GENERACI Generaci Město Hradčany Slyšel jsem, že policie stříhá Křídla Práce Máj Sebevrah Za vlasy Beatový koncert Stříhání

MĚSTO V sobotu jsem se coural městem a začly na mě lízt můry Jako by město na cosi čekalo... Ze skoro zatažený oblohy koukaly dvě boží řasy a ten nahoře si něco počítal a pohyboval rty přes celé nebe a co chvíli si olíznul palec Ulice lidi žene a vrazej do mě, když se zastavím sedám si na chvíli na schodek baráku a lidi se mi stačí ještě v tom spěchu posmívat a pak přijde policie a ode mne odběhne celej ubrečenej ten pětiletej kluk kterým jsem ještě nedávno byl a má panikářská povaha začne křičet: pomoc! vražda! místo, abych se vysmál strojníkovi co mě špatně namazal tedy zase jdu dál a slunce mí svítí do hlavy a honí se mi tam vítr a nechápu dobře smysl slov, které okolo slyším a vidím jen spoustu zbytečnýho počínání a i já se toho musím účastnit a přemejšlím, jak je to asi dlouho co přišly hlavy na to že marnost nad marnost a kolikrát už to všichni slyšeli a jak jim to vždycky ulítlo druhým uchem ven a smyslnost jim odchlipuje rty a závist mhouří oči a zlost krabatí čelo a kroutí křivku úst a sobectví se skrývá pod sádlo a pohrdání zvrátí hlavu naznak a prostituce všechno přetře šminkami a bohatství se starostlivě mračí chudoba vypoulí oči hlad vysuší rybník břicha pivo ho zase vyleje z břehů vědění zkazí oči strach zničí nervy dřina deformuje ruce povalečství prodlouží a nalakuje nehty rodina dá mužům hrb, ženám břicha a nákupní tašky přesvědčení a morálka rozdělí lidi do kriminálu a na vysoká místa filosofie děsí a otevírá oči poezie ničí a vede k šílenství pokrok maže individualitu a leje do plic asfalt a obhájci jsou na hovno a ulice jsou plné tuberkulosních vředů a objektem ke kradení jsou ideály a lidi bydlej v šuplících bytů a křečovitě si držej svoje pohlaví a křečovitě si držej svůj blejskavej peníz a nepřipadne jim, že už je další noc a další den jsou umačkaní svou pitomou starostí a ta jim kouká z očí ani si pro samou starost nemají čas zapnout poklopec, podprsenku přišít ramínko nasadit brýle koukat dívat se a vše se jim omluví mají starosti zpitomělí honbou za druhým pohlavím a druhým penízem a najednou se všichni někam koukaj a hlavy jim vlají jako vlajky zrovna tam, kam to fouká a když zkušební vítr foukat přestane tak se koukají tupě před sebe a ty malé děti už to také dělají a jejich oči nejsou uplakané a jenom se dívaj z tý fronty na kyselý zelí a pak uviděj mě a to křičej a vyplazují jazyk a rodiče jim to pochválí protože noviny to dělaj taky a lidi se pořád ptaj k čemu že ta demokracie vlastně je když už dávno nejsem zastřelený