Pili jsme. Blanka do mých myšlenek vstupovala jako usmiřovač. Jak se uměla podívat jakoby zprostředku hlavy, že to zatahalo až za plíce. Takováhle ženská, to je úplnej vesmír.
  Po půlnoci se všichni zvedli a zůstal jenom Láďa a já. Byli jsme dost namazaný. Láďa držel u stolu Jitku kolem ramen a volnou rukou zase rozkládal. Magneťák hrál. My s Blankou jsme pořád seděli u stolečku a já měl pocit povznesenosti nad Láďou i nad krávou Jitkou, ale přece jenom byl Láďa spolužák a byli jsme trochu jako staří pardálové. Pak Blanka řekla, že bychom si mohli udělat kafe a sednout si k ní do pokoje. Měla ženskej pokoj. Plakáty Beatles a ani jednoho našeho zpěváka. Měla i gramofon a bylo tu zlatě. Zatáhla strakatý závěs na okně a přitáhla malý stoleček ke kanapi, kam jsme si sedli. Všude knížky. Rozsvítila malý světlo na stole, kde měla horu sešitů. Povídali jsme si o knížkách a o všem. Kanape se bořilo a za chvíli mě bolela záda, ale seděl jsem zpříma. Donesla s sebou ještě půl flašky červenýho. Pak se položila, dala si pod hlavu polštářek, aby ji zeď netlačila a já si sedl šikmo. Přes přivřený dveře světlý skříně byla přehozená podprsenka. Jak Blanka ležela s hlavou vyvrácenou o zeď a nechávala si ode mne podávat flašku, protože ze sklenice se jí takhle pilo blbě, tak jsem se zase nemohl zbavit myšlenky na matku. Blance se sukně vyhrnula nad kolena a ležela jí na stehnech a na všech těch obloučcích kolem břicha. Světle modrá tlustá sukně, co dělá pěkný tvary. Tmavý punčochy se ve světle namířeným do stolu úplně ztrácely. Jenom bylo vidět, že má kolena kousek od sebe. Vzal jsem si polštář a lehl také vedle ní proti zdi a dal si popelník na břicho. Típla do něj cigáro a chytila mě za ruku. Vlastně jen tak šikovně strčila svoji do mé. Stisknul jsme ji a nějak blbě mi to připomnělo Evu. Pootočila se ke mně. Položil jsem popelník vedle sebe. Bylo jí jako tehdy matce. Ústa měkká a byl bych se v nich utopil. Jako dítě, když stoupne bosou nohou do teplého bláta. Sáhla mi na poklopec. Úplně mě zamrazilo. Začal jsem ji omakávat na prsech. Sama se svlíkla. Nechala rozsvíceno. Při světle jsem to ještě nedělal. Jak jsme se nahý objímali, tak jsem si říkal, že přesně tohle je svoboda. Cítil jsem na sobě její prsa, jak se mi rozmáčkla na hrudníku. Jak je nahota čistá! Jak veliké prostory vznikají, čím blíž se k sobě lidi přimáčknou a jde jen o milimetřík šatů a svolení k objetí. Hrozně se na mě tiskla a pak se pode mnou rozprostřela a připomnělo mi to, jednou jsem to viděl v televizi, jak hejno oveček se rozběhlo na všechny strany, protože je filmovali z helikoptéry, která se snesla úplně blízko nad ně. Když jsem do ní vnikl, tak se celá zavlnila a zasténala. O tom jsem jenom četl, že ženský při tom sténají.
  Byl jsem rád, že jsem byl opilej, protože jsem nebyl tak hrozně vzrušenej a vydržel jsem dlouho. Vzdychala a sténala a škrábala mě nehtama a měla zavřený oči, a jak jsem se díval na výrazy v jejím obličeji, tak mi připadala úplně cizí, a to mi lahodilo. Vládnul jsem. To bych měl domyslet.
  Milovali jsme se. Napadlo mě, jestli bere nějaký prášky, ale bylo mě blbý se jí zeptat, a tak když to na mě přišlo, tak jsem s tím skončil na prostěradle.
  Díval jsem se pak ze strany na světlý dřevo jejího stolu, jak se na něm vlní dýha, a cítil jsem ji pod sebou a byl jsem těžký a bezvládný. Byla taky úplně ztěžklá.
  „Dej mi trochu napít.” Posadil jsem se na kraj postele, zvedl prošívanou deku, která propadla škvírou pod stolkem. Hodil jsem ji na postel a cíp si dal přes nohy. Zdálo se mi nevkusný tady sedět jenom tak. Podal jsem jí flašku. Opřela se o loket, jedno prso se tíhou pěkně vytvarovalo a druhé mi leželo na hrudníku. Měl jsem děsnou chuť si sáhnout, ale styděl jsem se. Byla přece jenom starší.
  „Co ti vedle tam dělají?”
  „Nevím,” odpověděl jsem a zapálil si.
  „Zapal mi taky.” Zapálil jsem, vzal deku a přikryl nás. Celou stranou těla jsem ji cítil. Takhle stará byla matka a nešlo mi to do hlavy. Jak je to se životem jednoduchý! Jaký je to nedorozumění, když by z toho mělo vzniknout něco takovýho jako já! Vůbec se mi to nezdálo možný. Ona byla pořád opřená o loket a cítil jsem její prso na rameni a když se nahnula odklepnout, tak mě tím prsem polechtala. Pak si lehla. Položila mi ruku na břicho a sjela na pohlaví. Zase mě to úplně vzrušilo. Posadil jsem se, abych mohl típnout cigaretu a ona mě pořád držela. Pak si lehla na mě a trvalo to strašně dlouho. Já měl ruce volné, a tak jsem na ni sahal a mohl si ji prohlížet. Nádhera. Chvílemi jsem si představoval, že ženská jsem já a že ona vniká do mne, a kdybych se nestyděl, tak bych určitě začal taky sténat. Tohleto pohlavní vzrušování muselo vzniknout z bolesti, protože mělo k bolesti tak blízko. Bylo zrovna tak intenzivní, ale milimetr před bolestí se zastavilo a změnilo v cosi, co bodlo až v hlavě. Všechno mi to připomínalo všelijaký zážitky z vody, ale bylo v tom navíc něco z drsnosti kamenů, který o sebe třeskají. Pak jsem cejtil, že to na mě zase jde. Prohnul jsem se jako luk, abych pod ní podběh. Málem vykřikla, sjela dozadu a vzala mi to do pusy. V ten moment jsem byl celej z rosolu a zmizel v ní, jako když se voda náhle vypustí v umyvadle. Zavřel jsem oči a ztratil se v čemsi teplým a vlhkým a určitě to bylo krásný i ošklivý, jako narození dítěte. Ani nevím, jestli jsem byl v ten moment zticha. Zůstal jsem ležet jako bez krve.
  Ležel jsem tiše, ona si trochu broukala, pak mě pustila a lehla si. Mlčeli jsme a já si zase vzpomněl na matku a bylo to tak nepříjemné, že jsem si připadal jako vyvrženec. Je ošklivé, co chlap a ženská spolu dělají? Chtělo se mi někam na ulici.
  Ležela vedle mě a chvílemi polknula. Pokaždý mě zamrazilo. Jsem mužskej. Sbalila mě. To všechno je skvělý. Akorát nevím, jestli se mi to opravdu líbí. Bylo to, jak jsem si představoval, a přitom jinak. Zase polknula.
  „Chceš trochu vína?”
  „Dej mi.”
  Opřela se o loket a napila se.
  „Asi pudu.”
  „Jak myslíš.”
  „Musím ráno do školy.”
  Protáhla se na posteli jako kočka a celým tělem se mě dotkla.
  „Jak myslíš.”
  „Oblíkl jsem se. Byla přikrytá a kouřila.
  „Nech mi tady pár cigaret.” Vytáhl jsem čtyři a dal je na stůl. Zase jsem si připadal jako kluk. Byla přece jenom starší.
  Zapálil jsem si taky a přemejšlel, jestli ji mám políbit, když už jdu, ale připadalo mi to blbý. Tak jsem řekl ahoj a šel. Vlezl jsem vedle pro tašku. Na kanapi zašustila peřina, jako když se někdo zakrejvá. Láďa tu taky zůstal! Hned mi bylo líp, protože se mi vybavila představa, jak si to budeme zejtra vyprávět. Dobrý. To se nám povedlo. Sbalili jsme holky.
  Našel jsem si v předsíni boty a vyšel na ulici. Začínalo svítat. To budou tak čtyři. Šel jsem Vinohradskou dolů. Nikde ani noha. Když jsem přišel k baráku, tak jsem si vzpomněl na Evu. Dnešek se mi zdál neuvěřitelnej a včerejšek zase jako za tlustým sklem. Země jako by popojela pod nohama a něco mi sevřelo plíce.