|
GALÍCIE
1988
***
Jsou setkání tak letmá
že připomínají zrození
ve své jedinečnosti tak nahodilá
že se zdají osudová
a jako osud
jsou odsouzená k setření do nepaměti
letmost
co tvoří obraz
kterého se nejde zbavit
nelze ho uchopit ani zapomenout
vysoko v horách
se ptáš víc
než nač stačí otázka
Potkal jsi někdy někoho podruhé?
ptal se Francouz
Bylo to setkání u hoření ohně
a strmění hor
a on se zeptal
Slyšel jsem příkrý potok nablízku
a strmé hory napohled
ano
už jsem podruhé potkal
a potkávám stále
sebe
ztracen sobě ve stálém setkávání
tak
ano
potkal jsem VŠECHNY
***
V noci jsem měl sny
a pršelo na černé vypálené lesy
a kamenité svahy zvlhly
a my nespali
a poslouchali vzácný déšť
jemně mrholící na stan
a na svět v okolí
Pak přišly ty sny
o kterých netřeba mluvit
a před polednem sladké
a dlouhé vzbouzení vedle sebe
Laguna pod námi je klidná
hory nad námi zahaleny do mraků
každá hora ve svém
jmenuje se to tu Galície
a slunce vše prohlíží děravým nebem
jako světlometem
Češeš se nahá na naší nahé skále
za chvíli tě poleju vodou
nahá a blízká
voda
i ty
slezu ze skály k moři
a ponořením
se rozloučím s tímto koutem
Odpoledne pojedeme dál
***
Lišejník je bílý a žlutý
na šedivých balvanech
sypajících se do moře
Moderní sochařství
nás naučilo číst
smysl toho valení
obsah balvanů
tesaných časem
vodou vzduchem a sluncem
Moderní sochařství otevřelo okno
kterým to vidíme
ale do tohoto výhledu
už samo nevstoupilo
***
Ty spíš a svět se točí
že z jeho stinné strany
se teď díváme do hvězd
tak krátkočase sami
spíš
a tvoje tělo
se plaví v krevním běhu
na krátkočasý kredit
cedíme skrz něj něhu
ty spíš
a můj život
žije nocí… |