APOKALYPSA Apokalypsa Cítil jsem... Galerie Giorgioneho ležící Venuše Kalendář Rok Kocovina Krajina Lodička On Sex Únik Návrat Pohlaví Půl třetí Usínání Zima Harém Noc Řeka Smích Sám Třešně Svátek mrtvých

POHLAVÍ Za horami renesančních obrazů se schyluje k bouři... všechny antické venuše se drolí v písek a ten roznáší vítr po obvodu zeměkoule... Na hranici Života a Smrti někdo rozžal světlo... jdu blíž a plameny mi olizují tvář šibenice a gilotiny jsou napravo porodní báby nalevo Seskakuji z váh spravedlnosti posledního soudu a probouzím se v jedné umaštěné hospodě pod žlutým světlem civilizace s naolejovanými ložisky Přivolávám obnažené nohy obsluhy -Dejte mi jedno Pohlaví s oblohou a tatarem!- a po hostině odkutálím jsou ušatou hlavu k domovu Oči zamačkávám do oceánu spánku a ten se vypaří a než zase spadne dolů žaluji papíru: V TÉTO CHVÍLI JE MÉ POHLAVí K NIČEMU! -růžový vlaštovky, peníze, chlast a diváky vynechám a mám na mysli pouze pohlaví V každém momentě jsem schopen způsobit dítě! KDE JSOU TY DĚTI? Je můj Bůh ohromný nekonečný kužel nade mnou? V tom případě jsem jeho pohlaví! Stvořil jsi mě k množení? Ale kde jsou ty děti? Ve vzácných chvílích osvícení je vidím Jsou tady! Nečinnost mého pohlaví je jen formální Celý pohlaví je formální Všechna slova jsou otřelá ochmataná a užmoulaná očouzená pachem milionu úst a staletí Jak mám něco vyprávět a snažit se zároveň, aby nikdo necítil ten smrad?