KLÍČ PLUHU Klíč pluhu Prostěradlo k nerozeznání od ubrusu Rozdání karet Polobota místo sklenice Síla melodie, tedy svobody Kovář pádu odvádí práci gravitaci Zahrádka s plotem Gilotina okamžiku pro labutí krk lásky Totožní jen v nesrovnatelném osamění Zeleninový stánek Jahodový flíček Něžný let první vločky k lavinovému svahu Hnutí ve sněhu Tón na operačním sále ticha Papírový domeček v ulici Podzimní pampelišky Posunování vagonů nevědomosti Hoblík v cukrárně Sekera dne ve špalku procitnutí Šnek Kalendář potoka Skleněná kulička Ruka jara Jezdecký pomník Svatý Jiří Meteory Barevný míč Piha na bříšku žáby Copánky s beruškou

SKLENĚNÁ KULIČKA Nemám na koho bych v této písni myslel jen na vítr, který nepohnutě stojí a kolem a skrze něj letí stromy i zem Jsem větrem, kterým vše projde jako pohled sklenicí a fičí mnou město se jménem Závrať Vplouvá jako loď do noci a žádná věc se neutrhne, aby upadla k obloze s přebarveným obzorem a ocelovou hladinou Praha pluje jako tichá vzducholoď bílým břichem dolů kostely dnem nahoru podobné sklenicím do kterých šlo až po okraj nalévat PRAVDU Ale jejich skutečné jméno je Maják pod který vtéká příliv a odliv davu ten jazyk vln olizující špínu břehu Bylo lehké zvednout ruce a skoro nemožné udržet je u těla Rackové létali v obrovském kole a když se zastavili město i řeka se daly nad nimi do tance Běžel jsem ze všech sil abych alespoň chvíli zůstal na místě Seděl jsem v kostele z tak těžkých kamenů že tam nezbylo místo než pro myšlenku víry a když jsem byl zatížen tím nejtěžším kamenem ke dnu naděje neznámá dívka nepřítomným úsměvem odvanula vše až dosud nepohnutelné a otevřela tím knihu kde je psáno že Bůh není klec ve které máme předvádět svůj zpěv ale podobá se uklouznutí těsně před pádem Je možné rozkročit se do široka ale vzdáváš se chůze a pro bolest v rozkroku snadno zapomeneš že jsi se chtěl pouze přiblížit zemi a neohýbat přitom záda a neklekat na kolena