APOKALYPSA Apokalypsa Cítil jsem... Galerie Giorgioneho ležící Venuše Kalendář Rok Kocovina Krajina Lodička On Sex Únik Návrat Pohlaví Půl třetí Usínání Zima Harém Noc Řeka Smích Sám Třešně Svátek mrtvých

GIORGIONEHO LEŽÍCÍ VENUŠE Procházím mírně vlnitou krajinou kde na pozadí se chlubí svým dřevem statek zvaný Suchý dvůr Statek je ponořen v oceánu hniloby a zbytečných předmětů, rozházených bez ladu unavených, nepotřebných součástek Na všem je vidět tíha a upracovanost vydechnutí a odpočívání Tam žije tichá rodina, osamělá a vedou k ní hrbolaté cesty Jdu klidným krajem a všechno se kolem mne pohybuje jako kulisy v divadle, tiše i hučení lesa jen tuším Tráva kolem má už tmavou barvu a vítr ustal na té půl hodiny kolem sedmé večer kdy slunce si vzpomnělo že za chvíli bude už zapadat a krajina to sleduje se zatajeným dechem jestli slunce nezešílí z té přemíry večerních barev na nebi Pluji po měkkých balvanech cesty a nevím, zda to, co vidím je a jestli to co je, je hmatatelné. Zmučené moře mých nemocných pocitů utichlo a jeho vlnky laškují s mými vlasy Vcházím zvolna a opatrně do úvozu dvě rýhy kol a drolící se břehy tvrdé hlíny a nevím jestli v tuto hodinu neplatí jiné zákony a nenarazím teď čelem na zeď a jasně si uvědomuji že city nepatří k nekonečnosti vesmíru Zabočím a strnu, jako zasažen prudkým světlem Přede mnou leží na brokátové draperii žena a spí Je to příliš aranžované než abych nepochopil, že je to pro mne Otec tam vzadu na statku nalévá kočce mléko a pomalu ulehne do vlahé postele myslí na syna mučený slabostí, nechápavostí a vinou Tady leží nahá žena a nehýbe se krásná, klidná, odevzdaná, důvěřivá spí na lenošce a netuší Satyra a kolem chladná tráva a chladnoucí zem Nesmím se jí dotknout, nesmím se pohnout zvedl by se vítr a odnesl by ji za modré skály v pozadí a zmizela by daleko Bojím se dýchat a toužím po horku jejích rtů Odněkud ji znám a pláči a nevím, proč je mi tak krásně... Snad je to jenom ta půlhodina ticha kolem sedmé kdy přestal vanout vítr a slunce poprvé zívlo a lesy si utřely pot z čela kdy je ticho a nejsou vzdálenosti a nevím, zda to, co vidím existuje a jestli to co vidím je na dosah mých nechápavých rukou (1965)