2020-10-13 úterý

Oprátka rozvolnění se utáhla
dívám se na obraz Zahrady pozemských radostí
ten chaos mi připomíná cosi o čem se mi v noci zdálo
vzbudil jsem se a sen pokračuje
kapou z něj barvy a celý stůl mám flekatý
roh štěstěny sype z nebe mrtvé
slunce přestalo svítit na podzimní spleť barev a špíny
je odpoledne před vyhlášením válečného stavu
morové sloupy se lehce chvějí
a velké dějiny umění prokazují
kolik děl by nevzniklo bez tuposti mocných
bez jejich roztrhaných nepraných košil pod talárem nerozhodnosti
která se zakrývávala vraždami
smečka parlamentu a ovce ve vládě
s hrůzou sledují, že vlkovi vypadl zub
a my na svém voru bláznů se blížíme k vodopádu
na jaře foukal ulicemi svěží voňavý vítr
jarní karanténa dnes vypadá skoro jak antická nahá Venuše
vše bylo překvapivě nové, čisté a málem dobrodružné
nemožné zastavení nezastavitelnosti se stalo laskavě možným
teď se dívám zděšen na fakirovo lože plné hřebíků
na něm budeme spát
cesta vysypaná žhavým popelem
po té půjdeme dál
a nejistota jak perský koberec co si přibijeme na strop 
světlo nebude protože ho roztříštíme hádkami
fungovat budou jen rozbušky mozků
a plískanice podzimu nás bude mokrými ručníky mlátit po hlavě
a přijde konečně i ta skutečná chřipečka
a my se z té naší vlády nakonec umlátíme smíchy až do hrobu



říjen 2020, facebook