NOHAVICA

další článek na Spectru
diskuse na iDNES
články v Lidovkách: 1. 2. 3. 4. 5.
blog Novinky
O koncertu ve Vídni píše J. Brabenec
J. Brabenec doplňuje
MFDnes: Nohavica promluvil
Nohavicovo vyjádření na jeho vlastních stránkách

do 11. 11. 2007

Dobrý den - nevím, jestli je vhodné se zapojovat do této diskuse. Pan Nohavica má tolik příznivců pro poetiku a melodičnost a asi i charisma, které má. Lidé, kteří si kupují jeho desky možná neřeší, jak žil před rokem 89. Já nějak matně tuším, že v době, kdy byl v Polsku a držel se na fotkách okolo ramen s Krylem, panem Hutkou atd. měl problémy s alkoholem a byl celý trochu rozložený. Mně spíš než někdo, kdo ze strachu nebo zbabělosti "škodil" vadí to, že lidé, kteří oficiálně dál tuhle odpornou ideologii vyznávají, sedí v parlamentu, berou docela dost peněz a šklebí se nám všem. O nich by měla být řeč, ne o nějakém podělaném faráříčkovi nebo panu Nohavicovi. Mějte se hezky.
Helena Háková

Milá paní Háková,
te řeč se čas od času někde vede. Myslím si ale, že tam kde se zmiňujete o alkoholu, by byly potřeba zmínit i peníze na jeho získání. A podle toho jak jsou vydělány lze potom pít nějaký špiritus podřadné kvality, nebo něco lepšího.
Na mně, myslím, Nohavica nikdy nic neoznámil. Udával ale jiné (mé přátele a lidi které jsem měl a mám rád) a ať už by jeho omluva dopadla jakkoliv, nikdy se k žádné neodhodlal. Znám i jiný podobný případ omluvy, který sice nevedl k nějakému obdivu, ale alespoň částečně smazal kus toho svinstva.
Jako vždy, Váš Vl. Veit

Víte, můj tatínek byl černý baron - šel na tři a půl roku do dolů, vždycky 10 hodin makali - připravovali cestu na "rubání" pro normální horníky - tedy každý den lezli do země s tím, že třeba už nevylezou a když vylezli, nastoupil nějaký chytrý soudruh a dvě hodiny je "převychovával" na řádné občany lidově demokratického Československa. Šel tam proto, že se s kamarády scházeli, modlili se růženec a občas navštěvovali jednoho kněze, který jim byl duchovní oporou.... Jeden soused je udal, že zřejmě připravují protistátní spiknutí v čele s Vatikánem a jeho přisluhovači .... Představte si, že když ten soused zemřel, přišla jeho žena s pláčem, jestli by jí ho nepomohl ustrojit do rakve .... táta nejen že šel a s touhle poslední normální lidskou věcí pomohl, ale ještě mu odpustil.... Ono v těch padesátých letech fakt šlo o život a já jsem poslední kdo by chtěl jakéhokoli udavače a sviňáka hájit. Jen mě naši učili, že některé věci mám nechat vyšší spravedlnosti. Jen On ví, proč jeden kněz za své "ovečky" nasadí třeba i život a druhý je udává, proč jeden zpěvák folkař je pálen cigaretou, vyhnán, lidsky i profesně zničen a druhý umí jako had prolézt každým režimem. Proto jsem ráda, že věřím. Protože některé věci jednou uvidíme jasně a nebudou nás muset trápit.
Taky vždy Vaše Helena
Odesílatel: Ing. Jan Wozniak, CSc.
Datum: 9. listopadu 2007, 20:02:00
Pane Hutko a pane Veite,
domnívám se, že je na místě provést jistou diferenciaci v kategorizaci udavačství v dobách, ve kterých jsme žili (vás se to však, jako emigrantů tak bytostně netýká). Když jsem si přečetl "zprávu z cesty do Vídně" pana Nohavici, kterou na internetu zveřejňujete, nenašel jsem v jeho "udání" o K. Krylovi, J. Neduhovi, J. Mirkovi a dalších nic více než všeobecné informace - pro jmenované osoby naprosto neškodné. Panu Krylovi určitě nemohla uškodit popisovaná nespokojenost s práci v redakci Svobodné Evropy, jakož ani Ing. arch. Jaroslav Mirek by se jistě na J. Nohavicu nemohl zlobit za konstatování jeho pracovních úspěchů v Rakousku. Toto "udání" při nejlepší (nebo nejhorší?!) vůli nelze srovnávat s informacemi některých konfidentů za protektorátu, které vedly k popravám a transportům do koncentračních táborů. Podobné informace, které vás iniciovaly k písni "Udavač z Těšína" byl povinen předávat každý občan Československé socialistické republiky, který byl ve styku s cizincem z kapitalistické země. Tuto skutečnost mi dozajista dosvědčí mnoho našich občanů, kteří v dobách rozvinutého socialismu jednali služebně s cizinci z kapitalistických států a posléze byli navštíveni odpovědným pracovníkem ochrany nebo personálního útvaru závodu či společnosti, ve kterých byli zaměstnáni a byl jim předložen k vyplnění formulář "Záznam o jednání s cizincem", který měl předepsané "lahůdkové" otázky typu "Jak na Vás působil cizinec?", "Požádal Vás cizinec o nějaké služby?", " Požadoval cizinec kontakty na jiné osoby?", "Předal Vám cizinec nějaký dar?", apod. Tuto zrůdnost režimu jsme museli přetrpět všichni, kteří jsme v tehdejším Československu žili, resp. měli jsme odvahu zde žít, aniž bychom emigrovali! Chtěl bych poznamenat, že naprosto nevěřím tomu, že by pan Nohavica se dobrovolně hlásil do řad agentů STB. Z daného pohledu se váš "song" nevalné umělecké úrovně jeví jako pouhá závist a snaha o diskreditaci úspěšného folkového zpěváka u širokého okruhu jeho posluchačů.
Zdraví Vás Jan Wozniak

Vážený pane Wozniak,
Vaši milou jedovadost, na které vlastně stavíte neoprávněnost se k věcem "doma" vyjadřovat, to že jsem byl v emigraci, jaksi nemohu brát tak vážně. Dostali mě ven na podzim v roce 1978, bylo to od roku 1975 už čtvrté trestní stíhání, tentokrát byl už trestní spis uzavřen a vlastně se už jen čekalo, kdy prokurátor podá žalobu.
Sedmdesátá léta byla v podstatě tatáž jako osmdesátá, která se začala akorát v druhé půlce jaksi změkčovat. Vím přesně, co znamenalo být v té situaci písničkářem a to se nezměnilo. Pan Nohavica začal vystupovat sice až když jsem byl pryč, ale ve Wroclawy začátkem listropadu 1989 mi ještě říkal, že jsem jeho velkým příkladem a učitelem. Mě u každého výslechu také zvali ke spolupráci, stačilo ale, když jsem se zeptal, že to jako znamená, že mám někoho udávat a tím bylo téma vyřízené... ale chápu, jsme každý jiný. Ale jeden princip zde zůstává: písničkář nemůže být udavačem, jako člověk nemůže být černý a bílý najednou, a pokud se to Nohavicovi stalo s výmluvou na alkoholismus, jaksi s tím hned měl vyjít ven. Nelze přece být morálním a politickým vzorem svobody člověka večer a ráno služebníkem a spolupracovníkem nesvobody a útlaku.
Neškodnost těchto udání je sporná, samozřejmě, ale nemá cenu to srovnávat s protektorátem, spíš se k tomu hodí ve srovnání ta padesátát léta. Trochu se v tom vyznám. Estébáky zajímala vždy charakteristika lidí a jejich problémy. Aby věděli jak na ně a kudy. V tom Nohavicova "zpráva" zcela vyhovuje. Kryla popisuje jako zamindrákovaného člověka, který je nespokojen v práci, protože tam má problémy a jaké problémy. Podle toho už se dá udělat plán, jak se pokusit zatáhnout Kryla do jakékoliv estébácké hry. A k té "neškodlivosti" udání: i v padesátých se letech málokdy jednalo o případ skutečného odboje, to znamená, že se zacházelo s pistolemi, granáty a vysílačkami. Myslíte, že jen v tomto případě by se podle Vás mohlo jednat o udání, které ublíží? Ale komunisti potřebovali zničit nejen přímé nepřátele, ale zlomit všechny, stavěli si říši na věčné časy. A velmi dobře uměli využívat drobných a přesných informací. Když mě jednou vyprávěli, jaké mám obrázky doma na stěně, tak tím chtěli naznačit, že vědí všechno, dokonce i toto. Na mě to dojem neudělalo, ale byli lidé, které takové věci šokovaly a obměkčily. Ale všechny tyhle věci se už v osmdesátých letech věděly, byla nejen Charta 77, ale množství vzpurných mladých lidí, byl to nadějnější čas než ten hned po ruské okupaci...
Píšete: "Podobné informace, které vás iniciovaly k písni "Udavač z Těšína" byl povinen předávat každý občan Československé socialistické republiky, který byl ve styku s cizincem z kapitalistické země...Tuto zrůdnost režimu jsme museli přetrpět všichni, kteří jsme v tehdejším Československu žili, resp. měli jsme odvahu zde žít, aniž bychom emigrovali!" Tedy zase onen úsměvný argument těch odvážných a trpících doma, oproti těm zrádným a poživačným emigrantům. Ale stejně si myslím, že nemáte pravdu, že museli. I v zahraničním obchodě spolupracovali jen ti, pro které to bylo výhodné a nebo na které něco měli. Ostatní buď nespolupracovali a nebo halt šli dělat jinou práci. Ale Nohavica byl "úkolován ke styku se zájmovými osobami v zahraničí". On přece nikam jezdit nemusel a pokud se nechal vyslat, jak to plyne z těch protokolů, tak by to měl nejak vysvětlit. A pokud má krycí jméno a číslo, tak splupráci prostě podepsal, nejednalo se jen o náhodný výslech, kdy z někoho chtěli dostat nějaké informace. Stal se pramenem, jejich pramenem a zde je také co vysvětlit. Tady už hranice soukromí padly, stal se písničkářem dvou tváří a mlčí. Ale písničkáři a básníci přece nemlčí, bývají za totalit sice umlčování, ale to právě proto, že mlčet nedokážou. Proč tedy mlčí?

Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka

Dobrý den, pane Veite,
děkuji za text. Hodně o něm přemýšlím, nemá to jednoduché řešení - viz z jiného soudku Pavel Kohout, Vlasta Chramostová a desítky dalších... Je nějaký očistec, kterým by mohli tihle Bohem nadaní umělci projít, nebo jsou navždy zatraceni?
S pozdravem Vlastimil Šimůnek

Vážený pane Šimůnek,
nemám na to jednoduchou odpověď. Moc nevěřím na věčné zatracení, ale dovedu si představit tu předlouhou, po čertech nepříjemnou cestu, kterou se musí dát ten, kdo morálně selže a chce to nějak napravit.Na cestách se ale lidi potkávají.
Srdečně vás zdravím! Vl. Veit

Vážený pane Veit . Děkuji Vám za zaslání Vašeho příspěvku . Nikdy jsem toho "zmetka" neměl rád, připadal mi křivý a slizský, natož když jsem se už před mnoha lety dozvěděl, že to je práskač. Říkal jsem mu ESTÉBÁK. Bohužel v tomto anarchictickém státě je práskačství i dnes "národním" sportem.
S pozdravem Jiří Kurfiřt
Dostal jsem se k písničce Udavač z Těšína, kterou si lze poslechnout na webových stránkách Jaroslava Hutky. "Věnoval" ji svému "kolegovi" Jarku Nohavicovi. Ta písnička je docela konkrétní a jistě nezůstane bez povšimnutí.
V písničce jde o část naší historie, se kterou jsme se zatím nedokázali vyrovnat. Nechci se zde věnovat písničkáři z Těšína, protože si myslím, že nejsem ten, kdo by ho měl soudit. Ale dokážu pochopit pohnutky J. Hutky a J. Veita k napsání a zveřejnění této písně.Oba ve své době s StB zápolili a oba zvolili více či méně dobrovolně odchod z vlasti. Tudíž podle mne oni mají právo soudit, také mohli vyřešit svou situaci spoluprací. Odešli do zahraničí, ztratili přímý kontakt s publikem, nevystupovali v naší televizi, ani nenatáčeli své písně, slyšet jsme je mohli akorát ze Svobodné Evropy a ta měla u nás do hi-fi kvality hodně daleko. Proto si myslím, že jejich zhudebněný song má své místo v novodobé písničkářské historii.
Vlastimil Janda, Kobylí
příspěvek čtenáře:
Když jsem pročítal příspěvky k diskusi o Nohavicovi na webu MFDnes, Jardy Hutky i Nohavici samotného, byl jsem utvrzen v tom, že lidé jsou jen a pouze absolutní zastánci nebo odpůrci tohoto "Udavače". Na jedné straně nešetří výrazy jako sviňák, hyena, estébak a podobnými; na straně druhé ho obhajují a chrání, omlouvají to tlakem, chutí hrát i alkoholismem... Na straně třetí je asi pravda, že Nohavicovo udávání už ve své době nikomu neubližovalo - ale bylo to udání a to omluvu nemá.
Tento zpěvák sice pěkně zpíval, měl poetický nadhled, přehled - ale taky asi dohled a jím se nechal zlomit. Já se také řadím k těm, kteří ho neměli rádi, mám proto své důvody, ale ty zde nejsou důležité.
Důležité je že já nejsem schopen odpustit člověku, který není ochoten veřejně připustit a nevykrucovat se: Pochybil jsem. Tím vykrucováním a oddalováním se jeho skutky přesouvají do kategorie "Bude soudit Bůh" ... ale lidé nezapomenou. Toto není malá skvrnka na nohavici, to je "z ostudy kabát".
Nevím jestli se tento email dostane až k písničkáři, kterému je určený, ale budu si myslet že ano.
Milý pane Hutko, dnes se mi dostala do rukou vaše píseň udavač a jen jsem vám chtěl říct, že jelikož jsem na Nohavicovi vyrůstal tak jsem jeho zarytý fanoušek a proto mě tato píseň nepotěšila. Ale i přesto zůstávám i vaším fanouškem.
Přeji hezký den. Petr Žáček

1. listopadu 2007, 1:42:55

Pane Žáček, děkuji za Váš dopis, už jsem si všiml, jaký tato píseň způsobuje problém v lidských duších a spíš se to bere za zlé mně, ale mě nějak nejde z hlavy dokument, který Vám připosílám. Zdá se mi nezbytné se k tomu nějak vyjádřít.
Zdravím - Jaroslav Hutka

1. listopadu 2007, 7:42:32
Milý pane Hutko,
nejdříve vám musím poděkovat. Vůbec jsem si nemyslel že mi přijde nějaká odpověď. A za druhé se musím omluvit, myslím že jsem se unáhlil když jsem slyšel jen jeden názor, ale teď musím říct, že nad tím budu asi ještě hodně dlouho přemýšlet. Víte, vy, Jaromír Nohavica a ještě Karel Kryl jste moji nejoblíbenější písničkáři. Hned jak jsem tam uslyšel jméno Karel Kryl, už jsem začal váhat jak to vlastně všechno bylo, a i přesto, že ta píseň je zaměřená proti panu Nohavicovi, tak jsem neodolal a musel jsem si jí pouštět pořád dokola a nakonec jsem zjistil, že se mi líbí. Tak doufám, že přijmete moji omluvu a já vám slubuji, že přijmu fakt, žejsem se poučil.
Děkuji za odpověď a přeji hezký den. Petr Žáček

1. listopadu 2007, 18:01:18

Vážený pane Žáček,
není třeba se omlouvat, chtěl jste vysvětlit něco, co Vám bylo nejasné a já se o to pokusil. Psal jste bez agresivity a bez urážek.
Ten problém samozřejmě je složitý a složitější ještě tím, že se zpočátku po převratu politici snažili všechny tyto záležitosti relativizovat, skrývat, dělat tlusté čáry. Kdyby se věci otevřely hned, musel by se Nohavica, Kanyza, Pepa Streichl, Jim Čert atd. k tomu vyjádřit také hned. Asi by to bolelo, ale ta doba by to vstřebala, vyjádření by musela být upřímná a možná by se všelicos i vysvětlilo, hlavně dnes už to mohl být trochu nepříjemný, ale přece jen stín minulosti. Takhle měli všichni ti hoši pocit, že vlastně tím, že se to dává k ledu a do zapomnění, že je problém vyřízen a vlastně žádný nebyl. O to víc to dnes bolí. Žádný z nich neměl nějaké svědomí, že by to otevřel sám, ze své vnitřní potřeby. Že byli tajnými spolupracovníky, ona zkratka TS, vím už od roku 1991, ale u Nohavici se jeho spis nedochoval, takže i když se ho dokonce Karel Kryl na to vyptával, tak to zatloukl nejspíš s pocitem, že to vyvane a kdo ví, jaký v tom měli ti estébáci bordel. Já po dnešní zkušenosti s archivy můžu říct, že v tom měli velmi dobrý pořádek a omyl nebo záměna jsou v podstatě nemožné.
Bez ohledu, že ta moje píseň Udavač z Těšína vznikla spontánně u jedné říčky v jižní Francii, kdy jsem byl plný míru a pohody, je samozřejmě tvrdé, a hlavně v českých poměrech nezvyklé, někoho nazvat zbabělcem. Ale tím nemíním tak úplně jeho minulost, i když se zrovna nezachoval hrdinsky, znám tu situaci, měl jsem v sedmdesátých letech, která byla trochu tvrdší, čtyři trestní stíhání a do spolupráce mě tahali u každého výslechu. Ale dobře, každý jsme jiný, mně nakonec dokopali k emigraci. Ale měl zde svobodný prostor a čas dvou desetiletí, aby se k tomu vyjádřil, mohl také písní, jakkoliv, ale zatlouká to jako manželskou nevěru a to je zbabělé, protože tohle není soukromý problém dvou lidí. To je problém velmi společenský, téměř čítankový, kdy jeden populární písničkář udává druhého populárního písničkáře. Tím se z toho stává problém srdcí a duší mnoha lidí. A jelikož jsem Kryla znal, zdá se mi Nohavicovo hodnocení hodně hnusné: "V průběhu pramenova setkání s jmenovaným pramen zjistil, že se jedná o bázlivého člověka, který si své koplexy /je malý a drobný / kompenzuje různými výpady, avšak při odporu se ihned ztáhne." Samozřejmě je také zajímavé, že tato "služební cesta pramene" se konala po "úkolování". Byl tedy vyslán estébáky? Stalo se to v srpnu 1989, tři měsíce před převratem, to působí docela směšně. Dále také popisuje "pramen" poctivě a politicky docela tendenčně problémy, které měl Kryl v rádiu Svobodná Evropa. To byly pro estébáky důležité informace, na každého si dělali plány přes jeho slabá místa. A poznámka bod 4 :"TS úkolován k získání důvěry zájmových osob v zahraničí." ... tady tedy je co vysvětlovat a k čemu se vyjádřit. A TS Španěl, Pepa Štreichl, který tam byl s ním, potvrdil, že je to všechno pravda. Ten byl zase "úkolován z obranného hlediska".
Trochu jsem se rozpovídal, ale asi by bylo vhodné na to téma jaksi řádněji rozpoutat diskuzi, jinak se pořád budeme pohybovat v mlhách a frustrovaných pocitech.
Tak Vás zdravím - Jaroslav Hutka

1. listopadu 2007, 18:36:44
Milý pane Hutko, chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za ten vyčerpávající mail, moc mě potěšilo, že jse si udělal čas mi ještě jednou odpovědět.
I když musím říct, že jste mi nasadil brouka do hlavy. Děkuji vám za obě odpovědi a také za ty dokumenty co jste mi poslal. Jelikož jsem nemocný, pomohl jste mi nestereotypně strávit den nad jejich čtením.
Přeji hezký zbytek dne. Petr Žáček
e-mail: Petr
Ahoj Jardo
Budu velice stručný.Děkuji za píseň Udavač z Těšína.
Děkuji Děkuji Děkuji.
jméno: Jaroslav Drahotínský
Dobrý den, pouze mne napadá při poslechu písně(?) Udavač ... přirovnání o Kdo jsi bez viny... Vzhledem k tomu, že v 80 letech jste zde nebyl, ale Jarek ano, tak nevím, co všechno víte a nevíte. Možná právě muzika tohoto Udavače nám v něčem dávala sílu a odvahu. Je mi čtyřicet let a jméno Hutka a Havel jsem slyšel poprvé po lednu 89. Myslím, že i některé věty z Havlovy tvorby by mohly evokovat v lidech myšlenky na zrádcovství a udavačství. Za sebe mohu říci jedno - pokud jsme se s komunismem nebyli schopni vypořádat politicky, tak proč nyní po takřka 20 letech moralizovat? To již mi přijde pouze jako závist. A to mi již přijde opravdu jako ubohost. S pozdravem Drahotínský Jaroslav
jméno: Alena Tichá
Jaroslave, chci Vám říct, že si Vás vůbec nevážím, mimo jiné i za ten paskvílek, co jste nahrál.
Jaromíra Nohavicu znám osobně 20let. Je to člověk uznávající lidské hodnoty. Je to člověk, kterého si vážím. Po celá ta léta, co ho znám.
Vážim si jej i jeho ženy, která jej neopustila, přestože jejich život za komunistů byl těžší, než život otatních, kteří jen mlčeli. A než těch, co zmizeli za hranice a žili tam ze sociálních dávek toho či onoho státu. Tím myslím Vás, Jaroslave.
Jarek si svou hrdost snažil zachovat. Ale komunisté využili alkoholové závislosti a Jarek se dostal do problému. Nemyslím si, vůbec ne, že by někomu ublížil.
A způsobem jakým žil a jak žije, se sám vyrovnal s minulostí.
To, že přestal pít mu jen prospělo.
Oprostil se od alkoholu, cigaret a lidských hnid, které se na něm snažily parazitovat. (A vyrůst ve veš, které by si někdo konečně všiml.) Tím myslím Vás Jaroslave.
Takto uboze se teď snažíte zviditelnit?
Není Vám hamba? Styďte se, prosím. alena tichá

Vážená paní Tichá, nevím, co Vám odpovědět, když už je Vám všechno předem jasné. A když znáte Nohavicu dvacet let, který mi kdysi tvrdil, že jsem jeho učitel, mohla byste se jej zeptat, na tento následující dokument StB, ten asi jen za alkoholismus schovat nepůjde: http://www.hutka.cz/new/html/nohavica2.html. Nemohl by se k k tomu nějak jasněji vyjádřit? To nemůže za něj nikdo jiný. Až to udělá, pak teprve začne být můj text v písni směšný.
Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka

jméno: Van
Vážený pane Hutko, mám doma povedenou kamarádovu fotku z jara 90, kdy jsme vás náhodně zachytili na staromáku - jsem rád, že vás od té doby mohu vídat a slýchat. Ovšem udavačem z těšína jste mne pěkně naštval. Bohužel mi to nepřipadlo ani vtipné, ani trefné a připomělo mi fejetony rudého práva z doby, kterou jste bez nervů strávil v závětří exilu. Více nadhledu a méně zášti. S úctou
Ivan Sačko

Vážený pane Sačko, děkuji za názor, možná máte pravdu, píseň vznikla spontánně, asi nemá cenu s ní kazit koncerty. Znáte tento dokument http://www.hutka.cz/new/html/noha2.html ?
Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka

jméno: Pavel Sedlík
Vážený pane Hutka,
včera jsem se konečně dostal na Váš koncert v Ostravě, seděli jsme se ženou hned vedle vašeho stolu. Moc Vám závidím to, jaký jste, jak jste se za totality choval. To každý nedokázal. Nikdy jsem nebyl ve straně, přestože mě několikrát naháněli, ale to je vše. Alespoň se teď můžete po ránu na sebe bez problému podívat do zrcadla, já jen jedním a půl okem. A k tomu moc pěkně zpíváte! DÍKY!!!!! Až budete mít hotová CD Akvarely a písničky pro děti, prosím pošlete mi je dobírkou na adresu....................
Moc Vás zdravím a přeju Vám, ať se Vám daří! Sedlík Pavel

Nohavica