Jak moc má stát současnou kulturu chránit a podporovat?
4. 3. 2005
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Moje dnešní otázka je: Má stát podporovat kulturu? Stát je dohoda obyvatel určitého území. Obyvatelé si stát dohodli a platí si ho, aby se jim lépe žilo. Aby se jim žilo bezpečněji a smysluplněji. Aby stát pomáhal tam, kde jednotliví lidé pomoci nemohou, ale nepletl se zase tam, kde člověk potřebuje svou individualitu a to ničím neomezenou. Kultura je přesně ta oblast, do které se stát plést musí i nesmí. Má zde kulturní dědictví a oproti tomu kulturní současnost.
Kulturní dědictví musí být chráněno a to bez státu není možné. To nakonec došlo i Angličanům, když před několika lety, jako poslední v Evropě, založili ministerstvo kulturního dědictví. A i když je Evropa jedna civilizační oblast, přesto se každá evropská země nějak liší v názoru na ochranu kulturního dědictví. Toto v této chvíli není pro mne nejdůležitější. Důležitá se mi zdá v této chvíli kulturní současnost. Ono zrcadlo a prožitek současnosti.
Po zkušenostech s minulým režimem máme představu, že do kulturní současnosti by se stát neměl plést vůbec. Kulturní současnost potřebuje svobodu. Jenže existuje i svobodný trh, tedy komerce a ta je schopna svou dravostí kulturní současnost zcela ovládnout a etablovat kýč, mělkost, povrchnost a prodejnost. Komerce je schopna si koupit umělce i publikum. A v takovém, ekonomicky liberálním prostředí se ukazuje, že svobodná kultura a svobodné umělecké hledání potřebuje také ochranu. Potřebují být chráněni nejen umělci, ale i jejich publiku. Nekomerční umělci potřebují také podporu. Podporu morální, aby jejich snaha měla na veřejnosti prestiž, aby se nemuseli stydět za to, že nejsou prodejní, ale potřebují také podporu finanční. Protože komerční trh je schopen vysát všechny prostředky jak z kapes publika, tak ze sponzorů, tak ze státu, protože politici se rádi ukazují právě mezi těmi úspěšnými, což většinou znamená, mezi komerčně úspěšnými. Takže smysl dnešní otázky hozené do prostoru je ona kulturní přítomnost, jak moc má stát současnou, svobodnou kulturu hájit a jak moc ji má podporovat? Kde je míra této podpory? Můžete mi telefonovat na telefonní čísla: 221552155 a 221552255. Telefonoval mi odpoledne na toto téma ministr kultury, Pavel Dostál. Říkal, že mu můžeme zatelefonovat zpět do nemocnice. Zdravím tě a přeji ti brzké uzdravení.
Telefonát:
Pavel Dostál. Já se domnívám, že já jsem se dopustil několika nepřesností. Komerčně úspěšná kultura, to nevylučuje, aby to bylo i umělecky dobré.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
To se nemusí vylučovat, ale je to spíše výjimka.
Telefonát:
V divadle to už není výjimka. Privátní divadla, která jsou komerčně úspěšná, dvě velká privátní divadla, která jsou v Praze, jedno je divadlo Bez zábradlí a druhé Fidlovačka. Ty jsou umělecky velice úspěšná a přitom jsou komerčně také velice úspěšná. Takže v té oblasti divadla je také trochu jinak.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Nejsou zase žádný komerční divadla, který válcujou tyto věci a ubírají jim oprávněný místo, který by mohlo být šisrší.
Telefonát:
Jistá komerční divadla, která jsou pouhou komercí, pouhou zábavou, pouhým kýčem, ale taková divadla v žádném případě nejsou podporovaná státem. Nebudeme to řešit na divadle. Máš obrovskou pravdu v tom, že kýč, brak a komerce, teď to myslím pejorativně, může za určitých okolností vytlačit tu menšinovou kulturu. Symfonický orchestr nebo kvarteto nejsou záležitostí pro stadiony.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Co může udělat stát, aby podpořil tyto věci, které nejsou pro stadiony?
Telefonát:
Stát, který v této souvislosti zastupuje Ministerstvo kultury ze zákona musí financovat plně instituce, které by se měly věnovat kvalitní kultuře. Hlavně jsou to ty národní instituce jako je Národní divadlo, Státní opera, Národní muzeum, Národní galerie.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
To je to kulturní dědictví. Mně jde o tu zranitelnou část toho, aby v dnešní kultuře, což vypadá, když člověk se rozhlédne po televizi, rádiu, že tam vítězí jakási nekvalita, která nakonec vychovává publikum, aby tu nekvalitu mělo rádo. Tam si myslím, že ta ochrana tý aktuelní, tý živý....
Telefonát:
Ty máš na mysli ten nestátní sektor, tu alternativní kulturu? Alternativní kulturu v tom smyslu, že ji neprodukuje stát nebo státní instituce.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Stát nemůže produkovat kulturu. Ten ji může nanejvýš podporovat.
Telefonát:
Teď jsem ti vyjmenoval několik národních institucí, které jsou státními institucemi. Tak to myslím.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Ta produkce vzniká z té historie.
Telefonát:
To umění a ta kultura, která není provozovaná státem je financována... to jsme se poučili z Holandska, je financována více zdrojově. Částečně ji financuje město, částečně ji někdy financuje kraj a částečně ji v grantovém řízení financuje Ministerstvo kultury. Je dlužno dodat v mezích svých ekonomických možností.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Ne ekonomických. O tom rozhodují ty komise a ty komise nemusí být vždy objektivní, protože tam je také dohled nad komisí.
Telefonát:
Já když jsem nastoupil před 7 lety na Ministerstvo kultury, tak jsem udělal radikální řež, že jsem zbavil možnosti přidělování peněz státního úředníka a dokonce samotného ministra a nechal vytvořit grantové komise, kam delegují své zástupce profesní organizace. Nikoliv jak je to na magistrátní města pražského, kde sedí politici a poslanci. V mých grantových komisích, ne v mých, ale v grantových komisích Ministerstva kultury sedí lidé, kteří jsou s kulturou nějakým způsobem spjati a to svým životem, svou činností, svým dílem a ti přidělují na základě žádostí tyto granty ve všech oblastech živého umění.
Telefonát:
Díval jste se na vánoční svátky, na Nový rok na televizi Novu? Tak to bylo 90% filmů komunistickejch, který vytvořili komunisti a to jak je haníte. Zjistěte si to. Šly tam samý starý komunistický filmy. Vy haníte, jak byla špatná kultura za komunistů. To není pravda a proč nemluvíte pravdu?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Jak byla špatná kultura za komunismu, tak na to jsem ještě nedošel.
Telefonát:
Vezměte si nový filmy. Kolik na Nově bylo nových filmů na vánoce?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Nova není zrovna ten příklad.
Telefonát:
U moci už je někdo druhých 15 let a ukažte mi jeden film, kterej by za něco stál? To je hrůza. Když mluvíte o tý komerci. Jak mohl prezident republiky na Nový rok hovořit na televizi Nova?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Jak to souvisí s otázkou, jestli má stát podporovat kulturu?
Telefonát:
Protože ta Nova je komerční. Kdo tedy dává na filmy peníze? Nova?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Nova nemá se státem nic společného.
Telefonát:
Jak to, že vysílal prezident? Protože mu hraje do ruky.
Telefonát:
Já volám z Příbrami. Já tomu pánovi přede mnou bych připomněla, že ty televizní přístroje mají čudlíky a nemusí tu Novu zapojovat. Mně Nova nesmí přestoupit práh domácnosti 10 let. Celkem mi to vyhovuje. Přesně neodpovídám na otázku, zda stát. Mně by stačilo, kdybychom mohli my, občani přispět na kultur nejmasovější a to je na Českou televizi, aby nám zákonodárci nebránili 7 let ve zvýšení poplatků. Já jsem důchodkyně a jedná se 7 let o mizerných 25 korun navíc, což je asi 0,80 haléřů na den. Za ten den mám 2 programy 24 hodin. Když nemůžu v noci spát, tak se mám na co dívat. Ta televize nemá už z čeho šetřit. Omílá se to léta letoucí. Já znám argumenty jednotlivých poslanců nazpaměť a stydím se za ně, když to poslouchám.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
To je známý problém. Nedaří se to prosadit, ale to je problém Sněmovny. Myslíte si, že tyto dva kanály, ČT 1 a ČT 2 podporují kulturu?
Telefonát:
Já si myslím, že si člověk může vybrat. Člověk nemůže na tu bednu koukat od rána do večera. Když se mi chce, tak si vybírám a vybrat se tam dá. Celkem ta televize plní svůj úkol, protože pan ministr Dostál mluvil o galeriích, Národním divadle. Mluvím za nás, za starší a za nemobilní. To Národní divadlo je bohužel pro nás nedosažitelné. Aby poslanci, kteří pro nás nic neudělají, tak aby nám alespoň nebránili, abychom si to mohli zaplatit. Ještě mi dovolte jednu větu. Oni dovolí klidně zvyšovat telefony, poštovní poplatky a ještě je to taková banda pokrytců, že nemohou vytahovat občanům peníze z peněženek na televizi.
Telefonát:
Já, kdybych si mohl vybrat a dnešní doba, co mi nabízí a abych si mohl vybrat kvalitně. K té otázce, k té podpoře té kultury. Každý svým dílem. Něco stát, něco obec, něco kraj a něco občan.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Jde o to, aby to povědomí kultury bylo přítomno, že je to povědomí kultury, nikoliv nějaké pusté zábavnosti.
Telefonát:
Člověk může zajít do divadla, televize nabízí také spousty her.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Může se stát, že reprezentant minulé kultury, Van Gogh, to byl naprosto neúspěšný malíř, který ve svý době strádal a skončil hloupě. V životě neprodal obraz. Je možný, že tady takový žije. Myslíte si, že by to současnýmu Goghovi pomohlo ho nechat umřít v tý bídě a nebo my měl do toho vstoupit stát a pomoci mu rozšířit prostředí tak, aby neměl starosti existenční a začal se věnovat tomu umění, který jednou bude reprezentovat naši dobu.
Telefonát:
On žil v době, kdy ho nepochopili. To je asi i v dnešní době a bude to i dále.
Telefonát:
Šmeltanský. Já bych se chtěl vyjádřit k tomuto tématu tím, že kultura podporovaná státem, tak o kulturu, která musí být podporovaná není takový zájem. O kulturu, která se sama uživí, která nemusí tu podporu mít, tak o tu je evidentně veřejný zájem. Já se zajímám o alternativní hudbu a o alternativní umění. Jde o to, že já vidím, jak tu společnost toto nezajímá. Ona se od toho straní.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Tam by možná stát mohl vstoupit s určitým momentem výchovy. Moje zkušenost z Holandska je dvojí. V Holandsku zasahuje stát do kultury velmi podstatně. Existuje tam ministerstvo blahobytu, pod který patří kultura. V jedné věci, jak zasahuje? Podporoval 3 tisíce malířů, kteří předložili komisi nějaký obrázky, dostali podporu, zastrčili ty obrázky do sklepa a v životě nikdy nic nemalovali. Tady je otázka, že některý věci nemá smysl podporovat, že jim tím bereme svobodu. Možná, že tím ničíme možnost nějakého vývoje. Já házím tuto otázku do luftu, protože na to odpověď není.
Telefonát:
Já se taky obávám a nerozumím tomu, kdo by měl rozhodovat o tý podpoře, jaká kultura nebo jaký odvětví kultury bude podporovaný?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Pavel Dostál říkal, že to dělají profesní lidé, kteří jsou tomu nejblíže.
Telefonát:
Klára Malátová. Já vás moc zdravím a chci vám poděkovat za sebe i za svoje rodiče, protože vás máme nesmírně rádi, vaši tvorbu, vaše písničky. Taky bych chtěl říci, že souhlasím s těmi, kteří hovořili přede mnou. Novu také nepouštíme vůbec a nechápeme, proč má takovou sledovanost? Máme přátelé a ti ji také nesledují. Myslím si, že to není tak objektivně hodnocené. Studuji architekturu, tak mě velmi zaujalo, že chce magistrát prodat Richterův dům. Bylo v novinách, že je to barbarství. Je to skutečně velké barbarství, protože to do kultury patří. Architektura, nádhera Prahy. Chtěla bych tímto poprosit lidi, aby nějak pomohli, aby ta budova nepřišla nějakým soukromníkům, aby zůstala v majetku Prahy. To je opravdu klenot.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
V těchto záležitostech se děje mnoho podivných věcí. Ono možná nevadí, když se to stane soukromým majetkem, ale tam, když je to kulturní dědictví, stát musí dohlédnout na to, aby to nebylo použito k něčemu, co nesouvisí s tím kulturním dědictvím. To je velice široká a komplikovaná otázka. Já jsem to chtěl spíše držet u té aktuální kultury, kdy my Češi máme pocit, že ten stát je takový příživník náš. Je to dědictví z toho bolševismu a ten vývoj 15 let nebyl dostatečně přesvědčivý, že bychom měli pocit, že ten stát je náš a že za nás něco dělá.
Telefonát:
Přesně tak to cítíme, jak o tom hovoříte.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Teď jde o to, jak my občani bychom si ten stát znovu založili, znovu zkontrolovali, aby on byl schopen přesvědčit nás, že nám slouží a abychom my viděli výsledky té služby. Aby z toho nevypadl zase nějaký zkorumpovaný úředník, který prodal něco. A nebo skrze nekomerční kanály, který by měly chránit kumšt, prodává zase komerci.
Telefonát:
Karel z Opavy. Chtěl bych se k té kultuře vyjádřit. Podívejte se, televizní poplatky. Díváme-li se na poslední Cestománii, kdy je tam Lábus s Kaiserem, to je úplná hrůza. To nikomu neříká nic. Když vidíte, kolik lidí je s nima jezdí po světě, kolik to Českou televizi musí stát, to je pekelná suma. Ta kultura, která se vysílá, tak ta by měla mít i nějakou úroveň. Ale to, co na té televizi vidíme, to je hrůza, na té jedničce.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
On je problém, co my si představujeme pod kulturou. Je kultura jako obecná věc jakéhosi pozitivního, kulturně vzdělaného, pozorného vztahu ke skutečnosti a potom ještě v rámci té kultury existuje ještě umění. A to umění je docela problematická věc. Cestománie? Já jsem na to párkrát koukal. Já si nejsem jist, jestli máte pravdu.
Telefonát:
To, co dělali dříve a nebo to, co dělají teď? Ta nová Cestománie, nevím, jak se ten člověk jmenuje, ale to každýmu člověku něco řekne, ale tady akorát vidíte dva vožralce, jak chodí od hospody k hospodě a neukáží vám o tom státě vůbec nic. To, co by měli ukázat, to vám neukáží. Tady vidíte, že jsou to vyhozený peníze poplatníků televize. Měl by mít někdo alespoň rozum, protože to, co vidíme na té obrazovce, to je ostuda nás Čechů.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Já jsem tady poprvé a asi jsem zadal příliš komplikovanou otázku, zda má stát podporovat kulturu? Ono se to nerozjíždí tím správným směrem.
Telefonát:
Stát by ji měl podporovat, protože podporuje i jiné věci. Ale všechno by mělo být úměrné, protože nedělat z toho vyhazování peněz. Tady jsou vyhozený peníze. Když jsem tam viděl ministra zahraničí, jak je s nima kdesi v Iránu, tak to je hrůza.
Telefonát:
Telán. Já mám pocit, že ta otázka nemá řešení. Myslím si, že pokud se bavíme o kultuře, tak se musíme bavit o každým člověku zvlášť. Jak vypadá kulturní člověk? Kdo to je? Od toho se odvíjí tisíce dalších otázek. Nevím, teď je třeba trend. že lidi jsou masírováni internetem. Je to kulturní prostředek a nebo je to naopak? Je to dekadentní záležitost? Lidi přestávají psát, přestávají umět psát a mají pocit, že všechno řeší klávesa. Nad tím by se mohl člověk z tohoto titulu zamyslet. Vezměte si další věc. Když jste před chvílí hovořili o tom, jak nahlížet a z jaké strany, tak to vezměme odspoda. Existuje tady umělecké školství na všech úrovních. To je podporovaný státem. Pak tady vznikla spousta pseudouměleckých škol, který jsou na komerční bázi a tudíž je nikdo nekontroluje. Nic mu to neukládá a ani nepovoluje. Tyto školy, protože posbírají všechny, kteří se nechytí v těch uměleckých školách, které jsou nějak dozorovaný, tak zase tyto lidi nějakým způsobem deformují, ale když v té výuce je 10 nebo 15 žáků v hodině, tak jak to může asi vypadat?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Já nejsem nepřítel soukromého školství. Já jsem jeden semestr přednášel na literární akademii Josefa Škvoreckého o lidový baladě. Bylo to pro mne zase zajímavý vidět, že díky jménu Škvorecký a díky snažení toho ředitele, i když to byla škola komerční, protože se platila, tak mám pocit, že ti žáci dostávali něco, co jim státní školy možná neumožnily. Tam jde o tu zdravou konkurenci, aby honilo druhý. Jinak k těm výsledkům se nedobereme, když jedno bude ovládat pouze monopol a to jak mocenský, finanční nebo kulturní. Je to nezdravé a nebezpečné. V tomto bych se tedy nebránil. Tady se vracím k tomu, co říkal Pavel Dostál. V tom má pravdu, ale já myslím, že to, co jste řekl, že je to otázka, která nemá řešení.
Telefonát:
Já ještě na tu vaši reakci. Já s vámi souhlasím, že soukromé školství neznamená špatné školství. Ale mluvil jsem, nemohu konkrétně do éteru, ale jsou tady ty pseudoumělecký školy, který právě nemají ten zájem o výsledek své činnosti, ale o tu komerci. A to je to, co mne doslova děsí, protože tam začínají lákat děti od roku a půl. To je katastrofa.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
To je problém. Nějaká kontrola musí být. Ale jde o to, jestli občané jsou schopni udělat nebo se zorganizovat ve společnosti a ubránit se a nebo jestli je potřeba tlačit ten stát. Nebo stát od sebe má povinnost. To jsou všechno otázky a na konci těch otázek je nějaká odpověď. Odpověď je, že člověk nesmí být svému okolí lhostejný a člověk by měl být trochu schopný zamyslet a přijímat věci otevřeně.
Telefonát:
Eva Pudláková z Lanškrouna. Posluchačka vašich dávných, samizdatových kazet. Žiju ve venkovském městě, ale vím, že jsou ještě menší obce. Máme tady kino. Tuhle tady přijel nějaký zpěvák a půl roku zase nic. Že by měla být podporována kultura, která je ochotna dostat se také na venkov nebo do vzdálených, malých měst.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Ano, to je vážná věc, aby ve vzdálených místech, kam se dostane jenom televize, tak aby se tam dostali také živí lidé a živá kultura.
Telefonát:
Máme tady klub přátel hudby, vskutku obohacující. Myslím, že základní umělecké školství by mělo mít také podporu.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Čekala byste v Lanškrouně více podpory od obce nebo od státu a aby pomohl tomu, aby u vás byla také živá kultura?
Telefonát:
Od státu asi prostřednictvím obce. Tolik, abych věděla, co je lepší?
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Máte pocit, že je tam takový dluh?
Telefonát:
Jsou místa, kam nepřijede skoro nikdo.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
S tím bych souhlasil. V Holandsku mají ministerstvo blahobytu, který podporuje tyto věci, i když má tak legrační název, ty kouty trochu zapadlý, cílevědomě podpořit.
Telefonát:
Karel z Krnova. Pan Hutko, vás si vážím a má to jinou kulturu, tento pořad, než když tam byl pan Kučera. Chci říci jedno k té paní, které chce zvedat koncesionářské poplatky. Já jsem přesvědčen, že 30% neplatí ti, které jsou stanoveny. Když chce přispívat na kulturu, tak ať tam pošle složenkou jakoukoliv částku. K tomu Karlovi z Opavy bych chtěl říci, že nelze jenom všechno špatné vidět v televizi Nova. Tam jsou také kvalitní pořady a plně s ním souhlasím, že to, co předvádí Kause s Lábusem, se vůbec nemá vysílat a natož za to platit. Oni by měli platit.
Telefonát:
Posluchač z Prahy. Já jsem chtěl říci, že ve státní televizi by mohlo být více pořadů, které by dávaly všeobecný vzdělání a informace a to nejenom ohledně té kultury, ale teď se hodně hovoří o evropské ústavě. Myslím, že to zas až tak daleko od té kultury není. Kdyby se tam probíraly ty body, když trváme, aby to bylo jenom o kultuře, co by přineslo či nepřineslo, třeba vstup České republiky do Evropské unie. Mohlo by to být rozšířeno i na to ostatní, protože všední politici se u nás naprosto liší a myslím, že standardní občan o tom neví vůbec nic.
Moderátor (Jaroslav Hutka):
Pokud na toto téma chcete dále se mnou nějak diskutovat, tak je možné mi psát na adresu jaroslav@hutka.cz. Můžeme v této diskusi pokračovat. Já se s vámi budu muset rozloučit. Děkuji všem, kteří reagovali a zdravím Pavla Dostála do nemocnice. Snad touto otázkou, jak už bylo řečeno, že nemá konkrétní odpověď, snad tím jsem přispěl malinký drobeček k tomu, že kultura bude hájenější a nekulturnost bude mít o něco menší prestiž. Je to těžké takto vzít. Děkuji za pozornost. Příští pátek zde nebudu, ale měl bych jinak do konce března a dubna každý pátek s vámi o něčem takto diskutovat. Nashledanou.