Nohavica 2007

vtipy
výběr tisku

Písničkářova cesta od protestsongů k řádu od Zemana

po 1. 1. 2008
od 15. do 31. 12. 2007
13. 12. 2007
11. 12. 2007
10. 12. 2007
08. 12. 2007
07. 12. 2007
05. 12. 2007
04. 12. 2007
03. 12. 2007
29. 11. 2007
28. 11. 2007
26. 11. 2007
25. 11. 2007
24. 11. 2007

24. 11. píseň vydalo nakladatelství Levné knihy

23. 11. 2007
22. 11. 2007
21. 11. 2007
20. 11. 2007
19. 11. 2007
18. 11. 2007
17. 11. 2007
16. 11. 2007
15. 11. 2007
14. 11. 2007
13. 11. 2007
12. 11. 2007

11. 11. byla písnička uveřejněna na iDNES

do 11. 11. 2007

13. 10. uveřejnění písně na www.hutka.cz

AKCE ZPĚVÁK
- spis Jaroslava Hutky

UTKÁNÍ SE SKÁLOU
- dokument doby


Tři a genti jdou... Udavač z Těšína: Jak to doopravdy bylo? další článek na Spectru
diskuse na iDNES
články v Lidovkách: 1. 2. 3. 4. 5.
blog Novinky
O koncertu ve Vídni píše J. Brabenec
J. Brabenec doplňuje
MFDnes: Nohavica promluvil
Nohavicovo vyjádření na jeho vlastních stránkách
5. 12. 2007
Odesílatel: p.neckar
Vážený Jaroslave,
některé Nohavicovy písně před 20 lety otevíraly oči , Vaše píseň o Nohavicovi teď otevírá srdce. Nestačí se zlem nesouhlasit (nepomáhat mu ) proti zlu se musí bojovat. Každý může ztratit odvahu , není hanba říct : "já jsem měl strach." Hanba je dělat, že se nic nestalo a zůstat shrbený. Přeji si , aby Jaromír našel odvahu a sílu narovnat se, protože spolu s ním by se mohla začít narovnávat většina národa. (snad i já)
Děkuji za tu píseň. Pavel Neckař
jméno: stan
Pane Hutko, nedejte se otravit, vydrzte!!! Zdate se byt duse cista a uprimna, kouka Vam to tak nejak z oci a usmevu... S.
Odesílatel P. Jaklín
Milý Jaroslave,
jak vidno, nohavice stále ještě prudí a lidé píší. Je potěšitelné, že začínají převažovat dopisy těch, kteří nemají hlavu jen na klobouk a na to, aby nenosili piliny po kapsách. I když i vyznavači zabedněnosti a zaslepenosti stále statečně hájí pozice.
Militantní křídlo Vašich odpůrců je vcelku přehledné a ve svých výhradách je v zásadě jednotné, přičemž lze vysledovat tyto argumentační roviny:
1. "Jste závistivej parchant, kterýmu vadí, že Nohavicu lidi poslouchaj a Vás ne"
2. "Vy jste si hověl v emigraci, zbaběle jste uprchl, zatímco my zde trpěli a museli přežít"
3. "Už nevíte, jak byste se zviditelnil, když o Vás skoro nikdo neví".
Takto (ne)uvažující lidé asi nikdy přemýšlet nebudou, takže zřejmě nemá cenu to po nich chtít. Mě však daleko víc zaujala kategorie lidí, kterým říkám "odělovači". V jejich dopisech je náznak zamyšlení i pochopení, že JN asi udělal něco, co není "košer". Ale když on se tak hezky poslouchá a vlastně nikomu neublížil a bůhví, jak to vlastně všechno bylo, a tak si oddělíme JN umělce, který je O.K. a máme ho rádi, a JN člověka, který holt má nějaký ten škraloup. Je to sice logická blbost a samo to dělení v sobě skrývá obrovské čertovo kopyto, protože v případě JN vyjadřuje toleranci k něčemu, co tolerovat nelze. Lze to nevšímavě přejít, lze to odpustit i neodpustit, lze to nebrat na vědomí a nepřipouštět si to, ale nelze to tolerovat, tedy žít s vědomím, že naslouchám a věřím člověku, který se zachoval nečestně.
Zajímalo by mě, jestli by tito "oddělovači", tedy ti, co tolerují JN umělce s pošpiněnou ctí a osobností, jestli by byli stejně tolerantní k lidem, jako J. Goebbels, R. Heydrich, K.H.Frank či J. Mengele. Jestli by dokázali oddělit jejich "práci" od jejich osobností. Vždyť je přece známo, že Goebbels, Heydrich i Frank byli znalci umění, sami výborní hudebníci a v soukromí citliví a milující otcové rodin, že Mengele byl zapálený vědec a experimentátor, přitom "krásný člověk, Engelchen". Přece ani tyto zmíněné lidské stránky osobností výše uvedených nemění nic na tom, že to byly nacistické zrůdy odpovědné za smrt milionů lidí. Vím, že je to drsné přirovnání, ale mějme na paměti, že je-li někdo schopen malé špatnosti, nemá zpravidla daleko k tomu, aby se dopustil špatnosti velké.
Zdravím Vás a přeji vše dobré
Pavel Jaklin

Vážený pane Jaklin,
vrátil jsem se dnes se šňůry a zítra pokračuji, tak nemám čas pořádně reagovat, ale díky za ty Vaše kategorie, myslím že je to přesné a s tou drsností to tak je. Já myslím, že je i velmi jemná hranice v tom, kdy skupina lidí ještě usiluje o uchopení moci a kdy už ji nevratně má. Ovlivňuje to drobné a "nevinné" a pochopitelné chování lidí, které už potom nevidíme, oslepeni tím, že ta diktatura nastala a zapomínáme, že ta cesta k moci vedla v určité, ještě nerozhodné chvíli, přes každého člověka a když dostatečné množství couvlo, nebyla už cesta zpět...
Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka