PÍSNIČKÁŘ

Máte před sebou text o Jaroslavu Hutkovi psaný tak, jak jsme jeho tvorbu mohli sledovat v rozmezí let 1966-78 z nesčetných koncertů, stránek novin a časopisů, fejetonů a prózy.
V pohledu na Hutkovu tvorbu jsem se snažil zachovat objektivnost a subjektivní názory co nejvíce omezit.
Tento text by spíše informativně měl sloužit těm, pro které Hutkovo jméno je známo jen z doslechu, nebo pro které je v povědomí jako autor občas někým hraných písniček. Případné chyby v životopise, datech koncertů i jiné nejsou vyloučeny a předem se za ně omlouvám.

Začátek šedesátých let znamená pro USA a Anglii nejen vrchol rock´n´rollu ale i hnutí beat-generation. Spisovatelé a básníci této "zbité generace" dovršují jakousi kulturní opozici bojující proti konzervatismu, prosperitě a celé měšťácké společnosti. Na místo beatniků začínají nastupovat hippies a s nimi i "psychedelická revoluce" T. Learyho. Symbol lásky a květin prochází světem a na hudební scéně se kromě skupin zaznamenávajících vliv "power-flower" objevuje i řada písničkářů. Po vzoru legendárního W. Guthrieho nutí publikum přemýšlet nad svými texty, rozmlouvají s ním a vyprávějí o společnosti, ve které žijí zcela jinak, než bylo dosud zvykem. Za doprovodu obyčejné kytary nacházejí skutečný význam slov opotřebovaný běžným frázováním života a honbou za existencí. A tak se postupně objevují B. Dylan (první LP 1962), Donovan (první LP 1965), J. Baezová, J. Mitchelová, Simon & Garfunkel a jiní.
Nejvýznamněji však vývoj celého hnutí písničkářů (protest-zpěváků, folk-singerů atd.) na celém světě ovlivnil B. Dylan. Stal se symbolem celé generace, vzorem pro zpěváky s kytarou, básníkem.