DOPISY

Z neuskutečněného pobytu v Agondě se stal pobyt na Šumavě.
A posléze i další kniha básní.

pátek 20. března 2020:

život je na dosah nebýt těch moučných červů samoty
a střídání generací co vytahuje tkaničky z bot
a na poklopci vyšívá nenáviděné slovácké krajky
ale dřív než výšivky tu byla láska
a svět si ji vyřizoval jako utajenou, nemravnou a blaženě nevyhnutelnou
dala se počítat chloupky na stehnech a chuchvalci na Venušině pahorku
muži si ale holí hlavy
nic není spočítatelné a jestli koleje skutečně vedou nad námi
se pozná podle zamávání z vlaku nahoře bez
tunely nejsou radostně začouzené od sazí
a neviditelný zemský skleník je nezvládnutelně horký
konečně jsme se dočkali
zákaz vycházení ze dveří domova je už na celém světě
teď nás budou už jen dohánět italští mrtví
honit po kopcích a svižně přeskakovat potoky
žádný sprinter jim nezdrhne
drápky vládních úředníků skřípají o sklo zavřených oken
spása jde světem, kde se nestačí pohřbívat
ale to už tady bylo
ovšem vězení nebyl domov s televizním programem pro seniory 
byla to komunisticky vražedná a nacisticky vyhlazovací klouzačka
skutečné změny probíhaly bombardováním a zaminováním moří
státy hnaly z podzemí biblické obludy
nebyl to virus
člověk sám zabíjel lidi, bořil budovy a pálil úrodu na polích
hrajeme hru na domácí vězení a nákup v plných obchodech
hajzlpapír a roušky si lidé ušijí
předseda vlády si konečně může od rána do večera honit na veřejnosti péro
nemá se co měnit
jen v lékárně uvolní další poličku pro sochy andělů

sobota 21. března 2020:

Cihly leží v řádcích nad sebou
za střešními taškami vidím zlatý déšť přestože mrholí
a lidstvo se točí...
začíná se točit kolem ještě menší věcičky než obvykle
jsme seřazeni v řádcích brambor příliš nebezpečně
bezdomovci musí zůstat doma
lidé na útěku lehnout na zem a vyhrabat úkryt proti granátům
chybí ale polní lopatky a Čína je nedodá
kdo má zahradu si hrob vykope sám
hrobaře nemůžeme dát do karantény
ptáci vracející se z Afriky najdou nerozšlapaná hnízda
každý večer v osm končí na jihu Evropy velká symfonie
vlastně jen ticho po další větě komponované smrti
a lidé ze svých oken tleskají
ruce, které se při tom ulomí se z chodníku už neuklidí
nohy se zkracují, když po nich nikdo nechodí
vlády nadšeně začínají tisknout peníze 
a je to taková hra na schovávanou, že věznice otevírají vrata
a soudci začerňují paragrafy
prošoupané politické zubní kartáčky se smí veřejně vyplachovat
elektronický drobnohled objevuje první vir se zvednutým prostředníkem 
vše začíná
ale morové sloupy už stojí

neděle 22. března 2020:

Jasné slunce a náhlý březnový mráz odvádí pozornost od otázky 
jak dlouho ještě bude trvat
to brbláni do vesnické roušky o válce s Hitlerem 
že nepozorní lidé před stoletím podcenili příkop u silnice
a na kraji louky si nevšimli kopyt ještěrů
takže až mě zase v mučení za bezlyričkost vytáhnou z vody
neřeknu
že lidé podcenili vykousané krajky v sukních
budoucnost má jméno nedopatření
dějinám se říká nedomyšlenost 
omyly jsou naše záchranné bakterie
předvídavost je vždy nebezpečná zavirovaná lavina
opožděná
cesta do budoucnosti vede přes mokřiny nevědomosti
a rozkoší, které vězní
a utrpení, která osvobozují
svoboda a volnost jsou cesty jiných zatáček
a nepodobných cílů...
svět se začíná zděšeně rozhlížet vězeňským okýnkem u stropu cely
vidíme jen hřbet ostnatého a nezadržitelného pokroku
jako vždy poprvé ve věčném opakování
máme ostřejší fotografie zcela rozmazané skutečnosti
rozhořčeně boucháme do převráceného stolu
v jeskyních kde je taková ozvěna
že jen připisuje nuly k dnešní útratě

pondělí 23. března 2020:

Jako děravá záclona...
ven sice v tom zatmění vidět není
ale dovnitř propadá strach
panika se klikatí jak had ještě s cikcak zápisem na těle
tlama otevřená
syčí
u dvou zahnutých zubů jsou vidět kapičky jedu
ale nejsou horší než obyčejná chřipka
je slyšet z chodby
klidně ať kousne odpovídá soused
pak je slyšet propadání patry paneláku
a jako ze skokanského můstku 
vypadne na pískoviště na dvorku plechovka plzeňského piva 
s nápisem
UČILI JSTE SE VE ŠKOLE O SMRTI
otázka je ve španělštině s otazníkem na začátku
z trávníku vstává rozzlobeně tlustá žena
ukazuje falešný těhotenský průkaz a vlající transparent na nebi
SMRT NENÍ PROKAZATELNÁ
to opakují z oken a balkonů uvěznění školáci za trest stokrát
testy na smrt došly při posledním moru
poučuje odpoledne profesor on-line
a anglické nemocnice nemají na proplacení směnky
italské hledají jak nadrogovaní psi krematoria
politik se křižuje
kněz hajluje
a koronavirus tančí v pěti tónech čínské stupnice
jdu ke kamnům a trhám letošní kalendář
není cesta zpět
škrtám sirkou

úterý 24. března 2020:

Rozklad je přehledný a spojuje osaměním
čínská mapa světa je konečně srozumitelná
a není to vtip ze Šestidenní války
jak Žid podává z tanku Arabovi hrst nábojů a ptá se koupíš? 
Přestože Izrael je rozlehlejší než říše jakýchkoliv středů
nemá tu miliardu a půl drobečků
které vládce Pink Ponk zametá jemným štětečkem
který vleze do každého záhybu mysli
viry a roušky jdou mu na odbyt jako nikdy
z neokupovatelných Himalájí sváží na oslech předražené plicní větráky
nuda zavřených dveří napouští svá jezera rozpaků co teď?
každá krajina má politiky
kteří jsou neléčitelně nakaženi strategickými zásobami náhubků
těch je vždy dostatek
vyskladňují se lavinou zákazů
nevyčerpají se
náhubky tu máme už od Keltů a Věstonické Venuše
archeologové do skladů nesmí
Blaník, Dukovany, Říp, Temelín, Rukopisy, Počerady, katolíci
letohrádek Hvězda, Ach, synku synku 
ještě neskončená karanténa jazykové odluky
bitva na řece Lechu
a když Stalin abstinenta Beneše ožral 
a ten mu pak podepsal i gumu na podvlíkačkách
začal si národ šít náhubky sám a Klement mu taky poděkoval...
Dnes mráz v jasném březnovém slunci se posmívá jaru
a já se zasnil při pohledu na kytaru v otevřeném futrále
koupil jsem ji jako starou vyzpívanou bábu
omládla
půlstoletí se mou jí uběhlo rychle

čtvrtek 26. března 2020:

Muselo se to udát hodně vysoko
v černé hmotě mezi slunci
že střepy tak vzdáleného skleněného stropu 
přes žiletkové síto armagedonu 
jsou při zemi rozmělněné do mlhy 
co zvedne nákazu jako pouštní bouři
Wu-chan nabízel netopýří polévkou
jdeš prstem po mapě a všude závora
řady letadel srovnaných na letištích jsou závratně zbytečné
ztracené ovečky turistů ukazují jak veliký je svět
hranice vyskočily ze země jak rána perlíkem
ale ještě se neplazí krajinou po ostnatých drátech
zabedněnci se klaní boxerům na trůnu
záludné laboratoře střemhlavě pracují na spáse 
smrt volá brigádníky 
ze dveří do sklepa slyšíš rozklepávání kosy
zavřeli jsme státy do potápěčských on-line bublin
ještě si vzpomínáme na život před tím
ale už mu nerozumíme
bezdomovcem se člověk stane za tři týdny
a zvyk udělá se všeho sepnuté drápky kudlanky 
nudné jak záchranné balíčky všehoneschopných vlád
beznadějná čistka chudých, nemocných a svobodomyslných
koronovaní státníci si myjí ruce a už si je nepodají 
jarní svět prymulů a primulek je bezpečný jak vězeňská vrata
jak rozbuška vodíkové bomby v záhonu růží 
jak projev Antonína Zápotockého ke stabilitě české koruny
kašlu na tebe se stalo výhrůžkou
která vymete police hajzlpapírů v samoobsluhách
a nafackuje Babišovi rouškami osiřelých muslimských princezen
ztracených v uprchlických táborech 
jak aztécké poklady v Mariánském příkopu

pátek 27. března 2020:

Dívám se na uschlé chuchvalce loňské nepokosené trávy
jaro začíná zvedat stavidla
okno v bývalé stáji nechám vlaštovkám otevřené
vrba před barákem je ořezaná
před stodolou se zvedá výbuch zlatého deště
stará třešeň před dřevníkem tlačí z konce větví pupeny kvetení
do zahrady za jabloněmi jsem ještě nezašel
kopřivy si začnu dávat do polévky až příští týden
prohlížím roušku, kterou mi dala sousedka na zídku
jdu do lesa a nechávám ji doma
hřející slunce si mě nahého hodilo do svahu travnatého dvorku
v noci jsem měl nad hlavou Velký vůz
v Indii bych ho viděl na obzoru
ale z Číny vzlétl okřídlený klíč
důkladně zamkl všechny země
indické policii vrazil do rukou hole
leteckou dopravu vyhlásil za překonanou pověru
zadlužené státy začaly ze svých rohů hojnosti pouštět peníze po vodě
pandemické slovo z dávno zapomenutého jazyka splachuje zeměkouli 
přibývá lidí, kteří se nemohou nadechnout
Řím byl dobyt 410 po Kristu
ale to už byl dávno bezvýznamným
na Bosporu nebyl důvod k neklidu
propast mezi chudobou a bohatstvím tehdy byla příliš hluboká
my ale z té naší propasti také nikam dál nevidíme
Itálie padla, Španělsko nestačilo zavřít brány
postmorová rána jako boží bič žene před sebou hejno korosarančat
smrt investuje na burzách 
jdu si uvařit polévku
a někde ve mně se vzbouzí strach ze září 1968
cesty zpět už také nebylo 
a my se panicky lekali
že ruská okupace by mohla trvat dva
možná dokonce až tři roky

sobota 28. března 2020:

Pro noční zvířata je toho slunce přes den příliš 
ode dneška o hodinu více
ale mouchy a Trikolóra to nevědí
stromům to nevezme tajemství zimních snů
vracím se na chvíli do Prahy 
zadrátované šňůrkami propocených roušek
nenakazím se, nenakazím se, nenakazím se
děti mě omráčí láskou
a já se budu při stmívání dívat z okna na prázdnou ulici
jako člověk, který se vrátil z cesty kolem světa
ale kde je doma úřady před ním tají
válečné mapy Evropy lze studovat celý život a nic se nedozvědět
tragikomické scény mocných před zataženou oponou 
ale tak zlé to není
jen poslepu a bosi projdeme temným údolím plným kamenů
a ta konkrétní hudba lavin a padajících mostů za námi vysvětluje
kam už se nevrátíme 
zapomněli jsme se rozloučit kvůli nenáviděným mrtvolám starců 
kteří nás přece nemohou brzdit
říkají načesaní podnikaví vitalisti se zakrytým hákáčem na rukávě
kvůli seniorům se přece nezastaví výroba erotických pomůcek
a politici velikosti trpaslíků roztomile vchází sklepním okénkem
pletou se nám kolem kotníků, křičí a pak pláčí
abychom je nerozšlápli
chtějí dosáhnout na zvonek u dveří
nikdo je nezvedne
majitelé železáren a nevěstinců jim organizují volební mítinky
ukazují na mračna na obzoru a lžou
že jsou to červánky
ale to horká země po nás s odporem plive sopečným popelem
a vymlouvat se na Boha bylo pozdě už ve chvíli
kdy Ježíšovi zatloukli do dlaně první hřeb
byla to úleva
zlaté chrámy vystavěly nové vysoké věže
biskupové obrovská břicha 
apokalyptická kázání Piťhy a Erdogana 
začaly z mraků kadidel ujišťovat
že JEN chlebem jest člověk živ

úterý 31. března 2020:

polámané příčky žebříku
který měl trčet až ke střeše nočních souhvězdí
polámané paprsky slunce
které zakoply o mrazivé dny na cestě jara
lidstvo má starost a divokým zvířatům se uvolnilo
skleněné kuličky na konci střapců bývalých záclon ještě cinkají
když je táhnou po schodech na smetiště
a my si zvykáme na to, co přijde po koronovaci
Země si stále zahřívá ruce, dýchá si na ně
je to úsměvné, jak se v této knize nechceme vyznat
zavíráme hranice, abychom zjistili, že žijem na jedné zemi
nový zápal plic zastavujeme doložkou k pasu
a po uhlíkové stopě se dále plížíme do skleníkové trouby 
které se zalíbilo to nové slovo SMRTNOST
a z izolace karantény prskáme
že jsme se to nedozvěděli dříve
že jsme to nepochopili dříve
že jsme si to neuměli představit dříve
čtyřletá dcerka si kreslí prstem po digitálním papíře iPadu
barvy není třeba dokupovat v zavřeném krámu
čarují se dotykem
nemusí si po malování mýt ruce 
a prát zamatlané šatičky princezny
a i když to vypadá z horních pater slonovinových věží
že se vše opakuje 
a na balkonech syrských rozbombardovaných domů
se dá o tom diskutovat
jsou jen neopakovatelnosti, které tlačíme před sebou
jsou jen hroby
které jsme si přikryli nádherou benzinových pump
a jsou děti, které kolem mne teď běhají a nemlčí
a vykusují spravedlivé a stravitelné sladkosti z mých slov

středa 1. dubna 2020:

Z okna vidím sluncem osvětlená andělská křídla Emauz
beton tak lehký, že stačí už jen jednou těmi křídly máchnout
anděl se vznese netknutý gravitací jak mysl děsící se vzbouzení
učebnice perspektivy nalepená na historizujících domech ohlupuje
prudce se sbíhající linie plivají tečku na obzor setkání
jenže člověk se musí probrat a všimnout si toho
podivit se, nevěřícně zjistit a vědět
mezi objev nuly, perspektivy a gravitace 
vložili Arabové nalezení destilátů
spirit byl prokázán rozmachem posvátného ožralství
prázdná ulice pod oknem obložená auty sní o konci světa
a konec světa se rozpíjí v objetích milenců
pornografie osvobozuje a zadupává všechna svědectví o tom
že by snad člověk měl počítat se smrtí
drcení návyků přijde až s další pohromou
teď si jen obrazovkou trénujem
jak moc chytrosti se z ní ještě naučíme
neohmatáváme v úžasu vlastní tělo
saháme po těch nejbližších mizejících
abychom poslepu hledali kočičí zlato nejapností rozhodného 
a směšného ekonomickému růstu
a nevěděli o strašných dobách zřetelných vidění
po kterých bohatství se vrátilo, ale životy už ne
jsme prach a i ten obracíme on-line 
v cosi ještě méně významného
dobře, chtěli jsme to tak, neztěžuju si
jen se třesu a prohýbám a nevím jestli smíchem
nebo strachem z prvního útoku na hradby Kartága

čtvrtek 2. dubna 2020:

Jestli se něco děje nečekaně
je to tekoucí sousoší dneška
oproti tomu vše očekávané je dlouhé vězení
míněno doživotně
neskutečné, snové 
jak nekonečná komunistická schůze
lidé jdou hlasovat do zrcadlového sálu
a mezi všemi za zrcadlem hledají sebe a nenaleznou
nepoznají se
někteří zvedají v hlasování obě ruce a myslí, že byli postaveni ke zdi
při odchodu si každý vytahuje z klobouku nějakou občanku
a je mu přidělena manželka
je to tak nudné
že si není nač ztěžovat 
všichni se těší na další schůzi
a sledují pouštějící se oko na punčoše manželky, která přebyla
tu chtějí
neobvyklý přebytek je vždy vzrušivý a rozhazuje sny jak vidlemi
při svítání se bude konat její poprava
zamykám za sebou a připínám si roušku
v noci z ní stříbrnou pinzetou vyberu hvězdný prach
nečekané je skutečným
jsme zahlceni prázdnými ulicemi
na které jsou přisáty prázdné hospody
a prázdnota mistrů duchovních cvičení ukazuje
čemu se chceme stůj co stůj vynout
konec světa byl vždycky dobrým začátkem davové hysterie
a veřejných poprav, o které je mezi diváky enormní zájem
lezu z podstavce dolů
andělská křídla Emauz se začínají protahovat
rozumím
mrtví budou zapomenuti a živí tu dlouho nevydrží

pátek 3. dubna 2020:

Včera jsem si žádná slova před dům nenabagroval
tak když jsem dnes po probuzení otevřel dveře
spadla mi do předsíně bronzová socha
krávov, kancovič, koněv, šakalský, vraždov, hadovič 
patřilo jí velké náměstí a bavilo ji posmívat se a urážet
odvraceli jsme oči 
na Rudém náměstí natahovali trikolórové šňůry na prádlo
věšeli na ně papírové vystřihovánky 
a za nohy nahé
krví pokropené sekretářky z podzemních mučíren
jarní pupeny tvrdě jak kladivo zatloukají hřebíky do visutého mostu
jehož vzdálený konec drží několik andělů
pečlivě nás sledují
rozhodují, kdy ten most pustit a nechat nás napospas pádu
který nenajde dno ani nepoblitého prezidenta
svatý Michal s trubkou se ale baví výjimečným stavem 
kdy je zakázáno i komunistům se shromažďováním vzbouřit proti jeřábu
který si jak lvice odvleče kořist
do karantény definitivního řešení
v Katyňském lese se rozsvětlilo 
na úřad vlády prudce sněží drobečky zkartovaných dokumentů
přikrývají monumentální mozaiky lží, podvodů, krádeží
ANO
nedokázali jsme se ubránit ani osvobodit
ani spočítat bílé a černé mraky a udělat z toho statistiku
a když už to někdo nemůže vydržet 
a vyprskne slova jako sovětský svaz, věčné časy, vítězství dělnické třídy
popadáme se smíchy za břicho 
Stalin, Lenin, kolchoz, socialistická žena, vítězná dojnice
estráda nekončí, publikum se válí smíchy po zemi
konferenciér je uklidňuje, že to nejlepší teprve přijde
před čínskou divizí ostře ozbrojenou náboji nebeského klidu 
předseda vlády s rouškou přes nevymáchanost
kňourá ve francouzštině otčenáš
v první linii poskakují zbloudilí šikmoocí fotbalisti Slavie
smích nekončí 
a ministr zdravotnictví k tomu přidává nakažlivý vtip
že má všechno pod kontrolou 
což způsobilo bezdomovcům 
ve frontě na mýdlo
nekonečné pobavení

sobota 4. dubna 2020:

Setmělo se a ticho karantény se převaluje kolem
zaplombované do čínských dodávek nakažlivosti
je možné zahlédnout obludy ze středověkých kancionálů
dělníci s hráběmi se vrací od Sahary
a i když o smrti nás nikdo nemusí přesvědčovat
nemůže nám ji ukazovat takhle nahou
s hliníkovou lžící komunistických jídelen mezi zuby
v nemocničních líhních umírání
kde Kámasútra se zdá odpornější než Dalího tekoucí hodinky
smrt se zubí ve flekatých hadrech rozházených po skalách
volavky při návratu je nabírají v letu
a orientují se podle kompasů tankerů ve výprodeji
ponorky přezbrojují solárními panely a Mars láká úrodnými lány
konečně začínáme rozumět mezihvězdnému prachu
na Buddhových rozpraskaných patách
pod rozvaleným dukovským panděrem
a jestli jsme se báli
že náš zapomenutý život ztrácí smysl
tak teď jsme si konečně jisti
že i bez války může být všechno jinak
bída bude ale stejně dobrý kšeft jak za Stalingradu
Stalin s Koněvem mlátí v pádu bronzovou rukou o jarní trávník
nevýhodné ceny roušek bude Čína srovnávat ujgurskými ledvinami
mladými játry křesťanských sekt 
a dobrou cenou za ženské plíce
Maofirma největší dodavatel policejních obušků
kterých bude, až vše skončí, dostatek
a kromě dětských balónků
princeznovských korunek pro holčičky
erotických pomůcek pro vozíčkáře 
a vánočních zvonků 
bude střílet raketami a mlčet jak hrob 
o věcech
které by nás zajímaly nejvíce

neděle 5. dubna 2020:

Celý den slunce
prázdná křižovatka pod oknem
nedělní medová zálivka nudy a děti na klíně
jsou i po třech týdnech hodné
pouze řvou a tahají si vzájemně všechno z ruky
mám z nich radost člověka
který touží vraždit a dostal povolení jen milovat
zprávy nesleduju
pouze bych se rád dobil do bedny budoucnosti
která se tváří nedostupněji než jindy
v české státní vyprázdněnosti se motají havárie volebních výsledků
i skuteční politici nebyli připraveni na invazi čínských netopýrů
my jsme je slavnostně přivítali a semknutě obdivujem
o čem teď budeš zpívat byla otázka před třiceti lety
teprve teď se na ni vynořuje odpověď
mrtvá sezóna opuštěných sálů
přeplácaná nedostatečností televizního žvanění
slunce začne brzy provokovat suchem a horkem
a i ve snech znovu nedostupné říčky la Sorgue vidím
jak jí v malých kaskádách mezi kameny odtékají má slova
kolem mladých zmijí na dně se točí verše 
co ve vírech raků podkameňáků dohánějí rýmy
pak noční baladické vyprávění krajiny
ještě neodvyklé oslňujícímu svitu hvězd
a deště, které zálivkami vyplavují zkamenělé amonity 
z dávného dna moře na vršku kopců
a není to jen nějaká nepotvrzená pověst
objednávka ostnatého drátu z Číny přijde 
hned po posledním z tisíce kvetoucích ventilátorů

úterý 7. dubna 2020:

není to jen v hlavě a na obrazovce
dá se na to sáhnout i obejmout
děti to mají jako pradávnou krajinu na křídlech
nemůžeme je dohnat a když se zastavíme v rákosí
zacpáváme si oči sochařskou hlínou
to bohatství se kutálí už od porodnice
utíkáme před ním a když nás zavalí
padáme pod zem a vydloubáváme si navzájem oči
protože radostné, zábavné a šťastné nesmí být zdarma
ekonomové se přehrabují ve vemenech mrtvé krávy
předvídají z jejich zkamenělých jater oživení
na konci svých rovnic dokazují, že děti neexistují
je to jen strategie na burze
vzývají čas, kdy z dětství panicky prcháme do pouště
být šťastný znamená být zdravý 
se učí Mussolini marně stokrát nazpaměť
nechápe, nesmí chápat, nesmí to říkat nahlas
jen hluboce souhlasí s obdivem k moru
který děti neumoří, jen jim začne střádat na sirotčí důchod
šéf Havlovy ochranky mi jednou radostně popisoval mrtvoly
s tou představou denně nastupoval do práce
profesor korony s plukovnickými prýmkami
se už nemůže dočkat vyvražďování stáda
je v tom příliš velký kapitál 
přece nestudoval viry v čínské medicíně marně
první Konfuciova zásada zbohatnutí zní
kupovat předraze zpět co jsem daroval...
otevřely se dveře, vešla čtyřletá holčička a řekla
já se jdu jen podívat z okna
jak venku svítí slunce
zvedl jsem oči od psaní 
a viděl jsem to taky

středa 8. dubna 2020:

Poezie
proč ji nepsat?
říkal mi rotterdamský básník a soudce na cestě do Berlína
kam jsme jeli reprezentovat holandské spisovatele
proč to ale uveřejňovat?
klepl soudcovským kladívkem na hlavičku
a já si na něj vzpomenu vždycky 
když tu létající smečku slov vypustím jen tak
po větru a bez korektora
někdy jsou ty chuchvalce slov nakažlivé
ale imunita stáda je už natolik vymořená
že hrášek se chybí jen, když je stěna čerstvě nahozená
co s dneškem, když je tak krásně?
není to jako kdysi
když jsem šel ulicí Pionýrů na Patočkův 
státem rozkraválený pohřeb
na zprávy nebo policii se čekalo až doma zazvoní
vražedná karanténa ostnatého drátu 
obhajovala svou existenci vysokým napětím a minou
blbě upečené housky a nedostupní řemeslníci
občanské průkazy s třiceti stránkami
a jejich uniformovaní čtenáři razítek v každé ulici
že i letní bouře zahazovaly blesky do odpadkových košů
je krásně a jdeme děti vykoupat západem slunce
ulice Pionýrů se dnes jmenuje Patočkova
třešně a zlatý déšť kvetou
politici rozsazeni po drátech elektrického vedení
soutěží v rychlosti, jakou se vzdalují životu 
vyhrávají všichni
na dědovy váhy na brambory 
kladou těžké pytle svých neschopností
a pokud chceme mluvit o ekonomické hodnotě života 
a zapomeneme na kilogramy bakterií ve střevech
tak jsme svědky toho, jak tygr uloví krokodýla
a oba najednou sežere amazonská kobra
na kterou čeká čínský drak

čtvrtek 9. dubna 2020

Slunečné dny nás pletou
je v nich příliš blaženosti
výmluva, že se jedná jen o nějakou chřipku už neplatí
bafá na nás nepoznané jako v době kamenné
svět zaslouženou paniku ještě nedožil a už ztrácí trpělivost
ale továrny ani města nebyly bombardovány
obchody nebyly rabovány 
ženy znásilněny
hrdé a odvážné lidi nikdo brzy ráno neodvedl z domova 
aby jim vyšetřovatelé odpoledne vymlátili zuby
je to jen měkké zastavení s přestlamníkem uvázaným za uši
v nově vytrysklých termálních údolích 
děsivě nezastavitelných zápalů plic 
rodiče zjišťují, kdo jsou jejich děti
a mají vzácný čas na tak zásadní objevy 
jako je při lenošném vstávání dlouhý pohled na malíček u nohy
už snad století se vytahujeme tvrzením, že nemáme čas 
a najednou nevíme co s ním
odvážní kreslíři se rozpřahují ochočenými burzovními grafy
pro které nula je číslo a umetená klouzačka profit
nemocné nezachraňujeme ze syrských nemocnic 
kobercově rozvrácených Rusy
naše nemocnice stojí
elektrárny nikdo nevyhodil do povětří
ekonomika bude od letoška zdravější
je zelený čtvrtek, kdy všechno dopadne dobře
jen ještě listujeme v precizním návodu
jak ochočit čínského netopýra
a luskouna pěti chutí
volové a krávy nevěří, že se to už neomylně daří 
kontinentální kry říše středu se lámou
zvony odlétají do Říma
Babiš tiskne v rukávu miliardové bankovky
a odborníci se obdivuhodně neshodnou a neshodnou co dál
někteří tvrdí, že smrtí se nemá šetřit
ale jen proto, že mají staré a protivné manželky
a jak naškrábal plnicím perem Vratislav Effenberger
není-li to báseň je to putyka
kam si chodíme pro trochu povzbuzení

pátek 10. dubna 2020

odněkud ze světa přes zavřené národní hranice přitáhly mraky
zastavily se nad Prahou
dívám se na ty svobodné migranty z okna
občas uhnou slunci
a žárlivě se rozhlížejí po prázdných ulicích
déšť si asi až do podzimu nechají pro sebe
koronatsunami sice drtí uhlíkovou stopu
dupe po ní a skopává z nebe letadla
ale budoucnost je všem tiskárnám peněz ukradená
na vteřinku zastavilo dálniční harcování
zákazem vycházení se testuje plodnost žen
a snesitelnost nenávisti těch nejbližších
jsou Velikonoce 
lidé ještě brblají, ale už se nudí příjemně
děsivé scénáře budoucnosti si natahujeme 
jen jako prádelní šňůry od obrazovky k obrazovce
sušíme na nich dezinformace a lechtivé katastrofy 
přerušované erotickými pohyblivými obrázky
je to vzrušující, malebné a návykové 
sáhnout se na to nedá 
poslední cesta do plicních ventilátorů už tak neděsí
ani čínský drak nemá na to, aby rozvrátil obvyklost
všední den bude jen chvíli vypadat jako zázrak
ale pak se zase roztočí kolotoč zdaněných vodotisků
válka, mor i povodeň vždy jen kously a zmizely
údiv nad bytím probudily na nepodstatnou chvíli
kterou hned sežrali náboženští fanatici a vlastenci nesnášenlivosti
vlády všech zemí jsou zděšeny, že musí vládnout 
mávají plácačkami na mouchy
nic se neutají
předseda vlády začal natvrdo trénovat státnické projevy 
nejde mu to a my se můžeme utlouct smíchy
držíme mu palce, ať mu ten vykutálkunda na Hradě vydrží
a dotací neubyde
do švestek je po všem říká pranostika lidské neprozíravosti
o budoucnosti stejně nevíme ani teď víc
minulost si neumíme vysvětlit, tak ji falšujeme
a přítomnost je nutno kvůli zdravému spaní vymlátit

sobota 11. dubna 2020

Čas může být pouze tam, kde je svět
vymyslel svatý Afričan Augustin v 5. století
ve svých úvahách o Bohu a nekonečnu
my Evropané, kteří mu tu Afriku neuznáváme
máme ten čas právě tam a teď
s neomluvitelným nadbytkem rozhazování
země nám už za to přitápí 
posuvné velikonoce, oproti loňsku určené správně
slaví ukřižování každý rok v jiném datu
nebývalost prázdných kostelů na nás vyplazuje jazyk
papežovým projevem na prázdném náměstí
se nám svět podává na úplně jiných tácech
možná nás konečně postrčí 
na okraj bezedné propasti chápaní, lásky a soucitu
které biskupové štukem a zlacením mramoru přikrývají 
Tertullián z Kartága na konci 2. století řekl
že věří, protože je to absurdní
a tím dnes umožnil uvěřit všem
neúmorně svítící slunce se nese po modrém nebi
Theodorka po čtyřech letech života řekla:
já vždycky trochu nemám pravdu
a vědecké laboratoře se otřásly prozřením
konečně si necháme přednášet o virech, bakteriích a parazitech
a chápeme, že to je naše jediné společné tělo
ze kterého ty staré a nemocné prostě nevyndáme
od roku 1822 už Vatikán povolil Zemi točit se kolem Slunce
roku 1870 vyhlásil papežovu neomylnost
325 v asijské Nikaji Konstantin rozhodl kdy budou velikonoce
protože si už nikdo nic nepamatoval
a já navrhuji hnutí nekonečné karantény
po příkladu prvních poustevníků z egyptských pouštích
Afričan však nečekaně příkře uzavírá: 
vševědoucí nemá svobodu něco nevědět
ani nemůže učinit, aby minulé nebylo
všemocný nemá ani svobodu tvrdit nesmysl...
koule mající střed všude a obvod nikde
jsme se pak o světě dozvěděli o tisíc let později

neděle 12. dubna 2020

svět je strčen do klikatého tunelu 
nevíme, jestli je na konci světlo 
nebo propadlý most přes vyschlou řeku
alfasamcům už hrabe z účetně odepsaných 
ale stále žijících starců
chtěli by je vybít a byly doby, kdy se to smělo
na blažené vraždění starých a bezmocných
nemůže genetická paměť zapomenout
hyeny čistí populaci od vzpurnosti tvrdí ministr vnitra
a nenávidí úsměv stáří nad marnotratností 
kdo je zdravý se nemusí v lese bát
si myslel předseda anglické vlády
když se vracel s tenisu a pískal si do kroku
pod veselým pomlázkovým heslem 
kterým zatlouká první jarní Uplněk
hřeby do posuvného nebeského kříže
biskupové budou držet stráž u velikonočního hrobu
a jsou připraveni synu člověka 
obtížného svou všeláskou k trpícím
a nechutí k biskupským bachorům
při jakémkoliv pokusu o zmrtvýchvstání 
posvěceným hornickým cepínem rozbourat celá záda
začal to už Konstantin
když se rozhodl křesťany dorazit
a udělal z Ježíše maršála bratrovražedné bitvy o Řím
bojovalo se zákeřně nekřesťansky jen o uchopení moci
nezvítězila spravedlnost ani soucit
vyhráli katolíci
podle Vatikánu poručil Ježíš Marii také generálovat
když teče krev tak to není voda
a Marie vyhrávala jednu bitvu za druhou
zranění, co už z bitevní role nedokázali vstát prosili o vodu
kterou nedostali
umírali nazí 
a s useknutým prstem, když nešel sundat prstýnek
Marie
jejímuž neposkvrněnému početí se klaní i Korán
omlátila protestanským Švédům Karlův most o palici
a pole jejích oslavných sloupů nekončí ani za obzorem

13. dubna 2020

puzzle globálnosti se skládalo dlouho
od prvního kamínku v Betlémě
až po netopýra z Číny
úsměvná naděje na návrat národních hranic 
je jak zapomenutý lidový soubor idiotů
který se dostavil na jiné pódium
než kde ho čeká publikum
které je připraveno ho vypískat
šoupací dveře Velikonoc zatloukly zmrtvýchvstání na zas jinou neděli
ale Korán z druhého břehu stejné řeky upřesňuje židům
...a za nevěrectví jejich a za slova jejich o Marii, jež nehoráznou byla pomluvou a za slova jejich:
„Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!“ Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo...
bolestivý kvikot mluvčího prezidenta proniká až ke střeše katedrály 
ožralý prezident brblá, že pod turbanem se nemá nic hledat
ukřižování přece vyšlo ze svobodných voleb
a jelikož čtení Koránu se nedoporučuje ani s rouškou přes oči
ani s desinfekcí všech Šivových rukou
schoval se trpaslík za Jidášovým stolem
archanděl Michael mu mezitím podstrkuje další papír
a úředníkův hlas zahřmí v chrámové prázdnotě:
...Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu!
Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím.
A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: „Trojice!“ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem...
a Alláh mluvící v množném čísle, poťouchle dodává
...A vypravili jsme ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře,
a dali jsme mu evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře,
a stalo se správným vedením i varováním pro bohabojné...
Duka zuřivě vybíhá od oltáře
břichem odmrští Ovčáčkův pult
Konvička mlátí hlavou o kamennou podlahu
náckové vyžadují pro Koněva samostatnou kapli
Trikolóra seškrabuje z Vlajky nalepenou žvejkačku
a archanděl Gabriel se může potrhat smíchy
a šeptá Mojžíšovi do ucha
že tak veselé Velikonoce ještě neviděl

úterý 14. dubna 2020

děje se, co je pro nás skok z věže
s liánami uvázanými na kotnících
na zastřižených konečcích vlasů sice něco tušíme
ovšem paměť společných genetických stavenišť
ví v žilách každého bezdomovce více
než co všechny akademie světa píší ve svých žádostech o granty
nejsme ale překvapeni
že cesta k perníkové chaloupce je tak střapatě známá
že si ji pamatují hlavně ti
kteří o ní nikdy neslyšeli
křivky ženských tvarů odvádějí pozornost
a po všech nemravnostech, když se zatáhne roleta
bar se zavře a nikdo se nemůže dočkat
se zaoblí těhotenskými bříšky
do života se vrháme hlavou napřed 
s nečekaným nádechem, který nešlo trénovat
zajištěni před odletem pupeční šňůrou
a všechno to mokré a utajené rozdupávání dobrých mravů
jen vypouští další bagry na nekonečné pole stavenišť
jejichž světovost žádný elektronický mikroskop nevyčmuchá
přirozený výběr však nepočítal s tím
že budeme zachraňovat ty, co zůstali na cestě
přestože čínská selekce nabízí ekonomicky výhodnější model
a vytahuje prapor takového pokroku
který doženou jen mladí idioti plní síly
a přestárlí biřici ve svých hygienicky vznešených sídlech
kteří se před zubatou tváří drze vzpřímeně
ale s nečekanými problémy se jim nedaří vyhlašovat války
sjednocen čínským netopýrem mluví svět o stejné věci
a hlavonožci, kteří netrefně argumentují, že na silnici je více mrtvých
zjišťují, že nevědí o čem mluví
jen se jim stýská po krutých časech plných pověrčivosti
kdy v bitvách umírá deset vojáků ze sta
ostatní padají na nepolitické pohlavní nemoci 
pochody, mráz, hlad, tyfus a vždy přítomný omyl generálů
jsme na tom všichni stejně
zní píseň přes kontinenty spojených symfonických orchestrů 
a nemůže uchu hlaholit nic blaženěji
než se to dozvídat se stále větší jistotou

středa 15. dubna 2020

Jsem uspěchaný
než přijde obraz 
už mám nasypaný koš netrefných slov
po podlaze sbírám, které cestou vypadly
ale z nich nejdou nalinkovat věty utěšení
obraz vyklouzne jak milenka při svítání
a pokud neporodí
už celý život nebude prokazatelné
že tu při soumraku byla
elegance pohybu pod vodou a svádění tancem v oslím mléce
je prý v celé parádě rozmoklé na dně koše
sladká hudba už v dávno nezakouřené hospodě
zákeřně přepadla židle obracené na stolech nohama ke stropu
a základní chyba vzduchu, který je bez zábran
se nachází v hladivém vanutí pod nepřiléhavým oblečením
písmenka se sice na pentličkách facebooku v nějaká slova vybarvují
ale celé věty lezou do sklepa a je tedy zbytečné smotávat koberec
tam není nic
kromě potřísnění rozmatlaným politickým těstem
vytracené věty se v hloubkách řadí do odstavců a sestavují do knih
které zapálené shazujeme z půvabných útesů do průzračného moře
a jestli se v bouři nejistot zableskne prostorem rozžhavené poznání
udusí se potleskem v sále zděšeném připomínkou
že jsme tělo doma nezapomněli, že krev v něm proudí
nákaza nechodí po horách
ale po tiskových konferencích špatně vydesinfikovaných vlád
pravdou se koronavirus neporazí
mohutné prolhané zástupy vystupují z Boschových obrazů
zaplňují dočasným pobytem zeměkouli už navždy
a já se svými slovy spěchám
ty obrazy přijdou 
až ochraptím
až zmlknu

čtvrtek 16. dubna 2020

Arriaga tvrdil, ”že Bůh myslí celé dění najednou”
ale nevejdou se mu tam zmatené vládní vyhlášky
protože nemůže myslet nesmysly
je všemocný až na to, že nesmí lhát
kňourá uspokojeně narcis z prognostického ústavu
byl vyloučen z diskuze
protože po pádu Řecké akademie 
už netolerantním křesťanům neměl na koncilech co říct 
a pyšně si vyskládali do nekonečných fresek a knihoven
v čem jsou dokonalejší než On
aha, nemůže ani prznit malé děti 
šeptají si mezi sebou s tajemným úsměvem biskupové 
Bůh nemůže krást, rozřehtal se na celé kolo předseda vlády
takže se dá v něj uvěřit
uzavírá mluvčí prezidenta ve Svatovítské katedrále
a ženu mi neošuká píše v tajné zprávě hradní kancléř Číňanům
za oknem je slunečný den
zlaté špičky andělských křídel Emauz září
děti ještě chvílí udržím za dveřmi
když jsem jim vysvětlil, že píšu dopis Ježíškovi
když jsem byla velká, tak jsi umřel a pak ses zase narodil
říká ta čtyřletá, která napřed začínala slovy, když jsem byla malá
ten ještě menší se usmívá, dívá se na Krtečka
a když není po jeho, praští sebou o zem a řve a má důvod
ale od chvíle, kdy udělal první kroky, nejraději tančí
karanténa je jim ukradená a některá slova, jako prymula
si odmítají pamatovat
a když jsem včera vyprávěl o princezně Šmudlence
kterou žádný princ nechce, protože má pokecané šatičky
nemyje si vlasy ani ruce 
nechce nosit roušku a doma se přezouvat
tak je to bavilo a svět se jim zdál konečně normální
z laboratoře Akademie věd zní překvapivý objev
že lidský genom 
je po tisíciletích dobře připravený na vládu blbců
ale je v něm jedna neopravitelná úchylka
že si je volí...
Bůh myslí celé dění najednou
mi šeptali ve snu andělé Gabriel a Michael z Koránu
napiš o tom píseň
Adam s Evou by ji také chtěli slyšet
ráno jsem s Lazarem vstal a chodil
píseň zazpíváme on-line dvojhlasně
ale až David konečně doladí harfu
a Marsyas hlavou dolů 
nasadí správně flétnu do právě stahované kůže

pátek 17. dubna 2020

Pád do propasti byl střemhlavý
ale to jsme ještě v březnu 1968 nevěděli
když jsme s Petrem Kalandrou Slunečnicí
dvojhlasně otevírali Karlův most
Petr neustále citoval Medvídky od Kolína
pane pane budeme si hrát
vypravili jsme se ujistit, že Kopidlno opravdu existuje
a ta radost se mi po nespolehlivých tkaničkách paměti vrátila
když čtu, že Vilém Antonín Brouček z Kopidlna 
františkánský theolog od Marie Sněžné
byl v 17. století významným obhájcem aktuálního nekonečna
pane pane budeme si hrát
odjel jsem na venkov, třešně a jabloně kvetou
když jsem prochladlý usínal nebe kvetlo hvězdami
a když myslím slovo kopidlno, zapomínám na vládu roušek
její figurky skládám do muzea nepoužitelných loutkových divadýlek
zavřeli se na všechny východy ve slonové věži miliard
kašírovanými sekerami si odsekávají porce svých dílů
z kapes vytahují zákazy
které si na červené trenýrky poznamenal Klement Gottwald
a je to blbé, jak Stalinovy jazykozpytné úvahy
není to první nákaza, která polechtala lidstvo 
ale tahle nás načapala při přesvědčení
že už nic nepřekvapí, když i porno je volně přístupné
neprší, slunce peče nohy hospodářského růstu do popálenin 
předseda vlády koktavě třikrát denně vysvětluje
že to Šalamounovo hovno je strašně chutné
a ministr vnitra oznamuje, že další je už z Číny na cestě
a jak vysvětlovala jedna geoložka
po třiceti milionech let
se příroda zase vrátí v celé své rozmanitosti
a já s Vilémem Antonínem Broučkem z Kopidlna vím
že to nebude poprvé ani naposledy

sobota 18. dubna 2020

Je tíživé dusno pod mrakem
pohled na kvetoucí stromy nepomáhá
bolavá hlava mě zadupává do podlahy
a i když celý život bydlím v samotě
a z té sklízím ovoce toho čím jsem
je to už několikátý týden jiná samota
co začíná vztekle skákat po zašpérovaných domácnostech
z falešného rámu se odlupují drmolivé vládní hlasy těch
co sedí na pokladnách a zpívají meluzíniným hlasem
své kýčové omalovánky o záchraně národa
ale netroufají si vyhlásit kdo bez viny jsi
neboť cesty jsou plné kamenů
a ty miliony ohnutých hřbetů
se možná narovnají
po probuzení si osahávám tělo, jestli opravdu žiji
listuji v knihách a obrazech, jestli jsem to skutečně já
rourami za obrazovkou šmátrám po světě
a teprve až mi otevřeným oknem vletěl rachotící čmelák
jsem se uklidnil
přilétla i vosa a pak už jen dusivé ticho pod mrakem
mohutný organismus státu odkrývá své nemravné rozkroky
a za rouškou dračí hlavy není vidět posměvačný škleb
dějiny neskončily
i když se zdálo, 
že je posunují už jen obdivuhodné půvaby ženských křivek
které chvíli klamaly i v Davidových žalmech...
tak dobře
uvařím si polévku a černou čočku
a znovu si ověřím, že Masaryk v roce 1935 
skutečně vyjednal s komunistou Rudolfem Slánským
zásadní pomoc udělat z nechtěného Beneše prezidenta
a tím po vypatlaném státu ze zbytečné nenávisti
ještě v posledním zbloudilém výskoku naskicoval
jak bude vypadat dnešní...co vlastně?
zabijačka hradního kancléře?

neděle 19. dubna 2020

Celou noc pršelo 
a hudba střešních oken 
vyprávěla dlouhé úseky šťastného života
a pršlivých nebeských maleb na plátno stanu
od Portugalska po Itálii
píseň Mrholí vytrysklá na zapadlé francouzské louce
včerejší bolehlav se rozpil do mokrých fleků na suché trávě
a ranní pohled na květy 
rozházené po neukázňovaných stromech
mě natolik zaujal
že mi budou celý den ukradeny nejistoty z Wu-chanu
miliardu lidí s miliardou znaků nepochopím
stejně jako ty Bolsánovy různé velikosti nekonečen
třešně, jabloně, viry, jezevce a mamuty z tajícího ledu
vidíme přes svitkové zavináče genetické bibliografie
vědci mluví tak názorně, že už si to vysvětlíme sami
Ježíš snesl na karanténní poušť opilecké Tour de okýnko
ze kterého byly vytaženy dřevomorkové kořeny EET
a rozveseleni v motavé jízdě jarní krajiny s barokními mraky 
vtipkujem o zalícovaném kankánu ministryně financí
ano
vyděsili nás, ale tlaková vlna nerozbila okno
zavřeli hranice, ale nepopravili vítr
a kázeň bez postřílených rukojmích je bim bam
a bim bam jde lesem, sklepem, půdou, věží i rozumem
na otázku bim bam 
nemá ministr zdravotnictví odpověď ani zpívanou
vláda stojí s rozvázanými tkaničkami 
zmatení rodiče také vyhrožovali domácím vězením
ale netušili o knihách pod peřinou 
upozorňující na ten nejvyšší stupeň pomíjivosti
moc vladyky s přísavkou chobotnice bohatství
Alexander Velký zkapal na kousnutí komára
Sovětský svaz vtipně pádnul na skloňování 
gorba, gorbu, gorbiádov
a kdyby měla klobása křídla
nebylo by ptáka nad ni

pondělí 20. dubna 2020

Člověk sebe očichává ze všech stran
naše osamělost neopakovatelného originálu je plná výčitek
že ji nejde doplnit vlastní dokonalostí
zázrak neopakovatelnosti je tu beze mne 
tornádo oplodnění rozvrátí cokoliv, co mu stojí v cestě
a my pro to neděláme nic, než to nejobvyklejší
jde jen o tření sliznic, říkal Tristan Tzara
z lásky, nenávisti, z pohrdání, z trestu, z rozumu
obdivujem, milujem a nenávidíme ženské a mužské tělo
dočítám se, jaký jsem byl když mi byly dva milimetry
a pak tři centimetry
jak jsem poslouchal z plodové vody hudbu
a i kdybych kotrmelcem v nekonečnu 
se přiblížil své udivující zázračnosti
síť pochopení přes takovou velikost nepřehodím
to jen lovím v žaludku ryby
která plave v žaludku větší ryby
která zase plave v žaludku ještě větší ryby a to nekončí 
saháme jen po blízkých tělech a číslech
mnohá neopakovatelná těla v odporu odsunujeme
některá opakovatelná čísla vyzdvihujeme
zítra se narodím, ale v cestě mi stojí dnešní narození Hitlera
a pozítří se vztyčí plot narozením Lenina
já se ve svém datu opírám o anglickou královnu
a na takové pošetilosti vzniká příběh člověka
příběh, kterého se ti nejbližší v kaluži konečna chytají
dívám se z okna do slunečného dne
vidím statek, který už nemá význam
a právě proto ho nezbořím, protože pamatuje ztracené
o jehož nedosažitelnost nechci přijít
studna napájela koně, krávy, vepře i lidi
hluboká, široká, vyzděná kamenem
a já nabubřele považuji vodu za svou 
a lekám se malodušně, že mi vyschne
jinou vodu než tu nebeskou z oblohy nemáme
každá řeka i studna jsou jen další kapitolou mraků
nemohu do politiky ani do války ani dokončit úklid
neboť ničím nezadržitelný údiv
mě teď svléknul z kůže 
do božské propasti větrného slunečného dne

úterý 21. dubna 2020

Dějiny jsou jen poklička na obrovském kotli skutečnosti
občas ji někdo nadzvedne a hned zase upustí zpět
skutečnost pálí a štěkavě funí jak parní lokomotiva
co táhne krajinou srovnanou železem národních kolejí
které nikdy nepřipustí
že to s těmi kuličkami v jarním důlku bylo jinak
a že vyškrabání a obtahování některých dat a letopočtů
vede k vraždám a vytlučeným oknům ženských ubytoven
med překroucenosti si matláme za krk a pod košili
a vlasteneckou palicí zatloukáme kolem dětí ohradu
která je pravdivá jen svou lží 
a pokud je pravda mohutná velehora
je lež na severní straně úžasná sjezdovka 
velkého i malého slalomu
Gottwald se stává krásným jako youtuber
Slánský jako influencer
a Masaryk půvabným jak vyhrnutá sukně při šlapání zelí
celá střední Evropa spadla do kaluží zbytkových států
kterým čínský virus zvedá drátěné hranice až k nebi
aby ty odkloněné miliardy vypadaly jako cosi pro zdraví
předsedové východních vlád si nechávají šít narychlo nové kapsy
protože s tak snadnou loupeží žádný z nich nepočítal
mám narozeniny a to je důvod k pochybnostech o sobě samém
výročí nejsou svátkem, ale výčitkou
i když lze žít jen jak buňky kážou a bakterie vysvětlují
lze si nechat urvat hlavu a mít jizvy po biči na zádech
a hlasovat pro ještě tlustější karabáč...
stále zapomínám, že to po mně bude někdo číst
žádný strach, jsem stále milující a plný pochopení
pro zraněné chlapce zanechané k pomalému umírání
na oslavovaných vítězných bitevních polích
smrt před tebou, smrt za tebou a bojuj
poklička dějin padá zpátky na horký kotel skutečnosti
víc než obláček páry neunikl
je slunečný a větrný den
já počítám kolik je mi let a kolik ještě budu mít dětí
a jak propastné je moje neumění
do kterého si nenechám mluvit

dnes jsem nic nezvládnul, tak jsem sáhnul do klobouku:

čtvrtek 30. března 2017

VČEREJŠÍ BÁSEŇ
Sáhnul jsem do včerejší básně a už to nejde umýt
plaché slunce na mne za to kouká drze posměšně
protože mám naspěch a myšlenky se podbíhají
tráva je už zelená
ale nevzpomněla si ještě, jak se roste
do největšího temna se upadá při probouzení
a já jen zkouším, jestli vidět a žít se sobě podobá
ale tu svobodu nemám ve vetešnictví
kudy si život uspořádává cestu
a tváří se, že to platí i na skalách
vrcholcích hor
nemohu se vyznat
staré brýle, rozbitá almara 
a majetek po zavražděných odvádí pozornost
já se otřásám 
a pokud ze mne občas vypadne slovo
tak patří jen mezi ty, co se píšou a nikdy nečtou
jako mraky shora
a když se vysype knihovna
už se knihy nemají uklízet 
jen namátkou po nich sahat
a po čem jsem sáhnul teď, nebudu otevírat
mohla by to být zase ta včerejší báseň

pátek 24. dubna 2020

slova se už třetí den nehrnou
vyplašil jsem je
začalo být jasno, jaké mám s nimi plány
rozutekly se po usychajícím lese
za hradby průmyslové revoluce
do písku bramborových řádků
tupost mnou prostoupila jako omamnost bez kouzla
chvíli jsem letěl za vážkou, ale byla pomalá
do vzduchu vypouštěla ochranný inkoust plný otázek
nebylo možné se jim vyhnout
a když se objevily zlaté mouchy nebylo už pochyb
že mě nikdo nevidí ani nehledá
letěly za mnou
tlačily ať se vznesu nad stromy
ta poušť za nimi pochází z člověka
který nechce znát utrpení ani z vyprávění
nevidí si na špičku posledního slova
opuštěná města nejsou projekt zmateného architekta
to jsme my
hromady pohybujících se buněk, bakterií a virů
v novém čínském příběhu 
ale je marné to připomínat a budovat archivy
nikdo už je nedočte
a nezjistí, kdo vymyslel nesmrtelnost
bez níž nelze psát ani ničit básně
sedím v koupelně na zemi
a než vylezu na strop
a osprchuji se hlavou dolů
pokusím se v zrcadle přečíst
jak jsem to dnes myslel
v halách mé rozlehlé montovny básní

sobota 25. dubna 2020

Jsou místa na těle, které k nám mluví dlouhými větami
přesvědčují, zatajují, vydírají, nejdou vypnout
vchází dovnitř a umí vyčnívat
jsou napnuté i zranitelné
umřít je nepochopitelné a být zabit nemožné
nasloucháme tělesnosti
je starší než myšlenka i údiv
otrocky ji následujem a ptáme se pak jiných
co jsme to provedli
duchovní vůdci se hroutí při pohledu na nahou ženu
a nahého chlapce
policie to křížkuje do svých nechutných deníčků
není rozumět ani písmeno
sebe jsem si nevymyslel, ale trest je připraven
začíná přestřižením nebo překousnutím pupeční šňůry
vytéká zpod dveří kostelů
je marné vysvětlovat Boží dokonalost
to až když strach začal bloudit v gramotnosti
a vyrukoval s malováním zavádějících obrazů
celá knihovna jimi zahnívá 
propadá do rašeliniště smyslnosti a matematiky 
vzdálených od politických downtownů
a nedomyšlených věží katedrál
osamělí monarchové nechávají vybíjet vlastní obyvatelstvo
pro lásku
Babiš i Masaryk chtějí mít svá území jistá
oba se zmýlili
předseda vlády ale ví, že je nesmrtelný
Burové skupují půdu, aby pak vzývali svou vlast 
plnou černochů
Američané kupují Aljašku a teď chtějí Grónsko
násilí na ženách je jiné než to ve válce na mužích
co prožívám každý den se svými malinkými dětmi
nejsou tělesné blízkosti uprostřed bitevní vřavy
malá zvířátka lezou blaženě po svém velkém zvířeti
dotyky dítěte mluví dlouhými větami
vcházejí dovnitř a umí vyčnívat
karanténa prohlubuje nevědomost
ale kdybychom s ní neztráceli trpělivost
byli bychom o krok blíže poznání
až bychom se vznesli do nirvány osvícení
ve které už žádné poznání není
jen výjimečný stav, co nekončí

neděle 26. dubna 2020

Před třinácti lety 
jsem si k narozeninám koupil kvetoucí sukulent
život měl spravedlivě a logicky končit
loučit se kýčově tesknou předehrou 
k muzikálu na který už publikum přestává chodit 
jenže vždy jinak vynalézavá budoucnost 
začala být dramaticky radostně nesrozumitelná
sukulent kvete každý rok čím dál bohatěji
opancéřovaná poklice šedesátky pukla
a začaly se zase sypat písničky
nahlédl jsem do kotle
kde měly čekat už jen stářím připálené vzpomínky
jenže jsem zahlédl kouzelné zrcadlo
nebezpečně se z něj pářilo všemi barvami
sukulent kvete
tu polívku jsem se bál okusit
že mě očaruje a já vyběhnu za ohňostrojem
že si přestanu skicovat náhrobek zpopelnění
bál jsem se neumřít včas
stejně jako návratu z emigrace
obojí ale uskočilo mé představivosti
i to, že vězni si nevědí rady se svobodou
dnes jsem se vzbudil nervozitou z toho
že výjimečný stav brzy skončí a co dál?
sukulent kvete
děti za dveřmi si s řevem hrají na indiány
sukulent kvete
zaskočení politici ve své nenávisti k občanům 
se uklidňují slovem rozvolnění
soudce se nepostavil proti moci osaměle 
moc se postavila proti zákonu a zjistila, že ejhle
znejistilo to i bitvu na Bílé hoře
česká poslušnost sice začala sázet mrkev a hrášek 
rozjasněná obloha se tváří, že přikyvuje tomu 
že si místo jara chamtivě hrábnem rovnou do léta
jenže tím blahobytem vymodlené sucho
nám rozpráší hlínu pod nohama
rozvrzá lesy do soušek, kterých se nezbavíme ani požárem
pozve kudlanky a zaplní sklepy jedovatými pavouky
zlozvyk přebytku začne z kapes vytahovat hladomor
sukulent kvete
a posmívá se mi
že jsem tak odpovědně přemýšlel o stáří
a teď ještě o konci světa
sukulent kvete

pondělí 27. dubna 2020

Je to oslňující, je to slunce
svítí otevřeným oknem a nemravně otevírá květy
nesmlouvavě zvedá jaru sukně
než se objeví šavle moralizující trávy
se svými koňmi, ovcemi a krávami na zádech
všude znovu neproniknutelný potrhaný rubáš listí
už nás nikdo neuvidí, můžeme si lehnout za křoví
zástupy služebných lesů a zotročených polí jdou krajinou
člověk to má v žaludku a ve všem od pasu dolů
budeš mít nohy nahoře a já dole a ty pak dole a já na kolenou
sahám si na čelo, nemám horečku, přesto nechci nic vědět
nic, nač nesáhnu rukou a nezaostřím okem
samohana neléčí, ale připomíná co není vidět
posunuje sen na další stanici ztracenou v kopcích
staré ploty jsou krásné jak mladý drvoštěp
a hra mezi narozením a smrtí umí být nudná
jak čerstvě vydlážděná cesta mezi ještě nepostavené domy
nebo domy už stojí a jdeme k nim koryty regulovaných potoků
všechno připomíná něco
neopakovatelnost není, pokud si na hrudi neroztrhneš košili
malíř tě zachytí pod barikádou na které mává praporem nahá žena
jiná nahá žena s mečem v ruce 
nezve na nezapomenutelné orgie
v druhé ruce má váhy
všichni si ji mlsně prohlížejí
proklínají sochaře za jejich neoblečené sochy u vchodů bank
vládní noviny konzervují parazity
lezou z nich klíšťata, muňky, vši a štěnice
nelezu z nich já ani ty
několik nenarovnaných potoků se ještě zachovalo
i jejich vzrušující tanec krajinou
který vládci z kýčových paláců nezahlédnou
ani neukradnou
pozvolna se svlékám
mám přece svátek

úterý 28. dubna 2020

něco mezi bezvýchodným nepořádkem 
a staroromantickým zátiším je můj stůl
něco mezi propastí a nečekaným pohodlím můj život
báječná hlučnost samoty o šesti strunách
a každodenní karanténní honička s hustě psanými řádky
krajina na žluto a králíci na kraji lesa
mrtvé myši a mrtvé sovy
z celého světa úplně stejně špatné zprávy
automobilky pátrají
jestli šroubovák držel netopýr a pak ho dal luskounovi
nebo to byla montovna virů v Říši středu
k popravě ale už došlo
kat je ve vyhnanství na pustém ostrově
o který se rve Japonec s Mášou Azbukou
nedozvíme se nic jen prohlížíme modely beznaděje
říká se jim národní hranice 
pandemie vlastenecké promořenosti
úryvek z rozsudku doživotí v kobce Aloise Jiráska
kopce plné šibenic národní měny
morová vlast a nakažlivá otčina
výjimečný stav života bez paměti
Prymula s čelem cvičeného vepře
sprejuje podoby smrti na vstupní brány kamenolomu
prezident krká
že zákon neukazuje cestu a nedává smysl
předseda vlády svléká kalhoty
všichni na něj volají, že až po desáté večer
loupeživí rytíři politických stran se po sobě závistivě ohlíží 
modrá planeta se nezelená
Klausovy ropuchy chčijí do všech pramenů
tisíce chybějících uprchlíků dělá z Vysočiny poušť
Duka je skopává z hradeb a mlátí kardinálským kloboukem
Hamáček motá sirotky do ostnatých drátů
mraky zase vodu odnesly a svítí slunce
vrátila se bezmoc, co strhává laviny z úbočí hor
a zavalí města i daleko v rovině

středa 29. dubna 2020

Prší
přejí si to pochybovači i věřící
žena v lehkém župánku z Prvního testamentu si stoupá k oknu
nemá roušku
František Tichý ořezává tvrdou tužku a nic jiného ho nezajímá
župan není zapnutý, nikdo to zamlženým oknem nevidí
Vladimír Holan kontroluje, jestli se nezmýlil, zvoní
dveře bytu jsou ale zamčené, zůstává na chodbě
ocelárny oheň v pecích nesfoukly
v bezdotykových knihkupectvích se otevírají průrvy v ledovcích
vláda vyfasovala plácačky na mouchy a soud je zabavil
bagry stojí, děti nechodí do školy
Theodorce jsou čtyři
a má plný strop nafouknutých balónků
vědecky přesný malíř Kubišta potápí francouzskou ponorku
odvážný voják na straně císaře pána
vrací se do opovržení a umírá na španělskou chřipku
Gustav Klimt umírá na španělskou chřipku
a hádej, padesát nebo sto dalších milionů umírá stejně
prší
španělská chřipka nekončila klimatickou katastrofou
tenhle dortík jsme si za poslední století upekli sami
německé železárny si přejí ohleduplnost k životnímu prostředí
čeští hraboši v polích i v prezidentském salonku si to nepřejí
malí zemani obsazují velká královská sídla
nahota pod županem a krajina bez větru
bez hukotu vysavače nejsou narozeniny ani Štědrý den možné
přestalo pršet
zajedu pro objednaný dort, španělské víno
francouzskou sušenou šunku 
a holandské nakládané rybičky z ruského obchodu
nedávno měli ještě nasládlé gruzínské víno 
se Stalinem na etiketě
ruční brzda karantény nás o bohatství nepřipravila
Rusové před pádem do propasti strhávají Gandalfa s sebou
lžisochy ale chtějí nechat stát a nenávidět
vrah v Praze, ale ne první od roku 1945
co je ale Theodorce po tom
před čtyřmi lety jsem viděl
jak byla při svítání vytažena do nádechu a života
zkrvavený králíček vytažený z ženského klobouku
první vteřiny na těle matky už ne pod kůží
pupeční šňůru jsem přestřihával na dvakrát
a tím zmátl sudičky
pak vyšlo slunce
oslněn jsem odjížděl
nepršelo
a neprší zase

čtvrtek 30. dubna 2020

Je oslnivě pod mrakem
z omítek činžovních domů sálá horko
ale je to zpráva z okna
z chodníku prý vše vypadalo jinak 
už to trvá dva měsíce a ještě nevíme k čemu
dopravní značky byly odvezeny do strategických zásob
ulice bez lidí a lidi bez automobilů
nafta směšně nepotřebná 
bloudící vlády vyslýchají znalce jeskyní
ti blouzní o tajných vchodech jeskynních Keltů
a když skončí vysílání, řeč se točí kolem vděčných témat
ze kterého ministr vyloučil ženy
popisy jejich svlékání jsou ale nekonečné jak čekání na soud
je slyšet hlasité zívání vládních řidičů
pak někdo prudce otevřel dveře a recitoval jízdní řád 
vlaky i peníze se vydaly krajinou naslepo
hradní stráž háže medailemi po ptácích
o JosKajTylovi nemusíme kromě mnohoženství vědět nic
otázka Kde domov můj se dostává pro podvratnost před soud
byla zapomenuta svěžest boje o Rukopisy
v Bitvě národů u Lipska padlo víc mrtvých než na Covid19
vykřikují Lukašenkovi zastánci promořování
bitva u Verdunu je argument pro otevření školky
dobití Říma nabízí vyvraždění stařen a starců
oslnivost pod mraky se vytratila
je pouze zataženo
z protějšího balkonu se na mne dívá poštolka
dnešek nemá začátek ani konec
byl už včerejškem a bude zítřkem
prodávat klobásky, po kterých nikdo neumře nedává smysl
říká mi vesele řezník za plexisklem
parlament přece taky musí někdy spáchat sebevraždu
volá zezadu jeho žena a přichází k pultu se zkrvavenou sekerou
a jaké plány máte s tou svou hlavou, obrací se na mne
přejete si ji také useknout?

sobota 2. května 2020


Ty dlouhé básničky jsem začal psát kvůli této Theodorce, když se narodila.
Akorát před čtyřmi lety.
Teď si dám s publikováním trochu pauzu, čeho je moc, toho je příliš
a tahle radost se stejně nedá nijak vypsat.

pondělí 4. května 2020

Přepadení, nečekané a nepochopitelné 
zavřelo domovy a rozdalo kuličky samot
na kovadlině karantény srovnávalo žhavou křivku nákazy
když nás přepadli Rusové obchody fungovaly
vyčítat se nedalo nic
pouze nenávidět zase neschopnou vládu
hodila nám klacek na nahé prsty u nohou
okupanta jsme za bílého dne zmátli
zabloudil 
vládu jsme dodnes nenašli
nebyli jsme pobiti, malovali si vtipy na výkladní skříně
ale čas nebyl na naší straně a kdo zradil, tak z toho něco měl
dnes sice Rusové nechybí
ale tank a zrádci si nejsou jisti sami sebou
pod námi propast, ale jdeme po skleněném stropě
nepadáme do bezedných a bezejmenných průrv 
Číňanův velikonoční věneček má děravou roušku
a kapitalismus pod čínskou střechou
rozezná při každé vycházce do skal můj obličej
rozebere sperma
a spočítá, kolikrát za noc jsem se díval na Velký vůz
národní imunita stáda je pravá jako Rukopisy
Československo bylo založeno loupeží domova
pod nohama nečesky mluvících homo sapiens sapiens
a když přišlo henleinovské klepnutí přes prsty
zbývala už jen vražda a vyhnání 
do Olomouce jsem byl zavlečen narozením
ale vyhnán ze země zatím jen jednou
přestože český pravopis neovládám
Masaryk propadá do bazaru jazykoodlučných obrozenců
Gottwaldovu Benešovi příšerně páchne z huby
Brežněvův Zeman si začíná barvit obočí
Maocetungova sociální demokracie si sahá do kalhot 
a jako vždy tam nic nenahmatá
Klausův Duka tvrdí, že když mlčí nelže
opíráme se o vítr a ujišťujem vysychajícími koryty řek
ale můžeme milovat Evropu
jako jsme tu nahou krasavici na bejčku milovali vždycky 
a jak říkal svatý František
láska stačí, vše ostatní pak přijde už samo

úterý 5. května 2020

hledání nepropadá do minulosti
neuzluje budoucnost
je stále probuzeně mnou s rozcuchanými vlasy
sahá po kamenech, zvířatech i nahých tělech
neklouže po ledu a nebourá na dálnicích
knihy zavírá těsně před svatbou nebo usvědčením vraha
hledá
nalezení nasedá na odlétající kachnu
na kterou čekají regimenty myslivců se střelami dum dum
a peří, které z kachny po zásahu vybuchne
se pak klade na pomníky
které se tyčí tak vysoko
že z nich vidíme k dalším, které nenávidíme
lháři si peří vyšívají na prapory
z praporů pak šijí rudé trenýrky zločineckých prezidentů
strkají si péra do klobouků, které nesmeknou
aby mohli tvrdit, že bude líp
hledám
ale tvrdím, že nehledám protože zpívám
abych nebyl podezírán, že už jsem našel
a že to tajím před davem, který se srotil
aby se seřadil za mou peříčkovou pravdou
půjdeme s kraválem po ulicích až se s řevem sejdem na náměstí
na velkoobrazovkách uvidíme trpaslíky dělat kotrmelce
národ se našel a bude válka
já už jsem zase daleko za obzorem
a jaký užitek to přináší ptají se pekaři a řezníci
rozdávám vzdálenost vzkazuji
toho se nikdo nenají ani dům si z toho nepostaví
ani nesestaví jméno na náhrobní kámen
dodávám poťouchle
rozváží se nová várka upečených cihel
a čerstvě pomatených vládních rozhodnutí
a já si mám rozmyslet
jestli píšu báseň nebo politický pamflet
mám už se konečně najít
každý chce mít přece úspěch
a vydělat peníze
a já hledám

pátek 8. května 2020

Únava z krutosti, hlouposti a bezcharakternosti
která vyšívala od roku 1918 prapory českosti
se nepodobá dnešnímu slunečnímu dnu
jemně zacloněnému závojem mraků
roztlučených kladivem klidu do průhlednosti řízku
v kterém po chtěné nevědomosti není krev
ale jen voda pro sklenku s opojným habsburským nápisem
umně vyrytým vyhnaným Sudeťákem
zabitým Židem a utopeným Cikánem
a chorálem stálé nenávisti k uprchlíkům
národ sobě
dnes skončila ta nejstrašnější válka člověka
a začala další děsivá kapitola opojné československosti
která se krvavě rozdrobila
v nekončících pracovních táborech 
do ztráty svědomí a paměti
kde dozorci mluvili česky
i když s hrubkami mezi nevyčistěnými zuby
nahé tanečnice z Tahity na nás dělají dlouhý nos
a dupáním bosých nohou připomínají 
že na hnoji romantický zámek nepostavíš
z vyhnání nezaostříš půvabné fotografie romantické krajiny
na hrobě Neznámé znásilněné nezasadíš pomněnky...
slyším teď padající čelisti těch
co se zarudlýma ušima budou číst dál
ale nadávek bude méně, než kvůli kantilénovému zpěváku
s božským jménem
méně než kvůli potlučenému těšínskému jablíčku 
se šesti strunami
méně než kvůli exilovému Požáru v bazaru
v exilu být vyhnán z exilu je nedostižný úspěch
který se dá přežít s úsměvem jako Husákova amnestie
tři pražští politici jsou pod policejní ochranou
kvůli odložené přehlídce vražednosti na Rudém náměstí
a prezidentský zastánce nemocných prasat
by jim ze srdce přál kýble bezvýznamnosti
které by ale musel vytáhnout z vlastní žumpy
protože významná na něm je jen jeho nechutnost
slunce hřeje
čínský dárek nám stále přiděluje ticho soukromí
zalepuje ústa rouškami zaraženého mlčení a poslušnosti
vláda miliardovými košťaty 
vymetá na zelené louce mohutné akry
pro monumentální plány spojených čapích hnízd
sklízíme semínka, která už sto let vlastenecky strkáme do země
před sedmdesáti lety skončila ta nejhorší válka člověka
člověka národních tanců
těch slepých tanců mrtvol po mrtvolách
otevřely se dveře
vešla holčička s otázkou: bude sněžit nebo pršet?
slunce za velkými okny svítí dál
my vystřihujeme velblouda
slona už máme od včerejška

úterý 12. května 2020

starosti o tělo unavují 
karanténa vyčerpává nenahmatatelným prázdnem 
v Lipsku jsou z toho demonstrace
řvou a dupají, že virus neexistuje
nelze na něj sáhnou, nelze ho vidět
lze pouze ztratit trpělivost
ti co přežili válku na začátku každé bitvy říkali
to bude dnes mrtvých
ale nemysleli sebe
znáš někoho, kdo to chytil?
ptal se mně rozzuřený hospodský vyhnaný na ulici
neznám
lžou, nic není, chtějí nás jen ovládnout a ožebračit
je to šílenější, než za komunistů
mlčím
za bolševika byl člověk chudý, stísněný, plný strachu
nic nikam nevedlo
krajina se rozkládala jen k ostnatému drátu
k běžícímu trhajícímu psu a letící kulce
hlad za mnou chodil každý týden
šedivost, bezvýchodnost, bezvýznamnost
už si to neumím vybavit
a popsat rozzuřenému hospodskému
už nevím, jakou nadějí jsem žil a psal písně
které se teď v moři svobody topí a padají ke dnu
zpívat plnému sálu ponořenému v hlubokém tichu meditace
dnes už jen první slovo nutí k přepnutí na jiný kanál
beznaděj měla trhliny radosti
nic nebylo přístupné, ale holky se chtěly každý den svlékat
klaněli jsme se před nimi jak před bohyněmi
a snadno přehlídli přes rozepnutou halenku heslo 
Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak
bylo to tím betonem nesvobody?
zpíval jsem pravdu a policie se v tom nevěřícně nevyznala
myslím na děti
obdivuji tvou sílu, lásko
míval jsem ji taky?
konečně objevuji velké příběhy
které ty malé vlastní přežité bitvy zacloňují...
ty malé vlastní bitvy

středa 13. května 2020

Stojí před kamerou a mluví nám hluboko pod pupek
nevěřícně osaháváme jejich slova v kalhotách
mluví dál a my zkoumáme oblek
jestli je opravdu ušit tak mizerně
stínohry zločinů uskakují
nezahlédne je vlaštovka ani netopýr
vyhrávají volby
pak volí za plentou sami
jen některým prasknou střeva a vytečou přes Hradčany
jen některým prasknou nervy a lžou příliš průhledně
a z plukovníků
kteří umí poroučet divizím vorů na Žluté řece
na nás padá strach 
kladou pasti
rozzuří k nenávisti
straší, že dojde rýže a ventilátory
brány se mezitím tiše zavřou
panty nevržou
namazané versailleskou mírovou konferencí
Žižka na Vítkově zvedá Koněvův palcát
vyschlé vodní příkopy jsou zaplněny mrtvolami 
přikryty mnohametrovou vrstvou roušek
každý si oprátku plete sám je rozhodnutí krizového štábu
věšet se bude v dvoumetrových odstupech
aby nebylo slyšet jsi tu také bez rozsudku?
plukovník zavazuje španělskou botu plnou hřebíků
v italské opeře před prázdným hledištěm je křik
admirál řepkových moří stojí před kamerou
mluví nám kostrbatě hluboko pod pupek
sousedce pod kalhotky
které si obléká na cestě k volební urně
je plná popela
plukovník chytře testuje, zda popel je z tvé babičky
loupežníci za rozoranými mezemi rozhazují polnosti
pro plukovníka už uklízí Slánského celu 
Stalin vytahuje román Jak šlechtit lásku k zachráncům
přestřihuje pupeční šňůru první hospody
z Venušina pahrbku je vidět, jak nuly miliard obtočily zeměkouli
a z Marsu sledujeme
jak Panna Maria zakládá farmu na draky

neděle 17. května 2020

Zas den tu je, noc pominula
slunce si lehá do trávy
kde rozděluje barvy květů
a listům stromů vypráví
jak dočasnost je nedostižná
a věčnost temná, dálkou pružná
svou tajnost nikdy nepoví
věčnost nám říká, každá míra
je pouze zdáním rozsáhlá
rozum to ví, že jenom víra
mocnost věčnosti načrtla
sáhla na ni a neví o tom
že bezmezností jenom atom
si tuhle klisnu osedlá
a přítomnost svou čmáranicí
dává lidem pravidla
že obrazovky na nás zvrací
ta kolektivní povidla
která tak jako klíh nás slepí
my vidíme, přesto jsme slepí
v proudu, co nezná stavidla
internet a facebook bohů
nás závislostí přivázal
že teď a hned já mluvit mohu
že přede mnou je plný sál
mužů, žen a malých dětí
mám je v moci na oprati
já nejsem otrok, teď jsem král
však v prudkých proudech informací
si úzkost váže uzlíky
a sebevražda lesy kácí
a rozfoukává uhlíky
těch požárů, které se blíží
a prudký vítr jenom stráží
ty temné, horké oblaky
globalizace, koronavir
a politická chamtivost
jsou mistrem loupežnických manýr 
a ve lži našli obratnost
a v dotykové obrazovce
paseme se jako ovce
splněn cíl, promořenost

pondělí 18. května 2020

smrt s námi vždycky v houfu stála
co nemoc, kulka, nákaza
a vítězně nad bitvou čněla
když padla války námraza
a my jsme zbraně rozdávali
bili jsme se a zabíjeli
v srdcích nám vládla pavéza
smrt nám pak chladně hlínu stlala 
bez ní se nešlo narodit
ať byla velká, nebo malá
ta nedala se ošidit
když se jí chtělo s morem přišla
zabíjela, jak koho našla
a nemínila rozlišit
morové sloupy v svojí kráse
nepochlubí se původem
náměstí prostřou lidské mase
půvabným ženským pohybem
svatých, co ladně v temném tanci
strašlivých chvílí byli svědci
možná i jejich důvodem
Mizela města, osídlení
hromadný hrob vždy svědectvím
a záznam utrpení není
to jen v sešitu početním
jsou čísla v pěkné úhlednosti
kostnice kras je plný kostí
pod Ježíšovým znamením
z osudů lidí málo známe
potůček jen, ne oceán
že Osvětim si postavíme
nekázal Bůh, ni ďábel sám
to jenom člověk z hrozné vášně
třešničky krve mlsal lačně
myslel si, že je smrti pán
tehdy možná i smrt se smála
když kosu lidstvu svěřila
všehomírem se rozhlížela
a na křik dětí nedbala
muže a ženy, starce, koně
rozprostřela si na svém klíně
a jejich život smazala

neděle 5. července 2020

ten vláček z dětských vozíčků uvízl někde na cestě
svítí slunce a vítr výhružně kymácí stromy
osoba, v zrcadle před kterým nestojím, jsem já
bezmocně se z trávníku za domem dívám
jak mizím pod nejspodnějším mrakem na obzoru 
a tam jsou i skryty detaily ženského těla 
které mi lámou kosti pevných rozhodnutí
kdybych to nebyl já, tak by s tím šlo něco dělat
sedím sice v lehkém letadle
ale před nastoupením jsem rozmlátil křídla
benzín rozlil po vlčím máku
několik klád se podařilo nastartovat
a dokonce se zvedly kousek nad zem
ale smíšený les začal skandovat rasismus, rasismus
o kterém jsem nikdy neslyšel
symfonickým výkřikem oznamuji
že už si pode mne, nade mne, vedle mne, nelehne žádné děvče
a ani černoška na kterou myslím celý život
myslím křivolace o nahých černoškách od okamžiku
kdy jsem ještě netušil, že existují
jsem narozený na moravských snopech rozházených po poli
a pod nimi se množila ta černá pohlaví krasavic
jejichž ňadra rostla všude po lese jako houby po dešti
kvůli kterým se pomníky staví a nekácí
ale doba je tak trysková
že zažíváme stejných pomníků vztyčovaní i shazování
a při myšlence na pohlaví černošek zase vztyčování
Koněv a Churchill byli černoši  
Marie černá jak bota svléká mulatku Magdalenu
Jan Křtitel s odulými rty vstupuje do Koránu
a jelikož všichni proroci musí být černí
je uvítán dechovkou z Poseidonových mušlí
můj táta černoch uvízl na stromě
podřezal si všechny větve pod sebou
aby se donutil objímat kmen
a matka dupe pod stromem a zpívá bubu bubu
a já od narození černý jak saze jsem vytáhl bílý nůž
a zařval nás černochů se budete bát
takže mě do vesnické hospody pustili
ale pivo právě došlo
ale prý mi zítra postaví pomník z bílého mramoru
svině

pondělí 6. července 2020

Co všechno zamlčím
když se dívám na zelené křoviny ve větru a slunci
a napíšu slova, která na tu nádheru upozorní
co všechno nevejde na papír
když si nevzpomenu na dnešní sen
a nezahrnu žhavá pohoří lidských utrpení
a zpozorním jen myšlenkou
že bych měl po sobě utřít stůl v kuchyni
v zapadlé domažlické vesnici 
kde jsem včera večeřel chobotnici s černou čočkou
takže s ostychem
budu večer pozorovat křivé borovice na kraji lesa
ale lekat se toho, že to po mně někdo bude číst
je rozdíl mezi ostřím, které brousí slepá spravedlnost
a ostřím, které zavraždí
na jednom meči
umřít se dá i kulkou, kterou vystřelím po vrahovi
a odražená zabije mne
nelze domyslet důsledky jakéhokoliv slova řečeného nahlas
a nelze popřít, že je to zároveň úplně jedno 
účastním se kavárenského broušení poezie 
na elektronické pavučině světa
a větrám slova couráním po ulicích a po krajině
Bohumil Robeš a Jiří Hejda psali básně po motácích a paměti
a desetileté vězení je vyškolilo jen v nekonečných samotkách
co napsali se nedá číst, protože žili život, který nešlo žít
čtu je opatrně v propasti mezi otřesem a úžasem
a bleju z Nezvala a Bondyho
a je mi úzko z několika milionů těch
kteří se 28. října 1918 ocitli se svým nářečím němčiny v cizině
kde sice měli minulost
ale Masaryk už jim žádnou budoucnost neplánoval
a umně vypaličkované závoje Karla Čapka
přikryly krásnou češtinou rozsáhlé bažiny zločinů
na které podle plánu došlo...

úterý 7. července 2020

Nemá cenu mluvit o samotě
když je tu tak velké příbuzenstvo
červům si sice na vládu nepostěžuju
ale sežerou mě
a když budu rychlejší, tak si je uvařím já
rozumíme si
příbuznost se žralokem je ještě nápadnější
chutnáme si navzájem
a zahrne se do toho celý svět jak velká rodina
jen nesmím opilý usnout v korytu prasat
které pak rozbourají jak Kartágo
a do mne 
ztotožněného s vepřovou kýtou 
zapíchnou českou vlaječku
na zkamenělém dinosaurovi rozeznám kostru svého těla
zbývají už je stromy
které živí mě a pak se živí mnou
je to tak strašně vážné a směšné
úžasné a ponižující, že začínám rozumět
proč je dalajláma pořád rozchechtaný
a proč nemůže být ve vyhnanství
jeho návštěva ve vlastním těle je přítomností všeho
a nevadí mu paraziti, co mu v noci kradou šály
mniši hořící jak pochodně
laviny balvanových politických štěrků
zabíjí, zkracují život, pletou převýchovně mysl do copánků
namočených do kyseliny vymývání mozků
omotané žiletkovým drátem 
politika nástroj zla
nepoživatelná a nás požírá
nevíme, co chceme, přesto žijeme dál
a pak už nic
kromě zlatého ženského náramku z hrobu keltské královny  
řediteli muzea jsem řekl
že mi jakékoliv vykrádání hrobů vadí
rozepnul si poklopec a tvrdil
že se mu tam při obědě nasypaly drobečky od moučníku
jestli se nechci podívat
on že tam pořádně nevidí

čtvrtek 9. července 2020

Stěžoval jsem si na nesvobodu
pak otevřel poštovní schránku
stížnost mi došla
musím odpovědět
je to ale tak soukromé
nejasné a zároveň do detailu přesné 
že mi to sahá a drápe po těle
rád bych se vymluvil
volby, vláda, soudce, prezident
ale když se podívám do zrcadla, vidím je všechny vedle sebe
šklebí se na mne při trhání chloupků z obočí
dávno zapomenutý Babiš (opravdu se tak jmenoval?)
prý vedl firmu na ušní maz
a hradní masokombinát na urážky měl také jakési jméno
všechno padá do zapomnění
Ibsen prý zapomněl, že psal divadelní hry
Reagan zapomněl, že byl prezidentem
já zapomněl, že se do básní nepletou politici
holky se kvůli tomu ke mně otáčí zády
a ženské by mi za to uvařily jen čočku s volským vokem
nefungující lednička, nevystěhovaný stůl, nepokosená tráva
nepořezané dřevo, zatažená obloha
a on-line dostupnost nahých těl
moucha chycená v síti mobilních signálů 
a zázrak jazyka, díky kterému jsem se dozvěděl
že moje stížnost nestojí za řeč
hrabu se jen v hromadě už dávno přebraného štěrku
skutečnost je nezapamatovatelná
historie překroucená
a děti přešlapují jednou nohou v ráji jen chvíli
než vystoupí 
a naučí se od nás si také stěžovat na nesvobodu

pátek 10. července 2020

Vítr tak otřásá stromy a uhýbá větvemi
že prudké slunce je nezažehne
ale listy nemají kam utéct
vyplazují jen jazyk
ještě si dlouho počkáme
než slunce napřaženou hokejkou odpinkne zemi
a nepomůže se naučit jména všech už vyhynulých zvířat
dokud se na seznam nedostaneme sami
rozmazaná písmenka archeologie vypráví o mexických studnách
pak už se to nedá poslouchat
ruší to dodržování odstupu
vždyť ten virus tu nikdy nebyl
uvítali jsme ho slavnostně a také mu oznámili, že se s ním loučíme
není kam spěchat vzkázal horníkům
a rozjel se do amazonských pralesů
v Bílém domě příkladně po americku hloupý prezident
je šokován, že musí vyhlédnout z okna
umývat si ruce
odpovídat na otázky
a když se mi včera spletl vznik Kyjevské Rusi
s ardenskou ofenzívou
vyšel jsem ven do měsíční noci
bylo ticho a svítily světlušky...
teď začíná letní bouře
lehnu si na trávník a vím, že se mně liják lekne
a Panna Maria
která mě celý život z dálky obchází
zašeptá
že nesmím věřit všemu
andělé
kteří letí kolem hlavou dolů
mě napomenou
ať už žádné básně nepíšu
a když píšu, ať je nedokončuji
a když dokončím, ať to nikomu neukazuji
a když ukážu, ať do toho nepletu ženské prádlo
a když zapletu, ať pochválím nahotu
copak už jsi nezažil dva porody a nevšiml si
že slonice to mají jednodušší
další porod se bude podobat modlitbě
ale musíš slíbit
že se pak už nikdy nepodíváš do zrcadla

středa 29. července 2020
Stýská se mi po prázdných ulicích
viru se stýská po plných nemocnicích
ta touha začíná stejně, jako hromadná recitace Koránu
ale na konci se potká mír s vraždou
jako vzácné kázání husitského kazatele
s chomutovskými muži upálenými ve stodole
nebo to byly ženy a děti?
uspali jsme čínského netopýra v tichých kolíbkách karantény
spinkal a možná ani neměl sny
jenže my
co trpíme nespavostí a potrhanými klubíčky nepaměti
jsme vytáhli řehtačku
že mu vystrojíme státní pohřeb na lafetě
která byla nabita 
a popletená vláda to nevydržela a pochlubila se pazourkovým křesadlem
fanatický Kalvín pronásledoval kněze
kteří nenavštěvovali nemocné morem
pálil knihy i s jejich autory
poručil, aby se lidé nemyli
dotýkání se vlastního těla odvádí myšlenky od smyslu života
a tou je práce, práce, práce
Karel Marx se vzbudil
vytáhl pohrabáč a začal se hrabat v nevyhaslých kamnech
Karel IV se oženil s manželku svého miminka Václava
Anně Svidnické bylo 14 
a když ten první Václav po roce umřel
vzal si táta jeho vdovu
která mu teprve porodila skutečného Václava
mimo Čechy povolil pogromy na Židy
a jako pedofil je oslavován coby otec národa
posmíval se Mohamedovi
který se negramotně potloukal po pouštích 
a měl manželku o deset let starší
hinduisti si stavěli falusy vysoké jak mariánské sloupy
a nechápali, že je v tom nějaký rozdíl
Mussolini si vzal za vzor Jana Husa a zvítězil
Churchill nechápal, co by mělo být na fašismu špatného
když Franco je tak fajn kluk
a proč tedy by Poláky neposlat k čertu
když je celý svět nenávidí
virus vítězí i v amazonských pralesích
jsem na chalupě, co není po Sudeťácích
říkalo se jim Němci
i mojí babičce se říkalo Němka
a co po ní zbylo ukradl Beneš s Gottwaldem
a mojí rodině vystěhované vojáky o vánocích 1952 
na policejní stanici na venkově 
říkali komunisti Bývalí lidé
takže jestli se někomu zdá, že mluvím podezřele nevázaně
tak jako Bývalý člověk to ani jinak neumím

pátek 31. července 2020
Petr Pithart říkal, že národ je skupina lidí
kteří si některé příběhy vyprávějí 
a některé vášnivě nevyprávějí
mají na to drátěné hranice, dráby a jazyk
ty vypravované ve mně v pubertě vyvolávaly nenávist
po těch nevypravovaných jsou toužil
ale už Palacký je zakopal hluboko pod hnůj
na který bolševik navážel další nekonečné fůry vězňů
a Gottwaldových hoven smrdících vodkou
byly tu hranice, drábové a jazyk
občas se něco prořízlo z otcova vypravování minulosti
ale ještě z toho neplynulo
proč jsme jako rodina tak nenáviděni
a proč já?
jenže v dětství je snadné cítit provinění
a ještě snadnější vidět s nadšením muzea 
jak padají z věží a tříští se na kousky
a radovat se z toho, že cesta na vyjížďku kolem je volná
škola seřadila jména, jejichž příběhům nevěřit
rádio přetáhlo pavučiny národních tanců přes propast prázdnoty
národ sobě jsem pochopil tak 
že jsem do Národního divadla nikdy nevstoupil hlavním vchodem
jen jednou zadním za nádhernou harfenistkou
a když mi Holanďané začali říkat co si oni vyprávějí
začal jsem hledat
a našel průrvy do monumentálních staveb zkurvené minulosti
která se vyprávět nedá
protože jsou to chuchvalce krve a výkřiky bolesti 
rozplétám karabáč čechoslovakismu
ještě neoschlé české pohádky
která vyháněla po milionech
kradla pole, hory, řeky a údolí
po čínsku loupila duševní vlastnictví i olomoucké syrečky
a Jan Masaryk před skokem z okna 
ještě zarecitoval oslavnou báseň na Stalina
který jediný zaručoval i Vladimíru Holanovi
že Sudeťáci se nikdy nevrátí ani podívat
jak vyrostly stromy, které zasadili jejich pradědečci
Stalin je mrtev stejně dlouho jako Ivan Hrozný
přesto ještě včera Zkundyzeman vyhrál na Sudeťácích volby 
proto nenávidíme Západ
proto nenávidíme sebe
a proto si pořád vyprávíme příběh Bílé hory
která už dávno zkapala na skvrnitý tyfus

neděle 2. srpna 2020

Je pozdě odpoledne a prší hlasitě do střešních oken
až do rána jsem otevřenými dveřmi na terasu sledoval 
ještě s rozpálenou kůží konečně žhavého slunce
první velkou letní bouři
do bíla oslňující záblesky
pak klikaté blesky přes nebe a burácivě chraplavý hrom
nečekané rány
návaly lijáku
Richardovi ve Slezsku jsou dnes dva roky
oslavíme to za týden společně s jeho bráchou
tomu bude padesátka
život který běží při zemi ukázal tak monumentální klenbu
že úplněk vysoko nad bouří 
mi pak ve spaní podstrčil vzkaz
ať se nepokouším světu rozumět
uč se ho obdivovat
a kdyby jsi nevěděl jak dál 
najdi si nahé ženské tělo
rozhrň ho tak doširoka
až zahlédneš bránu kudy jsi na svět přišel
obdivuj
ostatního je na váhách málo
a to všechno rachotící
od rána do večera zahlcující
se na váhy ani nevejde
jak že se jmenovala ta největší armáda
největší bitva
největší říše
největší blbec ovládající půl lidstva
a
největší slovo přes celé nebe, zemi a dějiny
tak obrovské, že těch jeho pár písmenek uniká zraku
LÁSKA
nekonečnem přikryté černé díry
ke kterým se nepřiblížíš
o kterých jen ten nepojmenovatelný ví že mají dno
tam je to slovo položeno
a nikdo nikdy ho ze světa nevymaže
a jestli bude existovat lidstvo
ten komár s nadáním bodnout a nakazit
čtu dál zprávu od úplňku...
lidstvo nebude
láska bude

pondělí 17. srpna 2020

KAM PADÁ BOUŘE

Kam spadne bouře nejisté je
kde hrom se vydá v hlučný klus
tak v dějinách neznámé děje
jak dnes se vzbouzí Bělorus
v té naději nezdolných hradů
zas bránou tušíš vcházet zradu
krása vzpoury, zrady hnus

v té radosti, co zažili jsme
mít jedno srdce společné
tu chvíli nám nikdo nevezme
i slovo národ posvátné
a jednota nebyla fráze
padly všechny strachu hráze
pod vzácným slovem: konečně

Ta chvíle, chvíle, jenom chvíle
kdy po dnu přišla zase noc
vítězství došlo do cíle
však v skrytu čekal démon moc
a lákal, vábil, satan v poušti
co sladké sliby moci spouští
a nespoléhej na pomoc

praskla hráz, vše jde tak prudce
na trpělivost není čas
vše mění se, jenom korupce
šeptem šíří tichý hlas
jí lhostejné je, že vše letí
ta tu žije po staletí
a nebojí se lidských mas

ten skutečný boj přichází až
po všech velkých vítězstvích
teď o samotě znovu dokaž
že nebyl to jen loňský sníh
ta svoboda jak úhoř v ruce
je skutečná revoluce
v utajených hrdinstvích

a sametová revoluce
tak to byl zázrak, byl to dar
však nadšení trvalo krátce
a lhostejnosti novotvar
teď po třiceti letech žádá
ať už narovnáme záda
ať zas se vše nezvrátí v zmar
březen-srpen 2020, facebook