MAGAZÍNY FOSIL

Dá se říct, že se celý život těším na to, že všechny mé písně budou vydány. Dočkal jsem se. Začal jsem si je vydávat sám. Na cédéčkách. Před dvěma roky jsem založil edici SAMOPAL. To znamená, že si ty cédéčka SÁM PÁLÍM. Devět už jich mám hotových, prozatímní plán je šestnáct. Chci takto vydat všechny písně, které jsem kdy zpíval, a to v nahrávkách z dob, ve kterých jsem je zpíval.
Každé CD je individuálně vypáleno, podepsáno a očíslováno do čísla 400. Dál už budou jen podepsána. Obaly tisknu ručně. Vše vychází v rámci mého vydavatelství FOSIL. Idea vydavatelství Fosil je, že sám sebe vyhrabávám jako zkamenělinu.

POZDRAV Z PRAHOR

Do každého CD je vložena zkamenělina, amonit. Vypadá to jako zkamenělý šneček, ale byla to vlastně jakási chobotnice plovoucí v ulitě a světová moře ovládala asi před sto miliony lety. Sbírám to už šestnáct let v jižní Francii, je to jakási zpráva o původu života. Kombinace kamenného otisku dávného života a digitální zpracování méně dávných "kotoučových" nahrávek se mi zdá velmi harmonická. Ty namotané kotoučové pásky, z kterých většina těchto CD vznikla, jsou čímsi podobné té zatočené zkamenělině amonita. A také ony kotoučáky nacházím, často dosti složitě, v geologických vrstvách minulého času, mezi lidmi, kteří už si je ani nemají na čem přehrávat. CD stojí 300 Kč.
Nabízím možnost objednávky e-mailem.

fosil 1: Proč, proč - Sněženka
fosil 2: Kája - Tkanička
fosil 3: Pramínek
fosil 6: Tak jako květ - Slunečnice
fosil 10: Nizozemí - Památka
fosil 11: Náměšť - Morava
fosil 13: Jezevčík zachránce
fosil 14: Přelouč
fosil 15: Ježíšek

FOSIL 1: PROČ, PROČ? - SNĚŽENKA

1. SNĚŽENKA
2. řeč autor se ztratil
3. ZLÝ KNÍŽE
4. O ČEM VYPRÁVÍ ZVON
5. řeč o rozlaďování kytary
6. VZDUŠNÉ DÍTĚ
7. řeč o angažovanosti
8. ABYCHOM NÁHODOU
9. řeč o tom si zaplatit
10. KOŇSKÉ DOSTIHY
11. VELKÉ POSLÁNÍ
12. řeč o vyšší inspiraci
13. VNITŘNOSTI ZVÍŘAT
14. NEMŮŽEŠ ZA TO
15. POSTŮJ I TEĎ JAKO KRÁL
16. řeč o Palackém
17. PROČ, PROČ
celkový čas 66:12

Toto CD je sestaveno z nahrávek ze sezóny 1973-74. Většina je z Baráčnické rychty na Malé straně, část též z Malostranské besedy a studentského strojařského klubu SAKS na Karlově náměstí.
Sezóna 1973-74 byla pro nás "šafránské" písničkáře asi nejdůležitější. Oproti očekávání jsme nebyli po roce 1970 zlikvidováni, naopak se nám podařilo v roce 1973 najít svou první pravidelnou "velkou" scénu, a tou byla Baráčnická rychta. Byly dny, kdy se tam vešlo až 300 nadšených lidí, a to bylo téměř pokaždé. Předtím jsme se chvíli pokusili vystupovat v Malostranské besedě, ale odtud nás Jup Konečný z politických důvodů vypudil.
Baráčnická rychta byla tedy skutečně zcela naše. Oficiálně jsme tam vystupovali díky razítku Hucul klubu, což byl klub na ochranu huculského koně. Chudáčci koníčci netušili, jak strašně riskují, jejich ochránci to ale věděli velmi dobře, přesto do toho s námi šli. To, že se to podařilo, byl zázrak, všichni jsme to tak cítili, věděli jsme, že každé představení může být poslední, ale nebylo, zázračně to fungovalo celou sezónu.
Na Rychtu jsme se pod razítkem hasičů vrátili ještě v sezóně 1976-77. Potom jsme Šafrán rozpustili, protože někteří z nás podepsali Chartu 77.
Jelikož jsem v dobu "první" Rychty vystupoval už sedmou sezónu a byl jsem pilný na psaní písniček, byl pro mne dnes problém, které ze zaznamenaných písniček na toto první CD vybrat. Písniček jsem měl tehdy už napsáno asi sto padesát a asi tak stovku jsem měl v repertoáru. Nakonec jsem se rozhodl vybrat ty písně, které v tamté době už jaksi uvízly, které jsem už později nehrál. Tedy v tomto ohledu není toto CD "historicky" objektivní, ale věřím, že atmosféra, o kterou jsme se tehdy pokusili, je přece jen cítit, i ta radost z toho, že se to dařilo.
Píseň PROČ, PROČ? byla v tu dobu nejpopulárnější, nejdelší, nejveselejší a nejpolitičtější, tedy jsem podle ní toto CD pojmenoval.
V případě dvojitého názvu těchto SAMOPALŮ je ten druhý název většinou jen orientační, protože se jedná o další verzi jaksi "téhož" CD. Tyto různé verze vznikají proto, že buď se objeví další nahrávky, nebo se to snažím přizpůsobit celé fosilní sérii, která vzniká pomalu, neboť je to práce složitá.

FOSIL 2: KÁJA - TKANIČKA

1. TKANIČKA
2. řeč o věcech
3. KOLÍK
4. BOURAČKA
5. LŽÍCE
6. řeč zase o věcech
7. POKLIČKA A PÁRA
8. U SKLENKY VÍNA
9. DNES DRUHOU PÍSNIČKU
10. NOC
11. KÁJA
12. řeč, že někdo mi do toho hraje
13. LIDÉ DVACÁTÉHO STOLETÍ
14. ŽALM 10
15. ŽALM 12
16. ACH, ŽENO MILÁ
17. řeč o sborové písni
18. KOLIKA
celkový čas 64:42

Nahrávky tohoto druhého SAMOPALU pocházejí ze stejné doby a ze stejných scén jako u SAMOPALU Proč, proč. U minulého cédéčka jsem zařadil první čtyři písně "pohádky", které byly inspirovány H. Ch. Andersenem.
Toto druhé CD otevírám čtyřmi písněmi "o věcech". Napsal jsem takových písní více, stejně jako oněch "pohádek", ale nechci zde dělat jakési monotematické muzeum. Koncerty také nebyly nikdy tématicky jednotné a ani dnes by nemělo smysl to nějak obsahově učesávat. Představení jsem většinou neměl nijak připravena, vycházel jsem z atmosféry v publiku a své vlastní nálady. Takto tedy sestavuji i tato cédéčka, samozřejmě v závislosti na tom, které nahrávky jsou použitelné, což je často problém. Nadšenci, kteří si tyto nahrávky pořizovali, byli amatéři a nahrávali si to pro sebe a své přátele a šetřili páskem. Při potlesku většinou magnetofon zastavili, takže pak nestihli začátek dalšího slova a nebo další písně. Potlesky se dají bez problému přistřihnout, šum pásku a všelijaká bučení aparatur a mikrofonů se dají na kompjůtru nějak odstranit, ale to co chybí, to se tam zpět vložit nedá. Během posledních šesti let jsem nad těmi starými nahrávkami proseděl úporné stovky hodin, se snahou zase docílit snadnosti a lehkosti, s jakou tehdejší koncerty probíhaly. Někdy mám pocit, že se mi to daří, někdy propadám z té techniky beznaději, že minulost se stejně nedá vyčarovat zpět. Ale to nevadí. Člověk má představivost a skica často řekne víc než dokončený obraz.

FOSIL 3: PRAMÍNEK
texty písní Zorka Růžová

1. PRAMÍNEK
2. SLUNCE MÉ
3. KVA,KVA
4. SLADKÉ ŽLUTÉ
5. ROZCVIČKA
6. KVARTÝR
7. TANGO O PRAZE
8. STROMEK
9. CIZINCI
10. CHCI TĚ ZNÁT
11. ŽIVOT SE OTÁČÍ
celkový čas 58:07

Tohle CD jsem věnoval své první ženě Zorce Růžové. Ke všem těmto písním napsala text. Poznal jsem ji na střední škole. Byla u všech těch začátků s Vláďou Veitem a Hvězdoněm Cignerem, byla u toho, když jsem v roce 1968 vystupoval s Petrem Kalandrou, zažila mé pochyby, když jsem s pocitem nezpěváka zůstal sám, pak dvojice s Třešňákem a Hvězdoněm, se Štěpánem Rakem, s Radimem Hladíkem, založení Šafránu i Baráčnickou rychtu, rozešli jsme se až v roce 1975 a o rok později se odstěhovala i se synem Vavřincem do Paříže, kde žije dodnes.
Neměl jsem nikdy na nic ani učitele ani vzor, šel jsem si vždy svou cestou, ale mám pocit, že od ní jsem se učil psát. Četl a poslouchal jsem její básničky od roku 1965, to jí bylo šestnáct, byla pro mne jakýmsi beatnickým zjevením tehdejší doby. Přezdívalo se jí tehdy Myš, jak si nedávno vzpomněl i Pavel Dostál, dnešní ministr kultury.
Její TANGO O PRAZE je asi jedna z nejznámějších písniček, a proto jsem původně i toto CD nazval Tango o Praze. Napsal jsem jí to do Paříže, a že to vyjde jako SAMOPAL. Okamžitě nadšeně přiletěla a poslechla si to. Nebyla ale úplně nadšená, protože jsem mezi písněmi nechal i všelijaké řeči. Tedy jsem řeči vyndal a nazval to podle jejího přání PRAMÍNEK a nechal ji, ať si udělá pořadí, které se jí zdá nejlepší. Mám stále pocit, že je to velká básnířka a textařka a tento SAMOPAL je první pokus na ni alespoň vůbec upozornit. Třeba někoho zasáhne.

FOSIL 6: TAK JAKO KVĚT - SLUNEČNICE
Divadlo v Nerudovce 16.6.1976

1. SLUNEČNICE
2. ŽIVOT TĚ NAUČÍ
3. DUŠE A TĚLO
4. řeč o Liškovi
5. VAJDA
6. řeč o folklóru
7. KDYŽ JSEM JÁ ŠEL ZVONIT
8. řeč o symbolech
9. VELRYBA A NULA
10. VEPŘÍ POZNÁNÍ TŘÍ
11. MYŠ
12. KOULAŘ
13. KNOFLÍK
14. VE STÍNU NA KRAJI LESA
15. PYŽAMO
16. PAPÍREK BÍLÝ
17. TAK JAKO KVĚT
18. NOVINOVÉ SLOUPY
celkový čas 63:47

Píseň TAK JAKO KVĚT považuji za jednu ze svých nejpodstatnějších, ale z důvodů velmi komplikované kytary jsem ji přestal hrát a dnes se k ní neumím vrátit, protože mi pravá ruka částečně ochrnula. A z jakéhosi studu i na tomto CD jsem ji tak trochu schoval mezi ostatní písně. Nevím proč, ale vždycky jsem si ji představoval v nějakém "velkém obsazení", to znamená s nějakými dalšími muzikanty, ale na to nikdy nedošlo. A když jsem ji našel hezky a čistě nahranou z malého představení v divadle v Nerudovce, neodolal jsem a použil ji.
Toto představení bohužel nebylo nahráno vcelku. Je sice na tehdejší poměry nahráno profesionálně, protože jsme to chtěli nabídnout Supraphonu jako desku, jenže člověk, který to nahrával, také šetřil pásek, který ubíhal v rychlosti 38 centimetrů za vteřinu, takže nahrál jen několik úvodních řečí a pak mezi písněmi magnetofon vypínal. Deska pro Supraphon se měla jmenovat SLUNEČNICE a skutečně jsme ji Supraphonu v roce 1976 už sestříhanou a upravenou nabídli, jenže už tam byli před námi chlapíci z Bartolomějské a vystrašení redaktoři nám jenom ukázali, jak rychle se dá budovou v Panské ulici proběhnout zase ven na ulici.
Neměl jsem nejmenší tušení, že se tyto nahrávky zachovaly, a když se ke mně náhodou zase dostaly, měl jsem velkou radost. Toto představení nebylo nijak zásadní, bylo malé a jedno z takových, jakých tehdy bylo mnoho: v malé místnosti natlačeno mnoho lidí, že se nedalo dýchat, téměř hrání jako někde v bytě, ale byl u toho dobrý magnetofon. Ale jedna výjimečnost v tom byla, právě kvůli tomu magnetofonu a Supraphonu. Nahrál jsem tam písně, které jsem tehdy považoval za okrajové, ale u kterých byla asi větší naděje, že u státních redaktorů projdou.
Zde ale dvojitý název nemluví o nějaké další verzi, je to stále verze první, pouze jsem podtitul SLUNEČNICE použil jako připomínku toho, že už tehdy to měla a mohla být deska pod tímto názvem.
Princip této fosilní série je, že se nebude žádná píseň opakovat, ale přesto se to výjimečně stane. Píseň Koulař je také na Fosilu 13 s Hvězdoněm Cignerem z roku 1971. Tam to ale zpíváme oba a mám pocit, že je to vlastně obsahově o něčem jiném. Pokud se někomu bude zdát, že nemám pravdu, tedy se omlouvám, halt jsme všichni pouze omylní a závislí na svých pocitech.

FOSIL 10: NIZOZEMÍ - PAMÁTKA
Delft 1987 - 1988

1. CO SE STALO V RATAJI
2. PAMÁTKA
3. VYJDI SLUNKO
4. ŽENA ZBOJNÍKOVA
5. ŠIBENIČKY
6. JANÍČEK
7. ZA TURKA PROVDANÁ
8. BUDE VOJNA, BUDE
9. BOJOVNICE
10. POSÍLÁM TI
11. POSLEDNÍ DÁREČEK
12. PENÍZE
13. KRAJINA
14. GALILEO GALILEI
15. INSTITUCE
16. MISTŘE JENE
17. NIZOZEMÍ
celkový čas 70:01

V tomto malém sešitku není dost místa na to, popsat věci rozsáhleji, jak by si zasloužily. Na to dojde později, na jiném místě. Před šesti lety jsem slíbil vydavatelství Torst tlustou knihu o historii mého písničkaření. Začal jsem ji tehdy psát. Texty písní sice lze v knize vytisknout, ale písně nejsou určeny ke čtení, ty jsou na poslouchání. Tedy jsem psaní zastavil a začal hledat možnost, jak také znějící písně dát veřejně k dispozici. Nahrávky jsem ale neměl a žádný hudební vydavatel neměl zájem mé písně vydávat. Nejspíše ze špatného svědomí a z všeobecného tehdejšího pocitu, že tohle tedy už máme za sebou. Tak jsem začal hledat staré nahrávky, pozvolna si dal dohromady studio a definitivní řešení se našlo vynálezem SAMOPALU. Až tuto celou sérii dokončím, tak se vrátím ke knize a tam se pak vejde to, na co zde není místo.
Nahrávky NIZOZEMÍ vznikly v emigraci s holandskými hudebníky a přitom nějak na koleně, protože někdo to natáčení musel zaplatit, a to jsem byl já. Kolegové hráli sice zdarma, přesto ale podruhé už bych na to neměl. Měl jsem plán vydat desku holandsky, a v tom mi holandští přátelé také mínili pomoci. Nakonec z toho byla jen kazeta, kterou jsem si vydal také sám. Českou verzi jsem nazpíval jaksi navíc. To holandské mám sice také už na SAMOPALU pod názvem NEDERLAND, ale nezařazuji je do této série, nepředpokládám, že by pro to české publikum mělo pochopení, ale k dispozici je.
O exilu se píše špatně, protože jsme ho nezažili společně a mnoho Čechů má dodnes pocit, že má emigrantům co závidět. Žil jsem nenormální život v normálnějším režimu a to je pro duši velmi složité a matoucí, tam není co závidět. Píseň NIZOZEMÍ, která má téměř deset minut, jsem napsal v roce 1983 a byla pro mne nesmírně důležitá, protože jsem si potřeboval vyslovit svůj vztah k Holandsku. Většina lidí, kteří Holandsko znají, považují tuto píseň za přesnou. Těm, kteří vidí Holandsko očima nadšeného turisty, se zdá píseň poněkud přepoetizovaná až kýčová. Ta poetičnost možná mate. Je to ale píseň až surově kritická a hořká a žádný obraz a žádné slovo v ní není navíc. Na holandských koncertech, kterých jsem odehrál několik set, to bývala pro Holanďany studená sprcha. Tím jsem se sice zbavil možnosti být v Holandsku populární, ale mně stačilo vědět, že jsem se trefil.

FOSIL 11: NÁMĚŠŤ - MORAVA
sestřih prvních koncertů po návratu z emigrace:
Č.Budějovice, Olomouc, Hr.Králové leden 1990

1. MĚNA
2. řeč o zpěvu koled
3. HROMADA SMETÍ
4. řeč o Hromadě smetí
5. SVĚTLO A STÍN
6. řeč o Františku Škroupovi
7. TADY DOMOV MÁM
8. řeč o kyklopech
9. HLUBOKO TAM VE VĚDOMÍ
10. řeč o koloběžce
11. ULICE
12. řeč o dárku
13. MODERNÍ DOBA
14. řeč o reprezentování
15. HANČI, ČIČI A ČEBABČIČI
16. řeč o veselé revoluci
17. SOCIÁLNÍ BALADA
18. řeč o návratu
19. HAVLÍČKU HAVLE
20. MORAVA
21. rozloučení
22. NÁMĚŠŤ
celkový čas 73:35

Myslím, že na tomto CD se podařilo zachytit závan kusu té nadějné české historie, té která se hned ponořila zase zpět do dnešní normální české zapšklosti a tuposti, která s námi jde od obrození. Z emigrace jsem se vrátil, vlastně jako první z emigrantů, 25.listopadu 1989, v den oné slavné a rozhodující demonstrace na Letné. Vrátil jsem se definitivně, ale přesto i dnes, deset let poté, se mě občas někdo zeptá, jestli ještě žiju na Západě. Občas se doslechnu, že jsem trouba, že žiju tady, když mám možnost žít tam. To si nemyslím. Jsem tu doma a tupost současného státu je až na druhém místě. Ale tehdy, těsně po převratu, jsme nemysleli na to, že to může také dopadnout takto. Že Slováci propadnou nacionalismu a čeští politici loupežnictví.
Tohle CD je sestřih několika koncertů z poloviny ledna 1990, kdy jsem vystupoval před velkým, nadšeným a idealistickým publikem. Slovo mělo význam a budoucnost měla naději. Písnička HAVLÍČKU HAVLE, kterou jsem napsal v roce 1977, najednou našla svůj cíl a píseň NÁMĚŠŤ, z roku 1973, se na chvíli stala hymnou revoluce, tedy naděje, že se o revoluci skutečně jednalo. Tuto píseň dokonce citoval francouzský prezident při své tehdejší návštěvě. Byla to série šťastných a povedených koncertů a naštěstí se z nich zachovaly nahrávky, takže nikdo nemůže říct, že to tak nebylo.
Původní plán jsem měl, že svou fosilní sérii zakončím klasickým číslem 12. Nějak jsem měl pocit, že "návratem" moje písničkářská mise skončila a dodnes v sobě zápasím s pochybností, že tomu asi tak není. Že dějiny jdou dál a vše, co už bylo docíleno, se stejně snadno zase ztrácí, a i když individuální život má své narození a smrt, začátek a konec, hledání a nalezení, náš lidský celek se převaluje stále ve své opakující se marnosti, ve které život jednotlivce ztrácí svou logiku. Takže návratem nic neskončilo, pouze moje písničkářská cesta dál je trochu nejasná.

FOSIL 13: HUTKA & HVĚZDOŇ: JEZEVČÍK ZÁCHRANCE
březen 1971

1. JEZEVČÍK ZÁCHRANCE
2. DĚD, VNUK A TCHÁN
3. KOULAŘ
4. řeč o reflexech
5. ES KONDOR PASA
6. KOČKA, ŠUNKA A JÁ
7. MOUCHA
8. HANČI, ČIČI A ČEBABČIČI
9. řeč o Izákovi
10. IZÁK
11. HROMADA SMETÍ
12. ROZCVIČKA
13. TANGO O PRAZE
celkový čas 60:44

Když už jsem měl jakýsi plán dvanácti fosilních SAMOPALŮ hotový, objevily se dva pásky z roku 1971, kdy jsem vystupoval s Hvězdoněm Cignerem. Byl tragickou figurou s tragickým osudem, ale jaksi absurdně, během naší roční spolupráce v politicky úplně blbém čase, jsme udělali ty nejveselejší písničky a on svým zpěvem dokázal rozesmát publikum až k nepříčetnosti.
Jsou dva lidé, kteří mě v roce 1966 přemluvili k písničkaření. Vladimír Veit a Hvězdoň Cigner. Na jaře toho roku jsem je náhodou potkal v hospodě Vagón na Národní třídě, kde se tehdy scházeli vlasatci. Oni měli sice bigbeatové plány, ale padli jsme si do oka. Byla to atmosféra šedesátých let, já odešel vzpurně ze střední školy a cíl nás všech byl jasný. Pohřbít tento pokrytecký svět a žít jinak. Sice s tímto generačním ideálem byla budoucnost na naší straně, jenže mocní tehdejšího světa to dokázali překazit. Šedesátá léta celosvětově končí ruskou srpnovou invazí do Československa. Svět se otřásl, otočil se pragmaticky doprava a nám zde nastala normalizace. Mnoho významných lidí z naší generace emigrovalo a my, kteří jsme tu zůstali, jsme se nestali hned terčem nového režimu. Ten si zprvu vyřizoval účty mezi svými ročníky, my jsme pouze padli do prostředí, ve kterém se žilo mizerně a ve kterém naděje do budoucnosti byla menší než nula. Nejhorší byl rok 1970, kdy došlo k celonárodní prohře charakteru a v tu dobu jsme se dali s Hvězdoněm dohromady jako dvojice. Napřed mi nebylo jasné, jaké písničky budeme skládat, ale jedné noci jsem z hluboké deprese napsal text písně ES KONDOR PASA. Možná proto, že nehynoucí Karel Gott svým optimistickým zpěvem plnil vysílání okupovaného rádia. Ironií písně ES KONDOR PASA se otevřely pro mne dveře do nové krajiny a vznikla celá série písní, které jsou na tomto cédéčku. Jediná otevřeně politická píseň je HROMADA SMETÍ, to byla tehdy velmi zřetelná parafráze na Internacionálu, ale všechny ty písně vlastně byly politické, ale jaksi velmi svobodně. JEZEVČÍK ZÁCHRANCE zabral tehdy asi nejúčinněji. Věnoval jsem ho Franci Kafkovi, má pro mne něco společného s jeho Proměnou, ale pak jsem tuto souvislost začal tajit, protože kolem Kafky se vznášelo mnoho snobismu.

FOSIL 14: HUTKA & HLADÍK: PŘELOUČ
18.4.1997 poslední koncert

1. HOSPODSKEJ
2. řeč loučení
3. KDYŽ DĚVEČKA
4. řeč něco se děje
5. PŮLNOC
6. PRACUJÍCÍ DĚVČATA
7. LIDI
8. 1.TEXASKÉ MĚSTO
9. řeč o zámoří
10. 2.TEXASKÉ MĚSTO
11. 3.TEXASKÉ MĚSTO
12. AMERIKA
13. řeč o trenérovi
14. 4.TEXASKÉ MĚSTO
15. 5.TEXASKÉ MĚSTO
16. 6.TEXASKÉ MĚSTO
17. řeč k Havlovi
18. SAMETOVÁ OPERETA
19. řeč o Keltech
20. KAMNA
21. řeč loučení
22. TAK MÁ MILÁ
celkový čas 61:30

Musím se přiznat, že svou padesátku jsem nesl nějak těžce. Ochrnula mi pravá ruka, na té ležela vlastně celá moje kytaristická technika, nedařilo se mi psát nové písně a z politické tuposti nového popřevratového režimu jsem měl docela osobní výčitky. Mnoho nových politiků jsem znal, stával jsem s nimi na oněch "revolučních" balkonech a z hloubi duše jsem se za ně styděl. A koncerty s Hladíkem se dostaly do jakéhosi stereotypu a i když jich bylo stále dost, byly jen zájezdové. V Praze se nehrálo, nebylo kde. Na druhé straně se pro mne rozvíjel nový a jiný svět, svět dvou malých dětí, které jsme měli s Kateřinou doma. Rozhodl jsem se nechat veřejného vystupování, nedokázal jsem tomu už věřit, chtěl jsem odejít někam pryč, někam na vesnici a žít jinak, žít hlouběji a najít zase nějaký smysl pro svůj život. Koupili jsme opotřebovanou usedlost v jedné malé vesničce na domažlicku a nějak naivně jsem vsadil na to, že další moje budoucnost se bude odvíjet odtud. Nejspíš jsem chtěl od všeho utéci.
Oznámil jsem, že končím, a sestavila se poslední šňůra, která končila náhodou v Přelouči. Tam se tedy konal "poslední" veřejný koncert. Dal jsem zvukaři magnetofon, ať mi to nahraje. Zvukař si na to sice vzpomněl asi až někdy uprostřed první části, ale podstatnou část se podařilo nahrát. Z toho jsem sestavil SAMOPAL Přelouč. Je to myslím velmi poctivé rozloučení se s publikem a s třiceti písničkářskými sezónami. Když jsme potom v noci s Hladíkem odjížděli domů, tak se zlomil klíč v zapalování auta. To se normálně nestává a vznikl z toho dost komplikovaný problém. Nejspíš mi Osud naznačil, že tak snadně se z toho nevyvleču.
Po roce a půl jsem sen o vesnickém životě vzdal. Klárka šla tedy do první třídy v Praze a já začal zase nenápadně vystupovat. A najednou už zase šlo vystupovat v Praze. První vystoupení bylo v literární kavárně Fedora Gála na Vinohradech. Snad to nebude znít směšně, ale při tomto vystoupení pro několik desítek lidí jsem měl teprve pocit, že jsem se skutečně vrátil z emigrace. Možná i proto, že jsem měl s sebou v kufříku první sérii SAMOPALŮ. Šel jsem tam pěšky a pěšky jsem se i vrátil domů, tak jak to má být. To představení, bohužel, nahráno nemám.

FOSIL 15: HUTKA & HLADÍK: JEŽÍŠEK

1. JEŽÍŠEK
2. BYLA CESTA
3. SNÍDÁNÍ PANNY MARIE
4. MARIE A KOVÁŘ
5. MARIE A ANDĚL
6. PLÁČ JEŽÍŠKŮV
7. MARIE A ALŽBĚTA
8. RŮŽE NAD SVATÝM JÁNEM
9. JEŽÍŠ A BOUŘE
10. MARIE NA ZEMI
11. JEŽÍŠEK A ANDĚLÉ
12. ADAM NA KOPEČKU
13. CHLÁPEK V POLI
14. STROMEK
celkový čas 61:45

Já myslím, že sen každého českého zpěváka je mít vánoční desku. Jako emigrant mohu potvrdil, že české Vánoce, zřejmě už po staletí, mají svůj vlastní obsah a o Vánocích je skutečně fuk, jestli vládne Gottwald, nebo Zeman. Tím ty dva tlučhuby a alkoholiky samozřejmě nechci srovnávat. Zeman není vrah, jde pouze v tradici české "realistické" bezcharakterní politiky. Ale aniž mám hotovou celou tuto svou fosilní samopalovou sérii, rozhodl jsem se, že si vánoční desku také udělám a že ji zařadím za ten "poslední" koncert v Přelouči. Takže už poslední není. Ale její první verze v nákladu 99 vznikla už před Vánoci roku 1999. To se definitivně zhroutil plán, že to půjde vydávat nějak "oficiálně". Tak jsem si tehdy pro sebe sestavil první verzi "Ježíška" a vypálil spíše samizdatovou sérii. Tehdy jsem to vypustil "do světa" ještě pod názvem SEBETLAČ. Než jsem tuto sérii dovypálil, tak jak jsem vytahoval jedno cédéčko po druhém z vypalovačky, došel jsem k názvu SAMOPAL, ale to už jsem měl obaly narazítkované a teprve tehdy jsem předešlý, trochu jinak vymyšlený plán začal přizpůsobovat SAMOPALU. Nerad. Není dobré, když člověk dělá všechno sám. To pak nedokáže nic dělat pořádně. Ještě tedy dva "archivy" jsem vydal u vydavatelství Black Point. SLUNEČNICE a TANGO O PRAZE. Ale mé písničkaření je nejspíš tak osobní, že si to všechno musím dělat sám. Nikdy jsem žádnou píseň nepsal pro vydavatele a nebo abych byl populární. Moje písničkaření, a to se týká i těch lidových písní, je pro mě velmi osobní záležitost a záměry "vydavatelů" míří jinam. Takže dnes už je to pro mne jasné. SAMOPAL.