přepis vysílání Má stát současnou kulturu chránit a podporovat? původní text pro vysílání: Stát je jakási dohoda obyvatel určitého území. Obyvatelé si stát dohodli a platí si ho, aby se jim lépe žilo. Aby se jim žilo bezpečněji a smysluplněji. To znamená, aby stát pomáhal tam, kde jednotliví lidé pomoct nemohou, ale nepletl se zase tam, kde člověk potřebuje svou individualitu a to ničím neomezenou. A kultura je přesně ta oblast, do které se stát plést musí i nesmí. Máme zde kulturní dědictví a oproti tomu kulturní současnost. Kulturní dědictví musí být chráněno a to bez státu není možné. To nakonec došlo i Angličanům, kteří teprve před několika lety, jako poslední v Evropě, udělali ministerstvo kultury, tedy spíše ministerstvo kulturního dědictví. A i když je Evropa jedna civilizační oblast, přesto se každá evropská země nějak liší v názoru na ochranu kulturního dědictví. Ta hlavní linie rozdílných názorů se táhne víceméně mezi katolickými a protestantskými územími. Ale to v této chvíli není pro mne to nejdůležitější. Důležitá se mi zdá v této chvíli kulturní současnost, to zrcadlo a prožitek současnosti. Po zkušenostech s minulým režimem máme představu, že do kulturní současnosti by se stát neměl plést vůbec. Kulturní současnost potřebuje svobodu. Jenže existuje i svobodný trh, tedy komerce a ta je schopna svou dravostí kulturní současnost zcela ovládnout a etablovat kýč, mělkost, povrchnost a prodejnost. Komerce je schopna si koupit umělce i publikum. A v takovém ekonomicky liberálním prostředí se ukazuje, že svobodná kultura a svobodné umělecké hledání potřebuje také ochranu. A potřebují být chráněni nejen umělci, ale i jejich publikum. A nekomerční umělci potřebují také podporu. Za prvé podporu morální, aby jejich snaha měla na veřejnosti prestiž, aby se nemuseli stydět za to, že nejsou prodejní. Ale potřebují také podporu finanční, protože komerční trh je schopen vysát všechny prostředky, jak z kapes publika, tak ze sponzorů a často i ze státu, protože politici se rádi ukazují právě mezi těmi úspěšnými, což většinou znamená těmi komerčně úspěšnými. Takže smysl dnešní otázky hozené do prostoru je ona kulturní přítomnost. Jak moc má stát současnou svobodnou kulturu hájit a jak moc ji má podporovat. Kde je míra této podpory. reakce posluchačů a čtenářů: Odesílatel: Jaroslav Šufajzl Předmět: Jen tak Datum: 4. března 2005, 8:11:40 Dobrý den, Jardo. Ráno jsem na Radiožurnálu zaslechl upoutávku na diskusní pořad, v němž tě udělali moderátorem. Chci ti jenom napsat, že z toho mám radost! Můj názor k dnešnímu tématu: Stát by samozřejmě měl kulturu podporovat, a nejen stát. Stejnou povinnost mají i obce a města. Možná by ale stálo za to rozebrat význam slova kultura. Míníme tím všichni totéž? Všeobecně přijímaný společenský konsensus asi neexistuje, ani se o něm nediskutuje... Omlouvám se za tykání, ale když jsme po jednom koncertě ve Znojmě seděli v hospůdce Na Věčnosti, začali jsme si říkat "ty" a "ty" tak přirozeně, že "vy" mi teď jaksi nejde přes pusu, i když je mi jasné, že si mě pamatovat nemůžeš (bylo to asi předloni). A když už jsem se tak rozepsal, ještě jedno sdělení. Tvoje fejetony, které mi chodí na mail, nekončí v koši bez přečtení. Někdy souhlasím, jindy ne zcela, většinou mě tvůj text přiměje k zamyšlení, a to obohacuje. DĚKUJU. Jarda Šufajzl, Znojmo Odesílatel: j*r* Předmět: kultura jazyka Datum: 5. března 2005, 14:11:50 Vážený pane Hutka, děkuji Vám za Váš včerejší pořad na Čro 1 Radiožurnálu. Pořad mne vcelku zaujal. Myslím, že to musí být docela velká psychická zátěž a určitá nervozita je zcela samozřejmá a pocopitelná. Ale dovolte mi upozornit na něco co se mi opravdu nelíbilo. To je Váš mluvený projev. Čro 1 je celoplošné medium a poslouchají ho lidé v celé republice. A Váš způsob mluvy je například pro mne téměř urážející. "Vo tom","dlouhej","chytrej","vopatrnej" neshoda podmětu a přísudku, těžký pražský akcent. Jazyk má taky svou kulturu, kterou Vy naprosto nectíte. Čro je instituce placená z peněz poplatníků a mluvit v ní je potřeba nejen česky, ale i správně česky.Na lidi to poůsobí. Přeji Vám v dalších pořadech hodně úspěchů a hodně spokojených posluchačů.J*r* Odesílatel: Daniel Konczyna P?edm?t: Ma stat prispivat kulture? Datum: 4. b?ezna 2005, 19:13:50 Dekuji za pekne tema. Doporucuji take uvahu Vita Havranka v dnesnich Hospodarskych novinach. Dovolil jste pokracovat v diskuzi.Ja odpovidam na Vasi otazku kladne.Ano,stat by prispivat na kulturu mel.Protoze jsem cetl nejruznejsi knihy, videl filmy, slysel mnoho dobre muziky a ucastnil se mnoha kulturnich akci,o nichz vim,ze by bez financni pomoci nevznikly,ale jez vnasi do zivota lidi mnoho hodnot. At uz to je ucta k lidske tvorbe,esteticke vnimani sveho okoli,ale v neposledni rade take kvalita mezilidskych vztahu a mnoho jinych. Je samozrejme otazkou,nakolik je rozdelovani penez objektivni.Kdo o tom rozhoduje,komu stat prispeje a proc?Vzdy bude dost odpurcu. Ovsem,kdyz uz tedy hovorime o financovani kultury,ktera si na sebe nevydela,proc treba verejnopravni CRo1 pousti ve vysilani hutne komercni muziku?Proc CT1 konkuruje Nove,napr. v sobotu filmem Hannibal a nepusti nejaky z mnoha festivalovych filmu poslednich deseti let? Je to jedna z mnoha otazek,ktere se tykaji zrovna tech medii,ktere by mohly kulture pomoct. Daniel Konczyna Odesílatel: Ing. Jindrich Parik Předmět: Pořad v ČRo Datum: 4. března 2005, 18:59:59 Hodně zdraví pane Hutko, 1. Jste opravdu přesvědčen že Vincent van Gogh za života neprodal jediný obraz? 2. Jste opravdu přesvědčen, že existuje skupina lidí - těch vyvolených - kteří by ty "ostatní hňupy" měli tak jaksi kultivovat a kulturně vzdělávat (ať se jim to líbi nebo ne)? 3. Jste opravdu přesvědčen, že jste dostatečně vzdělán a opravdový demokrat? Děkuji, S pozdravem Jindra Pařík Odesílatel: Jaroslav Rensa Datum: 7. března 2005, 11:58:30 Dobrý den, dne 4.3. 2005 jsem v radiu vyslechl Váš pořad. Rád bych Vám poděkoval za zvolené téma:Zda by stát měl podporovat kulturu. Z Vašich poznámek jsem pochopil, že to pro Vás znamená podporu umělce v jeho tvořivých snahách. Myslím si, že stát by měl umělce jednoznačně podporovat a to hned několika způsoby. Nelze mi nyní všechny v krátkosti vyjmenovat, ale rád bych na toto téma přímo apeloval na ministerstvo kultury v dopise. Máte-li zájem o soukromou diskuzi na toto téma, jsem Vám k dispozici. S pozdravem malíř Jaroslav Rensa Vážený pane Rensa, teď asi nedocílíme nic dopisem ministrovi, je nemocný a je nemocná celá vláda, a tohle je vlastně koncepční záležitost. Já myslím, že v této chvíli je akorát důležité mít toto téma otevřené. Jinak politici mají dosud názor, že stát podporuje kulturu dostatečně a že si také musí umět na sebe vydělat. Politici mají pocit, že sami na sebe si vydělat umějí. Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka S tím dopisem máte asi pravdu a až se mi sejde chvilka mezi tim kdy si vydělavam, snad Vám i odjasním čím bych u ministra obhajoval svou vizi podpory umnělce.Zatim jen rozhořčeni,že: Politikum by se asi nezamlouvalo kdyby si na svou politickou praxi museli vydělavat například tím,že by přidavali zednikum při rekonstrukci svých úřadu podobně jako umělci jsou nuceni si vydělavat jako natěrači fasád na svou výtvarnou činnost, ovšem kromě okruhu kolem Knížaka jejihž prace Knížák přednostně skupuje do depozitařů NG a na jejich vernísažích pozvaní ministři i president jsou při prezentaci umění-Melty osloveni: Voici du café! Prozatím nashledanou Jaroslav Rensa Odesílatel: L.Tušer Datum: 7. března 2005, 11:23:33 Srdečně Vás pane Hutko zdravím a fandím Vašemu pořadu , který je v podvečer v pátek ! Jste super - díky !! L.Tušer v.r. Odesílatel: Dušan Vlach Datum: 7. března 2005, 10:14:37 Vážený pane Hutko, Nic proti Vám nemám, ba dokonce jsem s oblibou zpívával Vaši píseň "Krásný je vzduch", ale nelíbilo se mi, jakým způsobem jste moderoval rozhlasovou diskusi o státní podpoře nekomerční kultury. Dle mého názoru jste překračoval svoji roli moderátora a prezentoval v některých okamžicích své osobní postoje a názory jako nezpochybnitelné pravdy. K samotnému tématu řeknu asi toto. Dnes žádný umělec nemusí umírat hlady jako zmiňovaný Gogh. Každý člověk v této společnosti má ze zákona nárok na minimální hmotné zabezpečení, což mu k holému přežití stačí a dál už si může produkovat umění, jaké se mu zlíbí. Ovšem pokud chce být nekonformní a nehledět na přijatelnost své tvorby pro obecenstvo, tak si nemůže nárokovat, že ho za to někdo bude nadstandardně odměňovat a tím dodávat prestiž jeho tvorbě. Nejsem si jistý, zda v době van Gogha existoval někdo, kdo byl schopen rozpoznat, že právě jeho obrazy budou tolik oceňovány dalšími generacemi a stejně tak si nejsem jistý, zda by se někdo takový objevil dnes. A jak ho vybrat? Osobně mi nevadí státní podpora umění a určitou míru podpory umění považuji za prospěšnou, ale proč by umění mělo být ziskovou zabezpečující záležitostí? S pozdravem Dušan Vlach Odesílatel: David Liska Předmět: podpora kultury Datum: 22. března 2005 Vážený pane, před několika týdny jsem v rádiu se zájmem vyslechl Vámi moderovaný diskusní pořad s otázkou zda má stát zasahovat do financování kultury. Nemohl jsem Vám v průběhu pořadu zavolat, protože jsem byl právě v autě a neznal telefonní číslo. Proto bych chtěl touto formou dodatečně reagovat. Připadalo mi, že Vám žádný z posluchačů nedal uspokojivou odpověď a závěr, že "neexistuje jednoznačná odpověď" neodpovídá průběhu pořadu. Podle mého názoru dal pořad naprosto jasnou odpověď na to zda má stát zasahovat do financování kultury. Tou odpovědí je NE! Teď bych měl asi chvilku počkat, aby ti v prvních řadách mohli vyskočit a rozhořčeně zvolat "Fuj", "Hrůza" .. "Kulturní barbar". Předpokládám, že jste na svoji otázku nečekal pouze kladné odpovědi a tak by se patřilo přidat pár argumentů. Definujme proto lokálně pro tento dopis pojem kultura, abychom se vyhnuli nedorozumění už v samotném základním pojmu naší diskuse. Odborník by řekl, že "Kultura je celistvý systém významů, hodnot a společenských norem, kterými se řídí členové dané společnosti a které prostřednictvím socializace předávají dalším generacím", protože tato definice nestaví kulturu do role něčeho, co by se dalo státem financovat, definuji kulturu jako množinu aktivit uspokojujících duševní hlad. Tyto aktivity bych pak rozdělil na produkování a spotřebovávání kultury. Produkování může být buď komerční nebo nekomerční, podle toho zda kulturní aktivita je nabízena na trhu s kulturou jako služba za peníze nebo ne. Spotřebovávání může být stejně tak komerční nebo nekomerční podle toho, zda vyhledávám kulturu na trhu s kulturou nebo spotřebovávám kulturu mnou vytvářenou, popřípadě lidmi, kteří produkují kulturu zadarmo. Záměrně takto definuji komerční kulturu jako veškerou kulturu poskytovanou za peníze, protože používání významu "komerční kultura" s hanlivým nádechem, tak jak tomu bylo v rámci diskusního pořadu, mi nepřipadá vhodné. Každý by měl mít svobodu v rozhodování o tom jakou kulturu chce konzumovat (omlouvám se za to slovo, ale i kultura, jako každá služba se nabízí a spotřebovává) a vytvářet. Pokud produkuji kulturu psaním básní, komponováním hudby a malováním obrazů doma v obýváku, nepředpokládám, že tato aktivita by mohla být službou, kterou bych mohl někomu nabízet. Nikdo kromě mě nemůže pochopit a vyjádřit, jak obrovským kulturním počinem je taková aktivita pro mě. Mohu takovou aktivitu stavět před poslech koncertu, návštěvou galerie či divadelního představení. Jsem kulturním barbarem, když se nezapojuji do trhu s kulturou, kterou stát deformuje dotacemi z mých daní? Nejsem si jist. Člověk je ale tvor společenský, rád sleduje konkurenci, nové invence, zdroje zábavy a proto i člověk z našeho příkladu nezůstává zavřen ve svém vnitřním světě a spotřebovává velké množství kultury produkované externě. Jakou kulturu zvolí musí být ponecháno na něm. Nikdo nemá právo mu vnucovat nějakou kulturu se slovy "Tohle je kvalitní kultura" a proto pouze tuto kulturu smíte spotřebovávat. Dostáváme se k jádru problému: Co je kvalitní kultura? Může to rozhodnou státní úředník pan Prof. Doc. Xy Csc. Určitě ne. Jeho subjektivní názor podpořený léty studia uměleckých univerzit má stejnou váhu jako názor bankovního úředníka, učitele LŠU, traktoristy, bezdomovce ... Pouze střetávání se všech názorů na kulturu na trhu s kulturou dává správnou odpověď na to co lidé považují za kvalitní kulturu. Protože pouze za kvalitní kulturu jsou lidé ochotní utratit peníze. Každý utrácí za tu svoji "kvalitní" kulturu a tím jsou peníze ze soukromých kapes rozděleny do kapes lidí produkujících kulturu. Ti kteří jsou úspěšní (produkují tu "kvalitní" kulturu pro větší množství spotřebitelů, tj. více lidí si myslí, že tato kultura je kvalitní) budou dále ve své činnosti pokračovat, ti, kteří úspěšní nejsou se začnou věnovat jiné činnosti, která bude na trhu více poptávána. Pokud budu produkovat např. hudbu nad kterou se budou kritikové rozplývat, ale která se nikomu dalšímu nebude líbit, nemohu očekávat, že návštěvnost těch kritiků na mých koncertech mě uživí. Budu se muset živit něčím jiným, abych ve volném čase mohl pokračovat v činnosti, která mě tak úžasně naplňuje. Pro takového, komerčním prostředím, neuznaného umělce připadají ještě další dvě možnosti, jak může zůstat u produkování své kultury jako zdroje obživy: 1. Přepadávat lidi na ulici s pistolí v ruce a nutit je, aby jeho hudbu poslouchali za úplatu. 2. Přesvědčit státního úředníka o kvalitě své kultury (ať už jakkoli) a nechat stát, aby špinavou práci udělal za něj (přepadnout, okrást, donutit, uvěznit) a financoval jeho hudbu z takto získaných prostředků. Druhá varianta je elegantnější, ale přesto principielně odpovídá variantě první. Proto pouze komerční kultura je tou kulturou, která důstojně rozvíjí naše kulturní dědictví a obohacuje naši hektickou dobu o krásno lidského ducha. Její rozmanitost umožňuje, aby si každý našel to, co se mu líbí. Argumenty typu: "Tohle je hrozné, to by měli zakázat" jsou smutným pozůstatkem totalitního režimu a jednoznačně útočí na lidskou svobodu. Váš pořad mi dal jednoznačnou odpověď: každému se libí něco jiného, co posluchač to subjektivní názor na to co je hezké, kulturní a obdivu vhodné. Takovou rozmanitost názorů nemůže centrálně nikdo řídit či plánovat, taková rozmanitost se musí uspokojit rozmanitostí nabídky. Budu se těšit na Vaše protiargumenty, poznámky, popřípadě případy neřešitelných problémů komerčního poskytování kultury. S pozdravem David Liška Vážený pane Liška, díky za Vaši reakci. Já sám za sebe také nepotřebuji státní pomoc. Ale přece jen potřebuji od státu, aby mi zaručil rovné podmínky s ostatními, a v tomto momentě se začíná odvíjet celkem složitý problém. Ve chvíli, kdy se ona "komerce" začne chovat monopolně je samozřejmě idea toho, že trh sám si udělá pořádek, naprosto scestná. A zároveň musím ochránit děti, aby až vyrostou, mohli kulturu konzumovat svobodně, aby byly schopny si vybrat a nebyly už od dětství naprogramovány jen na určitý druh kultury. Té kultury, která nevzniká z důvodů, že člověk potřebuje něco sdělit, ale je pouze investicí do pokud možno co nejjistějšího zisku. Ovšem těm monopolním obchodníkům v kultuře je nemožné v otevřené společnosti jejich podnikání zakázat a občanské iniciativy samy od sebe toho mnoho nezmůžou. A zde je nutné, aby stát zasáhl, aby srovnal podmínky tak, aby "soutěž" byla férová. Tedy teď mám na mysli současnou živou kulturu. Nemluvím o kulturním dědictví. Srdečně Vás zdravím - Jaroslav Hutka Vážený pane Hutka, díky mnohokrát za vaši rychlou odpověď a zajímavé postřehy. Po přečtení vaší reakce se mi okamžitě vynořilo mnoho otázek na to, co kterým pojmem myslíte a jakým způsobem je používáte pro podporu svých argumentů. Myslím, že se na všech cílech kvalitní a mnohotvárné kultury spolu shodneme, jenom prostředek jejich dosažení je hledán na opačné straně barikády. Pokusil bych se tedy reagovat na Vaše námitky. Píšete o tom, že stát Vám musí zaručit rovné podmínky s ostatními. Předpokládám, že mluvíme o rovných podmínkách přístupu na trh s kulturou. Zřejmě jako začínající vydavatel hudby nepředpokládám, že ve chvíli, kdy vstoupím na trh s hudebními produkty, stávající firmy na trhu mi spravedlivě poskytnou ze svého podílu na tomto trhu určitou část a nechají mě utrhnout si ze stávajícího objemu poptávky svoji část. Musím se uživit v konkurenci zavedených a zkušených borců, kteří léta budovali svoji pozici a finanční zázemí a to, že jsou stále na tomto trhu znamená, že poskytují kvalitní služby pro dostatek spotřebitelů, kteří jsou ochotni za ně platit. Moje rovné podmínky tkvějí v tom, že mi nikdo nebrání v přístupu na tento trh. Jediný kdo mi v tom může bránit je stát. Protože pouze stát je svým působením na trhu schopen způsobit vznik monopolu a to tím, že uděluje patenty a licence. Krásným příkladem je provozování televize. Kdyby si stát neuzurpoval televizní frekvence a neprodával je za horentní sumy, vznikaly by soukromé televizní stanice naprosto přirozeně a mohli bychom se těšit daleko větší nabídce kvalitních kulturních pořadů. Pokud mám pocit, že nějaká zavedená distribuční firma na trhu s hudebními nosiči produkuje střední proud nevalné úrovně a svým masovým prodejem kazí vkus lidí, je to můj subjektivní názor (na kterém se třeba spolu shodneme), ale nedává nám to žádné právo spokojené spotřebitele toho braku odsuzovat nebo za státní peníze převychovávat. Oni vnímají subjektivně tento druh kultury za kvalitní, příjemný a jsou za něj ochodni utratit svoje těžce vydělané peníze. Proto nám nezbývá, než vytěsnit takovou kulturu kulturou vlastní (kterou považuji za lepší) tím, že začne být poptávána víc než ta od konkurence. Takže rovné podmínky bych hledal na trhu bez státních zásahů. Píšete, že "... "komerce" začne chovat monopolně..." a v tu chvíli selhávají tržní procesy. Musím se zopakovat, ale na trhu může vzniknout monopol pouze působením státu. Ani Microsoft není monopolem na trhu s operačními systémy. Konkurence není schopna dodat na trh produkt, který by zmenšit podíl Windows na trhu a proto se pomocí lobystických skupin snaží s Microsoftem nekale bojovat přes státní úředníky. Pokud je ponechán volný přístup na trh s kulturou, nemůžeme mluvit o žádných monopolech, pouze o firmách s větším a menším podílem na trhu. Pokud je na volném trhu jediná firma, jedná se o monopol přirozený, ale to už je jiná kapitola. Velice bych se bál toho, aby stát chránil moje děti, to je můj úkol a myslím, že všichni rodiče to vnímají stejně. Já jsem to zažil jako dítě a puberťák, ale vím jak stát chránil a kontroloval moje nahlížení na svět v době největší slávy Biľaka a Lenárta. Rodina je tím, kdo formuje lidské osobnosti a vztah ke kultuře, pokud do toho necháme zasahovat stát, může to dopadnout jedině špatně. Představa toho, že moudrý státní úředník vtiskne mým dětem lepší (jeho představu) o tom, co je dobrá kultura, mě děsí. Já chci, aby se mým dětem líbily podobné věci a abychom na kulturu měli stejné názory. Jako liberální rodič přimhouřím oko nad "kraválem" z dětského pokoje, ale budu se těšit, že v době kdy k tomu dospějí si společně poslechneme klavírní koncert. Pokud by mi stát měl moje děti "ukradnout" z mého vlivu, co se týče kulturní osvěty, provedl by na mě největší krádež jakou si umím představit. Píšete o kultuře, která vzniká z důvodů, že člověk potřebuje něco sdělit a o té druhé, co vzniká za komerčním účelem. Zřejmě to nebudou dvě oddělené skupiny, protože předpokládám, že Vy skládáte hudbu s láskou, a přesto je komerčně úspěšná. Vytvářet kulturu na základě čistě chladného kalkulu je, myslím, poměrně náročné a chce obrovské zkušenosti. Neznamená to však automaticky, že vyprodukovaná kultura musí být špatná. Myslím, že Mozart psal Malou noční hudbu také čistě na objednávku a výsledek přece není špatný. I když je pravda, že hudební géniové jsou v show businessu spíše výjimkou tak, jako ve všech odvětvích lidské činnosti. Chápu co rozumíte tou kulturou, co vzniká z důvodů potřeby nějakého sdělení. Je to cosi, co pramení přímo ze srdce, dává člověku pocitu něčeho úžasného a naplňujícího. Je však si potřeba uvědomit, že tyto krásné pocity jsou čistě subjektivní záležitostí. Pokud moje sdělení trefí příjemce přímo do srdce a všichni pocítí to, co jsem cítil já, není důvodu, abych nebyl se svojí produkcí na trhu kultury úspěšný. Bohužel i to nejkrásnější ze mě může lidem připadat zvrácené a odporné. Naprogramovat lidi na to, aby se jim to začalo líbit, může snad jen stát v "napravovacích kulturních táborech". Jinou variantu si neumím představit. I když se shodneme na tom, že naše současná společnost spotřebovává nekvalitní kulturu (odhlédnu-li od toho, že je to zase náš subjektivní pocit) neznamená to, že spotřebitelé jsou hloupým státem ovcí, které potřebuje moudrého ovčáka (stát) s holí a psem, aby je nasměroval tím správným směrem. S pozdravem a přáním hezkých Velikonoc David Liška Odesílatel: Yvona Kreuzmannová Datum: 29. března 2005, 19:42:06 Milý pane Hutko, už je to déle, co jsem poslouchala část Vašeho pořadu v rozhlase a zůstala velmi šokována názory "veřejnosti", tedy určitého vzorku posluchačů, na kulturu, její potřeby a hlavně její projevy... Scvrklo-li se vnímání lidí na kulturu jen skrze televizní obrazovku, je to zoufalé. Naštěstí jde jen o určitý vzorek momentálních posluchačů, z praxe víme dobře, že lidé mají rádi živé umění, hojně navštěvují divadla, koncerty i galerie, mají jen trochu problém s orientací v nepřehledné nabídce - především v Praze. O to lépe se orientuje pražská politická elita, myslím, že byste měl vědět, co dokáží "napáchat" v pražské kultuře a nejen tam. Srdečně zdravím Yvona Krezmannová přepis vysílání