteří zaměstnávají jsou většinou nad minimální mzdou a tak na toto nemusí reagovat, a ti kterých se ti nejvíc týká mají důvoud, proč tak nízko jsou.
Charity mají tabulkový plat. žijeme z dotací darů a toho co si vyděláme. Naše charita má cca 70 lidí. Tohle číslo je včetně 25-ti zdravotně postižených, kteří pracují v chráněných dílnách. Zbývající počet lidí se stará o cca 650 nemocných, starých, mentálně i jinak postižených lidí. Pro nás znamená 500 Kč navýšení platu částku cca 47.000 korun navíc vynaložených každý měsíc to je přez půl miliona za rok. Jsem zvědavá jak na toto bude reagovat státní dotace, která mimichodem měla být zveřejněna na internetu do 15. ledna 2003 a ještě v pátek minulý týden nebyla.
Je mi smutno, když toto všechno sleduji. A popravdě nevím jak to všechno změnit.
Nic méně, padá sních, děti pod oknem staví sněhuláka a já děkuju, že jsem mohla někomu říct, co mě tlačí v hlavě předtím něž usínám.
Přeji Vám pěkný den
Jana Hermanová
Ps: Jsem z Loštic, což je jak asi víte cca 7 km od Bouzova.


Odesílatel: Kubanek Jan
Datum: 3. února 2003, 10:20:21

Vážený Jaroslave,
dostávám čas od času Váš mail se seznamem chystaných koncertů a k tomu Vaší doušku, ve které se skrze Vaše ruce na klávesnici, pasujete s děním kolem nás. Předně chci říct, že mě ty maily vůbec neobtěžují...Je příjemné si je číst...Vyjadřování i názory jsou mě hodně blízké, ale musím vám napsat, že mě často přivádí k údivu jakási "zakyslost bývalého disidenta" (nevím jak to přesně pojmenovat). Jsem ročník 71´ a pamatuji dobře, co bolševik uměl, i když narozdíl od vás, jsem žádnou osobní perzekucí netrpěl.
Uvědomil jsem si to opět silně u věty, která následuje po citaci Eliščina vysvědčení..." Tak u prvňáků už tedy bolševik prohrál"... Opravdu netuším, jak by mohli komunisté a bolševici vyhrávat u dnešních prvňáků...
I když mluvím se svými známými o vašich fejetonech, shodneme se na tom "zhrzeném disidentství" všichni. U člověka Vašeho nadhledu & rozhledu & zkušeností to ohromně překvapuje.
Vážím si toho co jste udělal a děláte, i Vás jako člověka a muzikanta (taky trochu muzicíruji). Myslím, že tušit za vším "dlouhé komunistické pařáty" má 13 let po revoluci pro leckoho už jen podivnou příchuť jakési fóbie.
Ale možná se mýlím...
Přeju Vám jen vše dobré, hromadu skvělé muziky a hlavně hodně zdraví....
V rádiu zrovna huláká Bartošová...pravda, nemáme to lehký :)
Honza Kubánek, Liberec


Odesílatel: PhDr. Dagmar Bařinková
Datum: 3. února 2003, 10:49:54

Tohle se mi líbilo. Chvíli jsem tu "antipartu" sledovala, abych věděla, kteří tam asi patří. Nejvíc mně zaujala Helenka Vondráčková, Vlasta Chramostová, ale i pár lidí v obecenstvu, nepochopila jsem Martu. . Dáša byla jako vždy okouzlující a její nápad je třeba ocenit. Dag.


Odesílatel: Dr. Helena Kanyar
Datum: 3. února 2003, 11:15:22

Mily pane Hutko, dekuju Vam za fejeton, velice dialektickej. Veselej, co se Elisky dotejce, smutnej, skoda Havla. O nuance, jako nemecky pisici noviny nebo holandska melevize, se tady nikdo nezajima. CH je daleko, tady mela Dasenka neobycejny ouspechy, kdyz nemocnyho H. zastupovala. Zajimavy je, ze se pisou u nas ted takovy vysvedceni. Pred 30ti lety zacaly tady probihat podobny pokusy, pak se od toho upustilo, nepovim Vam, jak se tato forma dlouho udrzela, ale k reforme se nedopracovala. Svyc. skolstvi se odehrava vicemene na kantonalni urovni, zadne statni osnovy neexistujou. Drzim Vam nadale palce a srdecne Vas pozdravju, Vase Helena Beckerova


Datum: 3. února 2003, 11:17:48

Ahoj Jardo,
díky za další měsíční povídání, které dokáže vždycky potěšit (mnohem méně vždy potěší přehled plánovaných koncertů, které jsou převážně dost daleko od našeho domova...).
Víte, že jste v čítance???
Včera se mi náhodou dostala do ruky čítanka (nebo literární výchova, už nevím)a tam jsem si mohl přečíst Vaši "Náměšť" a úryvek z "Pravděpodobných vzdáleností". Já osobně jsem z toho měl moc fajn pocit.
Mějte se hezky.
Tomáš a Eva Fellerovi, Ostrava
P.S. Minulý týden jsem se ale taky o Vás (a o V. Třešňákovi) dozvěděl, že jse undergroundoví hudebníci... viz. odkaz níže: http://revue.idnes.cz


Odesílatel: OSV
Datum: 3. února 2003, 12:42:14

Mily pane Hutko,
nejakou nahodou, za kterou dekuji, se stalo, ze jsem se dostala do Vaseho adresare. Dnesni Vase zamysleni me primelo konecne si sednout a pokusit se do pismenek vtlacit sve souzneni s Vasim naladenim.
Snad by Vam trochu mohla pozvednout naladu zprava, ze na jedne z tzv. verejnopravnich rozhlasovych stanic (bud Vltava nebo Praha, nevim presne) jsem v hodine, kdy temer nikdo rozhlas neposloucha, zaslechla informaci o tom, ze jste se spolu s panem Tresnakem odmitli zucastnit se one monstrakce dikuvzdani, zejmena kdyz naopak svou ucast potvrdila ona vysmata, na myslenky chuda (pevecka?) dvojka. Oni to tedy takto nepodali, nicmene duvod byl vysloven tak, jak jste ho kdysi sdelil Vy. Nikdy vsak vice na teto ci jine stanici uz tato informace znovu nezaznela. Mocna chapadla! Koho? Myslim (a z te myslenky me mrazi), ze zapracovala autocenzura.
Smysl onoho "darku" pani Havlove manzelovi jsem nepochopila a kdyz jsem se vcera asi 10 minut na Prime snazila ho dobrat, zjistila jsem, ze se mi spise obrati zaludek. Do deje jsem vstoupila v okamziku, kdy pani Chylkova s panem Kratochvilem cetla nejake titulky z novin, ktere mely humorne charakterizovat prezidentovo obdobi, pote jsem zaregistrovala pana Hulku, jak przni vaznou hudbu, pri vystoupeni pana Hudecka se mi udelalo nevolno - mrzelo me, ze se priradil k onomu panoptikalnimu defile nevkusu. Prijde mi lito, ze se k tomu propujcil - a jiste nebyl sam - jak jsem jiz psala, bylo mi z tech par minut zle na dusi. Pospravil mi ji film Lea, ktery byl narozdil od one trapne slepenice velmi sdelny, ackoli se v nem temer nemluvilo!
Dekuji za Vase fejetony. Jsem s Vami, drzim Vam palce se samopalnictvim i hokynarstvim: lidstvo se Vam odvdeci!
Alena Koskova, 3. 2. 2003


Odesílatel: Helena.Podana
Datum: 3. února 2003, 14:18:24

Milý pane Hutko,
moc se mi líbil Váš fejeton. Sice nesouhlasím úplně se všemi Vašemi názory (o to koneckonců ani nejde), ale velmi mě potěšila Vaše krásná čeština a nápady.
Hodně štěstí!
Srdečně zdraví Helena Podaná


Odesílatel: Petr Heřman
Datum: 3. února 2003, 14:10:34

Ahoj Jardo,
no hrozná škoda, že tam nejste o tejden později, to bych tam na vás určitě zajel. Protože 50m od lázní je Sokolovna a v ní kino, ve kterým jsem tě viděl poprvý v životě v kině, fakt, dodnes si to pamatuju, bylo to asi v roce 1968 v létě (anebo rok předtím nebo potom), protože jsem byl v Bělohradě na prázdninách každej rok, bylo to ve filmovým týdeníku nebo co, o písničkářích, pár záběrů z Karlovýho mostu, v pozadí Kampa, tys tam hrál Pravděpodobný vzdálenosti a hned po tobě byli myslím Paleček s Míšou Janíkem a Hele lidi a pak asi taky Vláďa Merta, asi o tom, jak se mu už dlouho zdá, že ztrácí cenu a že indickým dětem hlad nezažene, s těma jsem se znal už od dřívějška a tebe jsem tam viděl v kině poprvý, a to si pamatuju, že ti vesničani se začali děsně řehtat na celý kino, když tě tam viděli jako máničku s hárem na lopatky, to jim přišlo děsně směšný a řehtali se ještě do začátku hlavního filmu.
No to nic, jenom jak stárneme, tak ty vzpomínky se líp zaostřují. Čau, Petr


Odesílatel: Marek Svehla
Předmět: otazka z Respektu
Datum: 3. února 2003, 14:21:39

Dobry den, mel bych k Vam po precteni Vaseho fejetonu jednu malou otazku. Nemuzete mi rici, do jake skoly chodi Eliska? Pristi rok se nekam chystam umistit dceru a mozna by mi to pomohlo v rozhodovani. Dekuju.
Mejte se hezky. Marek Svehla, Respekt


Odesílatel: Stráník
Datum: 3. února 2003, 14:59:46

Hezký den a život
Dnes jsem poslouchal své oblíbené rádio Sever a koho neslyším, ono vy a Radim Hladík. Chci jen říci, že jste mi mluvili oba ze srdce a vaše názory na hudbu a dění okolo ní, jsou totožné s mými.To je asi tak vše , co jsme vám chtěl. Doufám, že Eliška měla z vysvědčení radost. Mějte se hezky i nadále a palte.Luboš Stranďa Stráník


Odesílatel: Zbynek_Sonka
Datum: 3. února 2003, 9:18:07

Dobry den, precetl jsem si fejeton "Vysvedceni", na kterem me nejvice zaujalo prave to zminene vysvedceni. Uz jsem si myslel, ze vim odkud vitr fouka, ze jste dal dite na stejnou skolu, kde jsme ji kdysi meli my a kde jsme po pocatecnim nadseni tvrde narazili. Dokonce by to vychazelo, ze by Vase Eliska musela mit i stejnouo pani ucitelku.
Nastesti jsem si potom lepe vsiml udaju o "rediteli" a o "razitku statni skoly".
Takze Vas skola je temer jiste jina, nez ta nase.
Pokud by Vas zajimalo, do jake pozice se muze dostat rodic na skole, kde se pisi obdobna vysvedceni a kde se propaguje svoboda deti, jeste stale to naleznete na www.victory.cz/skolahrou
Preji Vasi Elisce i Vam, aby Vas dobry dojem z te Vasi skoly trval i nadale.
S pratelskym pozdravem Zbynek Sonka


Odesílatel: Vaculíková Katarína
Předmět: :-((
Datum: 3. února 2003, 11:23:55

Nezlobí mě tvé e-maily!
Neškrtej...! (někdy snad taky na Tě přijdu)
Vysvědčení - dcera úžasná, jako sci-fi skvělý, jako reality - děsný smutek.
Zdraví Katarina
P.S.: Znam jeden pribeh, jako sci-fi by byl dobry, jako realita - des:
Ve svazku vystavenem "na sledovanou osobu" K. najde 11 jmen praskacu, udela nebyvalou vec - zverejni je, sice pouze 2 z tech krys, ktere praskaly nejvic, furt a vydatne, ale udela prvni to, co skoro nikdo tady... A co se nestane? Jedna "persona" z nich K. zve opakovane k soudu, kam se nikdy nedostavi (!) a soud nikdy neprobehne, jen kamarad docasne sefredaktor TYDNE se pisemne agentu Sabinovi (!) omluvi. Toho to ale hryze, tak v Divadelnich novinach na pokracovani vypravi smysleny pribeh (opepreny jmeny a inicialy) jak byl soudem ocisten (Sabina ma doma negativni lustrak na jmeno z OP + pozitivni na jmeno, pod nimz pise, ten negativni na vyzvu samozrejme MV nevratil...), pise o tom jak K. psala filmy jen proto, ze mela u filmu vlivneho milence, ktery to za ni vsechno napsal (!) A dalsi a dalsi blaboly. Mam na to reagovat? Pospinit se zase? Sef pardubickeho archivu doporucuje nahlednout do celeho spisu one krysicky, od 20. brezna 2002 uz mam pravo videt spis fizla, ktery me udaval..., kde bude jasno kazdemu, muzu si k tomu vzit sebou novinare, clovek se ma branit. A co s tim jako? Jen se mi zase udela soufl.
Pripadam si v tomto svete jako hajzl jen proto, ze jsem ukazala na 2 z 11 (!) krys a rekla, tito delali levarnu, ano,mohli mit ruznou motivaci, ja kdybych mela dite, mozna bych udala i vlastni babicku, ale zila jsem sama s kocourem, na tom si nic nikdo neveme... Asi ne, ale uvazuji i tak, ze v koute zahnana, ja cinska "mys" kdovi jak bych se zachovala... Nebyla jsem nikdy v koute a jejich vyslechy me sice otravovaly, ale nebranili ve vzdorovani...
Nikdy nezapomenu, jak mi ministr kultury rekl, ze jsem ublizila zene a matce jmenovaneho udavace, a jak mi vzapeti Standa Milota vmetl do ksichtu, "Jak jste si vubec dovolila, Katarino, udelat rozhovor do Tydne, copak jste byla nejaka disidentka nebo co?".
Mam nezapomenutelne zazitky a napada me, jestli jsem si ten spis nepsala na sebe sama... k.


Odesílatel: rhangos
Předmět: Holomek Karel - Společenství Romů na Moravě
Datum: 3. února 2003, 11:47:37

Pane Hutko, četl jsem Váš článek v Právu o té show na hradě a účasti zejména těch dvou prodejných kumštýřů. Plně se s Vámi ztotožňuji.Jsou to děvky! Znám i názor Vlasty Třešňáka. Havel je moc hodný a není schopen někdy říci ne. Holt, u starých pánů to někdy chodí jinými cestami než mozkem. Ale já ho má stejně rád, kdo nedělá chyby? Asi jste spolu s několika lidmi poslední pravověrní disidenti. Já taky, ale možná, že to moc prožíváme. Je opravdu lepší zapomenout na to v hospodě.
Srdečně Vás pozdravuju, Karel Holomek


Odesílatel: Dr. Pavel Kroupa
Datum: 3. února 2003, 12:11:02

Vážený pane Huťko,vážím si toho,že jste kvůli "zombíkům" spolu s panem Třešňákem nepřijali pozvání na rozlučkový večer s V.Havlem.Gott a Vondráčková jsou pro mne ztělesněním kolaborace s minulým režimem,nemluvě o tradičně mizerné kvalitě jejich estrádních vystoupení.Jsou to velmi jednoduší lidé,o to více ctižádostiví a "splachovací".Snaha manželky bývalého prezidenta tímto způsobem sblížit lidi různých charakterů a postojů je pro mne obtížně pochopitelná.Odrazovým můstkem pro tento nebezpečný postoj je jistě kdysi po revoluci přijatý princip právní kontinuity,který znemožňuje účinné stíhání komunistických zločinců.Myslím si,že když už jsme se zřekli možnosti zločiny komunismu právně účinně stíhat,alespoň ve společenské rovině bychom neměli dělat ústupky.Bohužel ovšem lidé u nás nejsou odvážní,nechtějí si komplikovat život,což mne jako právníka a historika umění mrzí.O to více si Vašeho postoje cením. S pozdravem
Pavel Kroupa


Odesílatel: Jahn Petr
Datum: 3. února 2003, 12:35:14

Ahoj, Jardo, jako vždy jsi mi udělal radost svým fejetonem, s kterým se plně ztotožňuji a rád ho přeposílám dál svým kamarádům. Jen podotýkám, že v hlavní zpravodajské relaci Události jsme uvedli kompletní info včetně "dodatku" ;o)) Osobně mě to, vzhledem k tomu, že tady roztáčíme kola první špidloletky, překvapilo. Vlastně mě poslední dobou vždycky překvapí, když odvysíláme něco, co nezavání ani jako píár ani jako něčí kamarátšoft, ale je to prostě uvěřitelná a možná pravdivá informace sdělená národu bez postranního úmyslu. Asi už ve Zpravodajství pracuji moc dlouho a měl bych změnit flek... Co jsi říkal těm zoufalcům před ND co sledovali estrádu a po té jim pan prezident pokynul od mikrofonu, to je výdrž že? Měj se fajn a těším se na další psaní
Petr Jahn


Odesílatel: Patrycja Bukalska
Předmět: Fejeton - zadost z Polska !!!!!
Datum: 3. února 2003, 13:09:15

Vazeny pane,
pred dvoma tydny jsem vas pozadala o prispevek o panu prezidentvi Vaclavovi Havlu pro polsky tydenik Tygodnik Powszechny. Bohuzel, minuly tyden jsme uz publikovali vsechny komentarze a take i velky portret pana prezidenta (www.tygodnik.com.pl).
Vas fejeton, ktery jsem vcera dostala strasne se mi ovsem libi. Je krasne a citlive napsany a taky je o tem co v zivote nejdulezitejse. Myslim, ze i polsky ctenar by mel mit moznost ho precist. Bylibysme v Tygodniku strasne radi pokud byste se souhlasili na otisknuti fejetonu VYSVEDCENI.
Prosim vas o rychlou odpoved kdyz v druhe polovine tydne bysme uz museli text poslat do tiskarny. Mockrat dekuji a omlouvam se za moji cestinu (psani je pro mne trochu tezsi nez cteni).
Z uctou, Patrycja Bukalska


Odesílatel: David Cerny
Datum: 3. února 2003, 13:21:08

Hm, Taky sem se trochu divil.
Lec ze jste ji s tresnakem poslali do rite me docela zvedlo naladu.
Zdravi zmineny David cerny


Odesílatel: Jindřich Tluka
Datum: 3. února 2003, 13:26:50

Nazdar Jardo,
jisté je, že bilancovat se dá nejen na přelomu roku, ale i měsíců. Rozum je v koncích - můj alespoň už dávno - když se má snažit pochopit kroky, které (ne?)mají logiku ani vysvětlení. Pak nezbývá při bilancování odcházejícího presidenta povzdechnout oním známým a asi i resignovaným: chápu, že nechápu.
Nicméně toho zřejmě nejhoršího nás pámbu uchránil hned zkraje: přes veškeré výhrady k Václavu Klausovi se domnívám, že lidsky i politicky stejně odpadní Zeman by byl snad ještě horší. I když - není to tak dávno, co euroskeptik Klaus viděl naši účast v rodině demokratických zemí jako riziko kostky cukru rozpuštěné v šálku kávy (lokální sloupkař aby mu záviděl "vzletné" výrazivo), je to krátce, co jakási tlupa "klausjugend" si udělala výlet do Irska (je tam krásně, cožpak o to), aby po klausovsku "doporučila" stop České republice na této cestě. Takže kdyby - nedejbože - Klaus získal tu hradní trafiku, opět by v moři osobní ješitnosti otočil kormidlo? Proč ne,v postsovětských mrazech bychom zřejmě jenom bolševicky ztuhli.
Objevují se nové tváře, kandidatury věru překvapivé, ale aspoň v náznaku mě zaujal Ivan Wilhelm. Ale jen trochu zapátráš, hned: KSČ. Je členství v krátké době tání omluvitelné, vysvětlitelné nebo dokonce přijatelné? Kdo to ví, ať mi řekne...
A tak snad jen že jsem takzvanou souhrou okolností předevčírem navštívil vesničku Náměšť na Hané, což je "podle legendy" místo kde měl být v roce snad 1977 jakýsi festival... a dál už to víš. Třeba se ta písnička stane jednou ještě něčím víc než je teď.
Ať Vám Vaše holčinky dělají radost nejen na vysvědčení a vlastně nejen ony. Dobrý rok stále ještě nový přeje Jindra Tluka.
PS: Doufám, že mne ze svého adresáře nevyškrtneš...


Odesílatel: Ludmila Lamacova
Předmět: Hodnocení hodnocení
Datum: 4. února 2003, 23:00:25

Milý Jaroslave,
již jsem Ti říkala, že číst Tvé texty jest mi potěšením? Tak teď to víš, jako že jsem bytost nadpřirozená, Sněhurka neboli čarodějnice. Pan Václav mě kdysi pasoval na Hexe 1 pro svou "zkoušku" Pokoušení, pověřiv mne spolurežií Silvestra v Praze magické, kde si pak Paty málem upálil p... a byt na nábřeží před renovací.(Srv. příslušný Brak). Patrně bylo ještě v povědomí moje původní vzdělání na kdysi slovutné pražské germanistice. Nyní v povědomí všech, i VIP - kromě skalních komunistů a disidentů - zůstávají obsahy jiné, či různě posunuté. Postmoderní artefakt zjevně neudivuje pouze svým epigonstvím epigonství, nýbrž i značnou dávkou cílené amnesie. Avšak přistupme k důkazům.
Na Tvém posledním koncertě jsem Ti o přestávce huhlala do ouška cosi o našich starých zážitcích s jistým ďábelským harmonikářem. Ledva jsem vylezla na úplně, ale úplně prázdnou ulici Slavíkovu, kde nikdo, ale vůbec nikdo nebyl, potkala jsem ho i s čepičkou. Vyvedlo mě to z míry tak, že jsem netrefila ani k Benýškovi do hospody. Taky jsem Tě zvala na 30.ledna do Slávie, ale ukázalo se, že jsi měl pravdu už v tom emailu. Já jsem pro jistotu situaci zvažovala opět s Johnem Bokem, jenž pravil: "Slovo prezidenta snad ještě platí, když nás per hubam pozval. Odvolej se na to. I do Slávie ovšem musejí bejt malý lístečky" (k velkým a drahým vstupenkám do kapličky, kam jsem pozvána nebyla). A Jana dodala: "Běž asi na devátou."
Ve Slávii jsem tak byla prvním hostem, pročež jsem obsadila strategicky nejvýhodnější klubovku s byfé za zády a nápoji po ruce. Dvě a půl hodiny jsem se nehnula z místa, zírajíc upřeně na kus bílý stěny mezi okny, abych nebudila pozornost. Začalo absurdní představení Zahradní slavnosti na nejmenším parketu světa, kde se však tancem vychodňárů bavila posléze jenom Dáša H.Kočičková. "Jak ses sem prosím tě dostala?",ptal se mě John Bok. "Jako agent Vatikánu, modlila jsem se růženec za všechny Václavy i s národem (na koni?). Budou to potřebovat, až já vyemigruju za svobodou do Dubaje, např." Pak se začala trousit strana, vláda a umělci a foťáky cvakaly. "Já totiž když učím na státní škole německy, musím stát na stupínku pod portrétem prezidenta, tedy Vaška. Zkrz okno naproti vidím ve Školský Haška. A teď už by chybělo víc než flaška," snažím se vysvětlit nutnost emigrace mladšímu bratrovi staršího bratra. Je na čase vstoupit do legendy. "Pane Douda, nemáte čouda? Já když si zakouřím, tak tolik nemluvím". Skalník zapomněl trávu v Paříži u P.K. Noc slynula i plynula osobnostmi ad absurdum. Nakonec se mi zachtělo věnování pro Janu od jejího kmotra. Zařídila to Dáša H.Kočičková, když už Dáša H.Pejsková byla odešla. V ukrytém koutě za byfé bylo velice nedýchatelno. "Ona už ho teď vlastně nepotřebuje", podotkl John. "A peníze do sekretariátu kvůli poště mu taky asi těžko dá", dodal Ivan. Pan prezident odcházel po hlavním koberci a mladší bratr pokynul staršímu bratrovi: "Véno, pojď si k nám sednout, je tady místo!" "Já, ehm...", prstohra, zvonkuhra do ztracena. Ztratila se i šála Dáši Kočičkové ze šatny, kterou tolik střežili, až neustřežili.
Na večírku u Hanse K. jsem se dozvěděla, že maličkou pozvánečku do Slávie nedostal ani věrný osobní tajemník prezidenta. To už tam ale s námi seděl - a furt mě (právem) okřikoval - Vlasta Třešňák a Jardu Hutku citovaly i moje německé noviny Süddeutsche Zeitung. Byli jsme první Hrobka po druhé Antichartě, a tudíž doma.

P.S. V programu výše zmíněného galapoutpouri jsem nalezla několik gramatických chyb. Co na tom, dnes již hodnotíme i slovně a jazyky přec nejsou našimi pány!
Pro svépomocnou lidovou knihovnu Hrobka ráda sepsala
Sněhurka


Odesílatel: Tomáš Sýkora
Datum: 4. února 2003, 20:53:32

Ahoj Jaroslave,
líbí se mi to,má to hloubku a je v tom cítit i zklamání z člověka, který zklamat neměl. Takovým lidem je potřeba doporučit knihu od Mňačka "Jak chutná moc". Rád bych si s Vámi někdy popovídal,máme podobné zkušenosti.
S pozdravem Tomáš Sýkora


Odesílatel: lenka kucerova
Datum: 4. února 2003, 20:43:35

Pry nam bude prezidentovat Gott! :-))))))))))))))))))))))))))))))))
Nejhorsi je, ze je to realne :-(((((((((((((((((((((((((((((((((((
lenka kucerova


Odesílatel: hynek just
Datum: 4. února 2003, 20:28:25

Vazeny pane Hutko,
predne Vam dekuji za pravidelne rozesilani Vasich postrehu...
Musim priznat, ze ackoli bych se pod nektere nazory zrovna nepodepsal, funguji jako prijemne osvezeni a rozsiruji mysl...
Posledni fejeton "Vysvedceni" na me vsak zafungoval dosti ambivalentne. Pozitivne ladena prvni cast jakoby byla prilis pozitivni a potrebovala vykompenzovat davkou zhrzeneho cynismu? To, ze zejmena v dnesni dobe, jen tesne minule od stavu "blbych nalad", je treba zduraznovat i pozitivni jevy a udalosti nasi spolecnosti, a nevykreslovat realitu jen pres pekne znejici zlocinne chovani politiku a korupcni afery (ne, ze by takova nebyla), muze byt muj, v teto chvili nedulezity, nazor, proti Vasemu mirne ucelovemu hybani s fakty se vsak musim postavit.
Narozdil od Vas (mozna bohuzel, mozna nastesti) neznam Vaclava Havla osobne, cili jeho minule i soucasne cineni mohu posuzovat jen z verejne dostupnych zdroju. Vim tedy jen velmi malo o vasem vztahu, vim malo z "backgroundu" uplynulych let. S cim si vsak jisty jsem, je to, ze pro nasi zemi jako prezident byl (nejen navenek) ohromnou autoritou a chte nechte tmelicim cinitelem a prirozenou autoritou. Ano, behem sve vlady mel jiste slabe momenty, dopustil se mnozstvi chyb, jsou veci, kterym v jeho jednanich zcela nerozumim, nicmene uz to, ze se z nich dokazal poucit a dnes se k nim stavi otevrene (mimochodem, doporucuji podrobny rozhovor s nim z lednoveho respektu:http://respekt.inway.cz), me presvedcuje o tom, ze je dobre, ze tam byl prave on. A toho, ze by si "zabil vlastni revoluci" a byl jen bezmocnym vykonavatelem vule nasich smutnych i legracnich predsedu vlad, jsem si opravdu nevsiml. Pokud pro mne je nekdo synonymem nazorove konsistence a tvrdohlave schopnosti celit "nepravde", pak je to prave Havel.
Ano, rozlouceni s nim v Narodnim divadle bylo kycovite a do jiste miry smutne. Na druhou stranu, nevymyslel si ho on, ale jeho manzelka, stejne tak s vyberem umelcu nemel nic spolecneho. Vybral si pouze manzelku, k cemuz mel jiste sve duvody.
Vazim si Vaseho (a Tresnakova) postoje k tomuto veceru a je mi lito, ze ho neprojevilo vice ucinkujicich (stacilo by jich par, abyste se vy ostatni mohli vratit, ze...), co me mrzi, je Vase skepse nad tim vsim, co pro nas minuly prezident udelal - zejmena pak, byla-li vyprovokovana timto hloupym rozluckovym vecirkem...
Pokud jste se docetl az sem, pak mi odpustte notu patosu, na ktere jsem se castecne svezl, nechci byt nekriticky a jednostranny, uz vubec nemam ve zvyku se takto rozepisovat "cizim lidem"... v tomto pripade mi to vsak nedalo a potreboval jsem (minimalne pro sebe) vyvazit miru negativismu az zaste, ktere na mne z Vaseho fejetonu dychly...
Dekuji Vam za pozornost, uprimne se tesim na Vase dalsi prispevky!
Hodne stesti Hynek Just


Odesílatel: Oldrich Kundrat
Datum: 4. února 2003, 20:15:49

Dobrý večer pane Hutka,
děkuji za vynikající fejeton. Musel jsem jej přeložit paní a dceři. Velice se líbil.
Jinak právě hlásili, že od dnešního večera neexistuje JUGOSLAVIJA. Ve federálním parlamentu odhlasovali vznik Společenství Srbska a Černé Hory. Uvidíme jak to dlouho vydrží. Kmotr byla EU, tak uvidíme jak dlouho to vydrží. Dle větší části aktuelních politiků má toto společenství budoucnost, dle některých analytiků by se mělo brzy tiše rozpadnout dle "češkoslovačkog" receptu.
Každopádně sen o společném státu jižních Slovanů ze začátku minulého století se rozpadl, bohužel v krvi a nenávisti.
Mám zítra opět měření v Niši a musím dělat přípravy, srdečně Váš O.Kundrát


Odesílatel: Tineola Theatre
Datum: 4. února 2003, 17:34:14

Díky za "vysvědčení" pane Hutka,
Mluvíte mi ze srdce
Chvála bohu, že jste!
Michaela Bartoňová


Odesílatel: Tomasz Mackowiak
Předmět: Od Patrycji Bukalskiej dotaz ohledne Vaseho clanku
Datum: 4. února 2003, 14:58:31

Vazeny pane Hutko
Behem prakladani Vaseho fejetonu do polstiny narazila jsem na formulace, pro me nepohopitelne asi z toho duvodu, ze jsou to popisy domacich, ceskych jevu nebo udalosti me neznamych. Obavam se, ze bez dodatecneho vysvetleni polsky ctenar take tomu nebude rozumet. Proto prosim o jednou-dve vety popisu "ruzoveho tanku ze Smichova" - co to bylo, gdy se udalo a jak se k tomu stavel Vaclav Havel.
Pekne dekuji za pomoc a preji hodne uspechu Patrycja Bukalska
Odesílatel: Přemek Havel
Datum: 4. února 2003, 11:48:10

Ahoj Jardo, díky za hezký fejeton!
Já jsem k Havlovi ještě méně kritický než ty, mám pro něho prostě slabost. Ono vše se musí brát z pohledu doby, kdy se ty události odehrávaly. K tomu Čalfovi jen to, že v té době Havel nevěděl ani to, kde jsou na Hradě WC a tisíc podobných, důležitějších(?) věcí, muselo se jednat rychle, nejlépe hned. Asi to šťastná volba nebyla, ale zlý úmysl rozhodně ne. Stejně si pamatuju na to jak Kubišová v 68 líbala na schodech (ÚV KSČ) Dubčeka, proč ne, (v té době)Vždyť nic jiného nebylo na obzoru. Dnes by se dalo říci, že líbá gen.tajemníky KSČ, ale víme že je to rozdíl!Stejně tak je problém s komunistickými soudci, je jich pořád dost, ale dalo se v 90 roce všechny propustit? Nejsem Darwinista, ale vše je postupný proces, počkejme si ještě 20-30 let a bude to lepší. (pokud nebude pod světovým sleníkovým nebem vládnout Al Kaida) Zdraví Přemek Havel.


Odesílatel: Ivana Sustrova
Datum: 3. února 2003, 23:23:09

Milý Jardo, Tvuj fejeton Vysvedcení se mi velice zalíbil, tak Ti za nej dekuju. A taky dekuju Tobe i Vlastovi (nemás na nej e-mail?) za odmítnutí úcinkování na té monstrózní estráde, co pí.. prezidentová usporádala páne prezidentovi. Olga by takovou pokleslost neudelala. No jo, uz se stalo, aspon ze jste to odmítli!!!
Pozdravy holcickám (gratulaci Elisce k prvnímu a hned tak peknému vysvedcení!) a Katerine,
ahoj Ivana


Odesílatel: Zavadilová
Datum: 4. února 2003, 0:01:31

děkuji za vaše nevystoupení v N.D. na oné trapné rozlučce - váš postoj se mi velmi líbí - vystupovat na jedné scéně s normalizačními hvězdami je trochu silné kafe - a mám radost , že to někdo do medii řekl takto otevřeně - je ostudné chování těchto pophvězd , které se velmi aktivně podílely na morální destrukci národa v minulých časech - a smutné , že to média vic nerozmáznou a , že jim dopřávají takový prostor , který si nezaslouží o panu exprezidentovi ani nemluvě neboť příjmat hold od těchto prapodivných bytostí je více než tragické.......
Nechcete vystoupit na jedné naší výstvě moc by nást potěšilo? ......
S úctou Matouš karel zavadil


Odesílatel: Premek Skuta
Datum: 6. února 2003, 0:02:35

Buďte zdráv Jaroslave,
Teprve dnes jsem se dostal k tomu, abych si přečetl doručenou poštu. A také, zblbnuv z nevídaného přebytku volného času, trochu jsem brouzdal po síti. Trochu víc než trochu... A dobře mi tak! Zpravodajské servery - alespoň já jsem nabyl toho pocitu - jsou těhotné případnou kandidaturou pana Gotta na úřad prezidenta Česka. Četl jsem a pak to dokonce zaslechl i z nějaké televizní stanice. Četl jsem a říkal si, že to asi Česku patří. Četl jsem a oceňoval, že jste si nepřišel zaplesat do Národně Sociálního Divadla.
Ale co, nikdy tu nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůře... Taky dnes mohl pan Brichta (ani nevím s jakým i-a se ten člověk správně píše), na post hlavy státu docela dobře navrhnout i kapitána Minaříka...
S pozdravem Gott mit uns! , Váš Přemek


Odesílatel: Jaroslav Formanek
Poedmit: Havel
Datum: 5. února 2003, 23:59:56

Vázený p. Hutko, uvazujte:
1989 byla dokonalá inscenace. Havel pracoval pro bolsevika od pocátku (stejne jako Ruml, Pithart). Vazbu meli i na Západ, samozrejme víceméne nechutná uskupení (stací si projít jejich príznivce ve fiktivne ceských médiích).
Ta prejala pruzne komunistickou klientelu.
Komunisti meli v konspiraci velkou praxi: hlavní zásada byla - své lidi umístíme do vsech mozných a nemozných hnutí. Kazdá organizace, spolek musely fungovat na principu akvária. Myslíte, ze jim intelektuálové a hudební underground odolal?
Proto mohl být VH stejne detinsky nadsen Gorbacovem, Kohlem i Bushem. Byl prusecíkem jejich zájmu.
Myslíte si, ze by se svobodný obcan, navíc intelektuál, nekdy nechal vmanévrovat dobrovolne do obscéního kultu osobnosti? Myslíte si, ze by mohl fungovat monstrózní systém klientelismu Hrad, (Respekt - Schwarzenberg, Lit.noviny - Kocáb, zamini - posty velvyslancu a jiné). Tiskové monopoly zcela tupých koncernu WAZ, Passauer Presse a Regnier? Zelezný?
Havel je totéz co Gott. Nechápu, proc poukazujete na skutecnost, ze podepsal antichartu. To byl malý detail. Podle mých informací byl u Stb. Havel podepsal rovnez antichartu - svým podpisem pod chartu. Proto nebyl na rozdíl od Vás vypovezen z CSSR. Odstranit/moderovat nevhodné chartisty ze spicky Charty bylo snadné.
Kdo jezdil ven - vedci, umelci, diplomati, korespondenti, fiktivní emigranti - a nemusel se bát sikany? Obtezoval se nekdo proverováním techto lidí, Gottu?
O své nominaci na prezidenta vedel havel dlouhá léta dopredu, nekdo mu zaplatil i velkolepou kampan.
Lidé napojení na Hrad jsou v médiích bez ohledu na vlastníka a v ruzných stranách, zejména KD-UCSL a US.
Vsimnete si i vyhranenosti emigrace na Hrade a celkové sikany vetsinové emigrace napr. z USA nebo Austrálie.
Velmi zajímavé jsou i ruzné obcanské aktivity, VH rád zduraznuje obcanskou spolecnost. Pri blizsím prozkoumání to vsak obc. aktivity nejsou...ale PR.
Sbírám ruzné detaily a mozaika se mi skládá pomalu sama. Dobrá je i prezentace vybraných c. lidí v nemeckém tisku, nebo kontrast mezi svobodnejsími nem. médii a exmnichovskou stanicí Cro6. Hudebním uchem zacnete vnímat nuance propagandy a manipulace. Skvelý pramen, chce to naucit se vnímat jejich techniku. Díky za Vasi vecnou kritiku této stanice.
Zkuste si do svých zkuseností dosadit tento zcela brutální vzorec. Je-li tomu skutecne tak, jak se domnívám, nemuzeme se bez rozkrytí techto skutecností nikdy stát demokratickým svébytným státem. Jsme rozvojová zeme jako Afghánistán. Promítají se tu celkem harmonicky zájmy nekolika zemí, vlastní polit. reprezentace je fikce pro radost obcanum. To, co cinili komunisti násilím, ciní se dnes s pomocí penez a médií.
Moje matka rovnez podepsala Chartu (Eva Formánková, edice Váhy, vyhozena z Mladé fronty 1973 Václavem Erbenem, v r. 2000 clenem televizní rady, nevlastní dcera: Buzková CSSD) Kazdý z nás zná nejaké detaily, dohromady by to dalo smutnou realitu. Uvazujte.
Jaroslav Formánek


Odesílatel: Vítek Benes
Datum: 5. února 2003, 19:23:26

Milý pane Hutko,
dkuji za zprávu. O Londýnské jsem hodně slyšel (dokonce i nějaké výhrady), kéž by takových Londýnských bylo víc a víc.
V sobě jsem hledal spíš toho hanlivého měšťáka. Ale jinak ano, ano, ano. Život je úžasný, neuvěřitelný a je to velká legrace.Třeba jsou tací, co Vondráčkovou líbnou s chutí.
A co teď s tím srdcetem, nebyla to láce a je to artefakt, co takhle na veletržák s ním? Kdyby se šikovně instalovalo, nebylo by moc vidět a vyjímalo by se tam dobře.
Mějte se bobře a bobřeji
Vítek Beneš