APOKALYPSA Apokalypsa Cítil jsem... Galerie Giorgioneho ležící Venuše Kalendář Rok Kocovina Krajina Lodička On Sex Únik Návrat Pohlaví Půl třetí Usínání Zima Harém Noc Řeka Smích Sám Třešně Svátek mrtvých

NOC Zas jedna smutná noc s kudrlinkama a s tmavomodrým plotem té civilizace co je přes den tím smutnější že venku srpek měsíce připomíná smrt Co udělat, abych si byl jist, že ještě žiju? Že ještě dneska žiju Holky jsou daleko sedím pod umělým světlem a z okolí stoupá zápach hniloby sedím strnule a cítím bledost pokožky a přes tvář pavučinu, jak punčochu na ženský patě bledost zaprášené muzejní kostry zrnka prachu a zaprášenej písek prach a prach, v kterej se všechno obrátí když se chvíli nestaráš, jsou věci plný prachu a je mi na blití, že žiju mezi lidma a každej si na mne může sáhnout přistavit štafle a koukat se mi do oken a všichni mi podávaj ruce ruce kterýma už všechno ochmatali a koukají mi do kalhot a když oni budou chtít tak mi sáhnou i na to znamínko na chodidle a taky ty hrozný koncentráky se dají postavit a plynový komory a šibenice ještě nebyly zbouraný... Každý den ze mne vychází páchnoucí nečistota hnusný páchnoucí těsto a přece z mýho těla z toho, co je po koupání takový hladký a voňavý TO JE BUDOUCNOST! a zemřít je tak lehký - špatně přiletovaný křídlo letadla dobře mířená kulka svítiplyn a spousta žiletek a klika a kus provazu nebo jednoduše na posteli a najednou křik, že nevyhovuješ ale tobě to může být jedno vždyť umřít je tak lehký a měsíc je ticho a moře je hukot a slunce je smích a vzduch je modrej a v rakvi se červi nakonec sežerou navzájem a všude zelený trávníky.... a pořád ty suchý kosti pořád jsou slyšet kroky samý kroky člověk nemá kouska klidu a jeskyně jsou zakázaný a ta zadejchaná láska bližních ti rozřezává střeva ale duše se může vzepřít tomu, co tělo nezvládne vždyť umřít je tak lehký Jsem unavenej z těch řečí z těch mozolnatejch řečí a všechny ty dětský starosti čtyřicátníků smrdících kovovými skřínkami fabrik a to důležitý zaujetí v těch jejich falešnejch hrách a ze všeho se dělaj tajnosti a umřít je tak lehký Ža máme nos je štěstí že máme oči a uši taky ale opravdu šťastnej je ten, kdo nevidí kdo poslouchá a neslyší kdo čichá a necítí Pravda je zoufalá tanečnice která se mezi více lidma vždy zachová trapně Pravda je každému jen jeho tajnou milenkou ale už se to zase rozbabrává mozek vypliv zas přichází den už si jen vzpomínám na to že byla noc a smrt a krása a láska byly hrozně daleko někde za stěnou třetího světa... snad se kdysi život žil a my už to nedovedem snad ještě někdy ve vodě a na stromech snad to bylo to, že jsme se postavili na zadní...