další článek na Spectru
diskuse na iDNES
články v Lidovkách:
1. 2. 3. 4. 5.
blog Novinky
O koncertu ve Vídni píše J. Brabenec
J. Brabenec doplňuje
MFDnes: Nohavica promluvil
Nohavicovo vyjádření na jeho vlastních stránkách
28. 11. 2007
Odesílatel: Kabat Milý pane Hutko,
posílám Vám svůj dopis panu Eisenhammerovi, který s Vámi dělal rozhovor
pro idnes. Jeho otázky se mi zdály otřesné. Blahopřeju, že jste je
vydržel. Já jsem ale nevydržela a prvně v životě napsala novináři.
Držím Vám palce, ať tohle krátké šílenství ve zdraví a s nadhledem
přežijete, ať je na Vás každá nespravedlonost krátká a ať Vás to naopak
obohatí a posílí.
Srdečně, G.Kabátová
***
Vazeny pane Eisenhammere, mozna pocitam spatne, ale pomer slusnych otazek ku urazlivym, ktere kladete panu Hutkovi, mi vychazi asi 3:16. Takove kladeni otazek nejen neni objektivni, ale vypovida o pouze vasem nazoru. Neda moznost ctenari vytvorit si nazor vlastni. Bud se ctenar nastve na vas, ci na pana Hutku. S novinarinou ci dokonce jeji etikou vase otazky nemaji nic spolecneho. Je na tom smute. Bud vam drzet palce, aby se vam priste darilo lepe. Srdecne, G.Kabatova
Dobrý den, paní Kabátová.
Děkuji Vám za ohlas na rozhovor s panem Hutkou. Můžete mi prosím napsat, která otázka je podle Vás urážlivá. Jsem přesvědčen, že jsem žádnou urážlivou otázku nepoložil. Jsou mezi nimi i nepříjemné, konfrontační, ale s tím určitě pan Hutka počítal a při rozhovoru se netvářil nijak pohoršeně.
S pozdravem a děkuju i za Vaše přání, Milan Eisenhammer MF DNES
Vážený pane Eisenhammere,
děkuji Vám za odpověď. Nečekala jsem ji.
Překvapuje mě, že se ptáte, které otázky se mi nezdají slušné. Myslela jsem, že tušíte, co píšete: přeci skoro žádná není doopravdy slušná, nebo dávající prostor k objektivnímu vysvětlení toho, co pan Hutka chtěl říct, téměř žádná nevyjadřuje respekt k jeho názoru, a hlavně ne k němu samotnému.
Vaše otázky v rozhovoru jsou předpojaté, zavádějící, neobjektivní a proto jsem je shrnutě pojmenovala jako neslušné, i když každá by se dala označit jiným a přesnějším slovem.
Určitě se mnou budete teoreticky souhlasit, že by novinář neměl být předpojatý, a neměl by přicházet k rozhovoru s otázkami formulovanými tak, že vnucují novinářův vlastní názor, což se myslím doopravdy stalo. To by pak bylo lépe napsat komentář, či jiný slohový útvar. Především se novinář ale nemůže chovat k člověku, s kterým mluví arogantně a v duchu, který jste předvedl.
Pan Hutka odpověděl slušně a patrně i pravdivě na všechno, na co jste se ho zeptal. Slyšela jsem kolem sebe mnoho názoru na to, že neměl v tomto rozhovoru pokračovat, a že měl v půli odejit. Jsem ráda, že to neudělal.
Ptáte se, které otázky jsou neslušné, zkusme hned tu první.
Kdy jste se cítil jako zbabělec?
To je otřesný začátek rozhovoru s druhým člověkem. Rozhovory s lidmi takto běžně nezačínají, alespoň neznám nikoho, kdo by tak s druhým mluvil. Pochybuji o tom, že byste sám chtěl dát podobné interview. Co jiného můžete čekat u čtenáře, než následné dva typy pocitů: bud si bude mnout ruce a říkat, ten mu to hned na začátku bezvadně nandal, nebo ze si o vás pomyslí, že nekladete objektivní otázky. Každopádně je začátek naznačuje, že půjde asi štvanici na Hutku.
Hned další otázka se vztahuje k Hutkově sebevraždě. O panu Hutkovi nic moc nevím, ale asi to není běžně známa informace z jeho života, a nedala bych na papír takovou podpásovku, - byt tedy na vašem místě. Nedaří se mi vidět v tom dobrý úmysl, ať se snažím jakkoliv. Manévrujete ho kamsi, kde se musí bránit útokům na svou osobu.
Pak hned následuje další podrobnost o podřezávaní žil a sanitce. Tohle není běžný rozhovor!
Další otázka se ptá, zda Hutka někdy něco udělal ze strachu. Připomíná to otázky žalobce k ovlivnění poroty.
Jakoby všechny ty otázky mely vést k jedinému, jakoby říkaly, Hutko, tak ty sis dovolil hodně, a teď za trest ukážeme, co ty jsi zač, jaký ty jsi zbabělec, závistivec, vytáhneme na tebe, co najdeme.
Další otázky jsou jen variacemi na stejné téma. Tak se omlouvám, že nemám dost času probírat, každou otázku zvlášť. Ale např. předhazování emigrace, co by důkazu o zbabělosti, taky vůbec nesedí, odešla řada velmi odvážných lidí, ostatně i sám Kryl. Ale vaše otázka jistě na řadu čtenářů zapůsobí tak, že Hutka bezdůvodně a zbaběle odešel, tudíž nemá právo se k ničemu tady vyjadřovat, a jak dál naznačujete, kdyby tu zůstal déle, není jisté, jestli by sám také neudával. To přeci není fér. Podsouváte svoje představy, podsouváte, co se nestalo, osočujete člověka, který se zachoval čestně.
Dál přistoupíte ke kritice oné písně tak, aby se čtenář dozvěděl, že nemá valnou úroveň, kdyby si náhodou nemohl udělat úsudek sám. Píseň nazýváte trapnou, zdůrazňujete, že u nikoho nemá podporu, a že je to jen závistivá reakce a předvánoční trik na prodej vlastních desek.
Neberu Vám Váš vlastní názor na celou věc, ani nediskutuju o tom, jak to je s touto kauzou.
Ale nadskočila jsem ze židle, když jsem ty otázky uviděla.
Připomíná mi to stovky nespravedlnosti, které jsem už v životě zažila, a které jsou nějak pořád stejné.
Někdo někomu ublíží, (v tomto případě p.Nohavica udělal neoddiskutovatelně něco špatného kamarádovi, či kamarádům p.Hutky, a asi zklamal, nevím, jestli poškodil i p.Hutku samotného), pak poškozený, či jiný člověk řekne nahlas, že se stalo cosi špatně. Říct, co je špatně se sice v podstatě má udělat, ale v tu chvíli to odskáče opět poškozený.
Nevím, jestli mate děti, ale ujišťuju vás, že když vašeho chlapečka zmlátí jiný chlapeček ve škole, a vy se ozvete, a řeknete, ze se ve škole děje něco špatně, odnesete to vy a váš synek.
Ne nijak moc, náprava se by the way také asi nějaká zjedná, ale odnesete si to pravě takovými otázkami, jaké jste teď vy položil panu Hutkovi. Najednou se učitelé začnou ptát, jestli si myslíte, že je vás syn dostatečně hodny, najednou si vzpomenou, že před týdnem rušil a svačinu hodil vedle koše, a že v jídelně plácnul tácem i s bramborovou kaší a že to taky není žádny andílek, tak ať je pěkně potichu. Bude vás z toho bolet hlava a u žaludku, ale proti téhle mašinerii nevyhrajete. Ostatní rodiče s vámi budou mluvit raděj o něčem jiném, nebo se přidají na stranu učitelů a synek vás příště poprosí, ať už ve škole nic neříkáte.
Nebo - zkusil jste si někdy stěžovat na úřednici, která se k vám špatně zachovala třeba v bance, či kdekoliv jinde? Najednou to, co označíte za její chybu se postaví proti vám, najednou ti, kdo mají pokárat chybu úřednice, se vás zeptají, proč neplatíte včas platby, ze je to zvláštní, že pravě vy si stěžujete, když oni vás musí se vším dvacetkrát urgovat, a dlužíte splátku na hypotéku. A dokazováni takové věci se odehraje zase pomocí podobného vzorcem myšlení i otázek, jaké jste vy použil v rozhovoru.
To samé se děje na vojně, ve vězení, všude tam, kde se jednotlivec v podstatě nemá šanci bránit.
Je to vlastně prosté, Nohavica cosi provedl, tak si tebe, Hutko, proklepneme! To je zajímavá logika.
Vážený pane redaktore, nemam asi dobré vyjadřovací schopnosti, omlouvám se i za spousty chyb, píšu to trochu v rychlosti a především -mohu se také plést. Ale bliká mi červené světýlko nespravedlnosti ve vzduchu. A nejenom bliká, úplně perfektně září. Je tu na papíře neobjektivita a stopy ponižování někoho, kdo řekl pravdu. Nediskutuje se najednou o té pravdě samotné a o tom, co se skutečně stalo, ale o tom, kdo tu pravdu řekl a proč ji řekl, a co chce z té pravdy vytřískat. Trochu přízemní, ne? Lze určitě zvažovat, jestli měl p.Hutka psát tuhle písničku, ale já si to netroufám posuzovat, i když věřím, že to udělal ve vnitřní poctivosti. Napsal, co cítil, a čas ukáže, jestli to bylo k dobrému. Lze také uvažovat o tom, jaké je vlastně vyrovnání Čechů s vlastní minulostí a nespravedlnostmi, křivdami a vším tím, o čem se zatím osmnáct let nijak moc do hloubky nemluvilo, a co pro citlivější a vnímavější pořád visí ve vzduchu. Asi proto jsem začala váš rozhovor číst, abych si nějaký obrázek udělala, ale nebylo to z výše zmíněných důvodů možné. Ten rozhovor se mi doopravdy nelíbil.
Nic proti Vám osobně vůbec nemám, ani Vás, a za to se omlouvám, neznám, a možná píšete brilantní věci, tak se na mě, prosím, nezlobte.
Vy - novináři udáváte ducha společnosti, máte ohromnou moc člověka zničit, nebo vyvýšit.
Nechci se jen dívat, když se děje to první.
My čtenáři nemáme moc šancí cokoliv ovlivnit. Tak Vám, i všem, se kterými pracujete, budu zase dál držet ty palce, aby to příště vyšlo objektivně, aby měl příště pan Hutka, nebo kdokoliv jiný, možnost říct něco o sobě, a být přitom pořád respektovaný a braný s úctou, a aby si čtenář mohl vytvořit úsudek zcela sám. Určitě to pomůže dobré věci. Těším se na to.
Srdečně, G. Kabátová
jméno: Bc Vladimír Zadák 25 letDobrý den, jsem sice mladšího věku a z doby předrevoluční toho moc nepamatuji, ale ztotožňuji se s Vašimi názory a pohledy. Oceňuji také Vaši přímost a odvahu v interpretaci Vašich postojů. Dokladem toho jest dnešní pořad na Frekvenci. Se zaujetím jsem si ho poslechl. Ať se Vám daří a nenechte se odradit zápornými reakcemi. S pozdravem Vladimír Zadák.
Odesílatel: Patrik Schauer Vážený pane Hutko !
Píseň "Udavač z Těšína" se vám povedla.
Ale myslel jsem, že bylo zábavnější udělat novou verzi písně "Dokud se
zpívá ještě se neumřelo". Asi takhle :
Do Těšína přijížděj občas i eSTéBáci,
ptají se na všecko nedělaj si legraci,
zadeček stáhne se až mě to zabolelo,
ale dokud se....
Doufám, že jsem vás alespoň pobavil.
Děkuji
Odesílatel: magdattt@volny.cz Pane Hutko,
tento dopis jsem už chtěla dát k ledu, ale včera jste se mi v televizi opět připomenul, takže když se teď neustále zviditelňujete, musím vám přece jen napsat.
28.10 jsem sledovala pořad, kde jste pronášel výroky o tom, jak český národ už nemá zájem o českou písničku a další kritické soudy na adresu Čechů. Už tehdy mě to dost vytočilo, protože jsem si říkala, že z vás mluví uražená ješitnost, protože dobrá písnička si svého posluchače najde. Jenže většina našich folkáčů s pádem bolševika ztratila inspiraci a jeden z mála- Jarek Nohavica, který byl dobrý a je dobrý pořád, má posluchačů mraky. Ty vaše kolovrátkové písničky mě nikdy moc nebraly. „Co je nejkrásnější, co je nejkrásnější? Usměvavé tváře..“ to se dalo zpívat v listopadové euforii za cinkání klíčů, ale objektivní kvalita této písně, no nevím....
Nechci diskutovat o tom, jestli Jarek Nohavica byl spolupracovník a někoho udával. Myslím, že v té době se mohl každý dostat do situace, kdy „navštívil“ STB, kdy byl donucen něco podepsat, nebo řekl něco, co je dnes označováno za udávání. Zvláště ti, kteří byli populární nebo něco znamenali byli dobře „zpracováni“ tajnou bezpečností, aby je mohli v případě potřeby odrovnat nebo zdiskreditovat. Těch ryzích charakterů, kteří se do takové situace dostali a dokázali vyjít s čistým štítem (nebo jako prominentní disidenti), je opravdu málo. Ale o čem jsem hluboce přesvědčena je to, že Jarek Nohavica je charakterní člověk. Nedivím se tomu, že se Nohavica k vaší písni o udavači z Těšína nevyjadřoval, já bych se taky nevyjádřila. Připomíná mi to našeho krásného inteligentního retrívra. Když jdeme po ulici a začne na něj štěkat malý pinč, který je bez sebe vzteky, že si ho nevšímá, náš pes jde dál s hrdě vztyčenou oháňkou, psím úsměvem na líci a pinče těžce ignoruje...
Když už polemizujete o naší povaze a historii, myslím, že jeden z nejabsurdnějších rysů naší novodobé historie je ten, že skuteční viníci mají imunitu, především zásluhou „tatíčka“ Havla a jejich oběti jsou vláčeny špínou. A vy tenhle status podporujete.
Nechci vás urážet, ale pokud nedokážete přijít s něčím lepším, než s osočováním těch, kteří jsou lepší než vy, tak byste měl raději méně promlouvat k lidu.
S pozdravem Magda T.
Odesílatel: Scheuch czVážený pane Hutko ( tedy dost mi vadí obecně vžitá neschopnost skloňovat
oslovení).
Připouštím, že Vaše píseň a předchozí informace o panu Nohavicovi mi
dost přeorali mládí. I já jsem na něm vyrostla. I já jsem ho poslouchala
z amatérských nahrávek koncertů. Tedy jako i Jima Čerta a Karla Kryla.
Domnívám se, že většina těch záporným reakcí je dána neschopností smířit
se s tím, že jsem se nechala podvést.
Kdysi dávno jsem byla na jakémsi sci-fi filmu, kde společenství mnichů
uctívá jakousi tajemnou kuličku. V kině bylo asi dvacet lidí a ti ty
jsme rozhořčili tím, že jsme se nahlas smáli. Ten film byl víc než blbý.
Proč to ale píšu.
Na konci jakýsi malý " dalajláma" rozhodne, že onu tajemnou kuličku
vrátí mimozemské misi, neboť je to řídící centrum jejich vesmírného
plavidla, které jim z lodi vypadlo!!! A oni se bez něj nemohou vrátit.
No skvělý.
Leč- vykřiknul větu " naše společenství uctívalo falešný symbol" . A s
tou větou se sakra těžko srovnává.
Ale děkuji Vám. Je to zkouška vyspělosti všech mých vrstevníků.
Tak jako se jednoho dne musíme vyrovnat třeba s tím, že otec je despota
nebo matka cholerik i přes veškeré vztahy rodič-dítě, a ty mohou být
přese všecko dobré, musíme se vyrovnat s tím, že písně, co nám pomáhaly,
psal kolaborant. A umět si ujasnit nový vztah k těm písním. K těm
hlavně, protože jsou součástí našeho mládí.
K tomu člověku už nemusím. Už jsou tu i jiní a teď už vím.
Víte, ale ty písně nejsou špatné. Tak a co teď?
Ing. Jana Drcmanová
