KLÍČ PLUHU Klíč pluhu Prostěradlo k nerozeznání od ubrusu Rozdání karet Polobota místo sklenice Síla melodie, tedy svobody Kovář pádu odvádí práci gravitaci Zahrádka s plotem Gilotina okamžiku pro labutí krk lásky Totožní jen v nesrovnatelném osamění Zeleninový stánek Jahodový flíček Něžný let první vločky k lavinovému svahu Hnutí ve sněhu Tón na operačním sále ticha Papírový domeček v ulici Podzimní pampelišky Posunování vagonů nevědomosti Hoblík v cukrárně Sekera dne ve špalku procitnutí Šnek Kalendář potoka Skleněná kulička Ruka jara Jezdecký pomník Svatý Jiří Meteory Barevný míč Piha na bříšku žáby Copánky s beruškou

POSUNOVÁNÍ VAGONŮ NEVĚDOMOSTI Rovná a přímá jsi jako topol který roste k nebi aby podal ruku blesku Pouze představy jsou bolestivé a ohnutí střešního trámu děsí nájemníky sirénou praskání ale po bombardování už jen sbíráme síly k novému začátku a sčítáme mrtvé pohledem jakoby ze vzdáleného místa Snad zapálíš svou SVÍČKU ale u lože umřelce který se v noci tajně zvedl a odešel zadními vrátky do vichrovaté noci a ještě několik dní půjde po větru pro naději, že uslyší prosebný pláč o NAVRÁTILCE ale při luně NOVÉ zatočí za horu NESLYŠENÍ v krajině hluchoty Odešla jsi a pověsila klíče na provázek aby jsi ukázala prostor své volnosti Utrhla jsi se do kraje dobrodružství a našla snad to čím tě moje vlastní tělo nehřálo a okýnkem ti podám vše co ti přináleží ale moje ruka už to nebude Nejsem jabloň která po jásavé symfonii květu žene v plod rudý, sladký a těžký Jsem smutečníkový strom hledající včely okamžiků vydávající plod JEJICH medem Z posledního telefonního rozhovoru s tebou na mne padl klid tiché zimní noci s vločkami jemně zapadávajícími bláto mého vědomí...